Cirkus na faře aneb Pepito, neplivej!

Na jaře 1945 válka na evropském kontinentu vrcholila. V nenápadných Potěhách nedaleko silnice z Havlíčkova Brodu do Čáslavi se skrýval (nebo přesněji: byl zazimován) slavný cirkus Ferdinanda Berouska.

Místní kaplan Josef Nouza poskytl cirkusu závětrné parkování i ochranu. Hospodářské budovy fary, stáje a rozlehlý dvůr se staly na několik měsíců jejich domovem. Maringotky a zvířata tak byly „kryty“ před válečnými ději.

Farář na koni, lama ve škole

Farníci se brzy sžili s cirkusovým světem a docházelo k řadě kuriózních situací. S cirkusovými koňmi jezdil pan kaplan do okolních filiálních kostelíků. Velbloudi se procházeli po návsi a lidé je krmili. Lamy zase našly své útočiště v místní škole, strkaly hlavy do tříd a „rušily“ vyučování.

Před rakví Karla Michálka z Potěh byl vezen na valníku na hřbitov německý důstojník, jenž svojí krví kropil cestu pohřebnímu průvodu a Rudé armádě. (zápis v kronice)

Dramatické ale byly květnové dny roku 1945. Rychlý ústup Schörnerových jednotek k Američanům. Zablokování německé 17. tankové divize před Čáslaví. Německý vlak plný proviantu v nedalekých Horkách. Rabování českými občany, ustřelená kostelní věž, přestřelky, sebevraždy, pohřby.

Vítězní barbaři

Vojska Rudé armády však s sebou kromě vítězného zpěvu, garmošky a únavy přivezla barbarské manýry. Válkou rozdivočení vojáci zabírali či kradli ve vsích na Čáslavsku jídlo, hodinky, honili děvčata a Berouskovu cirkusu zničili šapitó, zabavili koně, vozy a velblouda.

Vzduch se naplnil jejich zápachem, zápachem nějaké tundry nebo tajgy, (...) opilí, vítězní, tak tohle byla Rudá armáda, zpocená, barbarská jako Skythové, a nevěděl jsem, jestli tady opravdu něco nezačíná. (Josef Škvorecký: Zbabělci)

Velbloud se však nakonec nedal, pokopal vojáky a vrátil se na faru ke „svému“ cirkusu. Podobně tomu bylo o 20 kilometrů dál v Německém Brodě, který se v těch květnových dnech přejmenoval na Havlíčkův.

Objev hrobu brutálně zavražděných vlastenců, zajatecký tábor vojáků SS, hromady vojenského materiálu, řádění opilých šikmookých rudoarmějců. Ale také obnovování místních skautských oddílů a v lese nedaleko Pohledu nález či přesněji potkání (právě skauty) zatoulané velbloudice.

Junačka kráčí do zoo

Dnes již pravděpodobně nezjistíme, jakého byla původu. Jestli utekla z nějakého rozprášeného cirkusu, sovětským či rumunským jednotkám. Anebo byla kořistí z německé zoo? Nicméně akce, kterou pohledští a brodští skauti podnikli, je naprosto jedinečná.

Štafetovým způsobem velbloudici (po trase Havlíčkův Brod–Golčův Jeníkov–Čáslav–Kutná Hora–Kolín–Český Brod–Úvaly) dovedli do pražské zoo. Zachránili tak Pepitu (později přejmenovanou na Junačku) před možným utracením.

Veterinář pražské zoo MVDr. Zdeněk Jaroš u velbloudů na karanténě|foto: archiv Zoo Praha

Stopy a podobenství

Někdy stačí drobnost. Kamarád vyprávějící o skrývaném cirkusu na konci války. A malá archivní fotografie velblouda kráčejícího s rozesmátými skauty poválečnou českou krajinou. A rozběhne se hledání stop. Nejen těch velbloudích.

Tvůrcům rozhlasového dokumentu se podařilo vypátrat řadu žijících aktérů, svědků a pamětníků a sestavit z jejich výpovědí podobenství. O válečném zimování, smrtelném koňaku a skautské záchraně zbloudilé velbloudice mezi Vysočinou a Prahou.

Poslechněte si tento i další dokumenty ze záznamu v iRadiu. Audiozáznam tohoto dokumentu bude dostupný jen do 21. února 2016.