Diptych. Autentické svědectví o smrti, její nevyhnutelnosti, strachu z ní a smíření s ní, což je něco docela jiného než rezignace

22. leden 2017

Ne náhodou dokument Jana Hanáka připomíná příběh Joba. Až na to, že je skutečný. Neboli: Jestli není připraven on, tak kdo už? Dokument získal 3. místo na přehlídce Report 2014. Je taky vítězným dokumentem Prix Bohemia Radio 2016.

Zdeněk je nesmírně optimistický, konstruktivní, vtipný. Napsal horor a píše román. Autobiografický. Vedle postele má hromadu dobrodružných knih z mládí. A úplně dole pod nimi mohutnou bichli sebraných Shakespearových spisů.

Řekl mi, že chtěl na závěr číst významné knihy. Ale vykašlal se na to a pustil se do svých kdysi oblíbených mládežnických knih. Točím s ním, dokud to jde. Protože takové svědectví přece musí být slyšet.

Jobovky

Před čtyřmi lety jsem ho oddával s Markétou. A pak se mi postupně oba dva zasuli z kolonky kamarádů do kolonky známých. Než se před dvěma lety ozval, napsal zprávu a potkali jsme se na faře. Vypadal vesele a byl vtipný. Jako obvykle.

03526903.jpeg

Vyprávěl, že ho Markéta před nedávnem opustila a že nějaký čas nato se dozvěděl, že má rakovinu tlustého střeva. Začal se léčit, ztratil milovanou práci. S výhledem, že tuto nemoc nepřežije. Říkal, že je za ten čas strašně rád, protože má čas přemýšlet a psát, což vždycky chtěl.


Ahoj Honzo. Napadlo mě, ozvat se ti alespoň ze slušnosti. Ač je to překvapivé a lékaři s tím asi tak úplně nepočítali, pořád ještě žiju. Není to se mnou nic moc, na dlouhý život to nevypadá, ale jsem Bohu obrovsky vděčný za každý den. Teprve teď ho dokážu skutečně ocenit. Moje léčba už skončila, od října dostávám jen léky proti bolesti. Chci ti moc poděkovat za to, že jsi mi pomohl najít cestu zpět k Bohu a budu ti vděčný, pokud si na mě vzpomeneš ve své modlitbě. Přeju nejen požehnané Velikonoce, ale celý život. A neboj, nejsem životem zkrušen ani teď.


Ahoj Zdeňku, modlím se za tebe každý den při svých ranních „litaniích“:) A myslím už pár měsíců na to, že ti zavolám, abych zjistil, co s tebou je a taky proto, že mě napadlo, jestli bys nebyl ochoten něco o svém životě povědět na mikrofon. Rád bych o tobě natočil dokument. Protože tvůj život je nesmírně zajímavý, žiješ silný příběh a jsi schopen ho reflektovat a vyprávět. Dovolil bys mi to? Přijel bych sám.


Ahoj Honzo. Mně můj život nijak výjimečný nepřipadá, ale pokud si myslíš, že mám co říct a měl bych to říct, pak mi bude ctí. Rozhodně tě rád uvidím, takže klidně přijeď. Můžeš přijet kdykoliv, jsem pořád doma v Žarošicích. Pěkný den přeju a upozorňuju, že se budu stydět:)

Odhalená tvář

Až mnohem později přiznal, že byl v té době na dně. Každopádně ho tato jobovka vrátila zpět k inenzivnějšímu duchovnímu životu. Během dalšího roku jsem ho dvakrát zpovídal. Pak se na ten poslední rok úplně odmlčel. Dokud nedošla další zpráva.

Setkání po roce

A tak jsme se po roce zase potkali. „Ne, není to nespravedlivé. Proč by mělo? Život je dar. To je jako bych dostal červený hrnek a chtěl modrý. Můj život byl 36 let skvělý, dařilo se mi. Jen poslední dva roky se to sere. A to je docela dobrý poměr. Navíc nemusím řešit neduhy stáří nebo důchodové pojištění.“

Maminka, u které byl, to ale nesla o dost hůř. Před lety podobně pochovala manžela.

Poslední přání

Setkali jsme se pak víckrát. Naposledy koncem června, v žarošickém kostele. „Ahoj Honzo, mám k tobě velkou prosbu. Vypadá to se mnou vachrlatě. Myslíš, že bys mě mohl pochovat, kdyby došlo na nejhorší?“ Bylo mi ctí.

Diptych

Život je diptych. Dvojdílný oltářní obraz zpodobňující život a smrt jako skutečnosti vzájemně propojené, kde život je podmíněn smrtí a smrt životem. A kde samotný účel obrazu, u něhož se denně odehrává svátostná proměna chleba v tělo a vína v krev, odkazuje člověka skrze život i smrt k Bohu.

autor: Jan Hanák
Spustit audio