Hodina nula. A ČSR jako křižovatka Evropy. Dokument o dramatických prvních poválečných dnech
Říká se, že první poválečné týdny roku 1945 byly šťastné jako hluboké vydechnutí. Skutečnost ale byla jiná. Většina lidí zažívala bolest, nejistotu a strach. Města v troskách, rodinné nebo přátelské vazby v troskách. Němci tu dobu nazývají Stunde Null. Hodina nula. Mnohé začíná znovu.
Jaro 1945 bylo startovní čárou nové historické epochy. A zkouškou charakterů. Vedle opravdových hrdinů se po válce objevilo mnoho zdánlivých, kteří se do té role obsadili sami. Vynořily se tisíce malých i velkých podvodníků toužících po majetku a moci. A byl to taky čas kruté pravdy.
Jestliže dosud existovala naděje, že se blízcí vrátí, obavy se najednou proměnily ve skutečnost. Skoro každému někdo chyběl. Přítel, sourozenec, manžel, soused... Mnoho měst je v ruinách. Starý kontinent s kdysi rozvinutou infrastrukturou a zázemím se probouzí ze šestileté noční můry. Nejde jen o to znovu postavit zničená města, silnice a mosty. Je nutné naučit se žít s vědomím ztrát.
ČSR: křižovatka Evropy
Na konci války a první týdny po ní se Československo stává hlavní křižovatkou Evropy. Několik milionů Němců (vojáků i civilistů), ale i další národnostní menšiny utíkají před postupující Rudou armádou z východu. Ze západu je ale zase vytlačuje Americká armáda, která prochází Bavorskem.
Miliony lidí se snaží natlačit do západních zón rozparcelované Evropy. Osvobozované ČSR se stává kotlem, kam se hrnou jak nacističtí vojáci, tak Rudá a Rumunská armáda. Přes naše území procházejí všemi směry stovky tisíc civilistů, osvobozených vězňů z koncentračních táborů a nuceně nasazených dělníků, které Hitler poslal na práci. A do toho začíná odsun Němců.
Všichni tito lidé na cestách mají strach a cítí nejistotu. Lidé hledají jeden druhého, polomrtví vězni z koncentračních táborů čekají na převoz domů a každý den čekání může zvýšit počet těch, kteří zemřou na následky vyčerpání nebo infekčních nemocí.
Repatriace milionů lidí
Rozjíždí se gigantická logistická akce – repatriace. Jen v Evropě je třeba přemístit, ošetřit a poskytnout základní stravu přes 13 milionům lidí takzvaných „displaced persons“, které vyhnala z domovů válka.
Vzniká mezinárodní struktura repatriačních organizací, které organizují návrat lidí domů a pátrají po nezvěstných osobách. Její součástí jsou i československé pátrací týmy, které musí zvládnout nápor statisíců lidí.
Československý rozhlas opět klíčový
Nádraží na západě Čech a v Praze nestačí přijímat repatrianty. Kolem polských a německých hranic se budují záchytné tábory. Československý rozhlas je v květnu a červnu 1945 v centru tohoto dění a nahrazuje svými pátracími zprávami a informacemi nefungující spoje.
Dokument Bronislavy Janečkové toto drama zaznamenává aspoň v některých detailech. Jak písemné i zvukové dokumenty v archivech zachytily střípky osudů a lidských dramat.
Jeho vysílání poslouchají vězňové v koncentračních táborech, pátrací komisaři. Hlavně se k němu ale upínají lidé, kteří dosud marně čekají na své blízké. Zprávy, které se tehdy vysílaly, se zachovaly v písemné podobě na drobných lístečcích.
Poslechněte si záznam dokumentu v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
