Modrá krev: John a David Parishovi
Východočeský Žamberk byl rodovým sídlem původem anglického rodu Parishů. Jak se sem jeho členové dostali a jaké peripetie je potkaly ve 20. století? Čím žijí dnes a proč tak milují lesy? To všechno nám vylíčí tři generace mužů této neobvyklé rodin: John, David a Oskar Parishovi.
Toto setkání s českými šlechtici 21. století bylo výjimečné v mnoha ohledech. Jednak jsme potkali hned tři generace jednoho rodu, což se nám stalo jen v tomto případě.
Pak taky jde o rod původem anglický a ne český. I když s českým královstvím úzce spojený. A konečně je to rod, který se ze svého domu a ze své kanceláře ve východočeském Žamberku na svůj bývalý zámek jenom dívá.
Podnikaví rod
Parishové jsou a byli lidé podnikaví. Ostatně jejich peripetie s prázdnou státní pokladnou rakouského mocnářství, které v dokumentu líčí Vladimír Votýpka, jsou toho jen dokladem.
Z parishovského zámku v Žamberku se během komunismu stala škola a v ní vyrostl internát. Aby se z něj zase stalo honosné rodové sídlo, na to nebylo ani pomyšlení.
Zámek městu, park sobě
A tak John Parish rozhodl, že zámek bude patřit městu i dál, ale musí jej opravit. V parku si postavil rodinný dům a pod zámkem u rybníka vyrostly kanceláře se správou Parishových lesů.
Až tady pochopíte, proč jim na majetku tolik nesejde. Oni nejsou doma v budovách, ale v lese, v tundře, ve stepi. A když na to přijde, i na poušti. Tam všude stopují zvěř, loví, starají se o stromy i stáda.
Když v roce 2009 Tomáš Černý a Martin Groman natočili dokument s bratry Františkem a Antonínem Kinskými, netušili, kam až to dospěje. V dalším roce přibyl Zdeněk Sternberk, po něm Antonín Bořek Dohalský a nakonec Tomáš Czernin. Z jednoho pořadu vznikl cyklus Modrá krev.
Ve městě bych nepřežil
Ta jistá vytrvalost, která je pro lov a myslivost typická, se jim vyplatila i v době exilu, kdy klidně a vytrvale nesli útrapy i dobrodružství života v Kanadě. Také tady se John Parish živil jako prospektor i jako barman, jeho rodiče farmařili.
A když přišla možnost vrátit se do Žamberka, první starostí byl les a jeho stav. Taky nejdříve začali hospodařit, než se začali zajímat o to, co bude se zámkem. Zkrátka, jak říká David Parish: „Nebojím se zvířat, to se spíš bojím lidí. Miluju les. Ve městě bych nepřežil.“
Po premiéře dokumentu v roce 2013 následovala debata s autory v pořadu Noční Mikrofórum. Poslechněte si ji znovu.
Poslechněte si záznamy ostatních dokumentů v audioarchivu iRadio.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
