Monodrama. Poutavý a upřímný příběh o potratu v absolventském dokumentu studentky JAMU

Za původním nápadem stojí zřejmě ten okamžik, ve kterém jsem si uvědomila, že se kolem mě vyskytuje příliš mnoho uměleckých počinů nejrůznější kvality se stejným tématem. Potrat. A všechno kolem něj. Právo volby, právo na život, legislativní úprava, veřejná diskuze, aktivisti s bilbordy utrhaných dětských ručiček, těhotné kamarádky a nakonec prosba, abych napsala monodrama přímo na tohle téma pro studentku herectví.

Rok na to stojí ta stejná dívka na jevišti v druhé největší roli absolventského představení v divadelním studiu Marta a jejím úkolem je hrát ženský pohlavní orgán – dělohu. A není to jen ona, ke komu se tento námět vrátil. Nezbývá mi, než se zeptat, jestli je to jen hloupá náhoda nebo se za tím skrývá něco víc?

Osobní příběh

Jistě, každá žena alespoň někdy na chvíli uvažovala o dětech i jinak, než při drndání panenky v kočárku. Jak přistoupit k mateřství? Jak k potratům? Najdeme odpověď třeba na prknech, co znamenají svět? Najdeme vůbec nějakou odpověď? Dá se dvě hodiny hrát o gynekologických problémech a porodnictví? Patří tohle vůbec na divadlo? A jak to vnímat z pohledu výkonného umělce?

Autorka dokumentu Monodrama Bernadeta Babáková|foto: Bernadeta Babáková

Díky těmto otázkám jsem se od divadelní hry dostala k velmi osobnímu příběhu dívky, která jako jediná z celého ansámblu potrat absolvovala a nebála se otevřeně a upřímně o něm mluvit. Její smysl pro humor a autentičnost mi pomohly mýtizované otázky očistit od přídechu patosu nebo zdání ožehavého tématu. Její projev je věcný.

Jak dokument vznikal

Natáčení předcházely osobní rozhovory s oběma aktérkami, jejich kamarády a kolegy z divadla, malá osobní anketa, návštěva divadelních představení, hledání dalších počinů, kam se téma potratu promítlo; beletrie, poezie, hudba, film, dokument.

Mně osobně práce na tomto dokumentu přinesla změnu pohledu a zprostředkovala jinak reálně nepřenosný zážitek. Svým způsobem jsem také dokázala upustit od svého původního názoru na potrat a to ne proto, že by mi hlavní aktérka byla sympatická. Osobám zúčastněným v mé práci pak spolupráce přinesla minimálně trochu potřebné sebereflexe. Myslím, že případným posluchačům může nabídnout alespoň poutavý a upřímný příběh.Bernadeta Babáková

Při skládání dokumentu a střihu jsem se ale rozhodla použít jen výpovědi dvou oslovených, aby nedocházelo ke zbytečmému tříštění a aby výsledek více držel pohoromadě.

Dva různé pohledy

V dokumentu jsem se snažila o zachování jisté míry objektivity. Nechtěla jsem, aby vyzněl jedním či druhým směrem. Sama jsem si nikdy nedokázala něco takového představit a připadalo mi to (snad právě proto) odpudivé a zavrženíhodné. Jenže když člověk naslouchá hlavní protagonistce, nevyslechne obhajobu mladistvého poklesku, ale silný příběh.

Do kontrastu je pak postavena výpověď druhé dívky, která má k potratu přesně opačný postoj a zcela odlišné zkušenosti (nebo spíš žádné zkušenosti nemá). Dokument je doplněn o útržky ze hry Děloha, které mají mít funkci odlehčujícího komentáře. Důvody a pohnutky ke vzniku této práce se snažím objasnit ve svém krátkém úvodním monologu.