Operace Klinika

3. duben 2016

„Klinice hrozí vyklizení. Přijďte teď anebo brzy ráno, deky s sebou. Pošlete dál, díky.“ Kolektiv Kliniky se rozhodl neodejít. Zbývalo jen několik hodin, kdy jeho obyvatelé mohli být na domě legálně. Úderem půlnoci mezi 2. a 3. březnem 2016 se z Autonomního a sociálního centra stal zase squat.

Ta SMS přišla i mně. Kvůli dětem jsem se do pomoci nemohla zapojit jinak než přeposláním zprávy. Když jsem ráno přišla na „snídani občanské neposlušnosti“, spadl mi kámen ze srdce. Hned u vchodu jsem narazila na přátele z Brna, kteří přijeli ještě nočním vlakem i s kamarády.

Obecně byla Klinika plná lidí. Někteří z nich donesli kafe, jiní koláče nebo rohlíky. Abychom spolu mohli posnídat a vzájemně se informovat o následujícím postupu. Heslem dne se stal hashtag #occupyklinika.

Je proč zůstat

Lidí na podporu Kliniky se sešlo hodně

Ještě začátkem února nic nenasvědčovalo tomu, že by kolektivu Kliniky nebyla po ročním bezproblémovém fungování prodloužena smlouva. Dokonce i Andrej Babiš, nadřízený Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (majitel objektu bývalé polikliniky) se v rozhovoru pro Právo vyjádřil, že tomu, aby mohla Klinika fungovat dál, nic nebrání.

Události ale nabraly rychlý spád těsně po útoku, který byl na budovu spáchán 6. února 2016. V podvečer tohoto dne napadli Kliniku pravicoví extrémisté, a ačkoliv museli vědět, že se v prostoru nachází lidé, naházeli na dům kameny a do jednoho z oken hodili i dýmovnici. Od té vzplál prostor před kavárnou a Klinika se zahalila do dýmu.

Útok pravicových extrémistů

Nebezpečný incident skončil „jen“ zraněním jednoho z obyvatel domu, několika vysklenými okny a ohořelými hračkami a záclonami. Na druhý den přišlo Autonomní centrum podpořit kolem 200 lidí na provizorní demonstraci. Mezi podporovateli se objevili i ministr Dientsbier nebo senátor Václav Láska. Taky primátorka Adriana Krnáčová Kliniku navštívila, aby zkontrolovala, jestli jsou všichni v pořádku.

#occupyklinika

Většině z nás se zdálo, že napadení pravicovými extremisty paradoxně potvrdilo potřebnost takového centra. Solidaritu vyjadřovali jednotlivci ze všech pater českého veřejného života, různé skupiny a společenství, univerzity, hudební kluby, neziskové nebo kulturní organizace.

Ono to funguje

Kolem Autonomního a sociálního centra Klinika se opravdu stihla vytvořit silná síť různorodých projektů a aktivit, které doposud buď městu chyběly, nebo byly roztroušeny bez možnosti se propojit a fungovat společně pod jednou střechou.

Ukázalo se, že „mít barák“ je klíčové pro to, abychom všichni mohli něco dělat. Fyzicky se podařilo zhmotnit ideje a ideály, které jsme si dříve nosili jen uvnitř sama sebe a snili o tom, že jednou dojde k jejich naplnění. Že bude možné opravdu zkusit žít jiný svět.

Klinika před a po

#OCCUPYKLINIKA

Bylo to možné rok a pak přišla rána: ÚZSVM oznámilo, že smlouvu odmítá prodloužit. Důvodem bylo znovunalezené kolaudační rozhodnutí, ze kterého mělo údajně vyplývat, že je objekt možné používat jen jako zdravotnické zařízení.

K neochotě pokračovat dále v projektu přispěly i snahy Rady městské části Prahy 3, která je s Klinikou v dlouhodobém nesouladu. Vládnoucí zastupitelé krátce po útoku napsali a odeslali Otevřený dopis Vládě ČR, ve kterém ji vyzývali, aby vrátila bezpečnost do žižkovských ulic.


Útok neonacistů posloužil k tomu, aby za něj byla Klinika viněna. Rada tvrdila, že si kolektiv za útok může sám, protože v létě pomáhal uprchlíkům. Navzdory nepřijatelnosti této pseudoargumentace se kolečko ve stroji dalo do pohybu a Klinice postupně začal zvonit umíráček.

Všechno je otevřené

Ve chvíli, kdy píšu tento článek, je vše oteřené. Klinika funguje v provizorním okupačním režimu. Každý den se do jeho chodu přijdou zapojit desítky lidí, někteří z nich v něm zůstanou. S odhodláním Kliniku bránit před policejním vyklízením. Autonomie dosahuje vrcholu, na plénech je pravidelně 40 a více lidí, každý chce sám pomoct.

Jednání s úřady nadále pokračují. Nikdo z nás nechce uvěřit, že by tento mikrokosmos v srdci Žižkova měl najednout přestat fungovat. A to navzdory tomu, že konec je možná opravdu už velmi blízko. Uvidíme, co ještě přijde. Už teď je ale víc než jasné, že je-li něco opravdu naší zbraní, je to právě solidarita. A na příkladu Kliniky je jasně vidět, že je to zbraň silná.

Každé město potřebuje svoji Kliniku

Všechny Dokumenty Dvojky najdete po jejich odvysílání taky v Archivu pořadů.

Spustit audio