38 hodin strachu. Nebezpečného recividistu měl zlikvidovat i vlčák Arko

Byl to první velký zásah specializované jednotky Útvaru zvláštního určení (pozdější URNA). V roce 1984 byla z Prahy vrtulníkem povolána na Slovensko. Dvěma mladým lidem, drženým jako rukojmí nebezpečným recividistou, šlo o život...

Účinkují: Václav Knop, Jaroslav Plesl, Ivan Řezáč, Kamil Halbich, Anna Theimerová, Kryštof Nohýnek, Dimitrij Dudík, Libor Vacek, Jiří Knot a Antonie Talacková
Scénář: Bronislava Janečková a Jiří Ignác Laňka
Režie: Dimitrij Dudík
Zvuk: Petr Šplíchal
Natočeno: 2016

Byl srpen 1984 a na silnici u jihomoravských Čejkovic stopař přepadl řidiče. Bodl ho nožem, svázal ho, ukradl mu peněženku a s jeho autem ujel. Pak svému známému ukradl v domě mysliveckou brokovnici se 170 náboji a zamířil na Slovensko, k Trnavě, do chatové oblasti Trstín.

Tam si vyhlédl dvojici, která v chatě rodičů trávila víkend. Ivetu s Igorem. Pod namířenou zbraní oba zahnal do chaty, svázal je a držel je jako rukojmí. Dal vědět policii. Měl totiž plán. Začalo se odpočítávat 38 hodin strachu…

Útvar zvláštního určení

Případ v Trstíně se stal prvním větším zásahem specializované jednotky Útvaru zvláštního určení, která byla vrtulníkem okamžitě povolána z Prahy. Byla složená z bojovníků, psychologa, psovoda se služebním psem, pyrotechniků a odstřelovačů. Jejím velitelem byl nadporučík Karel Daněk.

Útvar zvláštního určení vznikl v roce 1981 v rámci SNB jako reakce na vlnu terorismu a únosů letadel ve světě i u nás. Po roce 1989 z něj vznikl Útvar rychlého nasazení (tzv. URNA) a stal se důležitou součástí Policie ČR. Zasahuje v mnoha krizových situacích. Zejména v případech zadržování rukojmí, únosů osob i dopravních prostředků a proti zvlášť nebezpečným pachatelům.

Jednotliví členové týmu byli povoláváni podle potřeby. Situaci komplikovalo několik funkcionářů, kteří trvali na co nejrychlejším postupu a zneklidňovali tým. Naopak zásahový tým nechtěl nic podcenit, a tak se pokusil vyjednávat.

Všehoschopný recidivista

Oním stopařem byl 26letý Vladimír Tomek, několikrát trestaný za násilné trestné činy, před dvěma týdny propuštěný z výkonu trestu. Policistům bylo jasné, že tento člověk nebude se střelbou váhat.

Byl přivolán majitel chaty, který zásahové jednotce vytvořil plánek chaty, vyšetřovatel, jenž Tomka osobně znal, a lékař, který ho léčil v psychiatrické léčebně a který potvrdil, že bývalý pacient může jednat zkratovitě a nepředvídatelně.

Pachatelovy požadavky

Tomek ale hlavně chtěl, aby policisté přivedli jeho bývalou ženu. Bylo pravděpodobné, že se jí chce pomstít za to, že se s ním nechala rozvést, když byl ještě ve vězení. Pachatel nakonec souhlasil s možností mluvit s ní výměnou za propuštění rukojmí Ivety.

Na požadavek pachatele, aby ženu vpustili dovnitř, samozřejmě nikdo nepřistoupil. K zavřeným okenicím chaty byly mezitím upevněny výbušniny a byl připraven plán násilného vniknutí do objektu.

Nedobytný hrad

Policie s pachatelem komunikovala přes maličké okýnko v přízemí. Tomek ale používal soustavu zrcadel, aby on sám viděl ven, ale policie ho neměla na mušce. Navíc ostatní dveře i okna chaty byla opatřena ocelovými okenicemi, které se bez použití výbušnin nedaly otevřít.

Okýnkem měl být dovnitř vpuštěn nejdříve rozdrážděný policejní pes Arko a za ním se měl do objektu dostat i psovod. Arko ale na dlaždicích uvnitř uklouzl, upadl a Tomek ho na místě zastřelil. Psovoda, který teď byl na ráně, ostatní okamžitě vytáhli ven. Muselo se improvizovat.

Policisté výbušninou odstřelili vstupní dveře a vtrhli dovnitř. Jenže Tomkovi se zatím podařilo utéct do prvního patra, kam vedl pouze vstupní otvor ve stropě. Na ten naházel matrace a další předměty. Zabarikádoval se i se svým rukojmím a přestal komunikovat. Přišel večer a s ním klid.

Fyzická likvidace pachatele – schváleno

Ve tři hodiny ráno rozhodl krajský zástupce o „radikálním řešení“: schválil fyzickou likvidaci pachatele. Provedením akce byli pověřeni odstřelovači, a to při rozednění. V roce 1984 totiž útvar ještě neměl k dispozici přístroje pro noční vidění.

Odstřelovači se rozmístili nedaleko od sebe ve vzdálenosti asi 100 až 150 metrů od chaty, v jediném možném místě, odkud byl v zarostlém terénu výhled na objekt, přesněji na okno v podkroví, kde se pachatel s rukojmím ukrýval.

Zazněl první výstřel a po něm další. V objektu bylo ticho. Odstřelovači ale zastřelení pachatele nemohli potvrdit, protože se v okamžiku výstřelu sehnul. Každopádně po první ráně rozhodil ruce a padal… Jednotka vběhla do objektu. Pachatel nehybně ležel, ale přežil. První velká akce Útvaru zvláštního určení skončila úspěšně.

Střela sjela Tomkovi po zádech, jako by mu skalpelem odřízla šest obratlů. Podle svědků byly vidět kosti i vlásečnice. U soudu pak dostal šest let. Už nikdy se ale nepostavil na nohy. Zůstal na vozíku. Ještě u soudu vyhrožoval, že si členy jednotky Útvaru zvláštního určení najde…

Členové jednotky, kteří se akce zúčastnili, byli navrženi na mimořádné odměny. Údajně každý dostal 1 200 Kč (sekretářka, která o zásahu sepisovala zprávu, dostala 3 000 Kč). Po pár měsících byli pozváni na svatbu Igora a Ivety. 

autoři: Bronislava Janečková , rota , Jiří Ignác Laňka
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.