Já chci žít non-stop

Rekonstrukce na místě činu - Foto: Vladimír Matoušek, Bronislava Janečková,  Muzeum Policie ČR

Rekonstrukce na místě činuFoto: Vladimír Matoušek, Bronislava Janečková, Muzeum Policie ČR

V létě 1984 se ztratila pětiletá dívka. Když ji našli, tuhla při tom pohledu krev v žilách i otrlým kriminalistům.

Vedoucí kriminální služby Vojtěch Leitkeb byl o případu informován 10. července 1984 po 22. hodině. V tu chvíli se pětiletá dívka ze Šlapanic pohřešovala už pět hodin. Prakticky ve stejnou chvíli přišla z Brna zpráva o uprchlém pacientovi psychiatrické léčebny, který se měl před útěkem zmínit, že hodlá unést malé dítě. Rozjela se velká pátrací akce. 

Informace o pohřešované holčičce měly hned všechny útvary bezpečnosti na jižní Moravě. Na pracoviště byli povoláni policejní operativci, které se podařilo zastihnout doma. S hledáním pomáhalo i 15 dobrovolníků Pomocné stráže. V půl druhé ráno našli tělo dívky v místě zvaném Zahrádky. A z toho nálezu tuhla krev v žilách i otrlým kriminalistům. 

Hrůzný nález 

Holčička měla kolem krku obtočené punčochové kalhotky a obnaženou spodní část těla. Byla pohlavně zneužita. Na malém nosu jí prostupovaly červené skvrny vedené do oblouku, jakoby po kousnutí. Modřiny na hlavě svědčily o brutálním tlučení. Kousek dál u stromu ležel mrtvý její jezevčík s omotanými dětskými kalhotami kolem krku, utaženými na uzel. 

Trasologické stopy - Foto: Vladimír Matoušek, Bronislava Janečková,  Muzeum Policie ČR

Podle ohledání bylo místo nálezu i místem vraždy. Podařilo se odebrat otisk boty i strukturu kalhot, jak pachatel klečel vedle oběti. Právě tyhle stopy vyloučily jako pachatele zanedlouho dopadeného pacienta, uprchlého z léčebny. Kriminalisté brzy zajistili i výpovědi svědků, kteří dívku ve Šlapanicích viděli naposledy. 

Přiznal se 

Šlo o skupinu tří místních kluků, kteří byli ten večer na tahu. S dívkou se potkali v parku, kde se její tělo později našlo. Když se s ní ale sešli, byli ještě čtyři. Čtvrtý se od nich cestou z parku oddělil. Šlo o 18letého mladíka, který byl už v minulosti souzen za zneužívání 12leté holčičky. Kriminalisté ho okamžitě předvedli k výslechu. 

Už po pár konkrétních dotazech na časovou souslednost bylo jasné, že mají před sebou vraha. Mluvily proti němu i skvrny na kolenou a otisky bot. I bez laboratorních výsledků se kriminalistům podařilo ho přimět k přiznání. A to mu kvůli podmínce hrozil i výjimečný trest, včetně trestu smrti. V 80. letech se u tak výjimečných zločinů spáchaných na bezbranných dětech většinou ukládal. 

Pachatel před rekonstrukcí na místě činu - Foto: Vladimír Matoušek, Bronislava Janečková,  Muzeum Policie ČR

Co je adekvátní trest? 

Vzhledem k tomu, že podezřelý delší čas nikde nepracoval ani nechodil do školy, bylo mu navíc obvinění z trestných činů pohlavního zneužívání a vraždy rozšířeno o přečin příživnictví. Podle znalců z oboru psychiatrie, sexuologie a psychologie byl podezřelý schopen plně rozpoznat společenskou nebezpečnost svého jednání. 

Soud proběhl 21. prosince 1984 a vrah dostal 23 let. Pro výkon trestu byl zařazen do třetí nápravně výchovné skupiny s tím, že po dobu jednoho roku bude umístěn do zostřené izolace. Mezi lidmi se okamžitě zvedla vlna odporu, protože všichni očekávali trest smrti. Na krajský soud bylo doručeno mnoho kritických dopisů. 

Vážený soude!

Článek o rozsudku, který jste vynesli dne 21. prosince 1984, jsem dočetl s nesmírným rozhořčením. Mám vnučku starou tři a půl roku. Když si představím, že za dva roky by ji měla zneužít a bestiálně zavraždit podobná stvůra, jde mi mráz po zádech. Shovívavost Vašeho soudu je nepochopitelná. Vždyť tento tvor se vrátí zpět mezi lidi ve svých 41 letech na vrcholu zvrhlých mužských sil a může mnohokrát zopakovat totéž, co provedl s nešťastným děvčátkem… Rozsudek považuji za výsměch spravedlnosti! 

Vrah přečkal zostřenou izolaci na samotce, a když byl umístěn na normální celu mezi další odsouzené, neunesl, že se k němu spoluvězni chovají s opovržením a spáchal sebevraždu. Situace byla těžká i pro jeho rodiče. Pro všechny ve městě byli už jen rodiči vraha, a tak prodali domek a odstěhovali se tam, kde nikoho neznali, a s činem jejich syna je ani nikdo nespojoval. 

 

Já chci žít non-stop. Rozhlasová dramatizace dokumentu.

Vložit na svůj web

Účinkují: Barbora Sadílková, Antonie Talacková, Kryštof Bartoš, Svatopluk Schuller, Jaroslav Vlach, Adam Ernest, Zdeněk Maryška, Igor Bareš
Scénář: Bronislava Janečková a Vladimír Matoušek
Režie: Dimitrij Dudík
Zvuk: Petr Šplíchal 

 

Zpět na: časovou osu a mapu Historie českého zločinu 

Autor:  Bronislava Janečková, Rostislav Taud, Vladimír Matoušek
Pořad: Historie českého zločinu  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: středa 18:30  |  Délka pořadu: 27 minut  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas