Jak usvědčit vraha omilostněného prezidentem? První případ u nás vyřešený analýzou DNA

Našli ji 27. června 1990 ráno na dámském WC v přízemí Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Ležela na zádech, svetr vyhrnutý ke krku, sukně, punčochy i kalhotky shrnuté do půli stehen. I přes oděv byly patrné bodné rány v oblasti hrudi, stehen, zad i genitálií. Na zdi i kachličkách byly cákance krve.

Pitva prokázala 31 bodnořezných ran a rozetnutou hráz mezi konečníkem a genitáliemi o délce 10,5 cm. Pachatel do tohoto místa bodl nebo řízl nejméně čtyřikrát. Mužské pohlavní buňky ale nebyly na těle prokázány. Většina ran byla způsobena v době, kdy oběti ještě fungoval krevní oběh.

Brutální vražda v budově plné lidí

Komisař Vladimír Matoušek a krajský vyšetřovatel pplk. Vlastimil Boček zjistili, že v době trestného činu se v budově nacházelo 83 lidí. Všichni byli studenti nebo zaměstnanci školy. Nikdo neviděl vcházet ani vycházet nikoho podezřelého do budovy ani na WC, kde bylo nalezeno tělo.

Obětí byla juniorská mistryně v biatlonu bez vážného vztahu. Všechno napovídalo sexuálnímu motivu činu. Zvláštní bylo, že měl vrah odvahu zaútočit v budově plné lidí. Sbíraní stop komplikovalo místo činu, WC plné nejrůznějších biologických stop. Provedení činu ale vyšetřovatelům něco připomnělo.

Dvě podobné vraždy

Na základě prezidentské amnestie byl v lednu 1990 předčasně propuštěn 28letý Milan Lubas, který před šesti lety v Jundrově sledoval starší paní a pak na ni (podobně razantně) zaútočil břitvou. Už předtím Lubas seděl za znásilnění, kterého se dopustil se svým strýcem, a za dvě krádeže. Ještě ten den si pro něj jeli.

Lubasova družka potvrdila, že se podezřelý vrátil až pozdě ráno. Na ruce byl zraněný a od zranění měl zašpiněné i kalhoty, které dala hned odmočit a zasypala práškem. Domů navíc Lubas přišel bez bot. Prý sázka při oslavě u příbuzných… Bylo ale nutné prokázat, že byl skutečně na místě činu.

Běžné analýzy nestačí

Kriminalisté sázeli na oděvní expertizu kpt. RNDr. Lubomíra Reitera. Ta za nehty oběti potvrdila přítomnost vláken druhově a barevně shodných s vlákny Lubasových kalhot a košile. Na jeho kalhotách a košili se zase našla vlákna oděvu zavražděné studentky. Horší to bylo s dalšími stopami.

Lubas i oběť měli stejnou krevní skupin, takže nešlo prokázat, které krevní stopy jsou čí. Z jeho kalhot už nebylo možné stopy odebrat. Nepodařilo se ztotožnit pachové stopy a nenašly se ani Lubasovy otisky prstů, ani jeho boty nebo vražedná zbraň.

Zkoumání „genetických otisků“

Alibi sice neměl, ale věděl, jak vypovídat. Všechny důkazy proti němu byly jen nepřímé. Kriminalisté proto požádali o expertizu ještě doc. Vladimíra Feráka z oddělení genetiky Slovenské akademie věd. Právě on u nás jako jeden z prvních prováděl analýzu krve metodou DNA. Na výsledky se čekalo tři měsíce.

Především na základě této genetické expertizy DNA odsoudil Krajský soud v Brně recidivistu Milana Lubase k 23 letům odnětí svobody ve věznici se zvýšenou ostrahou. Lubas se k vraždě nikdy nepřiznal. Jeho odvolání soud zamítl. 4. února 1993 spáchal Lubas ve vězení sebevraždu. Cítil, že i spoluvězni se od něho odvracejí, a to je pro každého vězně složitá životní situace.