Konec soudního rady. O pachateli nebylo pochyb. Ale o vině...

Roku 1933 se v brněnském parku 56letý soudní rada Jan Velgo na první pohled zamiloval. 21leté Marii Havlíkové nejdříve nabídl hodiny klavíru zdarma, pak jí psal vášnivé dopisy. Ona ho nejdřív odmítala, pak souhlasila se vztahem ryze účelovým: povede jeho dost zanedbanou domácnost. Jenže na podzim 1935 zjistila, že čeká dítě.

Rada navrhl tajný sňatek a pro dítě měsíční apanáž 200 korun, pokud se prokáže, že je jeho. Navenek ale dvojice dál měla vystupovat jako dosud. Z Marie v očích lidí byla svobodná matka. Pan rada si navíc v písemné smlouvě stanovil, že v případě rozvodu se o dítě bude starat jeho sestra Irena.

Tajná svatba, tajný rozvod

Tajný obřad se konal 19. prosince 1935 v 6.00 v brněnském kostele sv. Tomáše. Bez hostů i hostiny. Večer šla nevěsta spát k rodičům. I později se s ní soudní rada na veřejnosti neukazoval nebo ji vydával za svou neteř. Brzy si to celé rozmyslel a plánoval rozvod.

První rozvodové stání mělo být už 20. března 1936. Bylo jasné, že kvůli předsvatební dohodě jeho žena odejde s prázdnou. Navíc šlo o soudního radu. Kdo by šel proti němu? Ještě než ale došlo k soudu, dostala policie 16. března 1936 hlášení, že se v bytě soudního rady něco děje.

Krvavá scéna

Kriminalisté uslyšeli střelbu těsně před tím, než vyrazili dveře. Na zemi našli muže střeleného do hlavy a soudního radu Velga mrtvého ve vaně. Ležel tam oblečený, na pravém boku, levou ruku pořád v pozici, jako by se bránil, hlavu pod vodou a na hlavě ránu od lahve. Všude bylo rozbité sklo.

Marii našli na záchodě. Byla v šoku, hned ji ale vyslechli. Přiznala, že jde o Václava Černého, bývalého slévače, který k jejím rodičům chodil na jídlo. Soudního radu přišel zabít. Na její žádost. Za 20 000 korun. Její slova dosvědčily čtyři dlužní úpisy, které policie později našla v bytě Černého.

Zmatené výpovědi

Proč ale bylo slyšet výstřely až tak pozdě? Kdo na Černého střílel, jestliže byl soudní rada už mrtvý? Výslechy Černého byly zbytečné. Střela prošla okem a částečně poškodila mozek. Proti všem předpokladům přežil. Před soudem už ale nebyl schopen souvislé výpovědi.

I když státní zástupce Dusík a předseda senátu Tomšík vzali věc velmi vážně, případ se kvůli nechtěné originalitě Černého výpovědí zapsal do historie soudnictví. Šetření každopádně prokázalo, že si střelné zranění způsobil sám potom, co policie vnikla do bytu.

Velkolepé (soudní) divadlo

Na soudu teď bylo vyšetřit, jestli Velgová mohla vraždě zabránit a jestli utopení soudního rady ve vaně mohl zvládnout jeden člověk. Velglová měla strach, že když jde o vraždu soudního rady, bude soud ovlivněn. Naštěstí dostala slavného brněnského právníka doktora Felixe Loriu.

Čekalo se, že rozseká obžalobu na kusy. Velgová vypovídala tři hodiny. Překvapivě promyšleně, souvisle, trochu teatrálně, občas propukla v pláč. Odvážné výpady jejího obhájce státní zástupce za hlasitého povyku obecenstva statečně odrážel. Soud tak byl velkolepým divadlem i pro média.

Dvojí soud

Dr. Loriovi se v brilantní závěrečné řeči podařilo získat porotce na svoji stranu. Porota sedmi hlasy proti pěti uznala, že Velgová spáchala čin v krajní nouzi. Byla zproštěna viny. Černý dostal 30 let těžkého žaláře. Jenže státní zástupce se odvolal a Nejvyšší soud 19. července 1937 rozsudek zrušil.

Při druhém soudním jednání z října 1937 v Novém Jičíně byla Marie Velgová shledána vinnou zločinem spoluviny na úkladné vraždě a odsouzena k trestu těžkého žaláře v trvání 12 let. Trest Černého byl potvrzen v původní výši 30 let.

Příběh dítěte

Černý si 30 let odseděl. Velgová byla po 7 letech propuštěna. Ve výkonu trestu obdržela desítky nabídek k sňatku. Ještě před zrušením původního rozsudku se jí 17. července narodila dcera Marcela, kterou do péče dostala rodina zavražděného. Spis mlčí o tom, jestli se zkoumalo, zda jde skutečně o dítě Jana Velga.