Nikola Šuhaj, vrah

Jediný dochovaný snímek staršího Nikoly (vlevo) a mladšího Juraje Šuhajových - Foto: Wikimedia Commons, Public domain

Jediný dochovaný snímek staršího Nikoly (vlevo) a mladšího Juraje ŠuhajovýchFoto: Wikimedia Commons, Public domain

Srovnejte skutečná fakta (text) s jejich muzikálovým ztvárněním v Baladě pro banditu (audio).

Jak daleko měl Mikola Šuhaj (3. dubna 1898 – 16. srpna 1921), zběh a kriminálník, od Nikoly Šuhaje loupežníka Ivana Olbrachta? Vlastně je mu doopravdy možné připsat jen jednu vraždu. Ale jen proto, že nikdy nestál před světským soudem. Nebylo tedy nutné sbírat seznam obvinění proti němu. A to dalo živnou půdu pro romantickou legendu. 

Zběh, který zabíjel 

Ta legenda vlastně mohla vzniknout jen tady. Na Podkarpatské Rusi. V kraji tak málo dotčeném civilizací, kde se mezi nevzdělanými lidmi mísilo hned několik kultur. A i když se celá ta historie odehrála vlastně jen během jednoho roku, byl Šuhaj stíhán postupně rumunskými, uherskými a nakonec československými četníky

Od 85. pěšího pluku zběhl dvakrát. Protože ho napoprvé chytli, vzal si s sebou napříště i munici. Říká se, že pak napodruhé při přestřelce zastřelil dva uherské četníky. Zachránil ho ale konec války, byli to uherští četníci, kdo tentokrát utíkal z kraje. Na skrývání v lesích si ale Šuhaj už zvykl. A začal se svým „řemeslem“. Přičítalo se mu pak kde co. 

Chudé strašil a uplácel 

Říkalo se, že bohatým bral a chudým dával. Ale prý to o sobě říkal spíš on. Přepadal jak bohaté kupce a hlavně Židy, tak třeba svatebčany nebo kostely. Nestyděl se ukradnout chudákovi kabát nebo „vdově roční užitek“, jak píše pamětník Vladimír Zdeněk. Taky se říkalo, že ho místní měli rádi. Co jim zbývalo. 

Krajem se během několika let prohnala nastupující i ustupující vojska, která jen drancovala. A vlády se tu střídaly častěji než košile. Nedůvěra v uniformu tu asi byla veliká. A do toho ještě řádí tyfus a Šuhaj. Vlastně mnohem hmatatelnější zlo, protože místní. 

Podkarpatská Rus patřila do roku 1918 pod Rakousko-Uhersko (ještě v roce 1917 žádala memorandem o připojení k Rusku, tj. de facto k nepříteli z 1. světové války). Po rozpadu monarchie spadala rok pod Maďarskou republiku rad a od roku 1919 byla na 20 let připojena k Československu.

Šuhajem potrestaná chyba 

Českoslovenští četníci Šuhaje zatkli už 18. července 1920. Ze strážnice jim ale utekl. Říkalo se, že je podplatil. Službukonající strážmistr taky kvůli tomu nejdřív přišel o místo. Soud ale obvinění nakonec stáhl. To, co přišlo později, bylo pro četníky daleko horší. 

Začaly se totiž množit zprávy o přepadávání pocestných. Jakoba Tambora dokonce jeden z bratrů Šuhajů zastřelí. Dodnes se neví, který. A 24. října 1920 při náhodném setkání v lese Nikola Šuhaj střelí i četníka na zkoušku (a bývalého italského legionáře) Vojtěcha Kubína. Do tváře. 

Upravené střely 

Tříštivá střela dum-dum/dumdm 40SW: celý upravený náboj (vpravo) a roztříštěný projektil - Foto: Oleg Volk, Wikimedia Commons,  CC BY 2.5

Tříštivá střela dum-dum/dumdm 40SW: celý upravený náboj (vpravo) a roztříštěný projektilFoto: Oleg Volk, Wikimedia Commons, CC BY 2.5

Z pitevního záznamu vyplývá, že byl střelen do levého oka a kulka prošla levým uchem ven. Roztříštila mu lebku a částečně potrhala mozek. Soudní lékař potvrdil, že vrah použil upravenou, tříštivou střelu dum-dum. Zatímco Kubína vyprovázejí na poslední cestě, chalupa Šuhajova otce hoří. 

Četníci zahájí trestnou výpravu. Neúspěšně. Místo toho se množí přepadení i vraždy. Těžko říct, jestli Šuhajovy. Až jedno květnové ráno najdou před chalupou Šuhajova tchána mrtvolu strážmistra Oldřicha Hrabala, náhradníka za mrtvého Kubína. Byl střelený zblízka. I když vraha mohl vidět jen on, ostatní mají jasno. 

Odměna za Šuhajovu hlavu 

Rodina Dračů (včetně Šuhajovy ženy Eržiky Dračové) skončí ve vězení. Dračova chalupa hoří. Jak píše dobový tisk: to, kdo ji zapálil, se nevyšetřuje. Velení místo neúspěšného strážmistra Třeska přebírá nadporučík Pisk a trojjazyčnou vyhláškou z 20. května 1921 slibuje odměnu 3000 tomu, kdo Šuhaje zneškodní. Ale i další pátrání po Šuhajovi je bezvýsledné. 

Na podnět ministerstva vnitra z 1. července 1921 mají všechna četnická velitelství poslat okamžitě posily do Užhorodu. Praha měla dát na tři měsíce k dispozici 35 četníků, Brno 25 četníků a Bratislava 40 četníků. Výsledek se dostaví po měsíci: 15. srpna 1921 je prý Nikola s bratrem Jurou při přestřelce s četníky zabit. 

Proč to trvalo tak dlouhu?
Četnické stanice v oblasti jsou od sebe vzdálené i 20 km. Bývalé železniční spojení bylo zničeno, mosty přes řeku Nagy Ag odplaveny, telefonní dráty rozkradeny. Řada obcí je jen pár chat roztroušených po kopcích několik hodin cesty od sebe. Četníci se mohou dopravovat maximálně na kolech a musejí s sebou nosit i jídlo. S ústředím v Chustu bylo možné se písemně dorozumět až za 8 dnů. Některé prameny uvádějí, že honba na Šuhaje vyšla na 480 000 korun.

Sekerou ho dobili 

Později se ukáže, že to bylo jinak. Bratry Šuhaje dostali jejich „vlastní“ lidi. Sekerou. Stříleli pak už jen do mrtvých těl. Ortel si nejspíš Šuhaj podepsal sám vraždou koločavského starosty Ivana Derbačoka (za to, že se spolčil proti němu s četníky). Ostatní dostali strach, že Šuhajové teď půjdou i po vlastních. 

Místo odměny ale čeká trojici Adam Ivanič, Ivan Burkalo a Danilo Markus vězení. I když se u nich najdou kradené věci, soud je po 11 měsících nakonec omilostní. Šuhaje mezitím pohřbí a jeho lásce Eržice se v prosinci 1921 narodí dcera. Ale ani to není konec legendy. Je tu ještě ta záležitost s hrobem. 

Legenda pokračuje 

Pohřeb se konal prý buď 17. nebo 19. srpna 1921 na hřbitově v Koločavě-Lázu. V roce 1933 se ale objeví zpráva, že koločavský farář odmítl církevní pohřeb. Nikola byl prý pohřben pod zátokou na Široké. Hrob, který můžete v Koločavě navštívit ještě dnes, vznikl možná až jako reakce na zájem turistů. Jakoby i to poslední hmatatelné se ztratilo. 

 

Lidové noviny 21. 8. 1921 - Foto:  Lidové noviny

Zpět na: časovou osu a mapu Historie českého zločinu 

Autor:  Rostislav Taud
Pořad: Historie českého zločinu  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: sobota 15:30; repríza středa 18:30  |  Délka pořadu: 27 minut  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace