Nůž ve vodě. Případ podivné vraždy obchodníka s ještě podivnějším rozuzlením

Ve středu 9. února ráno roku 1927 našli 40letého starostu saské obce Bergen Arno Pauluse s podříznutým hrdlem na hrázi rybníka, který dnes nese jméno Dolíška (mezi Hranicemi u Aše a osadou Pastviny). Na místě činu se našla jen Paulusova peněženka bez peněz a jeho hůl rozlomená na dva kusy.

Paulus se kvůli obchodu běžně pohyboval na území Saska, Československé republiky a Bavorska. Okresní četnické velitelství v Aši tak požádalo o pomoc kolegy z Německa. Vrchní strážmistr Viktor Werner, velitel četnické stanice v Hranicích, byl totiž pod tlakem jak místních, tak tisku.

Strach a šeptanda

Četníci během týdne zadrželi několik tuláků, ale všichni měli alibi. Vyšetřování se tak dostalo do slepé uličky: všechno nasvědčovalo násilné loupežné vraždě a boji, ale četnictvo a policie jak v ČSR, tak v Sasku a Bavorsku neměly k dispozici žádný důkaz ani žádnou perspektivní stopu.

Vyšetřování navíc ovlivňoval strach mezi místními, že vrah udeří znovu. Lidé se báli chodit místem tragédie. Šeptandou se šířily zvěsti o neschopnosti československého četnictva, nepřímo, ale o to čileji podporované regionálním německým tiskem.

Nůž a fotografie

Až jeden z četníků ze zamrzlého rybníka vytáhl velký 30cm nůž, vzhledem k nízké teplotě vody ještě se stopami krve. Šlo o poměrně drahý a kvalitní lovecký nůž, takže nožíř z nedalekého Rehau si pamatoval, kdy ho prodával. Bylo to jen dva dny před vraždou.

Obchodníkovi bylo předvedeno několik pobudů, které policie zadržela v rámci vyšetřování. Nožíř ale žádného z nich neidentifikoval jako člověka, kterému nůž prodával. Až mladého četníka Ladislava Krejzu napadlo požádat německou stranu o civilní fotografii zavražděného (u nás ještě v té době nebyly fotografie v průkazu povinné).

Překvapivé zjištění

Teprve díky této fotografii byl identifikován muž, který lovecký nůž zakoupil. Byl to sám zavražděný Arno Paulus. Jak taky vyšetřování ukázalo, Paulus krátce před smrtí uzavřel životní pojistku na velmi vysokou částku, zhodnocenou navíc pro případ násilné smrti.

Četníkovi Krejzovi se pak podařilo prokázat, že Paulus spáchal sebevraždu, kterou předstíral jako vraždu. Podle soudního lékaře to mohlo být reálné: Paulus byl silný muž a na čin se psychicky připravoval. Motivovalo ho přesvědčení, že není schopný starat se o svou těžce nemocnou ženu a dvě dcery.

Šťastné rozluštění?

Peněženka, která se našla u jeho mrtvoly, byla už v té době prázdná. Na hrázi rybníka zlomil svou hůl, aby tím naznačil zápas mezi sebou a údajným útočníkem. Potom si sám podřízl hrdlo a nůž odhodil do rybníka, v domnění, že nebude nalezen.

Výsledek vyšetřování na jedné straně přinesl tolik potřebné uznání četníků od místních obyvatel v pohraničí, na straně druhé to ale znamenalo, že Paulusova rodina zůstala bez živitele i bez prostředků.