Pravda o atentátu na Jana Masaryka a další politiky

Ministerstvo vnitra nejdřív vyšetření tzv. krabičkového atentátu na tři přední politiky (Zenkl, Drtina, Masaryk) odmítá. Později je odhalena spojitost s KSČ i jejich tajný sklad zbraní. Jenže únorové události roku 1948 otočí směr. Následují podivná uvěznění, podivné smrti, pokusy o sebevraždu... Webový speciál Historie českého zločinu bez audia.

Na adresu náměstka předsedy vlády Petra Zenkla a ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny byly doručeny balíčky s trhavinou. Naštěstí byly otevřeny za asistence policie. Balíček pro ministra zahraničí Jana Masaryka zadrželi ještě na poště. Incident se odehrál těsně potom, co kvůli trojici ministrů neprošel komunistický návrh na tzv. milionářskou dávku.

Každá ze tří bomb byla uložena v krabičce domácí výroby. Na víku byl přilepen čtyřlístek. Pod ním uzlík provázku, který vycházel zevnitř. Pokud by jej někdo odtrhl, nálož by okamžitě explodovala. Silná třaskavina měla nebývale velkou ničivou sílu.

Svobodné slovo 10. září 1947

Na stopě KSČ

Ministerstvo vnitra, které tehdy bylo v rukou komunistů (v čele stál Václav Nosek), nemělo zájem na rozkrytí případu. Vyšetřování tak bylo zahájeno až na popud ministra spravedlnosti Drtiny, jedné z potenciálních obětí, a předáno do gesce olomoucké justice. Stopa totiž vedla do obce Krčmaň.

Podle fotografií v novinách krabičky poznal sedlák Loveček a upozornil vyšetřovatele na krčmaňského stolaře Jana Kopka. Ukázalo se, že krabičky si u něj objednal olomoucký krajský výbor KSČ. Všechno směřovalo až ke komunistickým politikům Jaroslavu Sosnarovi a generálovi Alexejovi Čepičkovi.

Obrana útokem

Logo

I když šlo nejspíš o „soukromou akci“, zapojení Čepičky celou věc dost zkomplikovalo. Byl totiž Gottwaldův zeť. „Soudruzi měli zejména strach o stranu. O sebe jim nešlo, ale o stranu. Krčmaňský případ je boj o moc, je to válka nervů. Musíme co nejostřeji tyto reakce odrazit,“ píše se v protokolu z jednání KV KSČ 24. listopadu 1947.

Jenže během vyšetřování se našel i sklad zbraní v rodinném domku funkcionáře Národního výboru. To se ale vůbec nehodilo nejvyšším místům KSČ, které se ještě v únoru 1948 snažili stále dokazovat, že postupují legálně. Argumentují tedy tím, že jde o komplot proti KSČ za to, že trojice politiků ztratila u občanů popularitu.

Podivný soud

Po únoru 1948 tak dojde k paradoxní situaci. Ačkoli komunisté mají veškeré možnosti k došetření případu, k veřejnému soudu s obviněnými nedojde. Jsou naopak propuštěni. Jediný soud, ke kterému dojde, bude tajný a odehraje se až v roce 1953 s olomouckým prokurátorem Doleželem, korunním svědkem Lovečkem a svědkem Kolavou.

Kde byli těch 5 let, tehdy nikdo nevěděl. Ani manželky. Zacházelo se s nimi otřesně. Kolavovi zlomili obě nohy při elektrošocích. K soudu ho donesli na nosítkách, nekomunikoval, po celý život zůstal plně invalidní. Doktor Doležel musel být ve vazbě krmen uměle, protože držel hladovku. Všichni byli odsouzeni k takovým trestům, aby byla pokryta jejich 5letá vazba.

Následuje smrt nebo exil

Ministr Prokop Drtina se po únoru 1948 pokusil o sebevraždu. Přežil. Jan Masaryk odmítl po únoru rezignovat, v březnu 1948 ho najdou mrtvého pod oknem jeho bytu. Oficiálně se mluví taky o sebevraždě, po roce 1989 ale soudní znalci prokážou, že mu někdo z okna pomohl. Petr Zenkl byl pod neustálým dohledem StB, v roce 1948 se mu ale podařilo utéct a stal se hlavou československého politického exilu.

Logo

Výrobce krabiček Jan Kopka zahynul za podivných okolností na silnici. Komunistický politik Jaroslav Sosnar byl pro „anarchistické aktivity“ po únoru 1948 zbaven imunity, ale i tento případ se zametl pod koberec. O pokusu o atentát se i dnes mluví spíš jako o Krčmaňské aféře, komunistická propaganda ovládala newspeak dokonale.

Zpět na případ: Československo jako líheň teroristů?

autoři: Bronislava Janečková , Prokop Tomek , rota , Zora Dvořáková
Spustit audio