Vrah je zahradník? Krimi jak ze Sherlocka, ale je to skutečnost

Panství v plamenech, podivné přízraky a bestiální vrah unikající labyrintem tajných chodeb. Kriminální případ jako pro Sherlocka Holmese, který se skutečně stal...

Host: Miloš Vaněček
Účinkují: Vít Roleček, Dana Pešková, Jan Teplý ml., Daniel Rous, Pavel Soukup, Filip Kaňkovský, Pavel Batěk
Připravili: Bronislava Janečková a Miloš Vaněček
Zvuk: Petr Šplíchal
Režie: Jaroslav Kodeš

Při likvidaci požáru zámku v Náměšti nad Oslavou našli hasiči 2. února 1927 v prvním patře zmasakrovaná těla lesního rady Jindřicha Tilleho, jeho manželky Anny a opodál mrtvolu služebné Marie Kořenové.

Na místo dorazila četnická hlídka z Náměště nad Oslavou, vedená nadporučíkem Josefem Metelkou. Druhého dne po rozednění dorazil i vyšetřující soudce Antonín Holas ze Znojma.

Všichni tři obyvatelé zámku, který patřil hraběti Haugwitzovi, byli napadeni sekerou. Paní Tillová dostala ránu zezadu, služka a pan Tille zepředu. Vrah musel udeřit velkou silou. Vražedná zbraň se ale nenašla. Sekretář rady Tilleho Vojtěch vypověděl, že s radou mluvil ještě kolem 19.00. Ponocný hlásil požár chvíli před 22.00. Oheň měl nejspíše zahladit stopy zločinu.

Když zločinci ještě nevěděli o daktyloskopii

První podezření padlo na zloděje a vraha Leciána. Jenže podle sekretáře se ztratily „jen“ hodinky rady Tilleho a kazeta s příbory. To nejcennější jako sochy, obrazy, drahocenné hodiny na místě zůstalo. Vypadalo to spíše na práci vraha-amatéra.

Z Prahy byl tehdy pozván štábní kapitán Povondra, aby sejmul otisky prstů. Metoda daktyloskopie byla tehdy novinka.

Na místě se našly otisky šesti lidí. Troje patřily zavražděným, další tři bylo potřeba identifikovat. Jen jedny se ale nacházely na vypáčené zásuvce a desce stolu. Bylo nanejvýš pravděpodobné, že právě ty by mohly patřit pachateli. Četníci tedy začali snímat otisky všech zaměstnanců zámku. Mezitím ale zmizel Oldřich Filipín, který vypomáhal v zahradě a 2. února pomáhal i hasit.

Chtěl se zabít

Protože Filipín byl i u rozhovoru soudce Halase a nadporučíka Metelky o otiscích prstů, jeho útěk mohl nasvědčovat tomu, že se lekl trestu a že trojnásobným vrahem je právě on.

Hrnek s otisky jeho prstů zajistil strážmistr Michal Valuch. Ukázalo se, že jsou shodné s těmi na zásuvce vypáčeného stolu. Četníci rozjeli pátrání. Trvalo dva dny, než ho psi vystopovali.

Našli ho u napůl zavaleného vchodu do podzemních chodeb v zahradě pod zámkem. Protáhnul ven jen ruku. Měl ji celou rozřezanou. Ke vraždám se přiznal. Měl u sebe nůž, kterým se chtěl podřezat, ale nedokázal to. Problém byl, že ho četníci nemohli z chodby dostat. Hrozilo, že když odstraní jedny kameny, spadnou další. Cestu do podzemního labyrintu jim ukázal až sekretář Vojtěch.

Labyrint a hypnóza

Tajný vchod začínal ve studni, dva metry pod okrajem, ještě nad hladinou vody. Jenže tudy nebylo možné zesláblého a podchlazeného Filipína dostat ven. Sekretář nakonec ve starých plánech našel ještě jeden vchod – ve sklepě s malými padacími dvířky. Tudy vešli do labyrintu chodeb i vyšetřující soudce Holas s nadporučíkem Metelkou.

Filipín později vypověděl, že byl očarován, hypnotizován. Jindy zase, že ho k vraždě navedl sekretář Vojtěch. Prý měl s radou Tillem často spory a sám Filipínovi dal i sekeru a slíbil mu i peníze. Z peněz, které měl dostat za vraždu, si prý chtěl založit vlastní zahradnictví. Přiznal i krádež příborů, hodinek a čtyř korun ze zásuvky stolu. Vyšetřovatelům ale role sekretáře Vojtěcha nebyla pořád jasná.

Soudní psychiatři

S radou Tillem se asi hádat mohl. Ale jeho vraždou by přišel o lukrativní místo. Na druhé straně by si tak ale mohl upevnit pozici u hraběte Haugwitze, který by potřeboval někoho, kdo panství zná. Filipín se zase často s křikem budil na cele ze spaní a nahlas se doznával ke všemu. Několik psychiatrů pak rok a půl zjišťovalo, jestli není blázen. Docházeli k různým výsledkům.

Nakonec se usnesli, že je za své činy odpovědný. A on po několika dalších týdnech řekl sám pravdu: zločin prý spáchal sám, z vlastního popudu. Sekretáře Vojtěcha prý obvinil jen proto, že doufal, že když odvede pozornost na většího pána, ztratí o něj policie zájem.

Pokus o útěk a další oběť

Po dvou letech od vraždy, v únoru 1929, tak znojemský soud odsoudil Oldřicha Filipína k trestu smrti provazem. Prezident Masaryk mu ale trest změnil na doživotí.

Poslední zpráva o Filipínovi je ze září roku 1931. Pokusil se tehdy o útěk z Mírova, ale vzápětí byl dopaden. Na svědomí měl nakonec ještě jeden život. Obviněnému sekretáři Vojtěchovi zemřela žena rozčilením.

autoři: Bronislava Janečková , rota , Miloš Vaněček
Spustit audio

Související

Nejnovější hry a četba

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.