Vrah je zahradník? Krimi jak ze Sherlocka, ale je to skutečnost

Oldřich Filipín na fotografii s družičkami Marie Kořenové, své oběti - Foto: zdroj: Muzeum policie ČR, Miloš Vaněček, Bronislava Janečková

Oldřich Filipín na fotografii s družičkami Marie Kořenové, své obětiFoto: zdroj: Muzeum policie ČR, Miloš Vaněček, Bronislava Janečková

Panství v plamenech, podivné přízraky a bestiální vrah unikající labyrintem tajných chodeb...

Při likvidaci požáru zámku v Náměšti nad Oslavou našli hasiči 2. února 1927 v prvním patře zmasakrovaná těla lesního rady Jindřicha Tilleho, jeho manželky Anny a opodál mrtvolu služebné Marie Kořenové. Na místo dorazila četnická hlídka z Náměště nad Oslavou vedená nadporučíkem Josefem Metelkou. Druhého dne po rozednění dorazil i vyšetřující soudce Antonín Holas ze Znojma. 

Všichni tři obyvatelé zámku, který patřil hraběti Haugwitzovi, byli napadeni sekerou. Paní Tillová dostala ránu zezadu, služka a pan Tille zepředu. Vrah musel udeřit velkou silou. Vražedná zbraň se ale nenašla. Sekretář rady Tilleho Vojtěch vypověděl, že s radou mluvil ještě kolem 19:00. Ponocný hlásil požár chvíli před 22:00. Oheň měl nejspíš zahladit stopy zločinu. 

Jeden z pokojů po požáru - Foto: zdroj: Muzeum policie ČR, Miloš Vaněček, Bronislava Janečková

Když zločinci ještě nevěděli o daktyloskopii 

První podezření padlo na zloděje a vraha Leciána. Jenže podle sekretáře se ztratily „jen“ hodinky rady Tilleho a kazeta s příbory.To nejcennější jako sochy, obrazy, drahocenné hodiny na místě zůstalo. Vypadalo to spíš na práci vraha-amatéra. Z Prahy byl tehdy pozván štábní kapitán Povondra, aby sejmul otisky prstů. Metoda daktyloskopie byla tehdy novinka. 

Lesní radaTille (oběť) - Foto: zdroj: Muzeum policie ČR, Miloš Vaněček, Bronislava Janečková

Lesní radaTille (oběť)Foto: zdroj: Muzeum policie ČR, Miloš Vaněček, Bronislava Janečková

Na místě se našly otisky šesti lidí. Troje patřily zavražděným, další tři bylo potřeba identifikovat. Jen jedny se ale nacházely na vypáčené zásuvce a desce stolu. Bylo nanejvýš pravděpodobné, že právě ty by mohly patřit pachateli. Četníci tedy začali snímat otisky všech zaměstnanců zámku. Mezitím ale zmizel Oldřich Filipín, který vypomáhal v zahradě a 2. února pomáhal i hasit. 

Chtěl se zabít 

Protože Filipín byl i u rozhovoru soudce Halase a nadporučíka Metelky o otiscích prstů, jeho útěk mohl nasvědčovat tomu, že se lekl trestu a že trojnásobným vrahem je právě on. Hrnek s otisky jeho prstů zajistil strážmistr Michal Valuch. Ukázalo se, že jsou shodné s těmi na zásuvce vypáčeného stolu. Četníci rozjeli pátrání. Trvalo dva dny, než ho psi vystopovali. 

Našli ho u napůl zavaleného vchodu do podzemních chodeb v zahradě pod zámkem. Protáhnul ven jen ruku. Měl ji celou rozřezanou. Ke vraždám se přiznal. Měl u sebe nůž, kterým se chtěl podřezat, ale nedokázal to. Problém byl, že ho četníci nemohli z chodby dostat. Hrozilo, že když odstraní jedny kameny, spadnou další. Cestu do podzemního labyrintu jim ukázal až sekretář Vojtěch. 

Labyrint a hypnóza 

Odpolední Národní politika 18. února 1927 - Foto: zdroj: Muzeum policie ČR, Miloš Vaněček, Bronislava Janečková

Odpolední Národní politika 18. února 1927Foto: zdroj: Muzeum policie ČR, Miloš Vaněček, Bronislava Janečková

Tajný vchod začínal ve studni, dva metry pod okrajem, ještě nad hladinou vody. Jenže tudy nebylo možné zesláblého a podchlazeného Filipína dostat ven. Sekretář nakonec ve starých plánech našel ještě jeden vchod ve sklepě s malými padacími dvířky. Tudy vešli do labyrintu chodeb i vyšetřující soudce Holas s nadporučíkem Metelkou. 

Filipín později vypověděl, že byl očarován, hypnotizován. Jindy zase, že ho k vraždě navedl sekretář Vojtěch. Prý měl s radou Tillem často spory a sám Filipínovi dal i sekeru a slíbil mu i peníze. Z peněz, které měl dostat za vraždu, si prý chtěl založit vlastní zahradnictví. Přiznal i krádež příborů, hodinek a čtyř korun ze zásuvky stolu. Vyšetřovatelům ale role sekretáře Vojtěcha nebyla pořád jasná. 

Dobový tisk o Filipínovi - Foto: zdroj: Muzeum policie ČR, Miloš Vaněček, Bronislava Janečková

Soudní psychiatři 

S radou Tillem se asi hádat mohl. Ale jeho vraždou by přišel o lukrativní místo. Na druhou stranu by si tak ale mohl upevnit pozici u hraběte Haugwitze, který bude potřebovat někoho, kdo panství zná. Filipín se zase často s křikem budil na cele ze spaní a nahlas se doznával ke všemu. Několik psychiatrů pak rok a půl zjišťovalo, jestli není blázen. Docházeli k různým výsledkům. 

Noviny ze září 1931 - Foto: zdroj: Muzeum policie ČR, Miloš Vaněček, Bronislava Janečková

Noviny ze září 1931Foto: zdroj: Muzeum policie ČR, Miloš Vaněček, Bronislava Janečková

Nakonec se usnesli, že je za své činy odpovědný. A on po několika dalších týdnech řekl sám pravdu: zločin prý spáchal sám, z vlastního popudu. Sekretáře Vojtěcha prý obvinil jen proto, že doufal, že když odvede pozornost na většího pána, ztratí o něj policie zájem. 

Pokus o útěk a další oběť 

Po dvou letech od vraždy, v únoru 1929, tak Znojemský soud odsoudil Oldřicha Filipína k trestu smrti provazem. Prezident Masaryk mu ale trest změnil na doživotí. Poslední zpráva o Filipínovi je ze září roku 1931. Pokusil se tehdy o útěk z Mírova, ale vzápětí byl dopaden. Na svědomí měl nakonec ještě jeden život. Obviněnému sekretáři Vojtěchovi zemřela žena rozčilením. 

 

 

Vrah je zahradník? Rozhlasová dramatizace dokumentu

Vložit na svůj web

Účinkují: Vít Roleček, Dana Pešková, Jan Teplý ml., Daniel Rous, Pavel Soukup, Filip Kaňkovský, Pavel Batěk
Scénář: Bronislava Janečková a Miloš Vaněček
Režie: Jaroslav Kodeš
Zvuk: Petr Šplíchal 

 

Zpět na: časovou osu a mapu Historie českého zločinu 

Autor:  Bronislava Janečková, Rostislav Taud, Miloš Vaněček
Pořad: Historie českého zločinu  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: sobota 16:04; repríza středa 18:30  |  Délka pořadu: 27 minut  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace