Vražedný kámen. Otřesný případ, při kterém zblednul i vrah

Vražda Johanny Gollerstepperové 19. března 1898 šokovala celou tehdejší Prahu. Techniky jako otisky prstů nebo rozbory biologických materiálů tehdy neexistovaly. Detektivové se museli spolehnout na svůj logický úsudek (ilustrační obrázek) - Foto: CC0 Public domain

Vražda Johanny Gollerstepperové 19. března 1898 šokovala celou tehdejší Prahu. Techniky jako otisky prstů nebo rozbory biologických materiálů tehdy neexistovaly. Detektivové se museli spolehnout na svůj logický úsudek (ilustrační obrázek)Foto: CC0 Public domain

V úzkém temném krámku u Mariánského náměstí na Starém Městě pražském leží zohavená mrtvola s rozbitou lebkou a roztříštěným čelem. Vedle ní se válí dlažební kostka s krvavým rohem, za postelí je pohozená sekyrka, na které ulpěl chomáč vlasů.

Právě s ní kdosi rozštípl lebku nebohé obchodnice. Mozková hmota je i na zemi a mísí se s krví. Tato ohavná scéna se naskytla detektivům Josefu Drašnarovi a Václavu Oličovi, kteří vyšetřovali loupežnou vraždu obchodnice s klenoty a starožitnostmi Johanny Gollerstepperové. Došlo k ní 19. března 1898. 

Logický úsudek a peněžní odměna 

Motiv činu byl zřejmý (z výlohy i ze zásuvek zmizela většina šperků, hodinek a cenností, jen trezor se asi nepodařilo otevřít). Ale pachatel? Vzorky biologického materiálu a otisky prstů se tehdy na místě činu neodebíraly – daktyloskopie jako kriminalistická metoda ještě neexistovala

Soustavná práce s otisky prstů u nás začala až v roce 1903. Určování krevních skupin začalo ještě později. První tři popsal rakouský patolog Landsteiner v roce 1901, všechny čtyři pak Jan Janský o šest let později.

V pátrání měla pomoct odměna ve výši 200 zlatých. K výslechu bylo předvedeno přes 300 svědků a osob z různých příčin podezřelých. Podle korunní svědkyně Terezie Mišonové, služky z restaurace poblíž místa činu, byli pachatelé dva. Větší vešel do krámku, zatímco hubený hlídal na ulici. 

Dobové noviny psaly o nešťastném životě Johanny Gollerstepperové - Foto:  Muzeum Policie ČR

Falešné stopy 

Mišonová v něm při policejní identifikaci poznala Karla Kopeckého. Jenže ten měl na dobu vraždy alibi. Dalším podezřelým byl jistý Livora, který se do krámku vloupal už před sedmi lety a byl nedávno propuštěn z vězení. Jenže ten nikdy nevraždil. A alibi mu zajistili sami sami policisté, když ho v době vraždy vyslýchali kvůli kapesní krádeži. 

Seznam s popisy ukradených věcí už mezitím dostali zastavárníci i policisté v terénu. Dalším podezřelým se tak stal 19letý pobuda a příležitostný nádeník Jan Pravda. Policisté u něj našli desítky cenností, které měl podle svých slov prodat v zastavárně na pokyn jistého Františka Outraty. 

Jan Pravda byl kvůli krádežím ve své rodné obci postrachem od svých 11 let. Ani jeho rodiče neměli dobrou pověst. Skončil v polepšovně. Po zatčení prý neustále plakal. Recidivista František Outrata měl podle svědků zlou povahu a hrubou tvář s hnědým kníre - Foto:  Muzeum Policie ČR

Jan Pravda byl kvůli krádežím ve své rodné obci postrachem od svých 11 let. Ani jeho rodiče neměli dobrou pověst. Skončil v polepšovně. Po zatčení prý neustále plakal. Recidivista František Outrata měl podle svědků zlou povahu a hrubou tvář s hnědým kníreFoto:  Muzeum Policie ČR

Mozek a zlato po kapsách 

Když detektivové Pravdu vedli kolem místa činu, neovladatelně se roztřásl. Nejdřív zapíral. Brzy ale začal popisovat, co se 19. března 1898 událo: Outrata mu nabídl „práci“. Měl prý jen čekat před krámem a zahvízdat, kdyby někdo šel. Teprve když Outrata vyšel z krámku celý od krve a s naditými kapsami, došlo Pravdovi, do čeho se zapletl. 

Na zadní straně kalhot Františka Outraty se našly červenohnědé skvrny. Mikroskop potvrdil, že se jedná o části mozkové tkáně a krev. Jenže stejné stopy se ale našly i v kapsách kabátu Jana Pravdy. Jak se tam dostaly, jestliže nevraždil? Pravděpodobně z kradených věcí, které měl v ruce nejdřív Outrata. 

Trest smrti za Židovku 

Výslech obou trval nepřetržitě den a noc. Soud začal 30. června 1898. Mezi svědky se objevil i vězeň, kterému se Outrata ve vazební cele svěřil: „Když mi to dokážou, trest smrti nedostanu, protože za Židovku snad šibenici nedávaj, ne? To by musely bejt alespoň čtyři takový. Dostanu nejvíc 15 let. Až vyjdu ven, najdu si zas nějakýho bohatýho Žida.“ 

Mýlil se. Outrata byl odsouzen za loupežnou vraždu k trestu smrti provazem. Pravdu porota uznala spoluvinným na vraždě, což znamenalo trest 12 let těžkého žaláře. Outratovi ale nakonec byla udělana milost, trest smrti mu byl zmírněn na doživotní žalář. 

 

Vražedný kámen. Rozhlasová dramatizace dokumentu.

Vložit na svůj web

Účinkují: Václav Knop, Václav Neužil, Martin Písařík, Jaroslava Pokorná, Marek Holý, Ivan Řezáč, Zdeněk Maryška
Scénář: Bronislava Janečková a Miloš Vaněček
Režie: Dimitrij Dudík
Zvuk: Petr Šplíchal 

 

Zpět na: časovou osu a mapu Historie českého zločinu 

Autor:  Bronislava Janečková, Michael Erhart
Pořad: Historie českého zločinu  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: sobota 15:30; repríza středa 18:30  |  Délka pořadu: 27 minut  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace