Vražedný kámen. Otřesný případ, při kterém zblednul i vrah

Vražda Johanny Gollerstepperové 19. března 1898 šokovala celou tehdejší Prahu. Techniky jako otisky prstů nebo rozbory biologických materiálů tehdy neexistovaly. Detektivové se museli spolehnout na svůj logický úsudek (ilustrační obrázek) - Foto: CC0 Public domain

Vražda Johanny Gollerstepperové 19. března 1898 šokovala celou tehdejší Prahu. Techniky jako otisky prstů nebo rozbory biologických materiálů tehdy neexistovaly. Detektivové se museli spolehnout na svůj logický úsudek (ilustrační obrázek)Foto: CC0 Public domain

V úzkém temném krámku u Mariánského náměstí na Starém Městě pražském leží zohavená mrtvola s rozbitou lebkou a roztříštěným čelem. Vedle ní se válí dlažební kostka s krvavým rohem, za postelí je pohozená sekyrka, na které ulpěl chomáč vlasů.

Právě s ní kdosi obrovskou silou rozštípl lebku nebohé obchodnice, mozková hmota je i na zemi a mísí se s krví. Tato ohavná scéna se naskytla detektivům, kteří vyšetřovali loupežnou vraždu obchodnice s klenoty a starožitnostmi Johanny Gollerstepperové. Došlo k ní 19. března 1898. 

Místo činu: Trauttmansdorffský palác - Foto:  ŠJů, Wikimedia Commons,  CC BY-SA 3.0

Místo činu: Trauttmansdorffský palácFoto:  ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Motiv jasný, zbytek neznámý 

Byli jimi vrchní policejní komisaři Josef Drašnar a Václav Olič z policejního komisařství na Starém Městě.  

Motiv činu byl zřejmý. Z výlohy i ze zásuvek zmizela většina šperků, hodinek a cenností. Jen trezor zůstal netknutý. Pachatelům se ho nepodařilo otevřít. 

Dál už to ale tak snadné nebylo. Vzorky biologického materiálu a otisky prstů se tehdy na místě činu neodebíraly – daktyloskopie jako kriminalistická metoda ještě neexistovala. 

V Čechách sice už od července 1891 koncipista František Protivenský pokusně snímal otisky vybraným vězňům, ale soustavné daktyloskopování a zakládání otisků začalo až v roce 1903. Stejně tak nebylo známé ani určování krevních skupin. První tři popsal rakouský patolog Landsteiner v roce 1901, všechny čtyři pak Jan Janský o šest let později. Detektivové se tak museli spolehnout na svůj logický úsudek

200 zlatých a 300 svědků 

Detektivové začali pátrat po neznámých vrazích, pomoci jim měla vypsaná odměna ve výši 200 zlatých. K výslechu bylo předvedeno přes 300 svědků a osob z různých příčin podezřelých. Jako korunní svědkyně je označena Terezie Mišonová, služka z restaurace U tří kaprů nalézající se poblíž místa činu. Podle ní byli pachatelé dva. Větší vešel do krámku, zatímco hubený chlapík ve špinavém šedivém kabátu hlídal na ulici. 

Falešné stopy 

Johanna Gollerstepperová neměla šťastný život. Těsně po svatbě jí utekl manžel, který si ji vzal kvůli bohatému věnu. Otec pak opuštěné dceři pořídil obchod se skvosty, který ale jistý Livora vykradl. Často pak trpěla hlady a bála se - Foto:  Muzeum Policie ČR

Johanna Gollerstepperová neměla šťastný život. Těsně po svatbě jí utekl manžel, který si ji vzal kvůli bohatému věnu. Otec pak opuštěné dceři pořídil obchod se skvosty, který ale jistý Livora vykradl. Často pak trpěla hlady a bála seFoto:  Muzeum Policie ČR

Mišonová v něm při policejní identifikaci poznala Karla Kopeckého, jenže dotyčný na dobu vraždy měl alibi. Dalším vážným podezřelým byl jistý Livora, který se do krámku vloupal už před sedmi lety – a teprve nedávno kvůli tomu byl propuštěn z vězení. Ovšem nebyl to jeho styl. Podle detektivů sice krade, ale nevraždí. A navíc měl alibi od policistů, kteří ho v té době zrovna vyslýchali kvůli kapesní krádeži. 

Seznam s popisy ukradených věcí už mezitím dostali zastavárníci i policisté v terénu. Dalším podezřelým se tak stal 19letý pobuda a příležitostný nádeník Jan Pravda. Policisté u něj našli desítky cenností, které měl podle svých slov prodat v zastavárně na pokyn jistého Františka Outraty. Když mu prý pomůže věci udat, rozdělí se napůl. Jinak že si to odskáče. 

Zblednul i starý kriminálník 

Jan Pravda byl ve své rodné obci postrachem od svých 11 let. Kradl drůbež, peníze, pytel ovsa, hodinky a králíky. Ani jeho rodiče nepožívali dobré pověsti. Na návrh obce byl dán do polepšovacího ústavu. Jeho obličej měl dobrácké rysy a po zatčení neustále plakal.
František Outrata byl trestán pro krádeže, karban, žebrotu a potulku. Povahu má podle svědků hrubou, surovou a zlou. Tvář hrubou a s hnědým knírem.

Když ale Pravdu vedli kolem místa činu, neovladatelně se roztřásl. Na policii nejdřív zapíral, ale pak začal popisovat, co se onoho 19. března 1898 událo. Outrata mu řekl, že má v plánu „oblafnout starou šilhavou Židovku“ a jestli si prý nechce přijít k penězům. 

Měl prý jen čekat před krámem a zahvízdat, kdyby někdo šel. Trvalo to asi hodinu. Pak se najednou otevřely dveře a Outrata vyšel ven. „Byl úplně bledej. Měl naditý kapsy a byl celý od krve. Dost se klepal a řek mi, že mizíme.“ 

Poslední týdny před smrtí měla Gollerstepperová předtuchu, že ze světa sejde násilnou smrtí - Foto:  Muzeum Policie ČR

Poslední týdny před smrtí měla Gollerstepperová předtuchu, že ze světa sejde násilnou smrtíFoto:  Muzeum Policie ČR

Mozek a zlato po kapsách 

Výslech Jana Pravdy a Františka Outraty trval nepřetržitě den a noc. Detektivové neměli jistotu, jestli byl v krámku jen jeden, nebo oba. Na oblečení Outraty našli soudní lékaři na zadní straně kalhot červenohnědé skvrny. Při mikroskopickém ohledání bylo zjištěno, že se jedná o části mozkové tkáně a krev.  

Ale jak vysvětlit, že podobné stopy byly nalezeny i v kapsách kabátu Jana Pravdy? Když mu Outrata lup předával, měl ruce od krve – tak se mozková tkáň přenesla na zlato a následně Pravdovi do kapes. 

Trest smrti za Židovku 

Soud s vrahy Johanny Gollerstepperové začal 30. června 1898. Mezi svědky se objevil i vězeň, kterému se Outrata ve vazební cele svěřil:  

„Když mi to dokážou, tak trest smrti nedostanu, protože za Židovku snad šibenici nedávaj, ne? To by musely bejt alespoň čtyři takový. Dostanu nejvíc 15 let. Až vyjdu ven, najdu si zas nějakýho bohatýho Žida.“ 

Mýlil se. Outrata byl odsouzen za loupežnou vraždu k trestu smrti provazem. Pravdu porota uznala spoluvinným na vraždě, což znamenalo trest 12 let těžkého žaláře. Outratovi ale nakonec byla udělana milost, trest smrti mu byl zmírněn na doživotní žalář. 

 

Vražedný kámen. 19. března 1898 se po Praze rozlétla zpráva, že byla ve svém krámku ubita a oloupena obchodnice s klenoty Johanna Gollerstepperová. Připravila Bronislava Janečková.

Vložit na svůj web

Účinkují: Václav Knop, Václav Neužil, Martin Písařík, Jaroslava Pokorná, Marek Holý, Ivan Řezáč, Zdeněk Maryška
Scénář: Bronislava Janečková a Miloš Vaněček
Režie: Dimitrij Dudík
Zvuk: Petr Šplíchal 

 

Zpět na: časovou osu a mapu Historie českého zločinu 

Autor:  Bronislava Janečková, Michael Erhart
Pořad: Historie českého zločinu  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: sobota 15:30; repríza středa 18:30  |  Délka pořadu: 27 minut  
 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace