Vyděrač. Když jsou kriminalisté šikovnější než hacker
Na prahu nového tisíciletí se s rozvojem internetu zvyšoval i počet případů kybernetické kriminality. V roce 2000 ale jako hackeři působili spíše kriminalisté než sami zločinci.
Scénář: Bronislava Janečková a Vladimír Smejkal
Režie: Dimitrij Dudík
Zvuk: Petr Šplíchal
Jeden takový případ začal na jaře 2000 e-mailem řediteli banky. Jeho autor požadoval 20 milionů za to, že nevyzradí (ukradené) citlivé údaje o klientech. Management informoval policii, a ta urychleně sestavila tříčlenný tým.
Kriminalista, soudní znalec v oboru kyberkriminality a jeho spolupracovník známý internetové komunitě jako Altair zanalyzovali e-mailovou korespondenci, bezpečnostní logy, popis informačního systému banky a seznamy zaměstnanců, včetně jejich oprávnění k přístupu do informačního systému.
Hacknutí anonymizátoru
Brzy pronikli do anonymizačního serveru, který pachatel použil ke generování e-mailů, a program pozměnili tak, že když byl jako příjemce zadán ředitel banky, server na Altairovu e-mailovou adresu poslal nejen skutečnou adresu odesílatele, ale i tzv. IP adresu. Past byla připravena.
IP adresa a další kyberstopy
Internet Protocol (IP) je číselný kód počítače v síti. Je to jeho telefonní číslo. A stejně jako v telefonním seznamu dáváte číslům jména, některé číselné IP adresy jsou pomocí DNS převáděny na doménová jména (např. www.rozhlas.cz). IP adresu má každé síťové rozhraní. A tak vždy ukazuje, odkud byla komunikace vedena. Jedno rozhraní může mít více IP adres (více počítačů připojených doma). Ale stejná IP adresa nemůže být na dvou rozhraních. Tzn. že jeden podnik/dům může mít více IP adres, ale dva různé domy nemůžou mít stejnou. Současné IP adresy (IPv4) mají tři základní části: adresu sítě – adresu podsítě – adresu počítače. Je to vlastně kód podobný telefonnímu číslu. Proto jsou kyberkriminalisté schopni identifikovat zdroj. Zjištění IP adresy bylo v tomto případě pro kriminalisty klíčové. Nenašli totiž žádné stopy po prolomení do databáze klientů. Digitální stopa na internetu (v kyberprostoru) nemusí být zjistitelná. A i kdyby, nemusí být průkazná. Pro kriminalisty pak může být stopou, když si pachatel někde uschová kopii databáze. Anebo čas a místo, odkud komunikuje. Ostatní stopy v kyberprostoru je šikovný pachatel schopen zničit.
Další postup vyšetřování byl utajen i před vedením banky. Ukázalo se, že e-maily jsou odesílány z prodejny elektroniky, kde je možné používat vystavené PC podobně jako v internetové kavárně. E-maily navíc chodily vždy ve stejný čas: v době polední pauzy banky.
Jde se najisto
Už po třech dnech se tedy jako nejpravděpodobnější zdálo, že vyděrač sám pracuje v bance v Praze a má možnost se v poledne vzdálit do konkrétních prodejen firmy s elektronikou. Pobočky prodejen střídal. Stačilo si jen ve správný čas počkat ve všech třech v dosahu.
Pachatel byl chycen přímo při činu, když odesílal databázi klientských dat. Šlo o zaměstnance banky, který pracoval na úseku bankovních výpisů. V podstatě okrajová pracovní síla. Kvůli špatnému nastavení bezpečnostních pravidel si mohl v klidu zkopírovat soubor, ze kterého se výpisy tiskly.
Trest za kyberzločin
Klíčové pro jeho dopadení byla spolupráce banky a rychlost vyšetřování. Stopy v kyberprostoru se totiž objevují a mizí neskutečnou rychlostí. Jdou snadno padělat nebo smazat. Pachatel byl odsouzen za vydírání a neoprávněné nakládání s osobními údaji na pět let nepodmíněně.
Hackli jsme pro vás informační systém Českého rozhlasu, abychom získali náhled scénáře k 22. dílu Historie českého zločinu. Podívejte se. Všechny pasáže, které ve finální podobě nezazněly, jsme zvýraznili. Nejde o kompletní scénář, jen několik stran.
Související
-
Sabotáž. Místo kriminálu svoboda a šrot
Za „hacking“ v době normalizace hrozil i trest smrti. Přesto přes den sovětským specialistům s instalací počítačů RVHP pomáhali, a po nocích vždy provedli malý zásah...
-
Harry Potter a stroj času
Neviditelné stopy, počítačová kouzla a cesta do minulosti… Dramatizace skutečného krimi případu z roku 2006, kdy spisovatelka J. K. Rowlingová zažalovala českého studenta.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
