Přepis: Jak to vidí Eduard Stehlík – 1. prosince

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a nerušený poslech vám přeje Karolína Koubová. Dnešní Jak to vidí patří vojenskému historikovi Eduardu Stehlíkovi. Dobré ráno.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Dobré ráno.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Připomeneme si odchod českých vojáků ze srbské armády do československých legií v Rusku před 100 lety a zmapujeme, jak před 75 lety probíhaly přípravy na operaci Anthropoid, která vedla k atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. To nás tedy čeká v následující necelé půlhodině. Pane doktore, před 100 lety tedy odešli čeští vojáci slouží v srbské armádě do československých legií v Rusku. Kdo vlastně byli tito takzvaní srbáci?

Čtěte také

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Myslím si, že pro řadu posluchačů to může znít úplně zvláštně, tak jako ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to takové komplikované ano.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Češi v srbské armádě do československých legií v Rusku a kde se tam vzali a co tam vlastně dělali. Ona je to skutečně jedna ze zapomenutých historií nebo zapomenutých částí dějin naší armády, našeho státu v letech první světové války. Jak jste správně říkala, říkalo se jim srbáci. Byla to skupina českých vojáků, zpočátku hlavně důstojníků, kteří odešli bojovat do srbských legií nebo srbské armády na ruském území, postupně se přidávali i řadoví vojáci a důvod byl takový, Češi se ocitli v těch letech 1914, 1915 v ruském zajetí a v té době sice existovala od léta roku 1914 česká družina, ale ruské velení stále pohlíželo na ty Čechy jako na nějaký zvláštní živel, který najednou nějací zajatci, kteří padnou do ruského zajetí, bývalí Rakušané, nebo jak oni říkali austriáci chtějí, aby jim Rusko dalo zbraně, že budou bojovat proti své vlastní zemi, takže mohli na ně nahlížet i jako na někoho, kdo zrazuje vlastní stát, a co když bude chtít zradit i je a že přece není důvod tady nějakému většímu počtu válečných zajatců dávat zbraně, protože kdo ví, jak by to mohlo dopadnout. A v tu chvíli ti Češi čekali mnozí z nich v těch zajateckých táborech na to, aby mohli vstoupit do legií, řadu měsíců, dokonce někteří i let a do toho tady začala vznikat v roce 1916 na ruském území v Oděse první srbská dobrovolnická divize, do které vlastně Srbové sháněli dobrovolníky a najednou, když to nešlo do českých legií, tak nabídli tuto možnost vstupu i Čechům, kteří byli v zajateckých táborech, aby vstoupili do té srbské armády a mnoho z nich vlastně tuto nabídku využilo, protože už nechtěli čekat. V létě 1916 se dostali do srbské armády, se kterou byli nasazeni v bojích v Dobrudžii, vlastně na takovém pomezí bulharsko-rumunském a proti jednotkám bulharské armády, která tehdy bojovala na straně Němců, a proti turecké armádě německé a musím říct, že v tom boji se tam nesmírně vyznamenali. Řada těch Čechů padla v té srbské armádě na té pozici nižších důstojníků, dokonce u některých jednotek většina těch důstojníků byli Češi a dostali, byli vyznamenáni skutečně nejvyššími srbskými vyznamenáními a někteří z nich právě, teďka je to těch 100 let, po skončení těch bojů se najednou situace změnila, obrátili se na ně Češi, že se uvolňuje v Rusku ten pohled na československé legionáře a že mohou vstoupit do československých legií, že ten rozvoj těch legií se postupně jako se rozebírá a oni opravdu s tím souhlasili a řada z nich se do legií vrátila, nebo přišla k té československé armádě v Rusku. Někteří zůstali u Srbů a bojovali u nich až do roku 1918.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsem se chtěla zeptat, jestli jejich odchodem tedy nebyla potom oslabená srbská armáda?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Rozhodně, takhle, srbská armáda měla velké počty lidí, to znamená, nebylo to tak, že by ten počet Čechů, kterých tam bojovalo něco přes tisíc, nějakým zásadním způsobem ovlivnil bojeschopnost té srbské armády, na druhou stranu ti vyšší srbští velitelé si uvědomovali, že ten český důstojnický sbor, který tam působil, ti důstojníci, kteří bojovali po boku Srbů na těchto bojištích byli mimořádně kvalitní lidé, dobří velitelé, stateční muži a takže ten jejich odchod byl chápán jako ztráta pro Srby jednoznačně. A ten, když jsme zmiňovali to srbáci, tak skutečně to označení srbáci se vžilo pro tyto muže, kteří srbskou armádou prošli, používalo se naprosto běžně jak za první světové války, tak i za první republiky. A musím říci, že k takovým významným opravdu mimořádným osobnostem patřil ať už pozdější generál Sergěj Ingr nebo generál Vojtěch Boris Luža, šéf našich zpravodajců je mimochodem i muž, který vlastně stál za zrodem myšlenky na atentát na Heydricha František Moravec, Václav Kopala a mnozí další a myslím si, že i to pro některé delší nebo kratší působení v srbské armádě je nemohlo nepoznamenat a dá se říci, že když potom sledujete jejich kariéry ať už ve zbytku první světové války nebo za první republiky nebo za války druhé, tak najednou zjistíte, že do sebe nasáli něco z té srbské mentality, z toho, že nedělají se kompromisy, že pokud sem neprorazil hlavou zeď, tak to znamená, že jsem se rozeběhl málo, tak to zkusím znovu a patří skutečně k mimořádným mužům. A to srbáci, být srbákem rozhodně neznamenalo nadávku. Bylo to spíš taková směs označení toho, čím si ten člověk prošel, určitě s vysokým stupněm obdivu k tomu, co dokázal.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili to bylo vlastně vyznamenání?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Bylo to vyznamenání.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme tedy jenom trošičku sledovat tu jejich stopu nadále, jak potom fungovali u československých legií a co potom s nimi bylo po válce, protože sám říkáte, že se potom velmi významně uplatnili jak v jaksi hlavně potom v protinacistickém odboji?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Když bychom vzali jenom ty tři muže, které jsem zmínil, divizní generál Sergěj Ingr je zajímavý z toho důvodu, že on prošel vlastně úplně všemi legiemi. On vlastně padl do zajetí, potom nějakou dobu sloužil v srbské armádě, potom přišel do našich legií v Rusku a když se začala vytvářet legie ve Francii, byl vyslán jeden transport vlastně legionářů z Ruska do Francie, nebo takhle dva transporty, které stačily odjet, takže sloužil ve francouzských legiích a potom v rámci takového spojení nebo propojení legií, tak část důstojníků byla ještě odeslána z Francie v roce 1918 do Itálie, to znamená, on prošel úplně vším. A podobná situace byla u Václava Kopala anebo, když jsem zmiňoval ty další dva muže, Vojtěch Borise Lužu a Františka Moravce, tam ta kariéra je podobná, i když František Moravec zůstal v srbské armádě skoro 4 roky, tam je to načuchnutí, bych to tak nazval, tím Srbskem tam bylo nejsilnější. Sergěj Ingr prošel za první republiky vším možným, a dokonce to dotáhl za druhé světové války až na post ministra národní obrany naší exilové vlády v Londýně. Generál Vojtěch Boris Luža stanul v závěru války v roce 1944 na domácí frontě, řekněme, na tom nejvyšším postu možného vojenského velitele domácího odboje a padl se zbraní v ruce 2. října 1944 při přestřelce s protektorátním četnictem v Hřišti u Přibyslavi. A pokud jde o to posledního Františka Moravce, stál vlastně po celou dobu druhé světové války v Londýně v čele naší zpravodajské služby a zodpovídal jak za vysílání výsadků do protektorátu, tak za zpravodajskou činnost.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak tedy teď budeme sledovat tu stopu Františka Moravce, který, jak jste mluvil, sehrál důležitou roli v operaci Anthropoid a v tuto dobu před 75 lety právě vrcholily přípravy k této misi, která vedla k atentátu na Heydricha. Byla také námětem hned několika filmů a knih, dokonce funguje i hra v rámci mobilní aplikace, v níž se můžete stát Gabčíkem a Kubišem. A tak například kniha Jaroslava Čvančary byla pokřtěná teď 11. listopadu, vy jste ji také křtil. Jaké nejnovější badatelské poznatky tato kniha přináší ohledně atentátu na Heydricha, respektive operace Anthropoid?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já můžu říct, že jsem nesmírně rád, že Jarda Čvančara tuto knihu dokončil a že skutečně se ji podařilo vydat. Je to pro ty posluchače, kteří znají jeho knížky, řekněme, že se to svým pojetím nevymyká z těch jeho předchozích prací, a tím to nemyslím vůbec zle, myslím to naopak velice pozitivně, protože Jarda Čvančara pracuje jako s nejdůležitějším sdělením s fotografiemi, s dobovými fotografiemi, které, jak se říká někdy, že jeden snímek je více než tisíc slov a já si myslím, že on to dokazuje v těch svých pracích prakticky na každé stránce. Jemu se podařilo shromáždit naprosto unikátní soubory fotografií, které se týkají nejenom vlastně těch historických událostí, ale to, co je v jeho pracích nejpodstatnější a nejvíce obdivuhodné je to, že on s obrovskou erudicí a s obrovským nasazením shromažďuje fotografie konkrétních lidí, ať už příslušníků domácího odboje, parašutistů, anebo i té druhé strany, to znamená, kolaborantů, příslušníků Gestapa, zbraní SS a podobně. A nejenom, že se mu daří vlastně shromáždit ty portrétní snímky, ale zjišťuje k tomu i životopisné údaje o těch lidech a musím říci, že nemám, nikdy jsem neměl tak silný pocit z toho, že se někomu daří zalidňovat vlastně ty naše dějiny, ty trošku pozapomenuté a odstrčené, jako v případě Jardových knížek, kdy skutečně najednou některá jména my jsme znali, některá jména vůbec neznáme a najednou k těm jménům se přiřazují tváře, a já si myslím, že to je strašně důležité, protože dřív, jako kdyby nám někdo se snažil tvrdit a ono občas i někdo to říká, jako kdyby ty dějiny vznikaly samy od sebe.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Bez obsazení.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Ano, bez hereckého obsazení. Běží hra a na pódiu nikdo nic nehraje. Já si myslím, že divák, který by přišel do divadla a na pódiu se nic neodehrávalo a oni mu řekli, že všechno vlastně šlo tak nějak samo od sebe, tak by taky byl překvapený. A stejně tak na tom pódiu těch světových dějin musí hrát konkrétní hráči, ať už ty velké nebo malé role a myslím si, že Jardovi se opravdu vynikajícím způsobem nám daří to celé obsazení od těch, řekněme, klíčových postav až po ty nejdrobnější, které ale často můžou sehrát v jednu chvíli v rámci té hry, toho dramatu bych řekl spíš naprosto klíčovou roli, která změní svět anebo změní směřování země.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme si připomenout tedy drama příprav operace Anthropoid, protože asi to výročí spíše lidem jaksi naběhne s květnem 1942, kdy tedy byl spáchán atentát na Heydricha, ale co tomu vlastně předcházelo, protože teď říkáme - před 75 lety vrcholily ty přípravy, jsme na začátku prosince, tak, jak to vypadalo, pane doktore?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Dá se říci, že kdybychom hovořili o tom počátku prosince, protože vlastní vysazení parašutistů do operace, po níž byl atentát proveden, proběhlo v noci z 28. Na 29. prosince, to znamená, právě teďka máme před sebou, řekněme, poslední tři neděle, ale dá se říci, že se v tu chvíli ta operace už byla ve skluze, ne snad z toho důvodu, že by parašutisté nezvládali ten výcvik, ale došlo k takové zajímavé situaci a kterou ovlivnil právě František Moravec, když jsme ho zmiňovali, náš dlouholetý srbák, který vlastní atentát vymyslel jako reakci na popravy jeho přátel a oblíbených kolegů tady v protektorátu, které byly zahájeny po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy, kdy skutečně ty zprávy o tom vraždění, které tady Heydrich v protektorátu rozpoutal, se dostaly do Londýna a opravdu ve velice krátké době, šlo skutečně o dobu jednoho jediného týdne. To byl právě Moravec, který rozhodl, že je potřeba za to vraždění ..., aby za to vraždění nacisté zaplatili a že je potřeba jim ukázat, že vracíme ránu za ránou, a tam se začíná odvíjet operace Anthropoid, kdy původně v ní figuroval Jozef Gabčík ještě s Karlem Svobodou, který se později zranil při výcviku a byl nahrazen Janem Kubišem a právě to původní naplánování atentátu bylo dokonce takové, že parašutisté byli seznámeni s rozhodnutím plukovníka Moravce 3. října 1941 a už 28. října na den státního svátku ten atentát byl proveden.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Symbolicky?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Přesně tak.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Velká symbolika.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
S tím, že to se nezdařilo. Karel Svoboda se při výcviku zranil, musel být nahrazen Janem Kubišem, tím pádem vzniklo trošku víc času na přípravu té operace, která probíhala s naprosto klíčovou podporou britských instruktorů, britské SOE - Special Operation Executive, toho výboru pro zvláštní operace, kdy skutečně Britové dali Čechoslovákům k výcviku Gabčíka a Kubiše k dispozici to nejlepší z nejlepších, co měli, ať už šlo o instruktory, výcviková zařízení, zbraně, které byly tehdy k dispozici a potom, co prošli tím výcvikem, kde mimochodem britští instruktoři, když čtete ta hlášení, tak téměř hýří superlativy na adresu obou dvou těch mužů, a dokonce ve Skotsku to hlášení končí, že jde o vynikající pár, jako naprosto dokonalé, dokonale sehrané muže a v tuto chvíli před těmi 75 lety už Gabčík s Kubišem byli na stanici Bellasis u Dorkingu, kde už se o jejich výcvik starali českoslovenští instruktoři v čele s nadporučíkem Rudolfem Hrubcem, kde byli společně s řadou dalších parašutistů, kteří v té době očekávali vyslání do protektorátu a i tam je vidět, že ta skupina nejenom Gabčík s Kubišem, ale že i ti ostatní, že jsou to muži, kteří jsou vysoce motivovaní, kteří velcí vlastenci a dokonce je tam taková zajímavá zmínka v archivních dokumentech, kdy právě nadporučík Hrubec, který později v roce 44 také tragicky zahynul jako příslušník výsadku Silica, uvádí, že jde o nejlepší skupinu vojáků, jaké kdy mohl velet a že se to, jak jsou ti vojáci dobří, pozná, jak se říká, že se pozná podle toho, že si zpívají a že tihle si zpívají od rána do večera.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme tedy k tomu, jak vlastně ten atentát, respektive ta operace celá probíhala, protože to už je samozřejmě poměrně známo, ale možná není od věci si to připomenout, čili 28. prosince 41 seskočili rotmistři Gabčík a Kubiš u Nehvizd, přímo to plánované místo bylo 100 kilometrů dál u Ejpovic.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Bylo úplně jinde. Já vím, to je, zase vždycky lidé mají takovou tu představu, že je shodili teda Britové o 100 kilometrů dál a že tím pádem, co to bylo za šlendrián, že je vysadí takhle špatně, ale je potřeba si uvědomit zase jednu věc, ta britská posádka, které, jejímž velitelem byl kapitán Ron Hockey, se snažila skutečně o maximálně přesné vysazení, nešlo o žádný šlendrián. Ono vlastně letět tu, těch opravdu řadu hodin, myslím, že celý ten let, teďka bych se nechtěl splést, trval 9 hodin.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Toho letounu vlastně ve vzduchu, kdy ten letoun vlastně letěl z Velké Británie, musel proletět přes nepřátelské území, kde mu hrozilo napadení nepřátelským dělostřelectvem, útokem nočního stíhače, což ke všemu v tomto případě došlo a svým způsobem ten letoun vyvázl se štěstím, navíc byl přetížený, protože vezl nejenom Gabčíka s Kubišem, ale další dva paraskupiny, dohromady tedy 7 parašutistů, které musel vysadit na různých místech a navíc celá Evropa byla zatemněná, nebyly tak dokonalé navigační prostředky, jaké jsou k dispozici teď, to znamená, svým způsobem je zázrak, že byli vysazeni aspoň na území protektorátu a další věc, co je důležitá, vlastně celou tu dobu ten let a i po průletu do protektorátu byl sledován nacistickou zaměřovací službou, to znamená, a protože to letadlo, jak bylo přetížené, nemohlo vézt žádné bomby, nebombardovalo, tak i nacisté si z toho vydedukovali, že s největší pravděpodobností mohlo přivážet parašutisty a ihned vlastně bezprostředně po tom seskoku začali, řekněme, nařídili rozsáhlou pátrací akci po celé trasy letu, kdy, do které bylo zapojeno i četnictvo, i protektorátní bezpečnostní složky nacistické, které měly vlastně pátrat po někom, kdo po nějakých nových osobách, které se náhle objevily, anebo po někom, kdo sice pochází z regionu, ale delší dobu se o něm nevědělo. To znamená, to, že nakonec se podařilo parašutistům napojit na spolehlivé lidi, kteří je ukryli, poskytli jim úkryt a zázemí k tomu, aby pak mohl splnit svůj úkol, to bylo, všechno to byla obrovská náhoda a vlastně po celou tu dobu na straně těch parašutistů stálo obrovské štěstí.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Řekněme tedy vlastně, jak potom probíhaly ty kontakty s domácím odbojem a co se dělo od prosince do května na území protektorátu, protože, jak jste sám říkal, těch paraskupin tam bylo více, jak vlastně komunikovaly, co měly za úkol? Mluvíme o Anthropoidu, ale o Silver A, Silver B, Out Distance.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Když bychom vzali vlastně ty hlavní skupiny nebo osádku toho letadla, která letěla, já jsem shodou okolností měl možnost ještě mluvit s Janem Zemkem, což byl účastník výsadku Silver B, který žil a se kterým jsme se několikrát sešli, což vždycky pro člověka to bylo až neuvěřitelné, že sedí proti muži, který letěl v tom letadle a vlastně všechny ty výsadky, jak jste správně říkala, měly nějaký úkol. Athropoid byl výsadkem, který je, se vymykal, protože jeho úkolem byla skutečně likvidace Reinharda Heydricha, byl to výsadek, který vlastně měl provést vynesení ortelu, řekneme soudu národa nad vrahem národa. Podobný výsadek existoval už jenom jeden jediný s podobným úkolem, a to byl výsadek Tin, který tady seskočil také na jaře roku 42 složený z Ludvíka Cupala, Jaroslava Švarce, který měl zlikvidovat tehdy největšího kolaboranta Emanuela Moravce.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
To se nezdařilo.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Což se nezdařilo, neuskutečnilo se to. A potom samozřejmě Silver A byl, a Silver B byly výsadky zpravodajské, které se měly vlastně vytvořit, okruh spolupracovníků, shromažďovat informace a ty předávat vlastně radiovou cestou do Velké Británie. Silver A byl výsadkem mimořádně úspěšným, Silver B takové štěstí neměl. A když jste zmínila Out Distance, ale byly třeba výsadky další, Bioscop a podobně, které sem byly vysazovány s různým posláním, jako výsadky zpravodajské, výsadky, které měly provádět sabotážní činnost, většinou šlo o výsadky dvou, tříčlenné, které byly složeny skutečně z mimořádně odhodlaných mužů, kteří valnou většinou ty své úkoly splnili, anebo minimálně ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Za cenu života?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Minimálně se zapojili do odboje a opravdu speciálně z té první vlny většina těch mužů za to zaplatila vlastním životem.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Protože vy jste říkal Silver B takové štěstí neměli, protože ten úkol nebyl splněn, ale výsadkáři přežili. Silver A úkol splnili, ale nepřežili.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Je to vždycky, vždycky jako zvláštní.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesto se vlastně okolo, teď když už se posuneme k samotnému atentátu na Reinharda Heydricha, mimochodem, jak vnímáte to slovo atentát v tomto kontextu, protože historik Jiří Padevět v tomto kontextu, protože historik Jiří Padevět také vydal v tomto roce knihu o atentátu na Heydricha, sám říká: "Nepoužívám toto slovo, protože má konotace jakoby kriminálního činu, tady šlo o vojenský akt, o útok."

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já s Jiřím Padevětem v řadě věcí souhlasím, my jsme přátelé. Já říká, na rozdíl od toho, když se hovoří o atentátu jako o jeho spáchání, tak s tím problém mám, protože to jako beru jako, že se páchají trestné činy, že atentát byl proveden, uskutečněn, ale nespáchán. Já nemám, se slovem atentát problém nemám, protože byl běžně používán i naší zpravodajskou službou v Londýně, běžně o něm takhle hovořil právě František Moravec i celá řada dalších lidí a neberu to jako něco, řekněme, negativního, protože atentát, když se podíváte i do encyklopedií, je jasné popsání toho, že někdo odstraní nějakou vysoce postavenou významnou osobu a v tomto případě můžeme hovořit buď o atentátu nebo o vynesení rozsudku nad katem národa.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to jsme si to vysvětlili sémanticky, ale přece jen Reinhard Heydrich byl jediný vlastně vysoce postavený nacista, který v průběhu války zemřel rukou nepřítele, čili šlo opravdu o nejvýznamnější odbojový čin za druhé světové války a stejně se ale okolo něj vedou diskuse, za jakou cenu, kterou vlastně český národ následně zaplatil, i domácí odboj vlastně před atentátem varoval tím, že spojencům by příliš nepomohl a pro nás by měl nedozírné následky, ale tak, jak to nakonec vidíte?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Tady je potřeba několik věcí zmínit, určitě, a možná, že se opět vracíme k tomu, co jsme zmínili na začátku, srbáckou mentalitu v případě Františka Moravce, protože František Moravec byl zastáncem názoru, že národ musí za svoji, za své osvobození zaplatit vlastní krví, i když se do toho otroctví nedostal vlastním přičiněním, tím odkazoval na mnichovskou dohodu, a to je asi to klíčové pro to pochopení celé té věci a je potřeba říct, že atentát a jeho úspěšné provedení, ale vlastně svým způsobem i ty represálie, které následovaly, ať už je to vyvraždění Lidic nebo Ležáků, naprosto jednoznačně vrátili Československo na mapu Evropy po boku spojenců, už nikdo nebyl po těchto věcech schopen nebo nebyl schopen ze světových politiků obhájit to, že by Československo například bylo obnovováno v hranicích pomnichovských, ale jednoznačně atentát nás vrací tam, kde Francie, nejdříve Velká Británie, posléze Francie říkají, že pro ně Mnichovská dohoda je neplatná a vlastně atentátem a tím, co se stalo, Československo si vlastně chrání své hranice tak, jak byly před 30. zářím 1938, to znamená, bez okleštěných Sudet nebo včetně těch okleštěných Sudet, to znamená, celá Československá republika. Jinak se mohlo nakrásně stát, že naši letci umírali nad Velkou Británií, nad Francií a v roce 1945 po vítězné válce bychom měli hranice s Německem u Mělníka.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Řekněte mi, protože mluvíme o operaci Anthropoid, o českých vojácích, legionářích československých, tak bezesporu jsou to hrdinské činy. Jak po těch 75 letech, 100 letech dnes vnímáte, jak je nahlíženo vlastně hrdinství, hrdinové?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Víte, hrdinství může být různé, hrdinství může být to vypjaté, to vojenské v letech války nebo bojových konfliktů a my máme celou řadu hrdinů i v současné Armádě České republiky, kteří bojují proti mezinárodnímu terorismu daleko od své vlasti a brání tomu, aby se ty zrůdnosti dostaly sem k nám domů, ale to hrdinství může být i každodenní, může to být hrdinství policisty, může to být hrdinství hasiče, může to být hrdinství obyčejného člověka, který se třeba zastane někoho, kdo je napaden, komu je ubližováno, může to být hrdinství malého kluka, který se postaví proti svým spolužákům, kteří šikanují někoho dalšího, vždycky je v tom určitý velký kus hrdinství, které může být malé, větší, ale vždycky ten člověk je a zůstává hrdinou.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili i v dnešní době máme své hrdiny?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Bezesporu.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se vrátím ještě tedy k Anthropoidu, k této operaci, tak myslíte si, že tento čin je v zahraničí i v Česku dostatečně doceněn?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, aspoň, pokud mám možnost hovořit o svých setkáních s kolegy, vojenskými historiky z různých zemí, vždycky vlastně, když přijde řeč na účast Čechoslováků ve druhé světové válce vybaví si dvě věci - naše letce v Britském královském letectvu a vybaví si ten atentát, takže já si myslím, že i vzhledem k tomu, co jste správně řekla, Heydrich byl, jeho poprava Gabčíkem a Kubišem byla jedním z nejvýznamnějších činů evropské rezistence, a tak je vnímán i v zahraničí a o tom svědčí ostatně i velký zájem, který vyvolalo vlastně natočení filmu Anthropoid.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, to byla britsko-francouzská, britsko-česko-francouzská koprodukce.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
A věřím tomu, že ještě tím pádem se ten, ta historie atentátu a toho hrdinství dostane i do celosvětového povědomí, což já považuji za velice důležité.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká vojenský historik Eduard Stehlík, který byl dnešním hostem pořadu Jak to vidí. Děkuji vám za to. Na shledanou.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Na shledanou.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Od mikrofonu se pro tuto chvíli loučí Karolína Koubová. Zítra se na vás opět těší Zita Senková. Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.