Přepis: Jak to vidí Eduard Stehlík – 4. ledna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech pořadu "Jak to vidí" přeje Zita Senková. Dnešní pozvání přijal plukovník Eduard Stehlík, vojenský historik. Dobrý den, vítejte.

Plk. gšt. PhDr. Eduard STEHLÍK, MBA, vojenský historik
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zamyslíme se nad tím, jaká bude asi bezpečnostní situace v letošním roce a věnujeme také vzpomínku na hrdinu, kterého nezlomil ani sovětský gulag. Nerušený poslech. Útoky hackerů a teroristické atentáty v loňském roce se bezpečnostní situace zhoršila i v jinak stabilních oblastech světa. Lze vůbec, pane plukovníku, předvídat, předpovídat další vývoj?

Čtěte také

Plk. gšt. PhDr. Eduard STEHLÍK, MBA, vojenský historik
--------------------
No, já myslím, že samozřejmě určité predikce toho vývoje existují a zabývá se tím moc ..., zabývá se tím celá řada odborníků jak u nás, tak v zahraničí. Bohužel myslím, asi to hlavní, co zajímá posluchače, je to, že by chtěli slyšet, že bude líp. Já se obávám, že momentálně, tak jak to vypadá a jak se ta situace vyvíjí, takže lépe ještě nějakou dobu určitě nebude. Ono jako vojenský historik, když se na to člověk podívá, tak je vidět celá řada různých paralel z minulosti a myslím si, že jsme možná vývoj v některých věcech podcenili a v některých oblastech a, ale není to nic nového, to se dělo i v minulosti. Já si velice dobře vzpomínám na nějaký výrok Winstona Churchilla přibližně z roku 1936, to znamená ještě před 2. světovou válkou a on v tom výroku, když ho budu parafrázovat, říká, že vlastně podceňování signálů o tom, že se blíží nějaké nebezpečí, neschopnost domluvit se na tom to nebezpečí zlikvidovat v době ještě, než nabere ty obludné rozměry a reagovat teprve v situaci, když už ten pud sebezáchovy začne bít na poplach, takže to je neustále se opakující v lidských dějinách. Bohužel, jak jste sama říkala, ten loňský rok, ať už to byl průběh vlastního roku, eskalace konfliktu v Sýrii, další teroristické útoky, a bohužel nejen útoky hackerů, ale opravdu útoky těch často "osamělých vlků", ať už za pomoci aut těžkých nákladních, kdy najíždějí do lidí, útoky na kluby, kde se schází mladí lidé, střelba, vraždění, které, kam ... poznamenalo jak vánoční svátky tady u nás, tak, tak Nový rok. Bohužel jsou věci, které se stávají čím dál tím více a ... součástí naší každodennosti a musím říct, že já jsem v loňském roce vlastně několikrát navštívil různá místa ve světě a asi bych si ještě před několika málo lety těžko představil, jak třeba tíživě může na člověka působit bezpečnostní situace nebo i ta přijatá bezpečnostní opatření, například třeba v Paříži nebo Bruselu, což jsme uprostřed v centru Evropy a všudypřítomní vojáci se samopaly. Z Bruselu, když někdo se chce dostat z nádražní haly do letiště, tak jenom to vstoupení do letištní budovy trvalo přes hodinu a půl. Takže samozřejmě to naše životy poznamenává i v té, v těch drobnostech, ale samozřejmě i v té ... všudypřítomném pocitu ohrožení, kterého se bohužel ještě v následující době nezbavíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle bývalého generálního konzula v Turecku, pana Štěpánka, který mimochodem působil také jako diplomat v NATO, jsme se nepoučili z řádění islamistů, ať už šlo o pařížský noční klub Bataclan, nebo nájezd kamionu do lidí v Nice, ostatně už jste se zmínil také o adventním trhu v Berlíně. Říká, že se stále chováme naivně a hloupě a jenom reagujeme na bezprostřední akce těch teroristů.

Plk. gšt. PhDr. Eduard STEHLÍK, MBA, vojenský historik
--------------------
Já bych, já bych s tím souhlasil, i když, já jsem zmínil v tom, v té předchozí mé reakci takzvané "osamělé vlky". Ono ne vždycky, takhle, vždycky jsme zatím zažili, když je potom ta zpětná reakce, to vyšetřování, tak určitě si posluchači vzpomenou na to, že se řekne, když je odhalen pachatel: "Ano, jednalo se o člověka, který byl v hledáčku zpravodajských služeb."

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně.

Plk. gšt. PhDr. Eduard STEHLÍK, MBA, vojenský historik
--------------------
"Věděli jsme o něm, ale pak nám zmizel, nebo jsme nevěděli a podobně."

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Známe celý životopis těch lidí.

Plk. gšt. PhDr. Eduard STEHLÍK, MBA, vojenský historik
--------------------
Ano, ano a poměrně velice rychle, ale je potřeba si uvědomit to, že často tito muži a někdy i ženy působí opravdu jako skryté buňky, provedou ten útok bez koordinace s dalšími, kteří jim třeba vytvoří jenom ten, to logistické zabezpečení po určitou dobu. Myslím si, a řada těch atentátníků, se domnívám, že často i nepatří do těch struktur třeba mezinárodních, provedou ten útok a pak se přihlásí, aby, řekněme, na nějakém videu k Islámskému státu nebo k něčemu podobnému, aby, řekněme, se stali známějšími.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Anebo obráceně.

Plk. gšt. PhDr. Eduard STEHLÍK, MBA, vojenský historik
--------------------
Anebo také, ano, ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také se říká, že takzvaný Islámský stát se vlastně přihlásí a přijde mu to vhod.

Plk. gšt. PhDr. Eduard STEHLÍK, MBA, vojenský historik
--------------------
Ano, ano, protože mu to přijde pochopitelně vhod, protože víme, nejenom ten boj, ten faktický, to vraždění a podobně a ty atentáty, ale i ta psychologická válka samozřejmě sehrává roli a my jsme si o tom i v minulosti povídali, jak ten svět se zmenšil i působením vlastně médií, jak útok, který se odehraje někde, je během několika málo vteřin nebo minut zasáhne vlastně celý svět. Takže ... a to je ten důvod, to je jedna z věcí, kterou oni chtějí. Oni chtějí nejenom pochopitelně vraždění konkrétních osob, ale rozsévání strachu a řekněme, tu propagaci vlastního násilí a zrůdností po celém světě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Střelba završila opravdu krvavý rok v Turecku. Atentáty si tam loni vyžádaly rekordní počet mrtvých, téměř 370 lidí a dalších 270 obětí neúspěšného červencového pokusu o puč. Také jsem vlastně byli svědky veřejné popravy ruského velvyslance v Turecku v přímém přenosu téměř. Jak se podle vás může tam vyvíjet tamní situace?

Plk. gšt. PhDr. Eduard STEHLÍK, MBA, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, že to je nesmírně složité a jestliže my hovoříme jako o velkém bezpečnostním riziku v současné době třeba o Sýrii a o tom vývoji, který je tam, tak pokud jde o Turecku, ta situace je opravdu nesmírně složitá, nejenom vzhledem k pestrosti složení tureckého obyvatelstva a vzhledem k tomu, že tento stát NATO je sousedem vlastně válečné zóny, že tam dochází opravdu k rapidní eskalaci násilí, jaké jsme svědky, říkám, je tam ta otázka vnitřní politiky, toho puče, ať už jeho zákulisí bylo jakékoli, rozhodně nepřináší, řekněme, nějaké zklidnění do téhle oblasti a člověk by si jenom přál, aby Turecko, které bylo, řekněme, klidným momentem nebo klidným takovým prvkem v této oblasti, aby se tím klidným prvkem znovu stalo, ale nic tomu bohužel nenasvědčuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ubrání nás, pane plukovníku, česká armáda v případě nebezpečí? Já jenom snad dodám, že ministerstvo plánuje dát 160 miliard korun na modernizaci vojska, týlového zabezpečení, modernizovat by se měla protivzdušná obrana, armáda chce také rekrutovat dalších zhruba pět tisíc lidí, což mi vlastně přijde v historii, když tak mě opravte, třetí největší vůbec modernizace?

Plk. gšt. PhDr. Eduard STEHLÍK, MBA, vojenský historik
--------------------
Takhle, je to rozhodně, myslím si, dobrá zpráva pro občany této republiky, že armáda bude moci dělat tyto kroky, že konečně armáda přestala být něčím, kam, když někde chyběly peníze, tak se sebraly armádě, že opravdu si politická reprezentace uvědomuje složitost bezpečnostní situace, že armáda přestává být tím otloukánkem, který tady byl, kterým byla v minulosti a ta vaše první otázka: Ubrání nás armáda? Ono je to složitější nebo složitý, složitá otázka, na kterou bychom mohli věnovat celý pořad, ale je tady podstatné říci, Česká republika je v současné době pevně zakotvena ve dvou velice důležitých organizacích, a to je Evropská unie a Severoatlantická aliance a speciální zakotvení v NATO, spojenecké vazby, které jsou nám, myslím si, že mohu říci, že nepamatuji v moderních dějinách období, kdy by naše nebo Češi anebo Česká republika, respektive bývalé Československo bylo po stránce bezpečnostních vazeb a bezpečnostních smluv zajištěno tak, jako je tomu v současnosti. To znamená, věřím, že jsme schopni, ať už, řekněme, v rámci Evropské unie, nebo zejména v rámci NATO vzdorovat hrozbám, které České republice hrozí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V polovině prosince zemřel jeden z posledních československých pilotů, kteří za 2. světové války sloužili v britském letectvu RAF, generál Imrich Gablech. Bylo mu 101 let. Hrdina z bojů z 2. světové války navždy odešel krátce vlastně po svých narozeninách. Jaký byl, pane plukovníku, životní příběh tohoto rodilého Slováka, nositele celé řady vyznamenání?

Plk. gšt. PhDr. Eduard STEHLÍK, MBA, vojenský historik
--------------------
Já se přiznám, že si považuji za velkou čest, že pan generál, že jsem pana generála poznal a mohli jsme se scházet. V posledních možná dvou, třech letech to bylo velice intenzivní a byl jsem rád, že jsem mu mohl k tě 101. narozeninám popřát. Doteď ukazuji kamarádům fotografii na svém mobilním telefonu, kde, jak jsem říkal, asi často neuvidíte dort, na kterém je 101 a dávají mi všichni zapravdu a je mi hrozně moc líto, že pan generál odešel, protože až do posledních chvil si udržoval obrovský, řekněme, smysl pro humor, byl psychicky naprosto fit, akorát říkal, že nějaké tělo by potřeboval nové, že to mu postupně odchází, ale ta hlava, ta byla neskutečně mladá a musím říct, že když hovoříte s člověkem, který vám vypravuje o tom, že vlastně první jeho vzpomínka z dětství je to, jak jde v rodné obci po ulici a kolem něj běhají lidé a křičí "Máme svobodu, máme svobodu!" a to byla jeho vzpomínka na 28. říjen 1918, kdy mu byly tři roky, tak je to až neuvěřitelný, když si člověk vlastně uvědomí, že může jeden lidský život obsáhnout takhle dlouhou vlastně éru, do které se vtěsnalo všechno od, řekněme, té ... závěru nebo vzniku republiky, meziválečného období, kdy on dospíval, kdy vystudoval gymnázium, jako voják, nebo takhle, nastoupil základní vojenskou službu, stal se vojenským letcem a chystal se k obraně republiky v roce 38, k čemuž nakonec nedošlo, ale byl, jak jste správně říkala, on byl rodilý Slovák, ale byl jedním z mála Slováků, kteří už v roce 1939 se nesmířili vlastně s okupací a se vznikem Slovenského státu a už v létě roku 1939 přeletěl zpátky do Polska spolu s dalšími sedmi kamarády na čtyřech letounech, vstoupil do polského letectva a už, řekněme, na počátku války, hnedka v těch prvních dnech, by vlastně zasáhl do bojů, ale protože to letiště, na kterém byli, na kterém působil, bylo německými bombardéry napadeno, tak se mu taktak podařilo uletět. Tam poprvé, by se dalo říci, unikl smrti, padl ne do německého, ale do sovětského zajetí, protože na základě Molotov-Ribbentropova paktu byly východní oblasti Polska po 17. září 39 obsazeny a okupovány sovětskými jednotkami nebo Rudou armádou. Šťastnou shodou náhod, protože on padl do zajetí v polské uniformě, se neocitl v té skupině důstojníků, kteří byli pak povražděni v Katyni, i když už bezprostředně po tom zatčení byl svědkem vražd některých důstojníků, kteří byli v jeho blízkosti, jako údajný špion byl odsouzen na pět let, byl odeslán na, nejdřív do uhelných dolů, potom do otřesných podmínek na Vorkutě, kde stavěli v mrazech železniční trať a kde opět, protože se, on byl tvrdá hlava, tak se postavil proti těm nelidským podmínkám spolu s některými kamarády polskými, to mu vyneslo dalších deset let, ale nicméně mezi tím došlo k podepsání dohod a část vlastně polských vojáků byla odeslána do Velké Británie, kde i on se přihlásil jako bývalý letec hned do letectva, procházel výcvikem. Ovšem tam došlo k tragické události pro něj, protože při přistání omdlel, taktak se mu podařilo vlastně přistát, lékaři následně zjistili, že má právě v důsledku toho dlouholetého věznění v gulagu těžce poškozené zdraví a že létat už nemůže. Někdo by na to možná rezignoval, ne tak Imrich Gablech, který se nechal přeškolit na pozemního dispečera, což někdo si možná řekne, že to je profese, která ... vlastně byl někde v zázemí, seděl v kanceláři, ale byla to profese nesmírně těžká, protože on zodpovídal vlastně za navádění kamarádů, letců, bombardérů, stíhačů vlastně zpátky na základny, na letiště, on byl ten hlas, který je vedl domů a myslím si, že to bylo strašně důležité a hrozně zodpovědné. On vždycky vzpomínal na ty tisíce cigaret a hektolitry černého čaje, který vždycky během těch směn zodpovědných vlastně musel vypít a vykouřil a bohužel patřil i k těm letcům, kteří po roce 48 tady dopadli špatně. Samozřejmě z armády byl vyhozen jako bývalý "zápaďák" a on i jeho rodina byli v následujících letech opravdu šikanováni a nutno říci, že ani tam ho nezlomili, na rozdíl od některých jiných. On vždycky, a i potom mi říkal: "Já jsem jim vždycky řekl, že já se vás nebojím, já už jsem na Sibiři byl, vím, čeho jste schopni a já z vás strach nemám."

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také jsem vyčetla z jeh vzpomínek: "Byl jsem v sedmi gulazích, přežil jsem to s bídou, měl jsem čtyřicet kilo a čtyřikrát ztratil zrak. Nebýt kamarádů Poláků bych se tam asi zasebevraždil."

Plk. gšt. PhDr. Eduard STEHLÍK, MBA, vojenský historik
--------------------
Určitě, ale já myslím, že u něj sehrávala roli obrovská jedna věc. On měl, byla tam velká láska k rodině, ale on byl hluboce věřící člověk. Myslím si, že kromě toho přátelství právě s těmi polskými kamarády, to byla i víra v Boha, která mu pomáhala. Jeho sestra byla jeptiška a ta rodina byla hluboce věřící. Také proto i to poslední rozloučení, které se konalo 28. prosince v Havlíčkově Brodě, probíhalo, byl to církevní obřad a já jsem velice rád, že vlastně tu mši celebroval hlavní kaplan Armády České republiky Jaroslav Knichal, který patří k nejlepším kněžím, které znám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A e-mail pro vás, pane plukovníku, od pana Jaroslava z Brna. "Jeden můj známý, jehož koníčkem jsou konspirační teorie, tvrdí, že vyčetl v nějakém historickém dokumentu, že již několik týdnů před Mnichovskou smlouvou byla tato schválena českými orgány a to, co se dělo v Mnichově, bylo pouhými následnými tanečky na tom, co už čeští vrcholní představitelé sami s předstihem odsouhlasili. Je to podle vás, pane Stehlíku, seriozní informace, konspirační teorie nebo kachna? Snad příznačné pro tuto informaci je, že je napsána azbukou, pochází údajně z ruských archivů." Tolik e-mail a otázky pro vás, pane plukovníku.

Plk. gšt. PhDr. Eduard STEHLÍK, MBA, vojenský historik
--------------------
Já bych se, já bych se přiklonil k té drůbeži. To znamená, odpověď za c) - kachna.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kachna?

Plk. gšt. PhDr. Eduard STEHLÍK, MBA, vojenský historik
--------------------
Ne, opravdu, myslím si, že Mnichov a to, co se týká Mnichova, je do té míry prozkoumáno našimi i zahraničními historiky a musím říci, že je tomu velká pozornost věnována napříč světem. My si možná myslíme, že Mnichov je záležitostí, která se dotýká jenom nás, ale politika appeasementu, politika usmiřování agresora dalšími a dalšími ústupky, je možná v současné době anebo je věčně živá. To není, není nic ... a právě proto si myslím, že celá řada lidí se tomu věnuje, i historiků, protože je to téma, které je zajímavé a byly otevřeny archivy francouzské, britské, archivy ve Spojených státech, možná ještě v té Moskvě bychom se něco mohli dozvědět, ale to podstatné, ti hlavní aktéři ... nebo archivy hlavních aktérů byly otevřeny, celá řada lidí k tomu napsala svoje, své paměti a nedomnívám se, že by takto zásadní informace zůstala utajena. Na druhou stranu, je potřeba říci, že, řekněme, britské vedení disponovalo informacemi a i třeba německé, že někteří politikové naši jsou svolní s tím odstoupit určitá území za ... výměnou za, řekněme, nějakou koexistenci vedle říše, ale to říkám, to nešlo o žádné oficiální stanovisko, to spíš šlo o takové povídání někde mezi, mezi řečí, kde byly vyslány určité signály, ale rozhodně ne ze strany vedení státu, spíš politiků na nižší úrovni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Letošní rok bude opět bohatý na významná výročí. Představme ty hlavní možná. Chronologicky od toho nejstaršího 2. července uplyne sto let od bitvy u Zborova.

Plk. gšt. PhDr. Eduard STEHLÍK, MBA, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, že opravdu málokdy se stává, že ten rok ..., takhle, i když historik si najde výročí všude jako a ke každému dni si něco vymyslí, ale myslím si, že ten, že to, co se blíží v tomto roce, nebo nás očekává, je mimořádné. Jak jste správně říkala, asi je to jedno z výročí, které si armáda bude připomínat nejvýrazněji a měla by si to připomínat i Česká republika, je 2. červenec letošního roku, kdy uplyne sto let výročí od zborovské bitvy, bitvy, ve které byla vlastně před sto lety poprvé nasazena celá Československá střelecká brigáda pod velením plukovníka Trojanova, kde Čechoslováci opravdu odvedli obrovský kus práce, dosáhli vynikajícího vítězství vůbec na té frontě, kde proti nim stály rakousko-irské jednotky, prolomili několik postavení, zajali více vojáků, než sami měli a byl to takový úspěch, který musela, řekněme, přinést zprávu o nich i rakousko-uherská média, která konstatovala, že proti vlastně rakousko-uherské armádě tam bojovala Československá brigáda, což už jenom ta skutečnost, že přiznaly, že to byla brigáda, to znamená, že to nebylo několik jednotlivců, ale několik tisíc vojáků a ... a samozřejmě to mělo ohlas i tady, i v rakouské armádě a podobně, takže a ... a ... a v ruském vedení, což bylo to podstatné. Proto si najednou uvědomilo, že když československé vojenské zajatce, kteří jsou v zajateckých táborech, jim umožní vzít do rukou zbraň a umožní organizaci legií československých ve větší míře, takže to pro ně může být profit a vlastně ve Zborovém začíná to budování velkého armádního sboru, který potom na jaře roku 1918 je konsolidovaný a projde vlastně celou Sibiří až do roku 1922 do Vladivostoku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze říct, že nebýt tehdejší statečnosti legionářů a jejich vlastenectví, tak rok poté by nevzniklo možná a nezrodilo by se Československo?

Plk. gšt. PhDr. Eduard STEHLÍK, MBA, vojenský historik
--------------------
Já jsem o tom úplně přesvědčený. On Masaryk říkával, že, že, Masaryk měl takový, často se to ... jenom část jeho výroku říká, že bez legií by nebylo naší samostatnosti. On ten výrok má ale začátek: "Bez Sokola by nebylo legií a bez legií by nebylo naší samostatnosti." Bezesporu, protože my jsme si dřív povídali, že země ... nebo takhle, aby někdo dostal samostatnost a mohl vzniknout nějaký nový stát, to si ten stát nemůže deklarovat sám. K tomu potřebujete souhlas velmocí a podporu velmocí. A velmoci, ani ty tehdejší, ani ty současné, vám nic nedají zadarmo, a pokud někdo předvede něco takového, co předvedli legionáři, tak má šanci na to, že se při mírových jednáních bude brát ohled i na jeho přání. Mimochodem jeden z legionářů, kteří, který u Zborova bojoval, Otakar Husák říkával, že místo ... nebo židle u stolu mírové konference se získává na základě velikosti kaluže krve prolité za společnou věc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mohlo by se třeba z té zborovské mohyly, která prochází rekonstrukcí nebo revitalizací, stát třeba časem nějaké poutní místo ke kořenům naší státnosti?

Plk. gšt. PhDr. Eduard STEHLÍK, MBA, vojenský historik
--------------------
Já bezpochyby si myslím, že ano. Jak jste správně říkala, my máme v současné době na území bývalého Sovětského svazu, teďka vlastně tedy jedno místo je Ruská federace, je Vladivostok, a pak právě Zborov na Ukrajině jsou jediná dvě místa, kde zůstaly dochované prokazatelně hroby našich legionářů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
195 jich je?

Plk. gšt. PhDr. Eduard STEHLÍK, MBA, vojenský historik
--------------------
Ano a tam byli svezeni potom ještě další vojáci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Plk. gšt. PhDr. Eduard STEHLÍK, MBA, vojenský historik
--------------------
Takže přes dvě stovky padlých máme třeba ve Zborově, kde celá ta mohyla vlastně, ... v současné době byly zahájeny už na podzim loňského roku stavební práce, rekonstrukční práce. Bude to hotové všechno při příležitosti stého výročí s tím, že do konce, když jste říkala vlastně poutní místo, ona národní pouť už bude uskutečněna v letošním roce, kdy připravuje Československá obec legionářská i ministerstvo obrany vlastně návštěvu těchto míst, pouť po těchto místech a vlastně důstojné uctění památky hrdinů, kteří tehdy před těmi sto lety u Zborova padli a dovedu si představit, že se zborovská mohyla stane takovým místem, kam se lidé budou chodit dívat a kterou budou lidé navštěvovat. Mimochodem, když jsem tam byl před dvěma nebo třemi lety, tak dokonce v její těsné blízkosti už tehdy byla keška, takže už tehdy, v současné době tam Češi jezdí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslím, že také navštěvovaným místem, vlastně památným místem je také pražský pravoslavný chrám Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, teď mám namysli samozřejmě události z roku 1942. Ona vlastně operace Anthropoid a Silver 1 ..., Silver A, promiňte a B, začaly už loni, 75 let ... v noci z 28. na 29. prosinec 1941 byly na území tehdejšího Protektorátu vysazeny tři výsadky.

Plk. gšt. PhDr. Eduard STEHLÍK, MBA, vojenský historik
--------------------
Ano, už máme ..., Gabčíka s Kubišem už máme doma teďka, když si vezmeme 75 let zpátky, ano, je to, je to rozhodně další výročí, které si budeme připomínat a které bude poznamenávat oslavy. V letošním roce Česká televize například začala reprízovat dokument Heydrich - konečné řešení, ten velký seriál, který vznikl před pěti lety a myslím si, že je to dobře. Pro mě je zvláštní, když se na ten seriál s odstupem pěti let dívám, když si vlastně člověk uvědomí, kolik vynikajících svědků a pamětníků se tehdy ještě podařilo zachytit a kteří už v současné době nejsou mezi námi po pouhých pěti letech a když si člověk uvědomí, jak je nesmírně důležité to, když někdo se věnuje práci s těmi očitými svědky těch událostí, ať už je to Český rozhlas, ať už je to Česká televize anebo soukromí badatelé případně anebo třeba Paměť národa a další, protože ta svědectví, která se podařilo zachytit, ať už je to v rámci tohoto cyklu nebo jiných, jsou nesmírně cenná. Teď, člověk si to uvědomuje už jenom pár dní poté, co ti lidé odejdou, jak, jak bylo, jakým štěstím bylo, že je někdo navštívil s tím mikrofonem nebo kamerou a ta jejich svědectví zaznamenal, protože my se bohužel blížíme v současné době k tomu, že právě ti očití pamětníci těchto události nám navždy odejdou a to, co tady zůstává, kromě toho pomyslného odkazu a těch myšlenek, za které bojovali, jsou právě tato svědectví, která nám můžou pomoci vychovávat novou generaci a ... anebo můžou vzbudit u řady lidí zájem o tyto věci, aby se jim věnovali v rámci svého vlastního studia nebo ... nebo říkám, badatelských, badatelského úsilí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Připomeneme si také i 75. výročí vyhlazení Lidic a Ležáků.

Plk. gšt. PhDr. Eduard STEHLÍK, MBA, vojenský historik
--------------------
Bezesporu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka pro vás paní Zdeňky Hybnerové: "Před několika lety jsem viděla opravdu výbornou výstavu o atentátu na Heydricha. Ocenila jsem, co vzpomínek na ty statečné parašutisty tam bylo a také vzpomínky na rodiny, které jim pomáhaly. Bylo tam i několik opravdových vzácností, osobních věcí parašutistů, včetně oděvů. Jak se podařilo ty věci zachránit a kde byly dodnes uloženy?"

Plk. gšt. PhDr. Eduard STEHLÍK, MBA, vojenský historik
--------------------
Paní si vzpomíná na výstavu, kterou vlastně v roce 2002 jsme dělali s kolegy, když jsem pracoval ve Vojenském historickém ústavu. Výstava vlastně "Atentát - operace Anthropoid", která, musím říci, že všichni jsme byli překvapeni, jak obrovský zájem tehdy vyvolala a myslím si, že dodnes ovlivňuje, řekněme, zájem Čechů o tuto problematiku. Ty věci, dochovaly se jednoduše, dochovaly se tak, že nacisté pochopitelně považovali Gabčíka s Kubišem, stejně jako ostatní parašutisty, za ty největší zločince a předpokládali, že jednou po té vítězné válce, ve které zvítězí Třetí říše, budou moci expozice kriminalistického muzea obohatit o právě tyto věci a díky tomu, bohužel ne všechny, ale část těchto osobních věcí, oblečení, se dochovala ve sbírkách VHÚ, kam byla po válce předána z fondů gestapa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká plukovník Eduard Stehlík, vojenský historik. Já vám děkuji za vaše postřehy a přeji hezký den.

Plk. gšt. PhDr. Eduard STEHLÍK, MBA, vojenský historik
--------------------
Vám také, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji. Na slyšenou se těší zítra Zita Senková. Mým hostem bude ekonom Richard Hindls, dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.