Jak to vidí Václav Malý - 7. června

7. červen 2013

S pomocným biskupem pražským jsme hovořili o problému sociálního bydlení u nás. Ptali jsme se také jej také na názor na adopci dětí gayi a lesbičkami a probírali jsme také dodržování lidských práv na Kubě.

Dotazy do pořadu piště na mail: jaktovidi@rozhlas.cz.

Mezi lety 1980 - 1986 působil Václav Malý jako topič v pražských hotelích, později jako lampář a uklízeč v Metrostavu. Poté byl mluvčím Charty 77 (1981 - 1982), v roce 1989 se stal mluvčím Občanského fóra. Na přelomu let 1990/1991 byl duchovním správcem kostela sv. Gabriela a farářem v kostele sv. Antonína v Holešovicích (1991 - 1996). 1. prosince byl 1996 jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta a 3. prosince 1996 jmenován papežem Janem Pavlem II. jako titulární biskup marcelliánský a pomocný biskup pražský.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. Začíná pořad Jak to vidí. U jeho poslechu vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je monsignore Václav Malý, světící biskup pražský. Dobrý den vám přeji.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mezinárodní síť Social Watch kritizovala Česko za to, že nemá vytvořený adekvátní systém sociálního bydlení, což je u nás hodně palčivý problém. Faktem je, že už zhruba 10 let se u nás přešlapuje kolem zákona nad sociálním bydlením, který má jasně stanovit, kdo má na něj nárok, za jakých podmínek. Proč tomu tak je, podle vás?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Tak je třeba spravedlivě říci, že zase podpora na nájemné je poměrně velkorysá, že ten, kdo dá za nájemné více jak 35 % svého příjmu, tak má právo na ten přídavek na bydlení, na příspěvek na bydlení, což jako myslím, že je docela důležité. Potom zároveň v určitých momentech také existuje možnost i doplatek na bydlení. Ti, kdo berou sociální dávky to nájemné je jako vysoké, takže i to je možno tedy žádat. Abychom byli tedy spravedliví. Na druhé straně samozřejmě to sociální bydlení se netýká třeba jenom Romů, o nichž se jako hodně mluví, ale to se týká třeba imigrantů, to se týká velkých rodin, to se týká svobodných matek s dětmi a podobně. Takže to sociální rozvrstvení těch potřebných sociálního bydlení, tak to je velmi pestré a to je třeba si tedy uvědomit. Bohužel obce nevyčleňují některé byty právě pro sociální bydlení, kde by bylo únosné nájemné. A v podstatě to sociální bydlení v uvozovkách, potom je nějakým způsobem provozováno v těch takzvaných sociálních ubytovnách, ti majitelé si koupí nějaké domy, tam se nastěhují ti sociálně potřební, ale oni často nasadí velmi vysoké nájemné a zároveň tedy berou příspěvek na sociální bydlení, tudíž na tom bohatnou a to je velmi tedy nemravné, to je třeba také si uvědomit, když se mluví o těch různých napětích, ať už je to v Duchcově nebo to bylo vloni ve Šluknovském výběžku, nebo teď na Ostravsku ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přednádraží.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
... takže vina není jenom tedy na těch problematických skupinách, ale vina je také často na těch provozovatelích těchto ubytoven, kteří samozřejmě mají na mysli jenom zisk a zároveň tedy ani neinvestují do těch ubytoven peníze, aby ta úroveň toho bydlení se zlepšila. A obce v podstatě se o to nestarají a pokud mají k dispozici byty, tak samozřejmě většinou je tedy poskytnou těm, kdo z jejich pohledu jsou takzvaně neproblémoví, zároveň také tedy silám, které tam přicházejí, dejme tomu za prací, tudíž na tyto nebožáky potom vůbec jako nic nezbyde. A já si myslím, že opravdu by měl být schválen nějaký rozumný zákon, který by stanovil přesné podmínky pro to sociální bydlení a tu zodpovědnost také přenést tedy i na obce. Někteří, kteří se v tom vyznají, což je zajímavé, o tom jsem nevěděl, tak také navrhují také takzvané garantované bydlení. To znamená tito lidé, že by mohli tedy bydlet v bytech soukromých, které někomu patří a zároveň tedy, že by tam byla jistota. Pokud by neobstáli nebo se příliš jako zadlužili, že nebudou platit nájemné, takže ty škody, které by vznikly, takže by je alespoň částečně tedy hradil stát. Což si myslím, že je také jedna tedy z možností, ovšem samozřejmě by to potřebovalo hodně zanalizovat, ale už abychom nečekali, protože těch skupin je stále více. Já si tady dovolím jednu poznámku, kterou opakuji takhle při každém vysílání: životní úroveň Prahy nelze jaksi přenášet na životní úroveň celé České republiky. My Pražáci příliš jenom vidíme, že tady je poměrně vysoká úroveň, takřka žádná nezaměstnanost, ale my musíme si uvědomit, že opravdu jsou tady mnohé sociální vrstvy, které žijí tedy na životním minimu nebo trošičku nad tu hranici životního minima a že opravdu je někdy těžké, aby splatili i to nájemné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To znamená podle vás, monsignore, měl by to být zákon, který omezí vlastně, bude to postačující?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Přirozeně vždycky záleží na přístupu toho, kterého člověka, té které skupiny. Jistě by se všechno nevyřešilo, ale byl by to krok vpřed, protože to sociální bydlení nelze nechávat jenom v rukou těch vykuků, kteří na tom chtějí především vydělat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě, jestli jaksi takříkajíc vyzraje na všechny ty lichváře, kteří profitují z této situace. Ostatně nejenom autoři té studie, o které jsem hovořila v úvodu, ale četní sociologové, psychologové upozorňují také na to, že přibývá konkrétně i seniorů v tísni, kteří se v takovýchto zařízeních ocitají.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Ano, to je další vážná otázka, protože ta mezigenerační solidarita, ta je v naší společnosti poměrně slabá. A samozřejmě senioři bohužel v pohledu té prosperující společnosti už jsou nazíráni pouze jako ti, kteří nejsou produktivní, tudíž už mají právo v uvozovkách na odchod a my nejsme vůči nim tolik jako zodpovědní. To myslím, že je třeba změnit také nebo proměňovat mentalitu, že tvoříme společnost do níž patří všechny generace a tudíž ta citlivost vůči seniorům, že by měla být větší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na hraně takzvané sociální exkluze, neboli sociálního vyloučení, se z různých důvodů ocitají i mladé dívky. Pomocnou ruku jim poskytuje například už přes 20 let tady v Praze Dívčí střední katolická škola. Jde o dívky, které se dostaly z různých důvodů na scestí a právě ta škola je vzdělává, mimo jiné, nebo především na pečovatelky. To je projekt, který vy vítáte?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Já vítám, pražská arcidiecéze má zřízené dvě školy tohoto typu a zároveň i v Praze je další škola katolická tohoto typu, kterou provozují Sestry Saleziánky. To je má nejoblíbenější návštěva katolických škol v pražské arcidiecézi, které mám já na starosti. Vždycky tam velmi rád jdu, protože si uvědomuji, jakou zásluhu pedagogové v těchto školách mají, že v podstatě zachraňují ty dívky ze dna a že jim dávají životní perspektivu. Že tam nejde jenom o to, aby je postavili na vlastní nohy, ale aby ji rozšířili rozhled, že je osobně doprovázejí, tudíž tam nejde jenom o osvojení si určitých zvyklostí, osvojení si určitého myšlení, ale především jsou přijímány jako lidské bytosti. A jsou přijímány s otevřeným srdcem. Jsou to dívky s diagnostických ústavů, z děcáků, často z velmi nefunkčních rodin, ale není to stoprocentní, i některé tedy pocházejí z funkčních rodin anebo některé jsou handicapované, ale také pocházejí tedy z funkčních rodin. Dokonce teď v posledních letech do těchto škol jsou přijímáni někteří chlapci. A ty dívky nebo ti chlapci mohou potom po absolvování těchto škol ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsou, myslím, promiňte, dva roky trvá to studium?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
... to trvá dva roky. Má to název Střední dívčí katolická škola. A ty dívky se stávají potom odbornými pečovatelkami nebo kuchařkami. A co je tedy dobré, ta zmíněná škola v Platnéřské ulici v Praze 1, tak zavedla už péči o seniory, kterou právě konají tyto dívky. Na hodinu tato péče stojí pouze 35 korun, což je tedy velmi málo a ty dívky se osvědčují, dělají to rády a opravdu se učí také empatii. Takže si myslím, že díky Bohu za to, že tyto, tento typ škol existuje, protože to je přínos také katolické církvi. Víte, já zase musím tady říct poznámku vedle. Pořád se mluví o restitucích a pořád se jaksi na tu katolickou církev dívá, jako na polofeudální, velmi konzervativní, do minulosti patřící instituci. Ale, že se dějí také takovéto dobré počiny, tak to je málo známé. Tak tohle bych chtěl tady právě zdůraznit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je úspěšnost tohoto projektu, monsignore? Kolik vlastně nebo nakolik studentky pak obstojí v tom praktickém životě?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Víceméně více než polovina. Já se to ptávám každý rok, samozřejmě některé ty dívky bohužel potom sklouznou do ne příliš jaksi dobrého způsobu života, ale více než polovina se opravdu tedy uplatní, založí si dokonce rodiny, vdají se a mají nějakou životní perspektivu. Někdy není záruka 100 %, ale přesto už jenom to, kdyby tyto dívky zažily dva roky, že někdo je bere jako partnerky, že někdo je bere vážně, že někdo se snaží je pochopit, tak už to je tedy veliký vklad.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když s nimi rozmlouváte, jak ony samy se staví k této šanci, kterou dostávají?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Tak je to takové různé. Já jsem zvyklý na různé otázky, takže mě to nevyvede z míry a vždycky se tedy mezi nimi cítím dobře. Některé samozřejmě na mě hledí tak jakoby zpovzdálí, některé si říkají: No, co ty nám tady budeš povídat, ale většinou je velmi příznivé a většinou ku konci té mé návštěvy, tak velká část se na mě usmívá, což je ta největší odměna.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zhruba třetina Čechů a Češek míní, že by homosexuálové měli mít právo adoptovat děti. V roce 2005 si to myslela ani ne pětina lidí. To vyplývá z aktuálního průzkumu z Centra pro výzkum veřejného mínění. Jaký je váš názor na adopci dítěte gay či lesbičkami?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Tak já jsem velmi zdrženlivý. Musím říci, že nesouhlasím. To vůbec nechápu jako nějakou diskriminaci nebo vůbec pohrdání lidí takto orientovaných. Já jsem s některými ve styku, vůbec nemá jako žádné zábrany a rozhodně se tedy na tyto lidi nedívám skrz prsty. Ale přesto si myslím, že adoptovat děti pro tyto páry, že psychologicky to vůbec jako není tak snadné. Protože teď to vidíme ve Francii, kde se také o tom jedná a více méně tam se potom jenom používá termín rodič. Takže už mizí úplně matka, otec a tady v těch párech, které by si tedy adoptovaly to dítě, jak to dítě je tedy bude oslovovat? Křestním jménem, nebo kamaráde nebo příteli? A tohle myslím, z tohoto důvodu, já jsem tedy velmi zdrženlivý a nevidím to vůbec tak jasné. Protože jsem přesvědčen, že to dítě pořád tedy má také mimochodem vyrůstat v tom vědomí existuje otec, existuje matka a že pojmenuje. Jiná věc je, bohužel, že mnoho tedy dětí třeba ani nezná svého otce, nicméně alespoň někdy se zmíní otec, i když třeba to není pro něj někdo konkrétní. V souvislosti s matkou, tak samozřejmě většinou ty děti, které jsou otci opuštěny nebo zanedbávány, tak jsou u matky, ale tady v těch párech najednou tohle to jakoby chybí. A to je pro mě takový ten nejzávažnější důvod, proč se tedy velmi zdráhám. Samozřejmě stále tedy slyšíme spoustu dětí bohužel tedy, že jo, opuštěných, zanedbaných, o ně se nikdo nestará. To je pravda, ale tohle to by se tedy mělo uvážit, protože člověk by měl opravdu jaksi vyrůstat pořád v tom vědomí, existuje otec, existuje matka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když to ale, monsignore, není možné, víme, že tohle by byl pochopitelně zcela ideální případ, ale nemělo by být rozhodující, v jakém prostředí to dítě bude vyrůstat v tom smyslu, že to bude láskyplná péče, žádné násilí, třeba alkoholismus, více než třeba, jestli má dvě mámy nebo dva táty?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
To je velmi závažné. Já jako nemám takové jednoznačné odpovědi zjednodušující. Jenom se nad tím zamejšlím. Ale další pro mě takový důležitý moment je, že dospívající se potřebuje nějak tak vymezit nebo naopak cítit přijat druhým pohlavím než je to dítě samo. A to je tedy další moment, který se musí vzít tedy v úvahu. Že to tak jako často není, to je pravda, ale přesto v tomhle tom bych jako neviděl nějaké zásadní řešení, to jsou opravdu jako mnohem a mnohem hlubší psychologicko duchovní otázky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobře. Váš názor. Pojďme k dalšímu tématu, protože vy máte za sebou velmi zajímavou schůzku s paní Bertou Solerovou, což je vůdčí postava kubánského hnutí Dámy v bílém. Nejdřív asi bychom mohli říct pár slov právě k tomuto hnutí, které už tuším 10 let bojuje za dodržování lidských práv na Kubě.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Ano, v roce 2003 bylo zatčeno tehdy na Kubě 75 obhájců lidských práv, lidé různých světonázorů a právě jejich manželky začaly každou neděli navštěvovat bohoslužbu v jednom kubánském katolickém kostele. A byly oblečeny do bílého. A tato tradice trvá do dnes. I když mužové některých těchto původních dam, už jsou propuštěni nebo dokonce tedy byli vyhnáni do ciziny, tak přesto tyto dámy stále se setkávají a přibývá jich, aby připomněly, že na Kubě je nespravedlivě vězněno pořád tedy mnoho desítek nevinných lidí. Jsou to velmi statečné ženy, protože jsou nejen tedy sledovány, ale jsou různě šikanovány, někdy to jejich shromáždění je rozehnáno. V poslední době už to není omezeno jenom na Havanu, hlavní město Kuby, ale i v jiných městech se malé skupinky těchto Dam v bílém setkávají a navštěvují katolické bohoslužby. A já jsem se právě setkal s jednou z výrazných osobností, která je takovou jako mluvčí těchto dam, která nedávno navštívila Českou republiku a byl jsem opravdu poctěn, že tato dáma mě navštívila, je to původem zdravotní sestra a dnes v podstatě se stává hlasem nespravedlivě stíhaných na Kubě. A tak já jsem se především tedy ptal na situaci na Kubě. A co mě jako překvapilo, že ona říkala, že se ta situace tam zhoršila. Dobře víme, že jo, že otěže vlády dnes převzal bratr Fidela Castra Raul a ona říkala, že se to zhoršilo například v tom, že proti nesouhlasícím je nasazena armáda, což se za Fidela nestávalo. A že se stále tedy horší úroveň bydlení, že je nedostatek stravy, že sice se neodsuzují oponenti režimu na tolik let jako za Fidela, ale to jenom fígl, že tím více jsou tedy znejišťováni, otravováni domovními prohlídkami, krátkodobými zadrženími. Já trochu něco toho znám ze své vlastní minulosti, tak vím, jak je to únavné. A samozřejmě vždycky více křičí to, když někdo je odsouzen na několik let a když někde dejme tomu je jednou do měsíce zatčen na 2, na 4 dny, na týden, tak o tom se tolik nemluví, protože to není tak jako pobuřující. Takže to pronásledování je mnohem rafinovanější a je dobře, že se nacházejí organizace, jak u nás, tak ve světě, které podporují tyto lidi, kteří nechtějí žádné násilí, ale opravdu už konečně, aby se na Kubě svobodně dýchalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže bohužel žádné dobré zprávy, žádné uvolnění represí, spíše naopak?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
No, spíše naopak. Samozřejmě jsou tam některé ekonomické, kosmetické změny. Opět bylo dovoleno ve velmi malém podnikat, třeba mít malé obchůdky nebo malé restaurace, ale to je jenom fasáda. Ve skutečnosti ten život běžného kubánského občana, ten zůstává opravdu velmi perný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče společnosti a jejího vnímání, je to spíš už taková ta rezignace?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Těch lidí, kteří už veřejně nesouhlasí, je více, ale samozřejmě není to masové. Protože strach působí. Dobře to známe i z naší společnosti před rokem 1989, když ta represe na Kubě je mnohem tedy intenzivnější a hlavně ta sociální situace je velmi tedy špatná. Ale pořád ještě ten strach u většiny obyvatel převažuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte možná k dispozici čísla třeba i od paní Solerové, jaký je počet vězňů, momentálně politických vězňů na Kubě?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Ona říkala okolo 200.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem paní Solerová se stala nositelkou ceny Václava Havla za takzvaný kreativní disent, kterou celému hnutí Dámy v bílém udělila před pár dny norská organizace lidských práv.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Ano, samozřejmě Václav Havel je mezi obhájci lidských práv na Kubě velmi populární. Mohl jsem se o tom přesvědčit už v roce 2003, kdy jsem Kubu navštívil, takže to je takové symbolické a myslím, že to úplně sedí. Takže před paní Solerovou já smekám, potažmo před všemi těmi statečnými ženami.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslím si, že přesně za měsíc nebo příští měsíc uplyne rok, co při autonehodě zahynul přední kubánský disident ...

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Oswaldo Payá ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... Oswaldo Payá, které vy jste ...

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
To byl můj osobní přítel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... přesně tak, hovořili jsme o tom. Nevíte mimochodem tehdy se spekulovalo, zda opravdu šlo o autonehodu, o havárii, potvrdilo se to?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Dosud to nebylo vyšetřeno. Já se zvlášť na to paní Solerové ptal a ona říkala, že je to tak jako do ztracena.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Cenu Václava Havla v norském Oslu nebo ta cena byla udělena také syrskému karikaturistovi Alímu Ferzatovi a severokorejskému prodemokratickému aktivistovi Pak Sang-hakovi. Co se týče Sýrie, monsignore, ta konference v Ženevě se opět přesunula z května na červen, z června na červenec. Ačkoliv žádné rychlé ukončení konfliktu se zřejmě od té konference ani neočekává. Přesto, mohla by alespoň pro ty řadové Syřany přispět nějakou tou nadějí, že konec krveprolití je možný?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Já té politické situaci tolik nerozumím, ale jedno vím, že to je také hlavně náboženská válka. To je třeba si uvědomit a proto myslím, že nebude na závadu, když tady trochu něco řeknu o vyznání obyvatel v Sýrii a také o tom národnostním rozčlenění. Sýrie má 23 milionů obyvatel, žije tam půl milionu Palestinců, kteří jsou většinou tedy sunnitští muslimové. Sunnitů je celkem 70 % a právě mezi těmi povstalci jsou především tedy Sunnité. Už to tady opakuji poněkolikáté, a to se tedy objevuje i v našem tisku, prezident Atáz, Assad patří do sekty šíitského islámu, takzvaná sekta Alavitů. Ty tvoří 10 % syrského obyvatelstva a mají v rukou tedy bezpečnostní aparát a vůbec je to jako mocensky nejstabilnější a nejpevnější tedy skupina. Mimochodem tito Alavité nemají mešity, věří na stěhování duší a pijí alkohol. Takže oni se opravdu tedy liší od toho klasického islámu šíitského a samozřejmě šíité jsou stále tedy v napětí se sunnity. Dále tedy žije v Sýrii, žijí 2 miliony Kurdů. To je takový nešťastný národ, který jednak pobývá v Turecku, jednak v Íránu, v Iráku a jednak také v Sýrii. A ti Kurdové tendují k tomu, aby tam vznikla autonomie a byli jako také hodně pronásledováni a jsou prezidentem Assadem. Takže to je tedy také skupina, která je v opozici. Nicméně ty zbraně mají v rukou především tedy sunnité, to jsou Arabové. Ti Kurdové jsou trochu v těch bojích jakoby mimo, ale samozřejmě hledají první příležitost, aby aspoň byla vytvořena autonomie, jak je teď podobně tomu v Iráku. A potom tam je 11 křesťanských církví, křesťanů je tam celkem asi 2 miliony, mimochodem řecko-ortodoxní církev, syrko-ortodoxní církev, potom malonité, kteří jsou většinou tedy v sousedním Libanonu, potom církev chalzeiská, církev asyrská, římskokatolíků je tam málo. A potom ještě tam také žijí čerkesové, turkméni, kteří tvoří asi 2,5 % obyvatelstva. Takže to je veliká pestrá paleta ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To v tom opravdu, promiňte, není snadné se vyznat, natož pak nastolit nějaký mír.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
No, právě. Proto já jako si myslím, že by se o tomhle i v našem tisku a sdělovacích prostředcích mělo tedy více referovat. A rozhodně doufejme, že snad jako dojde už někdy k tomu smíru, ale je třeba vidět tento náboženský podtext, je třeba také říci, že křesťané nebojují ani na jedné ani na druhé straně, výjimky potvrzují pravidlo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na závěr rozhovoru s vámi, pane biskupe Václave Malý, je už tradicí podívat se na některé vaše čerstvé zážitky z kultury. Takže to neporušíme ani dnes. Kam nás zavedete, co zajímavého jste shlédl?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Tak letos jsem si užil Pražského jara, byl jsem celkem na 5 koncertech a některé se mi tedy velmi líbily. Například koncert Mnichovské filharmonie a houslistka Janina Jansen holandská, mladá dáma, která hrála tedy výborně v Prokofjevově skladbě, že jo, Koncer pro klavír a orchestr. Potom mě nadchlo Oratorium Utrpení Ježíše Krista od Josefa Myslivečka, které bylo provedeno výborným souborem Colegiem 1704 za vedení Václava Lukse a pak jsem byl velmi spokojen s vynikajícím klavíristou maďarského původu Andrasem Schiffem, který hrál díla Mendelsona a Schumanna. S některými těmi koncerty jsem také spokojen nebyl. Já nemám rád, víte takovou tu bravuru. Technickou jakoby dokonalost, ale hudba musí mít také duši. A ono nestačí jenom hrát pořád rychle, ale je třeba také se právě soustředit na ty pomalé pasáže, ale to by bylo jako na delší rozbor. Jenom chci říci, že ne každý ten koncert, kterého jsem se zúčastnil, mě úplně tak jako oslovil. A potom bych chtěl doporučit divákům představení Schumann Romale, Poslyšte Romové v pražské Viole, literární kavárně. Je to taková hezká scénka, hezké představení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tolik na závěr tipy a postřehy i názory dnešního hosta. Monsignore Václav Malý, světící biskup pražský. Přeji vám hezké léto a budu se těšit po prázdninách opět na slyšenou.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Také a přeji posluchačům, ať si užijí pěkně dovolených i prázdnin a hlavně, aby už bylo lepší také počasí. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou i vám. Hezký závěr týdne všem přeje Zita Senková. Na slyšenou.

autor: Václav Malý
Spustit audio