Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman - 21. října

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem dnešního vydání pořadu Jak to vidí je Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Přeji vám do Zlína, Ivane, dobrý den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Také přeji hezké ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Volební kampaň finišuje, strany se perou o nerozhodnuté voliče. Jak se, Ivane, díváte na prohlášení politiků o tom, s kým by po volbách spolupracovali a s kým rozhodně nikoliv? Co je za tou předvolební odtažitostí a povolební přitažlivostí?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak asi po zkušenostech, které máme z minulých voleb, pokud máme teda dobrou paměť a nezapomněli jsme úplně, že minule byla ta situace podobná a předminule také, tak bychom měli ta prohlášení dělit třemi. Ona doopravdy se úplně, mají úplně jinou funkci před volbami, po volbách, protože dokud ještě lidé nedali do volebních uren své hlasy, tak to s kým, která strana určitě nebude spolupracovat anebo si umí představit spolupráci, zvyšuje její volební potenciál, anebo přesněji ji zařazuje už do reálného kontextu, který vznikne politický po volbách. To znamená, volič dostává informaci, že když zvolím tuto stranu, tak současně s ní volím i určitou koalici, anebo naopak, když tuto stranu zvolím, tak mi hrozí, že ona se pak spojí s někým, s kým já nechci a proto ta strana raději některé své příští politické partnery nevyjmenuje, protože ví, že by jí to snížilo volební zisk. To znamená všechno, co je před volbami, je limitováno pouze snahou získat co nejvíce hlasů. To se samozřejmě změní v okamžiku, kdy ty strany do toho parlamentu přijdou a najednou je potřeba najít nějakou většinu a tehdy už debatuje každý s každým, a co bylo řečeno v té volební kampani, je zapomenuto a dokonce i odpuštěno, protože i volič na základě toho, co ty strany řekly před volbami, volil, tak najednou si uvědomuje, že ano, tak oni nějaký kompromis udělat musí, koneckonců je to demokracie zastupitelská, parlamentní, ta není možná tak, že by jeden vyhrál a vítěz bere všechno, tady prostě se doopravdy nějaká domluva musí najít. To znamená řekl bych, že ta prohlášení, i když nejsou míněna upřímně, tak jsou jim už předem odpuštěna, politickým stranám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže je to taktika?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Je to taktika. Je to čirá taktika, nemá to vůbec žádný význam.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak je to, promiňte, Ivane, s tou pamětí u politiků?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak politici zaprvé teda sami mají tu paměť krátkou, ale hlavně oni počítají s tím, že mi ji máme ještě kratší. Určitě, pokud v nějaké volební koalici udělá jedna strana s tou druhou špatnou zkušenost, tak si to vlastně pamatuje do budoucna a tak dál, ale ona ta špatná zkušenost vybledne a před nimi jsou nové možnosti, nové, nové šance proměnit tu politiku a její provozování v nějaké své, ať už stranické anebo osobní výhody a vlastně ta naděje, že na tom spojení znovu všichni vydělají, zvítězí nad špatnou zkušeností, to znamená, ani se nedá říct, že by ze špatných minulých zkušeností vyvodily nějaké poučení do budoucna. Určitě ne. V tom mají tu paměť velice flexibilní a řekl bych pohotovou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem jsou volby, můžeme to i zobecnit, spíš o programech nebo o osobnostech? A o čem by měly být podle vás?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak žádná z těch stran, které kandidují, nenabízí nějakou zásadní změnu společenského systému. Je otázka, jestli vůbec zásadní změnu společenského systému občané chtějí. To je krok do neznáma, kterému se většina lidí pokaždé vyhýbá. Upřednostňuje se vždy takový mírný pokrok v mezích zákona a to politici vědí. Proto to, co nabízejí, ty jejich programy, to je velice podobné zboží, jenom ho každý trochu jinak zabalí. Takové zásadní programové rozdíly mezi stranami doopravdy nejsou, i když se to snaží naznačit a tvrdit. Tím pádem čím stejnější jsou programy, tak tím důležitější je právě marketing a reklama. Proto, když se díváme na to, jakou má která strana šanci, tak to odborníci na politiku vesměs se snaží vyčíst z toho, jakou kdo má schopnou reklamní agenturu, jak pěkně se komu podařily billboardy, jak nudné nebo naopak nápadité mají spoty. To znamená toto, marketing, ta schopnost to zboží prodat lépe než ostatní, rozhoduje o výsledku voleb s daleko větší míry, než to, jakou smlouvu s voličem, která strana udělala, co jim nabídla, jaké informace o svých plánech se jí podařilo voličům sdělit. Je to doopravdy tak. Tam, kde prostě programy jsou stejné, tak tam rozhoduje ten obal.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Váš kolega Petr Nováček v pátek v Jak to vidí, hovořil mimo jiné o tom, jak volební kampaň opouští tradiční teritoria. Jedna věc je ale získat řekněme přátele na Internetu, na Facebooku, nebo na Twitteru, druhá je dokázat popostrčit tu masu do volebních místností. Myslíte, Ivane, že jsou volební bojištěm opravdu sociální sítě, nebo je ta jejich role přeceňovaná?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já si myslím, že je přeceňovaná, že je to jeden z momentů, jak se lidé rozhodují. Nakonec bude rozhodovat daleko více faktorů. Jednoduše proto, protože člověk zaprvé si pustí rádio, televizi, otevře noviny, jde ulicí. To znamená těch vjemů, které na něj působí ze všech stran, je hodně. Sociální sítě, tam může vzniknout určitá móda, všichni najednou propadnou nějakému nadšení pro něco a pak stejně rychle to nadšení může opadnout. Je to také jenom řeka, do které se nedá vstoupit dvakrát. To znamená, když vznikne nějaké nadšení a pak z toho nic není, tak naopak následuje nějaká skepse. To znamená, já bych na ty sociální sítě moc nevěřil. Navíc si myslím, že před těmito volbami, a to nejen před těmito, před každými, ale teď mám pocit, že je to ještě důležitější, nehraje roli jenom to, jak se rozhodne volič, to znamená koho si vybere, ale před těmito volbami je rovněž velice důležité hovořit o tom, jestli vůbec volit anebo nevolit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono, promiňte, ta účast u nás už není povinná. Je to privilegium demokracie.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přesně tak. To je první, co bysme měli říct, že volební právo není žádná samozřejmost, za volební právo se kdysi bojovalo, volební právo pro ženy, jo, to bylo prostě velké téma v minulosti. Dnes každý to volební právo má a je spíš zajímavé hovořit ještě o tom, že je to právo, není to povinnost. Jsou země, kde existuje volební povinnost, ale u nás ve chvíli, když vznikal pluralitní systém více politických stran, které budou spolu soutěžit, tak já si myslím, že jasnozřivě naši zákonodárci zajistili právo, ale neuvalili na nás povinnost. To se dobře vidí v situacích, kdy ty strany, které kandidují, buďto mají velmi povšechné a nedůvěryhodné programy, anebo je zastupují lidé, kteří ztratili kredit a kdy, jak se lidově říká, není koho volit. Já si myslím, že v té situaci je dobré říct člověku, který doopravdy neví koho volit, že to nejlepší, co může udělat, když volit nepůjde, když na sebe nevezme prostě odpovědnost za to, z čeho se nedá vybrat a raději bude společnosti a svým blízkým užitečný nějakým jiným způsobem, než, že skřípěním zubů podpoří někoho, koho nechce. Tak to, to právě ta výhoda té, toho volebního práva, nikoliv povinnosti, bych řekl dává těmto lidem právo k těm volbám nejít a myslím si, že za takovéto rozhodnutí, pokud ho mají zdůvodněné, se nemusí stydět, naopak ti, kteří mají pocit, že se chtějí vyjádřit a tím svým hlasem ovlivnit něco, tak zase mohou jít volit a těm, na ty bych se taky jako nezlobil, být na místě teda těch nevoličů, protože to jejich právo zde doopravdy je, existuje, je legitimní a když člověk má pocit, že tím, že někoho podpoří, udělá dobře, tak prostě, ať to udělá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem jsou pro vás, Ivane, ty letošní volby, řekněme významné nebo zajímavé? Ono totiž o těch předčasných volbách se většinou psalo jako o průlomových. Jsou takové ty letošní říjnové?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Oni jsou podle mě nejzajímavější tím, že máme zde strany takzvaně zavedené, které už mnohokrát předvedly, že jsou k ničemu. Pak tady máme strany nové, nadějné, které ale ještě nepředvedly nic a je to prostě naprostý skok do neznáma a volit je, je obrovské riziko. To znamená, mám pocit, že tentokrát si voliči vybírají mezi stranami neznámými, od kterých prostě doopravdy ne vždy vědí, co mohou čekat. Slyší její rétoriku, ale ještě neznají jejich činy. A pak mezi stranami, u kterých mají jistotu, jak se budou chovat, protože je už viděli po mnoho volebních období a toto je právě na těch volbách nesmírně zajímavé. Buďto setrvá systém prostě v těch kolejích, ve kterejch byl vždycky a nic podstatného se nezmění, anebo dojde ke změně. Ale pozor, ta může být k lepšímu, ale může být také k horšímu. To znamená toto je důvod proč budu sledovat tyto volby s velikým zájmem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Má, Ivane, podle vás, letošní kampaň před předčasnými volbami nějaké výrazné téma, nebo téma, které by se mohlo po volbách objevit? Třeba předchozí koalice se zaklínala bojem proti korupci.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak korupce je samozřejmě téma věčná, protože my vidíme, že ty peníze, které mizí ze státního rozpočtu kvůli klientelismu, kvůli různým vazbám politiků na všelijaké podnikatelské subjekty, anebo kvůli šlendriánům, tak to jsou obrovské částky. To jsou tak velké částky, že každý si hned představuje, co všechno by se za ty peníze dalo postavit, pořídit, jak by mohly pomoci rodinám, jak by za ně mohl existovat sport. Prostě vidíme tu částku a teď si představujeme všechno, co není a co by mohlo být. To je samozřejmě možné, že kdyby těch peněz se méně utratilo, zašantročilo anebo někdy dokonce i rozkradlo, tak, že by ten státní rozpočet byl na tom lépe, ale stejně nikdo neumí si představit, jak dobře by s nimi potom politici hospodařili, jestli by zase nezmizely někde jinde. To znamená ten boj proti korupci je potřeba vést hlavně z principu, ale potom, jak se s těmi penězi, které se eventuelně ušetří, bude nakládat, o tom nakonec stejně budou rozhodovat politici a jejich programy a jejich priority a když se podíváme na takovou tu základní tezi některých těch nově přicházejících hnutí, které slibují, že budou řídit stát jako firmu, no, tak tam člověka nemůže nenapadnout, že přece firma zde není od toho, aby rozdávala, aby řekl bych svírala ty nůžky, které zatím se teda jenom stále rozevírají. Firmy jsou zde od toho, aby vydělávaly, aby prostě všechno perfektně fungovalo, ale to ještě vůbec neznamená, že zajistí nějakou takovou společenskou změnu, kterou si my teď na základě vymýcení korupce představujeme. Zaprvé tu korupci nevymýtí nikdy nikdo, to je stejné jako boj s blbostí, který se musí vést, i když je marný, tak stejně tak je samozřejmě nutné s tou korupcí bojovat, ale to je jenom první předpoklad. Aby prostě se odstranily chyby a vady. Ale pak je potřeba přijít s nějakou doopravdy podstatnou myšlenkou a teď se vracím k tomu, na co se ptáte, já, z mého pohledu takovou nějakou nosnou, podstatnou myšlenku, do těchto voleb nepřináší nikdo. Všichni uvažují, jak v tom systému, ve kterém se pohybujeme, odstranit nějaké zjevné vady. Ale on ten systém je vadný ve své podstatě a tím pádem na jeho obměnu anebo na nějaké jeho zlepšení, je potřeba doopravdy širší společenskou diskusi, do které se zapojí více lidí než jenom nějací politici a musí z ní vzejít nějaký nápad, jak spolu lépe žít a o to se tady nikdo nesnaží.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdybych se vrátila ještě k té korupci, jak hodnotíte zamítnutí návrhu zákona o ochraně oznamovatelů korupce, který vlastně neprošel v Senátu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak tam bych řekl, že se jedná o velice smutný případ, protože strany, které se právě tím bojem proti korupci zaklínají, tak když dojde na jednu z možností, jak s tím něco udělat, tak najednou vidíme, že spíš udělají všechno pro to, aby ta korupce zůstala zachována. Tady se jednalo o to, že by měl být chráněn člověk, který ve svém okolí, úřadě anebo ve velké firmě vidí, a to díky tomu, že tam pracuje a může nahlédnout do toho, co se děje, že se tam děje nějaká nepravost, že se tam cosi dělá nestandardně anebo špatně a že se tam prostě krade. No a tento člověk ve chvíli, když na to upozorní, tak samozřejmě dostane okamžitě výpověď, všichni se na něj dívají jako na žalobníka, na člověka, který prostě donáší, to znamená místo toho, aby lidé byli rádi, když je někdo upozorní na to, na tu vadu, tak zpochybňují jeho loajalitu k zaměstnavateli a tak dál. To znamená ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten důsledek, promiňte, asi je na snadě, k čemu to povede.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě. On ten zákon nakonec asi důležitý bude, protože jde o to, aby se člověk, který tu nepravost vidí, osmělil a ten potřebuje doopravdy odvahu, protože najednou jde proti mocným, proti silným a pokud by existoval institut nezávislý, který by prověřoval dejme tomu během dvou měsíců, zda tento člověk jenom šíří pomluvu a chce poškodit svého zaměstnavatele a nemá argumenty, anebo jestli má pravdu a tím pádem je potřeba zjednat nějakou nápravu, tak to by prostě zvýšilo kuráž lidem, kteří jsou v jádru slušní a chtějí, aby věci fungovaly a neradi se dívají na to, jak věci jdou špatně, ale současně mají strach, nejsou tak kurážní, nemají takovou řekl bych odvahu, mají rodinu, mají hypotéky, prostě nechtějí přijít o zaměstnání. Ta korupce kvete ze dvou důvodů, jeden je, že to je intimní zločin, kde ten, který uplácí a ten, který bere úplatek, ani jeden z jich nemá zájem, aby se na to přišlo, protože oba dva z něho mají výhodu. A ten druhý důvod je, že upozornit na ni a jít proti proudu, tak to chce prostě doopravdy kus odvahy a statečnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě zpět k volbám. Jak známo, tak se hraje nejenom o hlasy voličů a křesla ve sněmovně, ale také o stranické finance. Co zavedená praxe financování politických stran? Jenom připomenu, že strany mohou za účast ve volbách získat 2 příspěvky ze státního rozpočtu. Jednak příspěvek na úhradu volebních nákladů a příspěvek na činnost.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak v tom stávajícím systému, kdy to je prostě nějak uzákoněno, člověk, který jde k volbám, tak tím, že podpoří menší stranu, která se nedostane do parlamentu, ale získá dejme tomu 3 % anebo prostě už je o ní nějak slyšet, tak zákonem je uzákoněno teda, že tato strana získá nějaké peníze, to znamená voliči sice nevidí do vysoké politice, ale tito lidé mají peníze na další činnost a pokud se jedná o stranu, která je složena na základě toho, že se jedná o lidi, kteří mají společné vidění světa a společný plán, jak něco dobrého pro lidi udělat, no, tak to je užitečná investice, ten hlas, ta stokoruna míří k lidem, kteří za ty peníze mohou vyvíjet nějakou činnost a třeba příště už se jim podaří do toho parlamentu dostat. Jiná věc je, že celkově ten systém financování politických stran spolyká obrovské množství peněz a já se přiznám, že tak jako by se mi líbila chudá církev, tak by se mi líbili i chudí politici a chudé politické strany. Já si myslím, že by měli dostat jenom naprosté minimum a že ta jejich činnost by se měla odvíjet od příspěvků členů, od darů sympatizantů. To znamená, že by měli být financováni podle toho, jak ty své členy a své sympatizanty přesvědčí o své smysluplnosti. O tom, že má smysl je a cenu a význam, je podporovat. Ten systém byl u nás zaveden tak, jak je dnes, protože zde byla jedna silná strana, která prostě měla obrovskou armádu členů a rozhodovala o všem a bylo potřeba, aby vznikla pluralita názorová a tím pádem bylo potřeba ty politické strany podporovat. Ale já si myslím, že ta doba pominula a dnes nemáme strašnou spoustu velice dobře financovaných naprosto zbytečných stran, to se nedá. Oni by měli podle mě projít takovým konkurenčním bojem a tady je úplně jedno, jestli jsou všichni stejně bohatí anebo všichni stejně chudí. Ta laťka by se prostě měla snížit tak, abysme nepřicházeli zbytečně o peníze.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešním hostem je komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Šéf Úřadu vlády Radek Augistin odvolal Moniku Šimůnkovou minulé úterý z funkce šéfky vládní sekce pro lidská práva. Ta následně ve čtvrtek rezignovala na post zmocněnkyně pro lidská práva. Odvolání bylo odůvodňováno nedodržováním pracovní morálky, což paní Šimůnková důrazně odmítá. Lze se v tom vyznat, Ivane, o co vlastně jde v tomto případě?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já bych začal úplně odjinud. Já jsem slyšel oba dva hovořit na Českém rozhlase. Nejprve šéfa úřadu, který prostě odůvodnil, co udělal. Pak paní Šimůnkovou, která řekla, co si o tom myslí a rádio má zvláštní magickou moc. Rádio možná nepřinese dost informací, člověk zapomene, co slyšel a tak dál, ale perfektně přenáší emoce. A my prostě, když slyšíme to rádio, tak prostě podle hlasu víme, kdo má pravdu. Je to tajemství, je to taková pro mě magie, ale současně to hezké a já jsem z toho pochopil a jasně cítil, že pravdu má ta odvolaná úřednice anebo zmocněnkyně pro lidská práva, byla daleko klidnější, přesvědčivější. Ani nemusela toho mnoho říct, ale působila takovým sympatickým, příjemným dojmem. Na druhé straně tady byl jeden hašteřivý úředník, který měl přesně prostě přečtené paragrafy a teď z nich prostě listoval a mlel to prostě jako z knihy a věřit se mu nedalo skoro nic. To znamená samozřejmě tam pokaždé, když se vymění vláda, tak vznikne otázka, kteří lidé mají pokračovat, kterýma lidma je dobré je případně nahradit, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono je, promiňte, i zajímavá, ale nechci odbíhat, vůbec celkově ta bilance vlády v demisi, co se týče personální politiky.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak ano, ano, už bych se motal v kruhu. Někteří píší, že za 100 dnů vlády Rusnok a jeho lidé popravili 100 úředníků státních. Anebo, že prostě došlo k obrovské čistce vlády, která přitom nemá mandát. Já, když se na to dívám, tak si říkám, ta výměna úředníků z jedné strany vypadá dramaticky, ale otázka pokaždé zní, jestli těch lidí, kteří přišli o místa, je doopravdy škoda. Jestli to byli tak kvalitní a řekl bych poctiví a kvalifikovaní lidé, které vyměnit bylo zbytečné anebo hloupé. Anebo, jestli ti, kteří je nahrazují, jsou naopak nějaké mimořádné terno, naprostí odborníci, skvělí manažeři a tak dál. Já si myslím, že pravda není ani jedno. Prostě z jedné strany těch, kteří odcházejí, není velká škoda. Ale od těch, kteří přicházejí si toho také příliš moc nemůžeme sledovat a vysvětlení je velmi jednoduché. Pokud v této zemi neexistuje zákon o státní službě, který přesně klasifikoval, jak má prostě ten úředník státní vysoký být vybírán, jak mu zajistit, že v té pozici doopravdy nějakou dobu vydrží a bude z něj užitek, tak do té doby prostě všechny tyto úvahy o tom, kdo má a nemá kde být, jsou strašně subjektivní. My bychom chtěli mít takové úředníky, kteří bez ohledu na to, jak se střídají politici, jsou prostě v těch svých pozicích užiteční. A to slovo je daleko důležitější než jenom profesionální a než jenom čestní, protože může být čestný člověk, který je k ničemu, protože tomu nerozumí a může být člověk, který tomu perfektně rozumí a protože není čestný, tak vlastně nakonec je nám na tom místě jenom na škodu občanům. To znamená užitečnost. Tam je doopravdy potřeba kombinaci obého, slušný profesionál. To potřebujeme. Takoví lidé mají v těch úřadech být a mají v nich sedět pevně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bude, Ivane, ten absentující zákon o státní službě měl by být jednou z priorit nové vlády, která vzejde z voleb?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě ano, ale jestli bude, to je těžko říct. Protože pochopitelně tím si politici svazují ruce. Pokud jdou do politiky proto, aby vydělali, aby dohodili někomu kšeft, státní zakázku, tak potřebují mít úředníka loajálního, který udělá to, na čem se s ním domluví. Pokud tam bude člověk, který jim tuto praxi znemožní anebo překazí, tak to bude sice užitečné pro občany, ale bude to přesně to, co politické strany a co politici, kteří jdou do politiky ze zjištných důvodů, nepotřebují. To znamená to, že ten zákon nemáme, to není náhoda, to není neschopnost se domluvit anebo hádka o nějaké slovíčko v paragrafovaném znění zákona. To je prostě dlouhodobý záměr, to je dlouhodobé vyznění toho, jak u nás politika funguje. To znamená, oni to mohou mít v programu a taky to do něj napíšou, ale druhá otázka je, jestli to chtějí a jestli to doopravdy uzákoní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokud ho ale mít nebudeme, budeme sankcionováni z Bruselu.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Budeme sankcionováni, ale to se nedotkne těch, kteří na politice vydělávají, to se dotkne jenom občanů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tolik pro dnešek postřehy komentátora Ivana Hoffmana. Já vám děkuji a těším se za týden na slyšenou už u analýzy výsledku předvolebních, po volbách tedy, předčasných voleb. Mějte se hezky.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, já myslím, že to bude velice zajímavé a také se těším. Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hezký den. Pohled publicisty Jana Petránka nabídnu zítra od půl deváté. Na slyšenou se těší Zita Senková. Mějte se hezky.