Přepis: Jak to vidí Václav Malý - 7. února

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešním hostem je Monseigneur Václav Malý, světící biskup pražský. Já vás u nás vítám, dobrý den.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před pár dny zemřel Milan Schulz, přední novinář, publicista, také dramatik, prozaik, široká veřejnost ho zná především díky jeho komentářům pro české vysílání Rádia Svobodná Evropa, kde pracoval po emigraci, ale po roce 1989 také u nás v Česku a v Českém rozhlase. Co se vám při vzpomínce na Milana Schulze vybaví? Vy jste se znali osobně. A teď nemám na mysli jen jako rozhlasový posluchač nebo čtenář?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Milan Schluz samozřejmě nebyl tak proslulý jako Pavel Tigrid nebo Josef Škvorecký. Nicméně vytvářel tým hlasatelů ve Svobodné Evropě. Jeho životní úděl typicky opisuje úděl hodně generačních druhů. Po druhé světové válce vstoupil do komunistické strany, potom prohlédl, potom podporoval reformní proces v roce 1968, emigroval a byl potom významným členem redakce Svobodné Evropy a já jsem přirozeně Svobodnou Evropu, zvláště když jsem byl v Plzni, tam to bylo trošku méně rušeno než jinde, tak jsem občas ji jako chytil a samozřejmě toto jméno se mi vrylo do paměti a byl jsem rád, že jsem tohoto muže poznal osobně po roce 1989. A zdá se mi, že by se na tyto lidi nemělo zapomínat. Samozřejmě dneska už jsme trošku v jiné době. Nicméně Karel Schulz se stále zajímal o současné dění. Byl to člověk, který nezatrpkl, člověk, který pořád se díval okolo sebe a já bych tady chtěl podkovat redakci svobodné Evropy za tu mravenčí práci a dlouholetou práci, která zdaleka nebyla tak honorována, jak bychom si mohli představovat. Dlouhá léta,kdy pomáhaly udržet nějaké kulturní povědomí a společenské povědomí a kdy se snažili trochu informovat tehdejší obyvatelstvo tehdejšího Československa o tom, co se skutečně děje a odkrývat zločinnost systému, který tady vládl v těch letech 1989 ale rozhodně tedy Milan Schulz nebyl člověk pomstychtivý, nebyl člověk, který když přišel a po roce 1989 se vrátil, aby radil, co máme dělat nebo dokonce aby přijal nějakou významnou funkci, za to si ho také vážím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jeden z výroků pana Milana Schulze zní: "Zatímco se představitelé prvního a druhého exilu vraceli domů jako vítězové a stali se hrdiny osvobozeneckého mýtu, nebudou se současní exulanti vracet ani na bílém koni ani na bílém tanku."

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak to je nádherný citát, to je pro mě něco nového, ak to jenom potvrzuje ten můj názor a náhled, který jsem předtím vyslovil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak jste říkal, životní příběhem Milana Schulze je svědectvím nejen o Rádiu Svobodná Evropa, ale také vůbec o té době, protože do jeho života zasáhla jak okupace, tak i normalizace a poté, také demokracie nebo po roce 1989. Co nás tyto příběhy, v čem by mohly být inspirativní?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Především nahlédnout, že člověk se v životě také mýlí a k těm chybám se přiznat. A právě Milan Schulz byl jedním z těch, kteří se přiznali, že pobloudil, že byl naivní v těch 50. Letech, že si myslel, že lze vytvořit nový systém, ale on stál na kuřích nohou a hlavně tedy od sebe tak nějak neodtrhávat minulost. Každý máme nějakou minulost, někdo ji má světlejší, přímější, někdo ji má složitější. A za to si ho tedy vážím, že to stále tedy pokládal za integrální součást svého života, protože dobře víme a já bych mohl svědčit o stovkách lidí po roce 1989, kteří najednou jakoby neměli minulost a kamuflují. Já jsem se v životě nesetkal s tolika odbojáři jako po roce 1989. Kde byli? Kdežto on tomuto mámení nikdy nepodlehl a snažil se tedy opravdu nahlédnout realitu, jaká je, tak za to si ho vážím. A samozřejmě i za to, že ty jeho projevy novinářské že měly určitou úroveň. Že to nebyl bulvár, ale že to byl vždycky promyšlený komentář, který chtěl něco říci. Měl také formu a měl také obsah. Tak bych chtěl povzbudit také pracovníky ve sdělovacích prostředcích v České republice, aby si tak nějak jako uvědomili, že záleží při tom zpravodajství při těch komentářích nejen na dobrém stylu, ale také tedy na obsahu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme se dostali k médiím, jak vy vnímáte tu současnou mediální scénu? Plní média roli hlídacích psů demokracie, jak se jim někdy říká?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak já si vzpomínám na to, že před rokem 1989 mě navštěvovalo mnoho lidí ze zahraničí, a když jsem tak jako také s nimi hovořil, jak tehdejší sdělovací prostředky jsou manipulovány, ideologicky podbarveny, tak jsem si říkal, jeden bod našeho úsilí je, aby tady opravdu byla svoboda slova. Ano, po roce 1989 se situace zásadně změnila, ale pořád tedy jsou velké dluhy. Oni mi říkali: "Nemyslete si, ty sdělovací prostředky nejsou nikdy plně svobodné. Jsou nějakým způsobem manipulovány, i když jiným způsobem." A já tedy musím přiznat, že to tak jako pozoruji na těch současných sdělovacích prostředcích. Samozřejmě jsou různé, nicméně, že často i ti pracovníci jsou poplatni majitelům těch sdělovacích prostředků anebo mají obrovský strach před politiky a podléhají různým tlakům a aby nenarazili, tak nějak tak jako pěstují autocenzuru. Jistěže nelze dosáhnout plné objektivnosti, na druhé straně ale přeci jako bych očekával větší nezávislost a větší nestrannost. Nejen tedy poplatnost určitým politickým stranám, ale zároveň tedy také poplatnost těm tlakům, které jsou na ně vyvíjeny. A samozřejmě ten pracovník sdělovacích prostředků má především zodpovědnost pravdivě informovat. Na jedné straně nepodléhat takovým těm bulvárním pokušením, na druhé straně opravdu se snažit o jistou korektnost, ale to neznamená, že nemá zaujetí pro věc, a mně se tak jako někdy zdá, že tam chybí takové to osobní zaujetí, taková ta osobitost a zároveň tedy opravdu, že ten pracovník je připraven k diskusi. On ze sebe něco vychrlí a to jsou někteří velmi inteligentní, to vůbec neznamená, že jsou lidé primitivní, to vůbec bych nechtěl říci. Ale přece u některých pozoruji, že nemají nějaký takový všeobecný rozhled a zároveň tedy, že nepřispívají k té pluralitě, protože každý ten komentář i to zpravodajství samozřejmě je součástí nějaké plurality, tříbení myšlenek, tříbení nějakých koncepcí a tohle mě tady chybí. To myslím, že je opravdu veliká výzva, že zodpovědnost pracovníka ve sdělovacích prostředcích je velká, a potom tedy, co mi vadí, že v tom zpravodajství pořád jsme hodně soustředění na sebe. To platí i pro veřejnoprávní média. Mně to třeba vadí i v televizi, že já se z těch zpráv skoro o světě nic nedozvím. Dobře, v poslední době o Ukrajině, ale přece se děje spoustu zajímavých věcí ve světě a já, kdybych nečetl zahraniční média, a čtu je pravidelně každý den, tak skoro o světě nic nevím. A ono to potom tak podporuje tu koncentraci, soustředění na naši českou dolinu. To je to nejdůležitější, ostatní nás tolik nezajímá. Ale my žijeme, jak se říká, v globalizovaném světě a nás by mělo zajímat, co se ve světě děje. Samozřejmě není každý povolán k tomu, aby se zabýval do podrobnosti, co se děje tam nebo onde, ale takový ten základní přehled. A mě chybí a vadí tedy ta soustředěnost jen na sebe sama a to ostatní, no dobře, tak to je takové jako jenom doplnění, ale není to to podstatné. A my musíme pořád se jako konfrontovat s tím, co se děje u nás, právě také co se děje okolo nás a tohle bych vytknul sdělovacím prostředkům i těm veřejnoprávním.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, co se týče monsigneur, té soustředěnosti jen na naši kotlinu. Je to záležitost jenom médií nebo je to i vůbec vnímání lidí v Česku, že se soustřeďujeme.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ale tím se podporuje to vnímání, právě ty sdělovací prostředky mají rozšiřovat ten pohled. Jistě, že záleží na každém divákovi, posluchači, co přijme, čemu dá přednost, ale já věřím, že mnoho lidí by toužilo a přesvědčuji se o tom, protože jsem ve styku s mnoha lidmi a nejen tedy s lidmi z církve, že by opravdu chtěli sdělování nějakého širšího pohledu, širšího rozhledu a to je potom velmi nebezpečné, protože samozřejmě pak roste nedůvěřivost, pak roste taková zdrženlivost vůči všemu tomu, co se děje nebo co přichází ze zahraničí a já myslím, že v tomto propojeném světě, kdy dnes není jako problém se přesunout na druhou půlku naší planety, že je právě důležité, abychom získávali orientaci. Znovu říkám, záleží na každém jednotlivci, ale aby ten jednotlivec měl příležitost. Třeba ne každý má příležitost jako já se seznamovat se zahraničními sdělovacími prostředky, protože ono to dneska také jako něco stojí, a to já beru na zřetel a jenom co já denně se dozvím zajímavostí a tak si říkám, co dělají ti lidé, jestli oni vůbec tedy čtou. Za druhé, já sleduji třeba na Seznamu také ty zprávy iDNES. To jsou jenom skřeky. Tam se člověk skoro nic nedozví, to je jenom tak jako nějaká informace a když jako nedávno jsem se sešel se skupinou velmi dobrých lidí, tak oni řeknou: Mně to stačí, já se podívám na seznam, na iDNES a vím jako, co se děje, neví ten člověk, co se děje, protože to jsou opravdu jen takové body, taková ťuknutí právě proto bychom se neměli spokojit jenom s tímhle tím velmi povrchním a řídkým zpravodajstvím domácím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jenom domácím. I proto se těším, že tuším za měsíc nebo za dva, jak jsme si už řekli, se chceme podívat do Ugandy, protože vy jste také zmocněncem pro naše krajany v zahraničí a často jezdíváte. Takže i v našem povídání zaznívají témata ze zahraničí.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano, můžeme se tomu trochu více věnovat v některé z příštích relací.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Signatář takzvaného Zvacího dopisu, který se stal formálním zdůvodněním vojenské invaze do Československa v roce 1968 Vasil Bilak zemřel. Předseda KSČM Vojtěch Filip v reakci na úmrtí řekl, že dnešní doba se na ten takzvaný zvací akt nebo dopis dívá různými pohledy, je to vůbec možné dívat se na takový dokument nějakým dvojím úhlem pohledu?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Toto vyjádření je alibismus, protože ten zvací dopis byl zradou. Ti lidé neměli ani statečnost a odvahu, aby se k tomu přiznali. V podstatě se to odhalilo až mnoho a mnoho let poté, co vešlo ve známost, kdo ten zvací dopis podepsal. Takže je to naprostá zrada, protože je třeba říci, že drtivá většina obyvatelstva tehdejšího Československa v roce 1968 si vydechla a podporovala ten proces uvolnění. Samozřejmě za konstelace konce 60. let dneska světové uspořádání už je podstatně jiné, ale tento proces měl veliký význam a jistěže ne 100 % lidí s tím souhlasilo, ale těch byla menšina. Takže tito lidé nereprezentovali vůbec smýšlení tehdejšího obyvatelstva, tehdejšího Československa, ten zvací dopis byl zradou, byl to opravdu akt veliké zbabělosti a samozřejmě ti, co ho podepsali, tak potom získali významné funkce ve vedení strany a státu. A jedním z nich byl Vasil Bilak, který neměl ani tu odvahu, aby nahlédl tuto špatnost a byl to člověk velmi tvrdý. O tom jako něco vím, protože on patřil k tomu nejtvrdšímu jádru tehdejších představitelů Komunistické strany Československa. Ten by nás nejradši všechny zavřel. Byl to člověk velmi primitivní a ono je nebezpečí, když primitivní člověk dostane do rukou moc. Člověk může být jednoduchý, ale nemusí být zlý a tento člověk byl zlý. A ani po roce 1989 neměl odvahu říci: I já jsem se v lecčems mýlil, takže já samozřejmě nebudu tady vyslovovat nějaké ohnivé řeči, ale byla to velmi smutná postava, jedna z nejsmutnějších postav, která stála v čele tedy společnosti do roku 1989. Potom zbaběle utekl do Bratislavy a samozřejmě tehdy vládl na Slovensku Vladimír Mečiar, který to kryl, takže on nebyl odsouzen podobně jako pan Lorenz, který byl vrchním velitelem Státní bezpečnosti. Byl to náměstek ministra vnitra, z jehož ruky za pomoci právě a nařízení Bilaka pocházeli ty nejtvrdší represivní opatření proti lidem, kteří se vyjadřovali nonkonformně nebo kteří veřejně vyjadřovali svoji nespokojenost s tehdejším režimem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se díváte na potrestání či spíše nepotrestání prominentů okupačního režimu?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Měli být potrestáni, to není žádná pomstychtivost, ale zrada se musí chystat. Zrada je zradou v jakémkoliv právním systému. Já nejsem žádný krvelačný, ale jde alespoň o tu symboliku. Jde o to, že špatnost se nevyplácí a to se dělo bohužel hodně po roce 1968, kdy v podstatě jenom Štěpán byl potrestán, ale ti ostatní, ti tím jako tak jako propluli. Samozřejmě, že je třeba a už jsme o tom mnohokrát mluvili, je třeba prokázat trestně právní vinu. Nejenže někdo byl v komunistické straně a byl potrestán, tak proti tomu zásadně jsem. Ale ta trestně právní vina byla tehdy prokazatelná u mnohých a oni z toho vypluli, protože justice byla neochotná, co si budeme říkat. Mnoho tehdejších prokurátorů a soudců, krylo systém, který tady bylo do roku 1989 a to samozřejmě oslabuje to právní vědomí, takže jasně tito signatáři měli být potrestáni, aby lidé si uvědomili, zrada se nevyplácí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes v Soči začínají zimní olympijské hry. Budou nejdražší i nejlépe střežené v historii. Je to ještě, pane Malý, sport nebo spíše marketing, byznys i politika?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Právě já těm našim sportovcům přeji úspěch,ale na druhé straně, dneska jsem to zase četl, už v denním tisku - nejdražší olympijské hry. V podstatě opravdu z té myšlenky olympionismu se stává především byznys, politická prestiž, místa, kde se ty hry pořádají a především je to reklama. A vůbec jako my vadí, že dneska vrcholový sportovec je v podstatě tovar na zisk, jak já tomu říkám. Protože okolo něho je celý tým, to člověk jako žasne, jak každý ten vrcholový sportovec je obklopen jedna trenérem, jednak manažerem, masérem, psychologem, psychoterapeutem a ještě má často poradce PR, co má říci. No, tak kde to jsme? Jistěže potřebuje určité zázemí pro svoji výkonnost, ale víceméně ten člověk je manipulován. Ten člověk žije v nějaké buňce, ani toho moc o světě neví, protože tento tým, který se na tom přiživuje, tak v podstatě okolo něj vytváří clonu. A ono je to vidět, když člověk čte rozhovor s některými těmi sportovci. Já prosím vás vůbec nejsem ten, který by generalizoval, ale někdy jsem tak jako smutný, že v podstatě ta jejich duše trpí. Dává s důraz jen na tu jejich tělesnou výkonnost. A nechme tedy stranou, i když je to vážný problém, že často ta výkonnost je dosažena také za pomoci nedovolených podpůrných prostředků. To je celý průmysl, na tom se zase přiživuje spousta lidí, nacházet ty finty, aby ten doping nebyl tedy zjistitelný právě, když je ta kontrola před tím závodem nebo před tím kláním. Takže toto mi tedy velmi vadí. Já sám rád mám sport, ale na druhé straně, víte, pořád jenom vidět tu výkonnost a teď takové to bičování a to přetažení sil, kdy ten člověk už v podstatě vůbec nehledí na své zdraví, protože sport má opravdu posilovat zdraví. A zároveň mi vadí i taková ta tvrdá soutěživost. Jistě, ano jde o tu soutěživost, ale zároveň jde o jakousi korektnost, o přátelství a já se jako ptám, jestli vůbec může existovat přátelství, protože tím týmem ten jednotlivý sportovec je tedy stále bičován buď lepší než ti druzí. Jistě, závodím pro to, abych vyhrával, proti tomu nic, ale ten styl a ten způsob je to všechno takové jako stylové a z toho tedy není mi úplně tak jako dobře a ta výkonnost je hned přepočtena na peníze. Protože hned se říká, že startovné je tolik a když ten člověk dostane tedy medaili nebo se umístí, tak samozřejmě je to honorováno tolik a tolik, tudíž ta olympijská myšlenka solidarity, olympijská myšlenka nějakého přátelství, ta se úplně jako vytrácí. Nehledě na to, že samozřejmě ty olympijské hry se někdy konají tedy na územích, kde podle mého by se konat neměly, ale právě protože ten byznys je tak jako tvrdý, tak se nehledí tedy na konkrétní situaci, kde se ty olympijské hry konají. A já jako musím říci, že samozřejmě v Rusku došlo k posunu od roku 1985, kde nastoupil Gorbačov. To nelze jaksi srovnávat se situací v Sovětském svazu. Nicméně tam jak jsou pronásledováni právě třeba nezávislí pracovníci sdělovacích prostředků, tak to mi vadí. Není tam svoboda slova, je tam manipulace. Před chvílí jsme o těch sdělovacích prostředcích mluvili a tam nejde jen o tu autocenzuru, ale tam jde opravdu také o postihování a tohle mi tedy vadí. A poroto tedy si myslím, že když se rozhodli někteří představitelé některých významných států tam nejet, že dali jasně najevo, že ta olympijská myšlenka se má také uskutečňovat v prostředí svobody. V prostředí, kde se rozvíjí lidská osobitost a osobnost a v tom sportu bohužel ta osobnost se příliš nerozvíjí, jenom jedna stránka. Jistě jsou výjimky, například Kličko, boxer, který nemá konkurenta a já žasnu nad jeho krásnou angličtinou, kterou jsem slyšel a umí několik jazyků, ale to jsou spíše výjimky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není ta orientace na výkonnost vůbec takovou tou modlou současnosti nejen ve sportu?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano, to je modlou, jakoby člověk méně výkonný neměl svoji důstojnost a neměl svoji hodnotu, to je velmi nebezpečný pohled. Jistěže člověk má být pilný, zodpovědný, pracovitý, ale každý má určité meze a teď pořád jaksi se bičovat nad své síly, tak co z toho života je?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A na závěr ve vás ještě, monseigneur, promluví milovník kultury a recenzent. Na co nás opět pozvete nebo co zajímavého jste shlédl?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak já bych tady chtěl vyzdvihnout výkon asi našeho nejlepšího klavíristy Ivana Klánského. Slyšel jsem ho s českou filharmonií, když se hrál Chopinův klavírní koncert pro orchestr a klavír F-moll. Ivan Klánský, to je opravdu tedy třída, a kéž by nám vydržel hodně dlouho, protože to je radost ho poslouchat. Potom jsem viděl v Sovových mlýnech v Praze výstavu výborného českého malíře, který zemřel v 70. letech, Jiřího Johna. Doporučuji tuto výstavu. Pak jsem viděl hru autora Seidlera Králova řeč, kterou hraje Divadlo Na Palmovce, které bohužel po záplavách nemá vlastní ještě scénu, takže hostuje v pražských divadlech ABC nebo v Dlouhé. Je to takový ten střední proud, takové vděčné téma nástupnictví krále Jiřího V. v Anglii před druhou světovou válkou. Potom jsem viděl hru Antona Pavloviče Čechova Strýček Váňa v podání Bezručova divadla v Ostravě. To režíroval takový velmi nadaný mladý režisér Štěpán Pácl, který se stal /nesrozumitelné/ tamějšího divadla. Ostraváci jsou dobří, i když tato hra někdy byla příliš expresivně vyjádřena, ale Čechov je tak skvělý autor, že opravdu člověk vždycky jen jako žasne, jak on se dovedl ponořit do záhybu lidské duše a fandím tomu Divadlu Petra Bezruče v Ostravě a jsem rád, že občas tedy hostuje v Praze.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy fandíte činohernímu klubu v Ústí nad Labem?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano, fandím, a také bych si přál, aby opravdu ta situace se vyřešila, protože právě ty Sudety, Ústí nad Labem potřebuje tu kulturu. Já vím, že je tam kamenné divadlo, kde je i opera, ale já jako to činoherní studio sleduji už od 60. let, od éry Bartošků, Zedníčků a dalších jako velkých herců, ale je dobré, že tato scéna je takovým doplněním té velké scény ústeckého kamenného divadla, tak bych se přimlouval, aby ti radní Města Ústí nad Labem brali na zřetel a fandím tedy těm hercům a tomu souboru, aby dosáhli svého ne pro nějaký svůj zisk, ale právě pro šíření kultury i v tomto dodnes ještě ekologicky tak poškozeném prostředí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Václav Malý, světící biskup pražský. Já vám děkuji za rozhovor a přeji hezký den.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já vám také děkuji, bylo to příjemné a přeji všem posluchačům takový pohodový a vydařený víkend.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.