Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 3. března

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hostem dnešního pořadu Jak to vidí je publicista a komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman, dobrý den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, publicista, komentátor Deníku
--------------------
Dobrý den, hezké ráno.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ivane, já bych vás hned v úvodu požádal, abychom se podívali vaším zrakem, vaším názorem na situaci na Ukrajině. Tak ta vypadá velmi dramaticky. Já bych řekl, že můj takový hlavní pocit z toho je smutek. Od samého začátku té krize jsem měl takový pocit, že ve chvíli, kdy Ukrajina bude pod tlakem anebo Ukrajinci budou pod tlakem, aby si vybrali, aby si vybrali, jestli chtějí spíše k Rusku nebo k Evropě, takže vlastně ten výběr nemůže dopadnout dobře, že by úplně nejlépe učinili, kdyby prostě zůstaly tam kde jsou. Snažili se vycházet se všemi a využili toho, že jsou vlastně mostem mezi Ruskem a Evropskou unií a nikam se nehlásili. Ale využili toho pozitivního, co se z té situace vytěžit dá. To se nestalo. Ukrajina, jakmile si začne vybírat, tak se ukazuje, že ne všichni si vybírají stejně.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ivane a myslíte, že je správné býti mostem? Vzpomeňme na neblahé zkušenosti mostu československého mezi Východem a Západem.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, publicista, komentátor Deníku
--------------------
Ono je to vždy ke zvážení. Tak samozřejmě lidé na východě Ukrajiny, kteří jsou blízko k Rusku, mají tam s nimi velmi silné vazby, tak prostě velmi nedůvěřivě vnímají to, co se děje na západě Ukrajiny. Naopak ten západ Ukrajiny může mít pocit, že na tom východě jsou lidé, kteří zrazují ty ukrajinské zájmy národní. Vezměme komplikovanou historii. Dosud nás nezajímala, ale teď vlastně všichni pečlivě studujeme, jak to vlastně na té Ukrajině bylo, kdo byl kdo a zjišťujeme, že to je skutečně země vnitřně velmi rozdělená, to znamená, aby v takovéto zemi se udržela jednota, tak je potřeba velice pečlivě dbát na dodržování nějakých pravidel, to se myslím na Ukrajině nestalo. To, co jedna část země oslavuje jako vítěznou revoluci, to ta druhá vnímá a obává a odmítá jako nelegitimní převrat. To znamená, že vlastně, co je zpochybněno, je sama autorita toho vedení v Kyjevě, protože ve chvíli, kdy se o prezidentovi, o vládě nerozhodne v regulérních demokratických volbách, ale rozhodne se o ni pod tlakem lidu, ať už to vezmeme jakkoliv, tak tehdy prostě vzniká problém. Všechno se vyřeší, pokud je ještě na to čas a podaří se to, když dojde k svobodným demokratickým volbám a v nich se ukáže, která strana má většinu a jestli vůbec to jsou schopni ještě dát dohromady.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ivane, máte pravdu, že nám alespoň naší generaci bylo zamlčováno téměř, že vlastně existuje nějaká Ukrajina. Vzpomínáme si možná, když sem přijeli v roce 1968 sovětští vojáci, že někteří z nás zjišťovali, pro používají slovo H místo G k té ruštině, kterou jsme znali ze školy, že jsou to vlastně Ukrajinci. Já v té souvislosti připomenu, že Krym byl v 50. letech teprve v 50. letech připojen za vlády Chruščova k Ukrajině, i když zřejmě v rámci Sovětského svazu to nikdo neřešil tehdy v té době. Je to tak?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, publicista, komentátor Deníku
--------------------
Chruščov byl poloviční Ukrajinec a podle některých historických pramenů se jednoho dne na své chatě opil a učinil výnos, který prostě změnil historii, ale některé věci se změnit dají, některé hůř. Na tom Krymu dnes žijí moderní lidé, kterým je Evropská unie sympatická a tahle ta volba ani pro ně není úplně šťastná. Ta mladší generace, ta už spíš se dívá na ten Západ. Zatímco ti starší, ti mají pevní silné vazby k Rusku. Ve chvíli, kdy prostě v Kyjevě nová vláda rozhodne, že ruština není in, že se má používat ukrajinština, a že to je hlavní jazyk a tak a najednou se z lidí, kteří ukrajinsky neumí, se stanou občané druhé kategorie a nebo mají pocit, že jim to hrozí, tak najednou se prostě vypustí z lahve ten džin, který tam kdysi byl, ale který za jiných okolností by v té lahvi klidně mohl zůstat dalších sto let a nebyl by problém. My teď to, co se děje na tom Krymu, samozřejmě nutně porovnáváme s tím, co jsme sami zažili a protože já vlastně si tu okupaci pamatuji a vím, prostě jak ta naše společnost vypadala, jaká to byla bezmoc, jaké zoufalství a jak jsme vlastně ty okupanty nenáviděli, tak samozřejmě když se díváme na ty obrázky, jak vypadá ta verze okupace v té dnešní době, tak především vnímám rozdíly. Za prvé zatímco u nás se mávalo vlajkami československými, tak v Krymu se mává vlajkami ruskými.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano, to je zvláštní.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, publicista, komentátor Deníku
--------------------
Oni vlastně zatímco u nás přišli a okupovali někoho cizího, tak na Krymu okupují Rusy, Rusové okupují Rusy. Proto možná je mnohde vítají a když nepočítáme tu krymskou menšinu, pardon tatarskou menšinu, tak těch je deset až 15 %. Ale ta většina zřejmě mně z toho to tak vychází, když se dívám na ten průběh operetní té okupace jejich, tak možná má větší strach z lidí, kteří v Kyjevě pálili na barikádách pneumatiky než z těch vojáků, u kterých mohou ten jejich příchod vnímat jako spíš příchod nějaké stability a jistoty, že se u nich nebude dít to, co se děje v Kyjevě. Těžko říct. Určitě tam nebude jednotný názor, ale ve chvíli, když si budou muset vybírat a když budou v referendu hlasovat o tom, jak dál, tak já předpokládám, že ten Krym doopravdy zvolí nezávislost samostatnost, ale vlastně ten vztah s Ukrajinou se spíše rozvolní a budou udržovat ty styky na základě nějakých smluv, pravidel, ale vlastně spíše budou mít blízko k tom Rusku, tak to zřejmě dopadne, ale to je důsledek toho, že si byli nuceni si vybrat, budou nuceni si vybrat.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Také je určitě příznačné, že ruský prezident Putin, když hovořil s paní Merkelovou, tak řekl, že ruská opatření na Krymu jsou vlastně v pořádku. To také o něčem svědčí, je to tak?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, publicista, komentátor Deníku
--------------------
Asi si musíme všichni uvědomit, že to oč politikům jde na Ukrajině, tak určitě není Ukrajina a určitě nejsou Ukrajinci. Všichni používají samozřejmě slova jako svoboda, demokracie, sebeurčení, potřeba zachovat jednotu, nerozdělovat, ale v tom druhém plánu všem jde o peníze. Všem jde o vlastní zájmy a ty jsou dobře čitelné, ty se samozřejmě nezmiňují v těch projevech, ale Ukrajinci mají smůlu. O ně doopravdy nejde. Z jedné strany jsme tedy my Západ, kteří jim vyjadřujeme podporu, ale ve skutečnosti jim příliš nepomůžeme. Z druhé strany Rusko, které také nabízí pomoc, ale opět není to pomoc nezištná, je to snaha prostě oddálit tu bezprostřední hranici s NATO a tak dle, mít kolem sebe v bezprostředním okolí státy spíše loajální. A potom samozřejmě byznys, protože mají nejen flotilu na Krymu, ale mají své zájmy v Doněcku ekonomické, prostě bez toho průmyslu by také jim bylo hůře. To znamená, tam jde o peníze. Já chápu, že všichni prostě mají anebo hodně lidí má takový příběh, jak se nám bojuje za svobodu a za demokracii. Ale já se obávám, že to je naivní pohled.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
V minulém týdnu byla určitě jedna z velkých událostí pro Českou republiku, byl projev našeho prezidenta Miloše Zemana v Evropském parlamentu. Ovšem Miloš Zeman možná překvapivě nekritizoval Evropskou unii přímo, byl to spíše takový smířlivý projev, Ivane.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, publicista, komentátor Deníku
--------------------
A to se nám asi, Mirku, zdá proto, protože to je kritika od Evropana. V Evropském parlamentu kritizoval Evropu kvůli jejím žárovkám a kvůli steakům v kantýně a kvůli já nevím a takzvané bruselské architektuře, tak je kritizoval člověk, který ale v úvodu řekl, že Evropa je dobrá věc. Že v minulosti přišel prezident Klaus do Evropského parlamentu, tak kritizoval Evropskou unii jako euroskeptik, jako člověk, který ví, jak by se to mělo dělat jinak. To znamená, proto asi byl ten Miloš Zeman přijat evropskými politiky v podstatě dobře a řekl bych o hodně lépe než našimi novináři, kteří tomu projevu vyčetli samozřejmě hodně věcí. To, že vlastně říkal banality, že se nedostal k ničemu podstatnému. Já když jsem si ho potom četl, tak přeci jen bych tam asi něco důležitého našel. Miloš Zeman se přimlouval zato, aby Evropa, která řečeno slovy Václava Bělohradského, je kulturní volbou, se dobrala k nějakým obecným pravidlům, od kterých by se odvíjela integrace a zmínil společnou bezpečnostní politiku, zmínil společné fiskální, já nevím, fiskální politiku a harmonizaci daní, což je docela důležitá věc, protože v rámci Evropy existují daňové ráje a nikdo neví, kde kdo platí daně. Anebo společná pravidla v oblasti sociální politiky, což jsou věci asi důležité a já mám pocit, že na to Evropa slyší. Všichni cítí, že ano, tam jsou ty problémy, které se musí řešit, pokud se nechceme nějak rozhádat a pokud ten projekt nemá zkrachovat.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Miloš Zeman také mluvil plynně anglicky, což samozřejmě je u něj běžné, ale to také příznivě překvapilo poslance Evropského parlamentu. Je to tak?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, publicista, komentátor Deníku
--------------------
Asi jo, ale já jsem tam zaregistroval takový ten osten od těch Angličanům, kteří říkají, že používá angličtinu úsporněji než Angličané a tomu se někdy říká také easy nebo funy eanglish, ale tou angličtinou hovoří mnoho lidí a podstatné je, že mu rozuměli a tak on tam měl v jednu chvíli snad pokus něco říct rusky a tam ho hned opravili, že takhle tedy ne.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Jediné, co bylo trochu předmětem kritiky, byl plán nebo takový ten nápad Miloše Zemana na vybudování kanálu Dunaj - Odra - Labe. To se stále nedaří přivést k realitě. Co si o tom Ivane myslíte.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, publicista, komentátor Deníku
--------------------
Ono se říká, že rešerše kazí story a člověk má takový svůj příběh a fakta přizpůsobuje tomu, aby mohl tedy odvyprávět. Já jsem byl vždy takovým odpůrcem těchto velkých staveb megalomanských, které mi přišly spojené s tím bývalým pohledem lidí na svět a měl jsem zato, že člověk se má nějak uskromnit a nikdy mi nebyly tyto velké stavby moc jako příjemné. Bude to i tím, že jako novinář jsem kdysi psal nějakou reportáž Gabčíkovo Nagymaros, takové to vodní dílo na Dunaji a stál jsem v tom vyasfaltovaném korytu, které bylo 10 až 15 metrů nad zemí a když prostě jsem si tam jako takový mravenec představil, že tam bude téct obrovský jeden obrovský veletok, tak jsem z toho měl úplně děsivý pocit, nicméně člověk stále něco buduje, stále něco vyvíjí, stále má lepší technické možnosti, a některé ty projekty možná nakonec přinesou jak efekt nějaký hospodářský, když se podíváme na to, jak se valí po ulicích ty kamiony a jak jsme se dostali do pasti, když převážíme odněkud někam stále, tak kdoví, jestli nakonec ještě jako velký nepřítel těchto velkých staveb někdy na stáří nedám zapravdu těm, kteří říkají, že to je nakonec ekologičtější vybudovat nějakou takovou vodní cestu a jestli já nepřítel betonu v kraji neřeknu, že ten beton je docela hezký. Všichni procházíme stále přehodnocováním věcí a stále bereme z nových věcí, dozvídáme se nová fakta, já jsem dneska vůči těmto věcem daleko otevřenější, než jsem kdy byl a nemám na to pevný názor.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ivane, zeptám se vás, jaký je váš názor, jak vy budete komentovat takový ten přestup pan místostarostky Kleslové, která se stala předsedkyní hnutí ANO v Praze a přitom byla členkou ČSSD. To je také zvláštní věc.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, publicista, komentátor Deníku
--------------------
To téma politické turistiky je mediálně vděčné. Všichni prostě vidíme, jak se strany mění, ale ten politik zůstává a stále uvažuje, kde mi bylo lépe, já si myslím, že to sociální demokraté nemohli jen tak nechat prostě bez komentáře, protože kdyby k tomu nic neřekli, tak by to mohlo potom mohlo vypadat, že v ČSSD už není o co stát, ale in je prostě přistupovat k Babišovi tam prostě se otevírají perspektivy a tudy vede cesta. To znamená, Bohuslav Sobotka to komentovat musel. Samozřejmě ve chvíli, když řekl, že tam má jeho bývalá stranička, sociální demokratka srovnat kmotry, kteří se nahromadily u Babiše, tak to zase nemohl nechat bez komentáře Andrej Babiš, který musel ukázat prstem na to, že i v sociální demokracii jsou lidé, kteří jsou napojeni na politiku z toho byznysového polosvěta. Ono ve skutečnosti ten problém ani není v tom, odkud kam ten poslanec přichází, jako jestli tedy má anebo nemá existovat propojení politiky s byznysem, protože to je problém, ta politická turistika to je jen otázka vkusu či nevkusu. Když člověk prostě mění kabáty, ale ten byznys propojení s politikou už problém je, protože od něho se odvíjí klientelismus, korupce, ale tam pokud Sobotkovi vadí podnikatelé v politice, tak by mu měl především vadit jeho hlavní koaliční partner pan Babiš. A zase naopak, pokud panu Babišovi vadí podnikatelé, kteří jsou napojeni na ČSSD, tak potom s ním do té koalice neměl jít, protože s tím se nedá nic dělat, ty tam vždy budou, každý podnikatel, který se chce dostat k státní zakázce, bude chtít být zadobře s politiky a jde o to, jak se sami politici budou schopni od nich odstřihnout, distancovat, dávat si na ně pozor a to ne proto, že by nechtěli také něco mít z toho společného byznysu, ale proto, protože se na to lidé dívají a nemusí je příště zvolit ve volbách, tak nějak to je.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
S touto tématikou souvisí vlastně i postupující vyšetřování té kauzy kolem paní Nagyové a paní Nečasové a také to, že v ní bylo nalezeno množství cenných věcí, šperků a podobně. Je ovšem také otázka, na kterou upozornili novináři, zda je správné, že se zveřejňuje tolik informací o těchto drahocennostech, že vlastně se tím poukazuje na blahobyt, což mnozí lidé rádi slyší. Co i si o tom myslíte, Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, publicista, komentátor Deníku
--------------------
To je ale vždy, to je ve chvíli, když vznikly v Kyjevě nepokoje, tak novináři ukázali v jakém přepychu žil prezident, který doopravdy tedy žil v přepychu zřejmě značném a najednou se ukázal ty účty, kolik peněz zaplatil za léčené své zlaté rybičky. To je samozřejmě katastrofa, tyhle ty informace jsou šílené. Ten člověk se stává zveřejněním něčeho podobného, okamžitě politickou mrtvolou. Nicméně bohatí lidé jsou, žijí mezi námi a mají daleko víc šperků než paní Nagyová, která jich měla jen za 10 milionů. Já jsem si při té příležitosti vzpomněl, že kdysi je to nějakých 15 let, došlo k loupeži ve vile tenkrát předsedy parlamentu Václava Klause a jeho manželky a tehdy se objevila informace, že zmizely její šperky za 4 miliony. Tak když si připočítáme inflaci, tak zřejmě těch šperků měla i za víc než za 10 milionů, ale tenkrát policie vůbec nepátrala po jejich původu. Snažila se vypátrat zloděje. To znamená, z toho vidíme, že ty šperky samy o sobě jako k zahození nejsou, někomu klidně projdou, ale někomu ne a paní Nagyová, Nečasová má tu smůlu, že vlastně ty dárky dostávala jako úřednice zřejmě za něco, co neumí úplně přesně vysvětlit anebo se k tomu nezná. Navíc už ten původ darů podle policie je neprůhledný a navíc ona je populární osoba, protože média odhalila její odposlechy v aféře se zneužitím Bezpečnostní informací služby a tak dále, to znamená, u ní to je doopravdy přitěžující okolnost a mně je jí, když to mám upřímně říct, líto. Protože ona jen chtěla hezky vypadat. Prostě ani zřejmě ve chvíli, když měla moc a když rozhodovala o důležitých věcech a když prostě kolem ní se točili všichni, protože věděli, že má vliv na premiéra, tak jí potřebovali, mohla pro ně být užitečná, tak v té chvíli by jí určitě ani nenapadlo, že by měla váhat, jestli má od někoho přijmout kabelku anebo něco. Přišlo jí to jako něco naprosto normálního. Tito lidé dokud mají moc, tak jí využívají, žijí prostě v tom prostředí a ani ve snu je nenapadne, že by měl říct: Ne ne, to nechci. Já mám prostě svůj plat a tyhle ty dárky si nechte. Ne, to oni neumí. Oni prostě se dozví, že to je problém až ve chvíli, když jim nějaké komando zaklepe na dveře a když ji zavřou. To říká, že je mi až trochu líto.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Pravda je ovšem také že ti muži, kteří dávali dárky, mohou přece tvrdit zatvrzele, že to bylo z lásky obdivu a tak podobně.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, publicista, komentátor Deníku
--------------------
Určitě můžou. Ano. Ale problém je abychom jim to uvěřili a tam je to právě už trošku problém.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Já se teď zeptám na téma zamítnutí vlastně žádosti provozovatelů grohshopů na Semilsku, která se potom rozšířila vlastně na celorepublikový problém co s těmito provozovnami. Jaký je váš názor na to.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, publicista, komentátor Deníku
--------------------
U té marihuany víme, že současně pomáhá a současně i škodí a Ústavní soud se odvolal na obecný konsensus, na převládající společenské mínění, že konopí, respektive marihuana více škodí než pomáhá a to je vlastně výsledek toho nálezu, protože ten fakt, že marihuana má léčebné účinky, ten nikdo nezpochybňuje, to tak prostě je. Na tom se shodnou lékaři, vědci a tak dále. Stejně tak je ale pravda, že naprostá většina zákazníků těch grohshopů žádné zdravotní těžkosti nemá. Tam se jedná o komunitu, která našla zalíbení v pokuřování omamné rostliny, kdyby byla šance tu lehkou drogu zlegalizovat, tak by se sotva namáhali tito její kuřáci obtěžovat zdravotní osvětou a vysvětlovat nám, jak je to léčivé. Prostě ta nebezpečnost té lehké drogy není v tom, že vyvolá povznesenou uvolněnou náladu, oni říkají, že to nic s člověkem neudělá, že tom, že to je možná lepší než alkohol a cigarety. Ale tam je mrzuté to, že část těch uživatelů časem přesedá na drogy těžké, takže se vlastně z toho lehkého rozmaru stane těžká tragédie a já, když slyším ten nález toho Ústavního soudu, tak říkám ano, asi je to pravda, že prostě před drogami a jejich šířením se máme bránit, protože to je velké neštěstí, ale ještě by stát měl něco udělat proto, aby lidé, kteří jsou doopravdy nemocní, měli k té marihuaně, k tomu konopí přístup jako k léku a tam obávám se, že ten stát také někdy pomáhá a jindy škodí, protože ten jeho přístup, kdy je marihuana jako lék, prakticky nedostupná a to jak fyzicky, tak finančně, tak to je chyba. Já za tím cítím opět nějakou lobby někoho, kdo chce na distribuci toho léku vydělat. To znamená, uměle zjistit, kdo by mohl být jediným dodavatelem. Ostatní z toho vyloučit a tak dále. To znamená, nestačí jen ochránit nás před drogou, ale teď ještě by stát měl něco předvést, aby nám pomohl dostat se k tomu konopí jako k léku.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
To znamená, bylo by řešením legalizace této lehké drogy, jak jste řekl, Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, publicista, komentátor Deníku
--------------------
Já znám lidi, kteří tvrdí, že ano. Já si tím nejsem jist. Já si myslím, že ten zákon, který byl přijat jako na legalizaci marihuany jako léku, takže by se měl předělat, přepracovat a že by měl být veden spíše myšlenkami úctyhodnými, to znamená péče o lidské zdraví, nikoliv snahou někomu z toho udělat byznys. Protože já myslím, že tam je postě špatně sepsaný zákon, ten by se měl změnit.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Děkuji, přeji hezký den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, publicista, komentátor Deníku
--------------------
Děkuji za rozhovor, hezký den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.