Přepis: Jak to vidí Eduard Stehlík – 12. března

12. březen 2014

Hostem byl Eduard Stehlík.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Pozvání dnes přijal doktor Eduard Stehlík, vojenský historik, dobrý den.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
12.března 1999 se Česká republika stala členem Severoatlantické aliance. Společně s Polskem, Maďarskem byla první postkomunistickou zemí v té první vlně rozšiřování NATO. Co to tehdy znamenalo? Jednak pro naši zemi a samozřejmě pro armádu.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, že to byl obrovský skok a obrovská změna. Víte, já si velice dobře pamatuji, když někdy na počátku 90. let, hnedka po listopadu 89 se začalo hovořit o tom, že vlastně skončila studená válka, že se oba dva vojenské pakty, ať už to bylo NATO, nebo Varšavská smlouva, že se přežily. A že je potřeba je rozpustit. To byla mimochodem věc, kterou razil zpočátku Václav Havel, ale poměrně rychle došlo ke změně názoru a začali si lidé uvědomovat, že přeci jenom NATO a náš vstup do něj je věcí, která nás může nějakým způsobem lépe ukotvit v tom západním světě, aby se, abychom mohli říkat, že ten Západ nejsou oni, ale že jsme to taky my. A ukázalo se, že ta cesta do NATO nakonec byla daleko rychlejší než se cesta do Evropské unie, což jsme si mysleli, že to bude naopak. A já si vzpomínám na první takové, na první oťukávání s těmi západními spojenci, tehdy jsem ještě působil na Vojenském historickém ústavu, kde začaly první kontakty s historiky z různých zemí, vzpomínám si velice dobře někdy na ten, potom na tu druhou polovinu 90. let, kdy jsme seděli v Bruselu a jeden z historiků NATO mi předával edici dokumentů NATO, které byly ještě několik měsíců před tím utajovány a říkal, že by ho v životě nenapadlo, že takovýhle materiál, kdyby býval vynesl z kanceláře, tak, tak mu skočila kariéra, bude o 12 měsíců později předávat do rukou historika, který přišel podle něj z Východu. Takže bylo to opravdu, byly to obrovské změny. Já si vzpomínám na začátky, kdy se rozjíždělo Partnerství pro mír, což byl takový takový předstupeň vstupu do NATO, neboli /anglický text/ takže pořád bylo jenom PFP, pořád programy PFP a kdy opravdu začali vyjíždět naši vojáci na nejrůznější cvičení a nejenom do západní Evropy, ale už tehdy i do Spojených států, tam byli třeba příslušníci 4. brigády rychlého nasazení už v polovině 90. let. Ty kontakty začaly být velice intenzivní. Já myslím, že to byla strašně důležitá věc, že se ti lidé začali poznávat, že najednou zjišťovali, že na druhé straně není nějaký divný buď nepřítel nebo někdo, kdo ničemu nerozumí. Najednou se zjistilo, že ty vojenské schopnosti mnoha těch vojáků jsou srovnatelné a že si jako vojenští profesionálové vlastně rozumí, ať už jsou odkudkoliv. A z hlediska toho, té země jako takové, naší, myslím si, že naprosto klíčová záležitost je, což se ukazuje v současné době, možná, protože v tom roce 99 já si vzpomínám velice dobře na to, že vlastně vzápětí po našem vstupu do NATO přišlo bombardování Jugoslávie. Vím, že pro celou řadu lidí to byla záležitost těžko představitelná, protože samozřejmě sice jsme věděli, že se Balkánem prohnala velice krutá válka, která zasáhla vlastně bývalé republiky bývalé Jugoslávie, že se tam děly neuvěřitelná zvěrstva a ať už je způsobil kdokoliv a, ale přece jenom my jsme k té Jugoslávii vždycky Češi a měli opravdu velice úzký vztah, a to nejenom kvůli tomu, že se tam jezdilo na dovolenou, ty kontakty mezi Jihoslovany a, a Čechy byly vždycky velice, velice blízké a najednou, že někdo, že dochází vlastně k zásahu bombardování třeba Bělehradu, které, který celá řada lidí znala z doby svých dovolených a podobně a že vlastně to dělá aliance, jejíž jsme členy. Myslím si, že mnoho lidí si nepředstavovalo, že vlastně ta první věc, se kterou budeme konfrontováni, je, že je tady nějaký zásah. Ale myslím si, že opravdu za ta léta se ukázalo a stačily dva roky a přišlo září 2001, 11. září, útok na Spojené státy a najednou jsme si myslím uvědomili velice dobře, že i ty Spojené státy jako obrovská velmoc vlastně jsou najednou jedním z těch členů NATO, kdy vlastně to, ta aliance je postavená i na tom, že jsme jeden za všechny, všichni za jednoho. Že jestliže je napaden jeden člen, tak vlastně ti ostatní mu podle článku /nesrozumitelné/ přichází vlastně na pomoc. A ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono ten, promiňte, že vám do toho vstupuji ...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Ano?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... ten vstup České republiky do NATO přece jenom v tom roce 1999 nebyl až úplnou samozřejmostí. Spíše se skloňovalo Polsko. Jaké byly tehdy, jestli si vzpomenete, pane plukovníku, ty námitky a tvrzení proti, kritika?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
No, ono totiž tady především už v té době, kdy se začalo připravovat, připravovat vstup do NATO, vlastně pořád se hovořilo zpočátku, že pokud dojde k tomu vstupu, tak to určitě budou tři země. A hovořilo se už na počátku 90. let samozřejmě o, o Polsku, jako velice silném spojenci, který je pro NATO zajímavý i z hlediska početního stavu své armády a bojových zkušeností, potom se hovořilo pochopitelně o Československu, tehdy ještě o jako jednom státu a o Maďarsku. Mezi tím došlo k rozdělení federace, takže vlastně pro mnoho lidí vlastně možná i překvapením přesto, že to nejsou tak vzdálené dějiny, že vlastně Slovensko vstupovalo do NATO později než my. A dokonce ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O hodně?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
... o hodně později a dokonce v té době existovaly, bylo možná nahlíženo i na Slovensko a na její, jeho tehdejší politickou reprezentaci, jako na určité riziko pro, pro ten středoevropský prostor. Myslím byla to doba vlády Vladimíra Mečiara a byly to doby, kdy Slovensko se začalo vydávat řekněme úplně opačným směrem, bylo tam určité nebezpečí tak, jak bylo vnímáno jako třeba to jsou takové některé drobnosti ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Znamená to, promiňte, že tehdy jaksi centrála NATO přihlížela spíše k té politické situaci, nebo ke stavu armády, nebo to byl mix?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, že muselo přijít jednoznačně politické rozhodnutí. To, to byla otázka politického rozhodnutí a taky bylo potřeba si uvědomit, že všichni věděli, že rozšíření NATO o bývalé členy Varšavské smlouvy samozřejmě to v Moskvě nebudou otevírat šampaňské, že jo. Takže ten, ten ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě, ta první vlna, to nebylo nadšení. S těmi dalšími ...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
... hodně, rozhodně to, ty další, neříkám, že se s tím smířili, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Skouslo to Rusko už lépe?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Už měli za sebou ten prvotní šok. Takhle bych to možná nazval.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jenom možná bych, pane plukovníku, připomněla slova tehdejšího francouzského prezidenta Chiraca, ta jsou z roku, tuším 95 nebo 96. "Musíme postupovat rozvážně a diplomaticky, abychom Rusy nevystrašili nebo neponížili."

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, že to je pravda. Protože široká ruská duše snese ledacos, ale je velice citlivá na to, pokud někdo s nimi zachází jako s méněcenným protivníkem, nebo s někým, koho podceňujeme ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že podceňujeme Rusko?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, že někteří k tomu mají trošku tendenci, ale myslím si, že by to rozhodně nebylo na místě. Protože Rusko je, já nechci říct zemí neomezených možností, ale je, je zemí, která si prošla složitými dějinami ve 20. století už vůbec, je to země, která prokázala schopnost, teďka hovořím třeba jako vojenskej historik o druhé světové válce, prakticky v takřka, v situaci, kdy by jiný to vzdal, neuvěřitelné schopnosti z hlediska nasazení sil a dalšího potenciálu. Ono to, ono to ruské říkají /ruský text/ je to, to je jedno nás všech, nás je hodně, ono to má cosi do sebe. Ale je to trošku jiný způsob uvažování, než je třeba způsob uvažování náš, nebo Západoevropanů. Vždycky ten ruský zájem je prosazován, neříkám za, oni, takhle, oni jsou si schopni prosadit své zájmy a budou pro to volit různé prostředky. A myslím si, že i prostředky, které by někomu přijdou nesmyslné, překvapivé, jako prostředky z nějakého minulého, či předminulého století, ale myslím si, že třeba i současný vývoj ukazuje, že Rusko není jednoduchý partner k vyjednávání a jeho způsob uvažování o některých problémech současného světa může být na hony vzdálen tomu našemu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Severoatlantická aliance považuje krizi na Ukrajině především ruskou intervenci na Krymu za nejvážnější hrozbu pro evropskou bezpečnost od konce druhé světové války, to jsem citovala slova šéfa NATO Fogha Rasmussena. Je dosud nejvážnější bezpečnostní krizí na východní hranici právě to, co sledujeme na Krymu?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já se přiznám, že si nevybavuji jinou věc, která by mě tak znepokojila, řekněme v uplynulých 20 letech, jako byla tato záležitost. Možná podobný takový závan války, nebo hrozící války, vzpomínám si víceméně na dvě, dva, možná zrovna tenhle okamžik jeden, kdy vypukla válka v zálivu, které se účastnila naše armáda na vlastně léta 90, 91, kdy najednou jsme byli ti, kteří byli na místě bojových konfliktů, nebo naši vojáci. Potom rozhodně takový pocit, co může následovat po 11. září 2001 a, a teďka tenhle. Navíc já vlastně moje cesta k historii šla přes 30. léta, přes Československou republiku a v předválečným období před druhou světovou válkou, přes výroky Adolfa Hitlera o tom, že žádný Němec, ať žije kdekoliv, nezůstane nepovšimnut a že Německá říše se postará o své menšiny v okolních zemích. Já se přiznám, já nechci srovnávat Vladimíra Putina s Adolfem Hitlerem, ale toho jsem dalek, ale musím říct, že někdy ta, ty výroky, které zaznívají, tak z nich člověka mrazí, protože samozřejmě jako historik ví, že některá slova se těžko berou zpátky a některé slova mohou vyvolávat u lidí zvýšený pocit ohrožení. Já říkám, na druhou stranu chápu, že Rusko je velmoc, ať si o tom kdo chce, co chce říká, je to, je to velmoc, je to stát, který má velice silnou a mocnou armádu, je to země, která je schopná, ukázala v několika lokálních válkách si své prosadit, ať už to byla Gruzie nebo Čečensko a když bych se na to díval z pohledu Rusů, tak samozřejmě, jestliže Vladimir Putin postavil většinu své politiky na tom, že je silným vůdcem, který mimochodem, a nesmíme na to zapomínat, je celou řadou Rusů obdivován a já jsem přesvědčený o tom, kdyby probíhaly prezidentské volby bez ohledu na to, co se děje, tak ty prezidentské volby v Rusku Vladimir Putin opět vyhraje, takže ten jeho pohled na to, na, na situaci na Krymu, zdůraznění řekněme obav některých rusky hovořících obyvatel Krymu, že on se o ně postará, tak část jich z toho je určitě nadšená. Rusko má své zájmy, stejně jako je má každá velmoc, to znamená zájem o Krym, zájem o vojenské základny v Černém moři, to jsou věci, které každá velmoc by se o ně nějakým způsobem starala, a tím říkám, neříkám, že s tím souhlasím, ale, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Víte, ale velmoci ale nemají tyhle ty mocenské ambice.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já myslím, že mají ty ambice, ale někdy je prosazují, bych řekl, trošku diplomatickým, diplomatickým způsobem a ne, že se najednou někde zjeví neoznačení vojáci oblečení do dokonale, do jednotně do stejných uniforem, vyzbrojení stejnými zbraněmi, kteří přijedou vojenskou technikou, s těžkou technikou a zároveň někdo tvrdí, že to je jakási domobrana, která vznikla někde z ničeho nic sama od sebe. Tomu myslím, že snad nevěří vůbec nikdo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Citovala bych řádky od paní Ludmily. "Myslím, že jde o mocenské ambice Ruska, respektive Putina, v rámci čehož budou pro ně jakési ekonomické sankce pouze bleším štípnutím. Obávám se, že to svět opět, jako mnohokrát v historii podceňuje. Měli byste mluvit o tom, psát, upozorňovat na to. Asi by se mělo přehodnotit udělování povolených pobytů ruským občanů nejenom u nás, ale v celé Evropské unii, aby nepřišli hájit ruskou menšinu i k nám. Už si to vyzkoušeli v Gruzii." Budeme muset, pane plukovníku, Česko, Severoatlantická aliance, jejíž jsme členem již 15 let, přehodnotit také celkovou bezpečnostní strategii?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, že už se to děje. Že už probíhají velice intenzivní jednání na celé řadě úrovní, i na té nejvyšší úrovni. To byla okamžitá reakce na vývoj na Ukrajině. Říkám tedy to, je to záležitost, kterou nikdo nepodceňuje, všichni si uvědomujeme, že je tady nějaká nová situace, a to nemusí jenom ty špičky NATO, to myslím, že i občané České republiky, kteří se zajímají o dění, tak vidí, že, že tady je něco, ať už na to mají jakýkoliv názor, že je tady něco, co je potencionálním rizikem dalšího vývoje, že je tady něco, co může eskalovat do řekněme ozbrojeného konfliktu, který si vůbec nikdo nepřeje, aspoň pevně věřím, že si nikdo nepřeje. A pokud jde o to, co zmiňovala posluchačka v tom dotazu, přehodnocování jak vízové politiky a podobně, i k tomu už dochází.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
NATO jinak přehodnotí všechny společné projekty s Ruskem. Naopak chce zintenzivnit spolupráci s Ukrajinou. Moskva to označila za praktiky jako z dob studené války. Nerýsuje se tady vlastně nějaká obdoba toho předchozího období?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Víte, člověk by chtěl mít tu křišťálovou koukli někdy občas a podívat se do ní, jako já nejsem úplný prognostik, ale bohužel se domnívám, že minimálně na nějakou dobu tady některé procesy, které byly podle mého názoru docela úspěšně nastartovány a kde docházelo ke sbližování v mnoha oblastech, mohou být pozastaveny. Těžko říct na jak dlouhou dobu. Těžko říct na jak dlouhou dobu. Je to, došlo k určitému, řekněme k určité krizi důvěry, protože někdo podniká kroky, které my se domníváme a předpokládáme, že to vedení NATO i Evropská unie, které patří už někam, nechci říct do starého železa, ale věci, které nej, by neměly být asi součástí standardní normální politiky. Takže určitě je tady, nehovořil bych hned o, o nové studené válce, ale rozhodně ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ochladilo se.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
... rozhodně se, se ochladilo a výrazně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm, mimochodem, americký senátor John McCain ten přišel s návrhem oživit plán protiraketové obrany, jejíž součástí měl být radar v Brdech. Co o tom soudíte?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Takhle, plány jsou jedna věc, jejich realizace věc druhá ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bylo by to efektivní?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, že v současné, takhle, rozhodně ten radar v době, kdy se plánoval a kdy se předpokládalo, že vlastně ta radarová základna v Brdech vznikne mimochodem ta raketová měla být na území Polska, tehdy já a bylo to i v otevřených zdrojích Bezpečnostní informační služby, na našem území bylo zaznamenáno opravdu enormní snaha ruských zpravodajských služeb manipulovat vlastně veřejné mínění v České republice v neprospěch radaru. Já přesto, že se víceméně lidé shodovali s tím, že vstup do NATO byl v pořádku, protože najednou jsme byli zakotveni v nějaké, řekněme spojenecké oblasti, tak proti radaru se strhly demonstrace, argumentovalo se naprosto nesmyslně 68. rokem sovětskou okupací, že zase nějaké jednotky budou na našem území, tehdy k tomu nedošlo a tehdejší americký prezident Obama pak ten program odpískal a já se domnívám, že v současné době by to bylo asi přilití do ohně. I když neříkám, že by třeba nebylo špatné, kdyby něco podobného u nás vzniklo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hovoříme o 15 letech, během kterých, před kterými jsme vstoupili, Česká republika, Polsko a Maďarsko do Severoatlantické aliance. Jak vidíte budoucnost, nebo strategii tohoto sdružení?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Chtělo by se říci, vidím budoucnost pouze v růžových barvách, aliance se bude rozšiřovat o další členy a, a jako dřív, či později. Myslím si, že si prochází aliance určitou zkouškou a to nemusí být jenom zkouška politická a zkouška řekněme z toho, co se v současné době ve světě odehrává, ale myslím si bez ohledu na to, jestli je to relativně malá Česká republika jako jeden z 28 členů, anebo i velké země. Já jsem třeba zvědav, jak na současnou situaci zareagují vlády jednotlivých zemí, protože v posledních letech jsme byli svědky radikálního omezování výdajů na armády, napříč světem ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže výdaje se různí a vy jste se už zmínil tak o misi v Afghánistánu, tam také jaksi připravenost angažovat se u jednotlivých členských zemí aliance byla různá.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Ano, musím přiznat, že já si, když jste tohle zmínila, tak byly země, byli spojenci v NATO, kteří se v Afghánistánu, z Afghánistánu stáhli. Já si velice dobře pamatuji na dobu asi před 4 lety, kdy jsem přijel do Holandska na jednání s holandskými partnery a kdy, bylo to krátce poté, co Holanďané opustili Afghánistán, kdy to brala z hlediska rozhodnutí vlády tehdejší, protože tam se vyměnila politická reprezentace po volbách a armáda byla stažena z území Afghánistánu, což nesla těžce, armádní složky holandské, protože to chápali jako, že byli vyzváni víceméně ke stažení a ke zradě spojenců. A musím přiznat, že měli určitý pocit podobný, jakým my jsme si jaksi procházeli v 38. roce, když nám bylo zakázáno bojovat, že najednou jsme se stahovali a přiznám v okamžiku, kdy vám jediný, kdo Holanďanům po, poblahopřál ke stažení z Afghánistánu byla Al Kajda, tak chápu své holandské kolegy, že jim nebylo úplně dobře. Takže, ale to je to, co jsem říkal, bylo tady určité období relativního klidu v Evropě, kdy tím samozřejmě bych malinko popřel to, co, o čem jsme hovořili na začátku, proběhla válka v Jugoslávii a tak dále, ale relativně ne, nedošlo ke konfliktu většího rozsahu v téhle oblasti. To znamená ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Byť těch ohnisek, promiňte ...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
... bylo, bylo x ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... i nyní v Sýrii a ...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
... ano, je, je ce, celá řada. Ale byl relativní klid. On ten klid vždycky ukolébá a ukolébá i politiky a ono to tak bylo vždycky i po té, my jsme hovořili posledně po té první válce taky všichni si mysleli, že takováhle zvěrstva a vraždění se nemohou opakovat. Já bohužel nejsem, nejsem v tomto smyslu optimistou, vždycky se najde někdo, od na nám bude nabízet snadná řešení, řešení, která lusknutím prstu vyřeší vše a já si myslím, že nachází, nadchází období, kdy země NATO budou muset přehodnotit některé snižování stavu, snižování výdajů na obranu a kdy budou muset přijmout některá opatření, o kterých by třeba před nějakým rokem, dvěma lety ještě neuvažovaly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je akceschopnost Severoatlantické aliance v této době?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
To je, to je, to je otázka na, na generálního tajemníka a ne na obyčejného plukovníka Armády České republiky. Ne, domnívám se, že kdybych to řekl jednoduše, armády aliance pořád, nebo armády zemí, které jsou v alianci sdružené, pořád patří k nejlepším armádám na světě ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou mezi nimi rozdíly?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Pochopitelně jsou. Jsou nejenom z hlediska velikosti, ale z hlediska vlastně finančních prostředků, které jednotlivé země na ty armády vynakládají, ale nicméně domnívám se, že jde skutečně o jedny z nejlepších armád na světě, které jsou schopny zasáhnout, kdyby to bylo zapotřebí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Několik dotazů přišlo na hypotetickou otázku nebo možnost případného zásahu aliance na Ukrajině. Mimo jiné například paní Věra se ptá, cituji: "jestli to bude dělat dobrotu, zapojí-li se do konfliktu na Ukrajině celý svět? Nemělo by se řešení nechat na aktérech samotných?"

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Nepředpokládám, že by NATO zasahovalo na Ukrajině. Nedovedu si to představit, protože to, to by samozřejmě způsobilo nepředvídatelné následky. Dovedu si představit podporu ve smyslu, určitě podporu politickou, která už zazněla jednoznačně, dovedu si představit, ale spíš v současné době řekněme v oblasti hospodářské a finanční než v oblasti vojenské. Ale nedovedu si představit, jako dovedu si představit to monitorování, ke kterému už ostatně dochází, pomocí technických prostředků té situace, ale nemyslím si, že by jednotky armád NATO se objevily na Ukrajině. Zatím, i když vývoj může být jakýkoliv, ale nedovedu si to v současné době představit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V sobotu 15. března si připomeneme 75 let od začátku okupace naší vlasti nacistickým Německem. Z jakých hledisek, pane plukovníku, bychom se mohli nebo měli podívat na jednu z nejtragičtějších událostí nejenom ve 20. století?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Je to, myslím si, že podstatné je to, co jste teďka řekla, že, že o tom vůbec hovoříme, že, že si něco takového připomínáme, protože možná i v souvislosti s tím, o čem jsme do teď hovořili, je potřeba si uvědomit a, a zdůrazňovat, že svoboda jako taková, svoboda národa, svoboda, svoboda lidí něco, co je tady samo od sebe, že byly doby, kdy to byla věc, a ne tak vzdálené, že to byla věc opravdu, za kterou bylo třeba bojovat ať už se zbraní v ruce nebo jinými formami a že o tu svobodu se strašně rychle a jednoduše přichází a je to, že by opravdu takřka lusknutím prsty a potom návrat k těm řekněme poměrům normálním, k poměrům svobodným většinou stojí obrovské množství úsilí, ale také obrovské množství lidských životů. To znamená, jestliže vzpomínáme 75. výročí okupace krátce na podzim loňského roku jsme si připomínali pochopitelně mnichovské události a teďka ta výročí druhé světové války, tak jsou to věci, které říkám, nesmíme na ně zapomínat. Je to, je to, je to určité trvalé memento a, a na druhou stranu zaplaťpánbůh, že, že si to uvědomujeme, že, že konečně jsme si to začali uvědomovat a ty, ta výročí si připomínáme, protože bylo období, kdy dějiny a dějinné události a historické osobnosti pro nás neznamenaly téměř nic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Připomínáme si letos také 100 let od vypuknutí první světové války, takzvané velké války, o které píše také pan posluchač Milan. Cituji dále: "někteří historici právem poukazují na to, že dělení na první a druhou světovou válku je vlastně nelogické, protože Versailleskou konferencí už bylo zaděláno na válku další, protože už ve 30. letech vpadli Italové do Habeše a Japonci do Číny a tak dále. Přiklonil byste se k názoru těch vašich kolegů, kteří z perspektivy 21. století hovoří spíše o velké 30leté válce 20. století?"

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já s posluchačem do značné míry souhlasím. Na druhou stranu mě tak trošku mrazí, abychom nehovořili o 100leté válce nebo něčem podobném, protože vemte si, že tím 14. rokem, vypuknutím první světové války vlastně najedou se otřásl do té míry nějak fungující systém toho tehdejšího světa, i když samozřejmě taky nebyl bez chyb a válečné konflikty tady byly vždycky, ale najednou tady byla ničivá válka, která opravdu zachvátila celý svět a kdy jsme si vlastně od toho válčení a zabíjejí vlastně skoro nikdy neodpočali a jako i to, ten okamžik, kdy my tady v České republice žijeme relativně v míru, není mírovou dobou. Už na mnoha místech tohohle světa se umírá a říkám, nevím, je tady určitě ta první polovina 20. století je nesmírně krvavá, co do počtu obětí, nic podobného se zatím neobjevilo, ale říkám, bál bych se toho dalšího vývoje a, a říkám, možná modleme se, aby se nic horšího neopakovalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká doktor Eduard Stehlík, plukovník, vojenský historik, host dnešního vydání Jak to vidí. Děkuji vám za to.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Děkuju. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Zítra přivítám po půl deváté geologa Václava Cílka. Příjemný den všem přeje Zita Senková. Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: zis , Eduard Stehlík
Spustit audio