Přepis: Jak to vidí Ivan Kraus – 2. dubna

2. duben 2014

Hostem byl Ivan Kraus.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešním hostem je spisovatel a publicista Ivan Kraus, dobrý den, já vás vítám. Spisovatel Milan Kundera oslavil včera pětaosmdesátiny. Co nebo jaká díla a myšlenky si na této osobnosti literatury ceníte vy?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Dobrý den. Já mám rád některé jeho knížky, to zní divně, ale každý máme svůj vkus, to je jako s jídlem, tak se nám vede všem, já mám zejména rád, považuji si žertu, protože tam vyslovil cosi o našem světě, době někdejší a vyloženě považuji za vynikající knihu "Život je jinde", která, nevím z jakého důvodu, není tak příliš se o ní nemluví, ale je to skvělá kniha. Za tu kdysi dostal dokonce Prix Medicis Etranger, to znamená za zahraniční knihu jako nejlepší výsledek. To je kniha o lyrismu, i on byl kdysi lyrický básník, jak přiznává, a sice o básníkovi, který touží prostě vyjádřit své pocity a z důvodu toho podléhá moci, abychom to řekli formou jemnou. A život jinde. A pak mám rád od Kundery ne zrovna všechny ty integrované eseje, byť byl dobrý v těch jeho pozdnějších románech, to už mi není tak blízké. Já mám rád ty eseje, které jsou psány jako eseje a z nichž si nejvíc vážím mimo jiné u toho "Únosu Evropy", protože tam on vyslovil cosi, co se jaksi rozšířilo i po světě a týká se to únosu Evropy ve smyslu nikoliv geopolitickém nebo geografickém avšak kultura této části světa tady toho středoevropanství, její historie, její minulosti a to co se přihodilo následně a i dnes.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Sdílíte stejné pocity jako Milan Kundera.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Sdílím absolutně. On má ještě pak také to mám vyloženě rád, o to se občas opírám: Nechovejte se tu jako doma, milý příteli, neboť žijeme v době, já myslím post post modernismu, dvakrát post nebo třikrát a ztrácíme obranu individua a jeho kreativity. Dnes jak on správně píše, on mluví i o prohrabovačích odpadkových košů, literatura leckdo vám zasáhne, když to neobhájíte, dokud žijete, a pak si nedáte pozor asi s advokáty, zasáhne do díla, zpřehází vám povídky, udělá ediční výbory, které nedávají smysl. On jde ještě dál a říká a filmovým režisérům vstupují producenti do jejich díla a divadelní režiséři takovým způsobem jsou schopni upravit hry, že už jen blázen píše, by dnes napsal dnes pro divadlo. To žijeme v takové době a on to cítí i tak, vždyť žije v Paříži, když na letištních toaletách, to říkám já, musíte poslouchat ty statné Janáčka a Čajkovského nebo Dvořáka, a v těch narůžovělých reklamách, tak jeho to pobuřuje a já si to čtu a pobuřuji se s ním protože mám stejné pocity a znáte ten pocit, když vám za vás někdo vysloví to, co vy sama cítíte, tak to ráda čtete.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy reagujete, pane Krausi, i na to, jak se zachází s literaturou docela brutálně. Vy totiž máte bohužel osobní zkušenost z poměrně nedávné doby.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Ano, mně se stala, je to banalita jaksi ve výsledku, ale není to vůbec, je to principiální. Mně jde vždycky o principy a myslím si, že nejsem sám. Když prostě se text povídky vezme do jazykové učebnice, aby se studenti na tom něčem učili, já nejsem proti. Avšak, když se mě někdo ani nezeptá, ten editor, zda to smí použít, tak se zlobím a když to navíc upraví, to jest Milan Kundera by řekl: "Zmrzačí ba zmasakruje," tak už vůbec nevidím důvod, že jsem to nejen nedal svolení, ani jsem tu úpravu neviděl, prostě to je ta jeho esej: Nechovejte se tu jako doma.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Předpokládám, že to mělo právní dohru.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Mělo to dohru právní, publicistní. Já jsem o tom musel napsat do Lidovek a zase se tady pokorně přiznávám k tomu, proč jsem to také dělal nejen kvůli sobě. Mně je proti srsti tomu, že individuum už jaksi, vy dneska můžete jít na výstavu, vidět tam výtvarné dílo nějakého malíře, proč ne a najednou s úžasem zjistíte, že jsou v té koláži i kusy Lady. Já tím trpím. Já mám rád Ladu v kalendáři u nás v koupelně. Mrknu na něj levým okem, miluju ty obrázky a považuji za zhůvěřilost, že výtvarník, jemuž dojdou ideje a to říkám s naprostou odpovědností, si vlepí vytváří si dílo eklekticky. On si vybere koho chce a toho slepí. No, tak to bychom museli být, pohraju si s češtinou, slepí, abychom to schvalovali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
K čemu vás tato nepříjemná zkušenost přivedla? Přehodnotil jste přístup k nakladateli nebo vůbec ke kontrole práv auditorských?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Tak ono to nakonec bylo vyřešeno, teď má být ještě omluva. Bylo mi nabídnut i dvojnásobný honorář, já ho tady řeknu, místo 500 korun tisíc. Prokristapána, já bych dal k dispozici ten text a to se mi mnohokrát stalo, rád i za nulu. Mně nejde o to, mně to potěší, když nějací studenti si pak říkají, že se na tom učili češtině. Na tom není nic špatného. Ale, proboha živého, proč ten editor mě ignoruje? Považuje mě snad za svůj majetek? A proč ještě ke všemu lidi zasahují do věcí. Víte, on Kundera uvádí v jedné eseji moc hezkou věc se Stravinským. To byl génius, nebudeme se měřit. A tam ho jistý dirigent prováděl tu jeho skladbu a napsal mu: "Já bych tohle vypustil a vypustím tohle a vypustím." A Stravinský řekl: "Ani náhodou. Tak to nedělejte." Rozhádali se na dvacet let. Protože ten dirigent, jistě to byl kvalitní, to jméno bylo známé. Ale Stravinský se bouřil. U těch not je to ještě lepší, protože já jim vždycky závidím skladatelům, noty jsou písmenka mezinárodní. Musí najít překlady. Já ani o ně moc nestojím o ty překlady, protože to bych se zase motal kolem Kundery. Ten sedí zoufale nad každým slovem. Pak to konečně po letech dá do francouzštiny a z té francouzštiny oni to lifrují, abych použil ten výraz, do jiných jazyků.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Do italštiny, teď pokud se nepletu.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Ano a u humoru je to dvakrát tak těžké. Já jsem nikdy po tom ani netoužil být, řekněme to tak, světový. Mně by stačilo být docela dobře, když by si čtenáři, když si najdou knížku a když mi občas to dají nějakým způsobem najevo, zaplaťpánbůh za to. To stačí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se zmínil o tom Stravinském, napadá mě, co by asi třeba tento skladatel nebo Bach nebo jiní řekli těm různým modernizacím.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Na to nemám odpověď. Já také nejsem ten muzikolog. Ale je nějaká hranice, podívejte, když si vezmu hru, řekněme, že si vezmu revizora, Gogolova, tak to je geniální hra a předpokládám, že když ji divadlo uvádí, tak ji uvede, ve chvíli, kdy ale už tam jsou určité zásahy a posuvy, to může skončit. Ono potom vznikne extrakt z té hry. Když ten režisér se s prominutím rozdovádí a ukáže své nápady, tak samozřejmě chce, aby to bylo vidět ta jeho práce. A já jsem pro. Ale jestliže převažuje ta jeho revize, to původní dílo, bylo by lepší, kdyby si napsal vlastní nebo našel jiný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Umění zacházet s autory s původními díly.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Nesporně. Nesporně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se vrátíme k textům Milana Kundery, jsou odrazem té naší doby?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Jo, určitě. To je myslím jeho zásluha. On trpí takovou, on přišel do Francie a nebyl tím Západem nějak omráčen. To se mi na něm líbilo. Ba naopak. On radši nevychází, interview nedá a on vám řekne proč. A já jsem to v Čechách už také nebo v těch knížkách satirizovat. Podívejte, vy dneska můžete jít do tallkshow a tam vám položí otázky a zeptají se, co bylo vaším zážitkem v dětství a ten spisovatel viz ve Francii řekne, že tatínek rozkopal mraveniště. To je považováno za důležitý. Po třech rychlých minutách končí rozhovor se spisovatelem. Moderátor v Paříži, kdekoliv i tady v Londýně se otočí na dalšího hosta a řekne: "Vy jste herečka?" "Ano." "Jaké role máte ráda?" Ona řekne: "Role ženy." Což je tedy asi logické, že by hrála muže bych nepředpokládal. "A co teď budete hrát?" "Budu hrát dobře." "A vy?" A otočí se na sochaře nebo na politika. "Už jste koupil ty letadla na obranu?" "Ano." "Kolik jich máte?" Tolik a tolik. Dobře. A otočí se. To je neuróza. To nic neřeší. My jsme, my žijeme a Kundera to dobře cítí, on to i dobře vyjadřuje na rozdíl od třeba od nás ostatních. On vidí, víte, to je hledání jako s náboženstvím. My nemůžeme, pan Halík, monsigneur, kterého si cením a kterému touto cestou gratuluji k té významné ceně, moc mě to potěšilo. On a mnozí si v této zemi myslí kvůli médiím, že pan Halík třeba je člověk, který mluví o atheismu, víře a nevíře. Nikoliv, on spojuje. Za to dostal tu cenu. On nám i Kundera i Halík, teď najdu můsteček. Oni říkají: Bůh je tajemství, tajemství. Nedělejme další modly ani z Boha, otčenáš, jenž si na nebesích a tak dále a tak dále. Máme modly peněz, modly ekonomie, modly moci. Nebourejme tajemství. Klaďme si otázky a já dodávám, i když na ně nemůžeme třeba většinu života najít odpověď.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Snad vás teď moc nezaskočím. Na co vy byste se třeba, pane Krausi rád zeptal Milana Kundery, když říkáme, že on v podstatě neposkytuje rozhovory.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Já bych si s ním společně vylil srdce a lehce zanadával, hezky česky od plic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Esejisticky?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Já myslím, že by snes u kafe nebo u vína otázku: "Tak co tomu říkáte, kam to spějeme. Jak to vidíte?"

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co vztah pana Kundery a Česka, jeho vlasti? Ten je docela, bych řekla, komplikovanější.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Kontroverzní i zvláštní. Nikdo neví, samozřejmě jedno musím obhájit. On není schopen to, co už pracně přešel do jiného jazyka. Pozor, nepříliš autorů toto učinilo. Já osobně by toto v životě nedělal a nedokázal. Je Nabokov, je Joseph Conrad, ale přejít do jiného jazyka může být autorova smrt. U něho ne. Je v tom i jakási snaha nebo záměr nevím. A když to konečně udělal a napíše francouzsky nejprve ve spolupráci se editory, posléze sám, knihu, tak už není schopen ji znovu psát, neboť ten překlad. Čili proto tady ta kniha mnohé s výjimkou esejí a tak dále nevycházejí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na tom trhu, promiňte, není moc bohužel přítomen českého.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
No, ale ten problém je ten, že on to nechce, nechce to pustit z ruky, to chápu a nechce ve svém věku trávit léta nad znovunapsáním své knihy v češtině. To musíte, řekněme to ošklivým slovem přešaltovat své pocity a myšlení, co jazyk, to má jiné bariéry a jiné cesty. A to on nemůže to je jedna věc. Druhá věc, buďme ironičtí, je úspěšný. Z velkých Čechů je nejvýhodnější Komenský, víte proč? Proslavil nás, udělal nám jméno a nebyl bohatý a nevrátil se.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď jste mi nahrál, nechtěně - chtěně, protože je tady e-mail, který se totiž týká Jana Amose Komenského od pana doktora Jana. Cituji: "Zajímalo by mě, zda žáci, kteří hlasovali v anketě Zlatý Ámos vědí, po kom se jmenuje v kalendářích a diářích je uveden svátek s oním, pán má na mysli 28. březen, v souhrnu význačných dnů najdete Den veteránů, Den rodiny, konečně i Mezinárodní den žen, dokonce Den vzdělanosti. Ovšem Den učitelů 28. března tam není. Ptám se, zda by veřejnoprávní rozhlas nemohl v tom pomoci přispět k navrácení Dne učitelů do kalendářů. Tak to je otázka částečně i pro mě nebo pro nás.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Tak jestli by v tom mohlo rádio pomoci. Nevím. Jedno je tam zvláštní. Já tedy nechápu, že je tam Den vzdělanosti. Rozhodně tedy kalendář má určitý prostor, je tam řada výročí vedle těch svátků, ta jména, která jsou každý den uvedena. Já si myslím, že by to nejen ničemu neškodilo, ba prospělo, kdyby tam ten učitelský den byl. Protože se potýkáme, jak sama víte, s problémem školství. Každou chvíli čtete článek, jak jsme na tom s výchovou našich žáků.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče vzdělanosti, že vám do toho vstupuji, tak nadprůměrné výsledky podle nejnovější studie, představte si.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Tak to by bylo dobré. Já jsem v tom domnění nežil. Asi jsem už dlouho nečetl články na toto téma. Ale závěrem určitě by den učitelů ničemu nemohl škodit, ba spíše bych se obával, aby se tam neobjevil jednoho dne v rámci naprosté korektnosti den repetentů, co propadli o prázdninách. To bych tam nedával.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešním hostem je spisovatel Ivan Kraus. My ještě zůstaneme u tématu psaní, co je to vůbec za lidi, kteří píší?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
To jsou lidi zabývající se po mém soudu nenormální činností, jsou lehounce nenormální, ale není to ten stav, aby byli někde internováni nebo léčeni, oni píšou právě, domnívám se, většina z nich, z jisté posedlosti. Z jisté potřeby a samozřejmě, problém autora je, nebo není to problém, ale není snadno s ním ani žít, protože ten psavec neboli škrabal, oni kudy chodí, co vnímá, co vidí, co slyší, co zažívá, všechno se mu skladuje v jakémsi databázi nebo v hlavě. On si to neuvědomí, a potom, když si sedne, něco píše, tak to prostě používá a někdy je tak schizofrenní, že i mně to bylo řešeno, že si plete dokonce to na co přišel nebo co prožil s tím co slyšel, takže tam se setřou po letech naprosto rozdíly a když píše knížku s odstupem deseti let, což se stává často, tak děláte to jakýsi takový pačvork a skládá tu postavu, za kterou se zároveň také obratně někdy skrývá, on nechá tu figuru prožít, to co by sám rád prožil a to pak najdete spisovatele, který ráčkuje a má mnoho dioptrií a kniha je plná toho, jak o sobě první tu miloval, tu pomiloval, všechny po něm toužily. My si tam splňujeme přání, tužby, kritiku, zklamání. Psaní, já to řeknu za sebe, já to pořád opakuju, já píšu pro to, abych ušetřil za psychiatra. Je to ventil pro mě. To je můj přístup.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jistý druh terapie?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
To je terapie. Víte ale někdy v poslední době si říkám, nebylo by lepší jít k psychiatrovi, on by to byl kratší proces, než tady sedět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To bychom byli ochuzeni zase o vaše knihy.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
To nevím, kdo už to posoudí. To píšete, pracujete s tím rizikem, zda to také zaujme někoho jiného ta vaše posedlost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Krausi, váš tatínek, co jsem se dočetla, tak za ty první povídky vás pochválil, uznávaným: "Hm." A dodal, že podstatné pro psaní je poznat život. Byla to zásadní rada?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Byla to zásadní rada. Víte, co je v životě problém? On to není problém, ale jsme příliš mladí a posloucháme a tak trošku kýveme hlavičkou, aby tatínci a maminky byly rády a já vám řeknu, že čím víc jsem čas běžel, čím víc jsem jaksi rozumu nabýval nebo jak to nazvat, zkušenosti, tak jsem si moc krát na tátu vzpomněl. Já vám uvedu příklad jednoho člověka a zase mluvili jsme o Milanu Kunderovi, proč neuvést kdo nedávno teď má také výročí, podívejte se, co všechno třeba Hrabal prodělal, čím se živil, že byl v hutích, byl na nádraží, byl v pivovaře, že nakonec byl ve sběrných surovinách, byl prostě kulisákem a dík pobytu ve sběrných surovinách napsal knihu, kterou považuju za tu knihu Evropy, Příliš hlučná samota, kde se drtí velká díla vedle telefonních seznamů, kde se drtí. Víte, on ten Hrabal to tam řekl jinak, než ten Kundera, Kundera to řekne v esejích, je to tak a tak a dá to mezi ty hrdiny. A Hrabal to neříká, on ve svém poetické jazyku, nám ukazuje drtí se jistá epocha, kterou Hrabal na rozený 1914 ještě jako mladík zažil. Už není Rakousko-Uhersko a nejen to, ono nekončí monarchie, ono cosi končí. A když se rozhlédnete po světě, tak ano, odpovím znovu: Bez života to nemá smysl. Gorkij říkal: Moji universitěty, Mé univerzity.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S Ivanem Krausem spisovatelem a publicistou pokračujeme v dnešním Jak to vidí. Francouzské komunální volby silně zatřásly politickou scénou. Vládní socialisté museli zkousnout hořkou porážku. Už se vidí vítězná pravice v Elysejském paláci?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Na to jsem sám zvědav, protože čtete, čteme, že pan Sarkozy by se vrátil. Vzápětí snad by se ještě nevrátil, člověk si říká, no tak to je /nesrozumitelné/ politici jsou obratní mistři tiemingů kdy už ano a kdy ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč takoví výprask?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Proč? Protože se nedaří vládě Francoise Hollande, socialisty, jaksi nějak se vypořádat s tou obrovskou nezaměstnaností ve Francii. Ono je to 10 % nebo někdo píše 6 milionů lidí, to když si představíte, je to velice kritický pro tuto zemi. Ale víte, ono Francie má už delší čas jeden problém, dovolím si říct, ty zákony které přišly z minulosti o 35-hodinové týdenní pracovní době. Mají sice výhodu pro zaměstnaného, ale brutální nevýhodu pro zaměstnavatele, protože sociální dávky veškeré srážky, to co ten zaměstnavatel samozřejmě musí a má zaplatit za své zaměstnance, jsou výhoda. Nevýhoda je, že lidé pracují málo, a ten francouzský zaměstnanec ani kdyby nepracoval, tak vy mu nemůžete dát moc výpověď. Zasáhnou odbory a zaplatíte 13 platů, byť pro vás pracoval dva měsíce. Je to krutý, protože když jedete po Paříži, klobouk dolů, musím to říct, tak v obchodě v 10 hodin večer si mohu koupit bagetu v marockém, tuniském, alžírském krámě. To vám žádný v tu chvíli neotevře. Ty končí ve své hodiny. Čili Francie někde se zarazila ve svých opatřeních a proto ten, oni říkají výprask té levici.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čele nové vlády stane ambiciózní dosavadní ministr vnitra Manuel Valls. Mimochodem ten velmi tvrdě postupuje především proti romským přistěhovalcům, proč padla ta volba právě na tohoto politika, protože ve hře byli i jiní.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Ve hře byli jiní. Já mám dojem, že ho vybraly, opět uvozovky, diplomaticky. Hledali takového kandidáta, který by byl přijatelný pro širokou veřejnost a druhou stranu. Když tedy levice prohrála, tak je potřeba sice a je potřeba vzít odpovědnost za to, což pan Hollande dělá, tak je potřeba jim nabídnout kandidáta, který by jaksi šmakoval, abych to řekl lidově, i té druhé straně, jakýsi kompromis, aby se to trošku mezi občany přijalo a sjednotilo a to je vždycky hra na osoby. Kandidátů je plno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tu porážku levice zachraňuje pařížská radnice, kde to tedy socialisté ustáli a bude to, pokud se nepletu, první starostka francouzské metropole vůbec v historii.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Ano, bude to první starostka v historii, na což je právem pyšná, španělsko-frankofonního původu, dosud se to nikdy nestalo. Z druhé strany ona bude působit trošku jako Jean d´Arc, Johanka z Arku, protože ona vlastně trošku tu bolest té levice, která prohrála v těch komunálních volbách, to trošku překryje. Konečně tady bude žena, která bude jaksi řídit toto krásné město a vedle dámy Eiffelky tu bude tato lady. No, tak to je něco, co jí lze přát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Eiffelovka také jubilantka letošní, 125 let.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
125 let je té dámě, 1886 až 1889. Ta dáma původně to musím říct, podléhala velké kritice, ba i intelektuálové té doby nebyli nadšeni. Maupassant tam chodil jíst a říkal: To je jediné místo, odkud nevidím Eiffelku z té restaurace, která byla na Eiffelce a Emilio Zola a Alexandr Dumas byli proti, to nám něco připomíná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč vlastně?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Protože to nový vždycky nějak provokuje a jim se zdálo, že to byla velice vysoká stavba a prožívali to, co tady my s knihovnou v nedávné minulosti. Byl tu jakýsi návrh a to jste viděla, kam až se to dostalo. Ale pak si na tu Eiffelku zvykli, pak se zvýšila i výška tím, že jsou tam antény ještě o nějaké metry, vysílače pro televizi a podívejte se na to, je to prostě, dnes už jsou všichni už dávno Francouzi na svou Eiffelku právem, řekl bych, pyšní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže ten vztah je, nyní, řekl byste pozitivní?

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Láska na první pohled. Je to zapomenuto, to jak byla pomalu přijímána. Je to znak toho města, žádné jiné město takový znak nemá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak na vás působí? Vy jste mi řekl, že jste mnoho let vlastně kolem té Eiffelovky chodíval i s paní Naďou do práce.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
My jsme jezdili do práce večer co večer 30 let, pět šest měsíců v roce, takže jsme se velmi sblížili s paní Eiffelovou. Je to krásné, protože jak jedete tou cestou, kterou jsme jeli my, tak vidíte takový ten poloostrov v té Seině a tam stojí i socha Svobody nejprve, není tak velká jak ta americká a to vám připomene, to byl vlastně tehdy ten prototyp, posléze dar Spojeným státům. Francouzi darovali, jak známo, tu sochu Svobody Americe. Takže nejdřív minete tohle to, tu sochu Svobody a pak pootočíte hlavu a vidíte Eiffelku a mohu vám říct, že večer, když svítí, zabliká, tak málokterá hlava se nezvedne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ivan Kraus, spisovatel a publicista, host dnešního Jak to vidí. Děkuji za to. Přeji hezký den.

Ivan KRAUS, spisovatel, publicista
--------------------
Já děkuji a pozdrav posluchačům, na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: Ivan Kraus , zis
Spustit audio