Přepis: Jak to vidí Bedřich Utitz – 8. května

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu svátečního Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dvojka Českého rozhlasu dostala příležitost a čest přijít na návštěvu. Hostitelem a zároveň hostem dnešního vydání je pan Bedřich Utitz, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán. Dobrý den vám přeji.

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Utitzi, 8. května si připomínáme den vítězství. Letos uplyne 69 let od konce druhé světové války v Evropě. Jak vy vzpomínáte na květen 1945?

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
Pro mě skončila válka. U Dunkirku. Pro mě skončila až dva dny později. Velitel Dunkirku neuznal podpis admirála, který podepsal kapitulaci, takže my jsme ještě dva dny dýl válčili, sice se už se nebojovalo, ale nebyl ještě konec války. Pak celkem to byl prostě očekávaný konec, to se vědělo, že už se dál válčit nebude. Zejména v tom Dunkirku, kde ta situace těch Němců byla beznadějná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze vůbec popsat pocity, když jste sál tváří v tvář nepříteli?

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
V Tobruku jsme byli protiletecká jednotka a stříleli jsme na letadla, jejichž piloty jsme neviděli, ale později samozřejmě, když jsme obléhali Dunkirk, tak to jsme dost často stáli tváří v tvář nepříteli. Ale taky stříleli po sobě, tak to samozřejmě byly jiné pocity, ale musím říct, že v těch okamžicích, kdy jsme stáli tváří v tvář, to znamená, když jsme postupovali proti jednotkám Němců, v tom okamžiku jsme strach neměli, nebo aspoň pokud mohu mluvit za sebe. Okamžiky strachu byly jindy, ty byly třeba, když Němci proti nám používali rakety, který měli z východní fronty od Rusů, takzvané Kaťuše, protože, tak řekněme, když je normální střelba dělostřelecká, tak vy ležíte a čekáte, kdy to kde vybuchne. A v tom okamžiku víte tak už jsme z toho venku. Kdežto u Kaťuše to slyšíte stále, jak se přibližují a to nepoznáte, jestli se přibližují přímo k vám, nebo já vím, 100 metrů vedle. A to je to, co mohu-li mluvit za sebe, vyvolává strach. To pomalý přibližování tý rakety, ale rozhodujících chvílích, řekněme, když se samopalem v ruce postupujete proti nepříteli, který zase svým samopalem postupuje proti vám, takový ten skutečný strach, aspoň, když mohu mluvit za sebe, nepociťujete.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak jste, pan Utitzi, oslavili vítězství, konec válčení?

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
My už jsme několik dní před tím z obou stran nebojovali a jenom se čekalo, kdy se to podepíše. Kdy to bude oficiální. Takže my jsme oslavovali už celou dobu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to probíhalo?

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
Probíhalo to tak, že jsme se navštěvovali z různých jednotek, kamarádi, nosili s sebou šampaňský, víno, pivo méně, poněvadž to už byla velká námaha, tolik piv nosit. Ale nějaký velký jásot nebyl, protože nebyl takový náhlý konec války.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kam pak směřovaly vaše kroky?

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
No, jakmile jsem měl možnost, tak první kroky směřovaly do Prahy, ale to bylo dost dlouho po válce, prostě několik skoro týdnů po válce, kdy jsme poprvé mohli jako jednotka do Prahy na pochod Prahou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká byla tehdy ta atmosféra, když si ji vybavíte?

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
Ta atmosféra ta byla nepopsatelná. Já jsem byl velitelem čety protitankových kanonů, tak to byly tři nákladní vozy, kde bylo mužstvo, pak dále náklaďák, kde bylo střelivo a vzádu kanon. Čili to, každý den kanon bylo takových 10 tun dohromady a já jsem jel v předu v Jeppu a ta cesta Prahou, hlavně tou vnitřní Prahou, to je nezapomenutelný zážitek. Ještě ty jásající davy a na mým Jeppu seděl, já nevím kolik, to se nedalo spočítat, kolik děvčat. No tak to byl prostě ten první zážitek. My jsme byli pak jako strážní jednotka na hranicích v Železné Rudě, ale já jsem měl možnost dost často jezdit do Prahy. No a to vždycky byla prostě znovu takovej ten pocit, to člověk měl pocit vítězství, který nikdy v poli neměl. Protože ta uniforma, ta člověku otvíralo dveře a řekl bych srdce lidí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vás ty zkušenosti z válek, bojů ovlivnily ve vašem dalším životě?

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
Musím říct, že první důsledek byl ten, že jsem věřil Gottwaldovi, když on v tom svým velkým projevu prohlásil, že tohle byla poslední válka, že už nikdy nebudou války a podobně, jo. Tak nějak tomu člověk chtěl věřit po tý hrozný válce, kterou jsme měli za sebou. Jinak jsem neměl v pozdějších dobách nějak ten pocit, sice ten pocit, že taková velká válka se opakovat nesmí, ale neměl jsem pocit, že bych se musel vyhnout jakékoliv možnosti střetnutí. Že jo, to bylo několik případů, že jo, kdy téměř došlo k střetnutím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pak přišla válka studená.

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
Pak přišla válka studená. Ovšem to trvalo, než to člověk pochopil. Jak říkám, ze začátku taky přátele, které jsem znal a kterým jsem důvěřoval, když jsem šel do civilu, tak jsem hlavně chtěl někde pracovat, jo, a tak jsem se setkal s celou řadou právě dřívějších známých a přátel a ty mě vyzývali, abych podepsal taky přihlášku do strany. No, mně se to tehdy zdálo dost jaksi přijatelné, tak jsem to podepsal a trvalo dost dlouho, než jsem poznal ten svůj omyl, ale to stále ještě neznamenalo, že bych v tom viděl nebezpečí nové války. Toto nebezpečí, to vzdálený, to se dostavovalo až mnohem později, kdy to vypadalo, že může dojít k novýmu střetnutí Západu s Východem a tehdy jenom ta situace byla opačná, poněvadž ten nepřítel byl Sovětský svaz, z kterého vycházelo to nebezpečí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Byl jste zklamán z toho poválečného vývoje ve střední Evropě?

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
To jsem byl zklamán několikrát a velice hluboce. Zaprvé to byla právě to zklamání tou komunistickou stranou, prostě se začalo to tím obdobím procesů, ale nešlo jenom o procesy, ale šlo o to, že v té době se ukázalo, i když ve skryté formě, obnovení antisemitismu. Čili člověk myslel, že to, co ten boj proti Německu, proti nacistickému Německu znamenalo, že by to měl být i konec antisemitismu a že to se pak najednou projevovalo právě z té strany, z které se to nejméně čekalo, tak to samozřejmě byl velmi silný dojem a silné zklamání. Já jsem měl dvojí vysvětlení. Zaprvé to byla zkušenost z druhé republiky, já jsem v druhé republice, to znamená ještě před německou okupací zažil dobrovolné převzetí německého antisemitismu v Česku a to v intelektuálních kruzích, to znamená v organizacích lékařů, advokátů a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Řekněme v jisté elitě?

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
Ano v dušení elitě společnosti. To zaprvé a zadruhý pak z vlastní zkušenosti. Já jsem pak už prostě poznal, že prostě nemá cenu studovat, že člověk se musí naučit nějaký užitečný řemeslo pro budoucnost, tak jsem se hlásil a byl přijat do autodílny, kde jsem krátkou dobu, týdny, nebo měsíce, se dost zapracoval a kde mě to bavilo a když najednou přišel mistr pan /nesrozumitelné/ a řekl, tak hele, ono bude lepší, když půjdeš domů. Takže to byl první šok a vedlo mě to k tomu, že i když pak přišla okupace, že jsem řekl, že prostě tam nemám budoucnost, ale byl jsem přesvědčen, že musí dojít k válce proti Německu a že když k tomu dojde, tak chci být u toho, chci být účastníkem té války prostě toho ozbrojenýho boje proti německýmu nacismu. A to mě vedlo k tomu, že jsem mnohem rychleji než možná jiný lidi chtěl emigrovat a emigrovat s tou představou, že venku budu mít možnost se přihlásit do nějaké armády proti Německu. No, to se také stalo, že jo, já jsem pak emigroval do Palestiny, protože to byla jediná možnost, jak se člověk mohl někam dostat, mimo tu oblast Německo, Československo. 6 měsíců jsme bloudili po moři, než jsme mohli ilegálně přistát v Palestině a tam jsem se pak už mohl taky přihlásit do Československé zahraniční armády.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Utitzi, my jsme se seznámili v Bonnu koncem 90. let. Jakou cestu ušlo Německo od toho roku 1945, jak se mu podařilo vyrovnat se s temnou minulostí?

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
Já jsem pevně přesvědčen, že Německo dokázalo něco v tehdejší době neuvěřitelného. V Německu ta minulost je opravdu minulost, nenávratná. Já nemyslím, že všechno v Německu je ideální, ano, ale rozhodně Německo je dneska demokratický stát a žádné nebezpečí nějakého návratu k nacismu nebo něčemu podobného tam podle mýho názoru nehrozí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vzbuzují ve vás nějaké obavy? Přece jenom je v posledních letech jistý nárůst neonacistů.

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
Já právě myslím, že v jiných zemích je to vážnější než v Německu. To je Maďarsko a jiné země Balkánu, to je Rakousko, ale Německo myslím, že ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před pár týdny jste převzal cenu Arnošta Lustiga, Česko-izraelská smíšená obchodní komora ji uděluje od roku 2012 osobnostem, které naplňují vlastnosti, jakými jsou odvaha, statečnost, lidskost, spravedlnost. Co pro vás tyto vlastnosti znamenaly a znamenají, pane Utitzi?

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
Jsou to vesměs pozitivní vlastnosti. Ano? Ovšem je právě otázka, jak si představujete jejich realizaci ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě.

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
... jaké nároky budete klást na lidi, aby tomu odpovídali. Když to beru teď v takovým širším pohledu, tak myslím, že proti žádné z těchto 4 vlastností se neprohřešuji, ale zase nemyslím, že bych je tak výrazně ztělesňoval, že bych za to musel mít vyznamenání. Což nemá být kritika těch lidí, kteří se domnívali, že bych to měl dostat, ale jsem rád, že jsem to dostal, jsem hrdý na to, ale říkám, nepřeceňoval bych to.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V souvislosti s finanční krizí před pár lety mnozí hovořili, že je to spíše krize morální.

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
Ano, já to tak vnímám. A to do dnešního dne. Protože každý den se stačí si vzít noviny a vstávají vám vlasy hrůzou a nic se nemění. Když se podíváte na průběh třeba i spravedlnosti, soudů, ty nesmírný termíny, ty složitosti, tak já v tom vidím prostě dnešní krizi této společnosti. Berte si vlády a parlamenty posledních 20 let, vždyť to je hrůza, co se tam děje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co jim nejvíce vytýkáte?

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
Chamtivost. Vůli nade vše ostatní se obohacovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Neprožívá ale krizi, řekněme hodnost nebo morálky vůbec střední Evropa, Evropa?

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
Asi ano. Když se podíváme na některé jiné země, že jo, vemte si Itálii, vemte si Francii, není to v té míře, jako je to teď u nás, kde byl ten zlom v těch 90. letech a místo, aby z toho zlomu vzniklo něco skutečně nového, pozitivního, tak jsme převzali to negativní ze všech dřívějších řádů. My jsme s výjimkou několika desetiletí první republiky neměli skutečně demokratickou republiku. My jsme z jedné nesvobody přešli do druhé a měli vždycky jenom několik týdnů nebo měsíců, kdy se to ukázalo zjevně, ale vždycky se to pak zvrátilo znovu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak změnit tu situaci? Co vy byste považoval za naprosto klíčové?

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
Změna generací, že přece jenom už v těch nových generacích a já mám, ne zkušenosti, ale zprávy prostě z vysokých škol, kde profesoři říkají, že v té mladší generaci se přece jenom ukazuje taková snaha to obracet k lepšímu, takový negativní postoj k tomu, co se v té zemi teď děje. Poněvadž já jinou cestu nevidím. A jít velice tvrdě a především ne tak pomalu, jako by se moc nechtělo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostitelem a zároveň hostem dnešního vydání je pan Bedřich Utitz, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán. Tady s kolegou Romanem Růžičkou, mistrem zvuku natáčíme u vás doma, pane Utitzi, v Praze na Petřinách a já bych teď dala, s dovolením, důraz právě na to slovíčko doma. Protože vy jste mi řekl, že právě v Praze se cítíte doma.

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
Ano, to je pocit, který jsem měl po celý svůj život. Já jsem sice teprve v 13 letech přijel do Prahy, před tím jsem žil ve Vídni ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tam jste se narodil také.

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
... tam jsem se narodil, ano, ale já k Vídni nemám vůbec vztah. Naopak spíš negativní, protože vím, jak se Vídeňáci chovali a že to byli lepší nacisti, než třeba Berlíňani. Podívejte se, já jsem, mně bylo 13, když jsem sem přišel a uměl jsem prakticky vůbec ne česky. Jo a chodil jsem samozřejmě do německé školy a za 4 roky už jsem chtěl přejít na českou školu, protože jsem jazykově za ty 4 roky byl tak daleko, že jsem domníval, že to zvládnu a když přišla mobilizace, to bylo v 38., tak mi ještě nebylo 18, tehdy se lidi hlásili do armády na ulici, se postavily stoly a tam se hlásili dobrovolníci. No a to už jsem šel se hlásit, jenomže oni brzy poznali, že když jsem řekl, že mám papíry doma, takže ... a stejně tak, když pak šlo o tu emigraci, tak mně nešlo o nic jinýho, než dostat se do armády kterékoliv, kterákoliv bojovat proti Německu a přes kterou se pak dostanu zpátky domů a domů do Prahy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Byl to stejně paradox, že jste nakonec v tom Německu zůstal, nebo se usadil.

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
No, to byl, totiž samozřejmě, že je to paradox. Já jsem z Československa, které bojovalo proti Německu, vyhrálo válku, vyhnalo Němce ze svýho území. Z toho Československa, když jsem tady hrozilo nebezpečí pro můj postoj, jsem utekl do Německa. Kde jsem našel ochranu. Jsou to paradoxy v životě, že jo. To se netýká jenom mně, poněvadž těch exulantů z Československa do Německa byly tisíce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste jim také pomáhal i v rámci exilového nakladatelství Index.

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
No, to bylo tak, že já ještě kolega, jsme byli známí, že jsme se tady tý době pražskýho jara a už před tím, prostě politicky angažovali. No a teď jsme byli venku a tak přišli za náma a řekli, dělejte něco, přece tady nemůžeme jenom sedět a čekat, až se něco stane. Založte politickou stranu. No my jsme poznali, právem, jak se ukázalo, že největší blbost je v exilu zakládat politickou stranu a tak jsme seděli a říkali, něco by se mělo dělat, jo, prostě přišli jsme s tím, že heleďte, tady je přece řada autorů, který mají rukopisy, který v Československu nemůžou vycházet a kromě toho, stejně tolik autorů je ještě doma a jejich knihy nemůžou vycházet. Tak to bysme měli pomoct. No, jeli jsme za panem Tigridem do Paříže, který jako mnohaletý nakladatel a vydavatel, svědectví měl své zkušenosti a ten řekl, no, hoši, vy nejchytřejší bylo, že jsem odmítl založit politickou stranu poněvadž ty všecky, co to dělali, tak nakonec ztroskotali. To je s tím vydáváním knih, to je dobrej nápad, to byste měli zkusit, kdyby to bylo jenom na dva roky, tak se to vyplatí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Trvalo to hodně dlouho. Začali jste v roce 19...

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
No, 20 let, my jsme to pak zrušili teprve, když už jsme ty knihy vozili do Prahy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A vy jste to pozoroval, jak se ty knihy, jak se na ně stojí fronta, že?

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle vašich slov to nejlepší, co vás v životě potkalo. Je vaše rodina.

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
Ano. Já jsem se po válce velmi krátce jsem se oženil a to byl omyl prostě, jo, omyl byl taky, že jsme za 2 roky měli dvě děti. Ale pak jsem zjistil, nebo jsme zjistili, že to s tím manželstvím nepůjde dál a my jsme pak uznali, než by děti měly mít rodiče, který se stále hádají, tak bude lepší, když se rozejdeme. A to jsme z oboustranný dohody učinili. Já jsem pak měl s tou svou první manželkou velmi dobrý kontakt. A velmi dobrý vztah a když jsem se pak několik let na to znovu oženil, tak ona nám poslala dort na svatbu. A my jsme byli skutečně velice jaksi blízcí přátelé a ty děti, ty vyrostly u nás stejně jako u svý matky a já to prostě poznávám dneska, kdy mám 3 děti, že jo, 2 z prvního manželství a jedno syna z druhýho, lepší děti si nedovedu představit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Bedřich Utitz, válečný veterán, spisovatel, novinář. Já vám srdečně děkuji za čas, který jste věnoval Dvojce Českého rozhlasu, za vaše vzpomínky, za vaše postřehy. Bylo mi ctí i potěšení. Přeji vám pevné zdraví a mnoho krásných a šťastných okamžiků.

Bedřich UTITZ, novinář, exilový nakladatel, válečný veterán
--------------------
Moc vám děkuju a byl jsem poctěn tím, že jsem mohl vystupovat ve vašem vysílání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Potěšení na naší straně. Příjemný sváteční 8. květen přeje všem Zita Senková. Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.