Přepis: Jak to vidí Eduard Stehlík – 9. května

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den u poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešní pozvání přijal doktor Eduard Stehlík, vojenský historik. Já vás vítám. Dobrý den.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Včera jsme si připomněli 69. výročí ukončení druhé světové války v Evropě. Jak probíhaly oslavy v Praze, pane plukovníku? Vy jste se jich nejenom účastnil, ale také organizoval.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Neorganizoval jsem zdaleka všechno, to spíš lidé z mého odboru, odboru pro válečné veterány. Nabídkově udělali veliký kus práce a já jim za to i touhlenctou cestou děkuji. Myslím si, že kdokoliv z našich posluchačů, kdo viděl včera, zapnul rádio, nebo si pustil televizi, tak tomu nemohl uniknout, protože včera oslavy proběhly na Vítkově, myslím i velice důstojně a pěkně. Česká televize mu, jim věnovala přímý přenos a myslím si, že se nakonec, přesto, že jsme se toho všichni hrozně moc báli, vydařilo vcelku i počasí. Nebylo ani moc teplo a, a hlavně nepršelo, což zejména jsme měli strach o naše válečné veterány, protože to samozřejmě bylo velice nepříjemné a neradi bychom, aby měli nějaké zdravotní potíže právě z toho, že se těchto oslav zúčastní. Ale probíhalo i kladení věnců na Klárově, na celé řadě dalších míst naší republiky, ale myslím si, že Vítkov včera byl takovým určitým vyvrcholením těch oslav v letošním roce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Byla už tady otázka, jestli ty oslavy pokračují také, byť to hlavní se asi odehrálo právě včera.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Pokračují. Vlastně válka na našem území skončila až 11. května, to znamená na celých, na celé řadě dalších míst ještě v průběhu dneška, dnes ale například budou Na Olšanech pietní akci vlastně k uctění památky vojáků Rudé armády, kteří padli při osvobozování Československa, bude určitě probíhat ještě další akce o víkendu, takže ještě to pro nás nekončí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak veteráni, váleční veteráni prožívali ten včerejšek, nebo vůbec tyto dny? Vy jste s nimi v intenzivním kontaktu.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já myslím, že je to určitý okamžik, nebo jsou to okamžiky, který jim přinášejí zadostiučinění, protože najednou a řekl bych velice právem jim patří média, já jsem velice rád, že včera proběhl rozhovor s několika z nich právě na Vítkově a kdy mohou vlastně si vzpomenout nejenom na, na ty, na ta válečná léta, ale většina z nich, a musím říci, že, že je pro mě hodně silné, nehovoří o svých vlastních zásluhách, ale spíše vzpomínají na své padlé kamarády, kteří se zasloužili o osvobození naší republiky a většinou ta, ty vzpomínky jsou opravdu v tom smyslu nezapomenout na ty, kteří tady dneska nejsou. Mnoho z nich vám řekne, vlastně, vždyť my nejsme žádní hrdinové, ti praví hrdinové zůstali už za války na tom bojišti, takže myslím si, že mnoho z nich jsou velice skromní lidé. Lidé, kteří by mohli sloužit za příklad a slouží, doufám, za příklad i pro současné generace a říkám, mě to vždycky fascinuje, jak mnoho z nich, přesto, že už dávno třeba překročili 90., v jaké jsou fyzické a, a především psychické kondici. A myslím si, že každého taková setkání musí obohatit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
K tomu se mohu jenom přidat. Mám na mysli našeho včerejšího hosta, pana Bedřicha Utitze. Ten mimochodem, když vzpomínal vlastně na ty boje u Tobruku, nebo u Dankirk a pak ten 8. květen 1945, tak hovořil o tom, jak ta uniforma vlastně otevírala srdce. Platí to i dnes?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
O tom, o tom ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane plukovníku?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
... já si myslím, že u těch válečných veteránů určitě. I z toho důvodu, když vidíte starého pána, nebo dámu, já musím, nesmím zapomenout na ženy, protože v letech druhé světové války opravdu se objevily vlastně poprvé v československých uniformách i ženy na východní frontě a s některými z nich, třeba s paní Hrubou jsme včera tam hovořili, tak myslím si, že když je někdo vidí, vidí ty stužky, vyznamenání, kdo trošku ví, která medaile se za co dává, tak najednou si může na těch prsou přečíst životopis toho člověka do jisté míry, pokud to tak vezmu, nebo to, čím si za té války prošel a, a jsou případy, kdy opravdu najednou vidíte cestu přes Francii, nebo Střední východ, Velkou Británii, bývalý Sovětský svaz a taky tušíte, čím vším si ten člověk musel projít od řekněme toho písku pouště, až po zasněžené Karpaty a, a samozřejmě nezbývá než smeknout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste byl také včera na Pražském hradě, kde prezident tradičně jmenoval nové generály. Jsou mezi nimi i tři účastníci bojů druhé světové války. Určitě bude zajímavé dozvědět se něco více.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já bych vás malinko opravil. Já jsem, na Pražském hradě jsem nebyl, protože já už jsem čekal na Vítkově až váleční veteráni ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vidíte, kam bych vás poslala.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
... s panem, s panem prezidentem dorazí, ale samozřejmě ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale víte samozřejmě ...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
... samozřejmě mezi těmi, byl jsem potom u takového slavnostního aktu, kde, kde pan ministr obrany Martin Stropnický předával generálům, těm, které, kteří jsou v aktivní službě, taky veteránům určité jednak v aktivní službě generálské šavle a těm mimo aktivní službu plakety ministra obrany. Byl to opravdu, probíhalo to v prezidentském salónku na Vítkově a myslím si, že to byl velice, velice důstojný akt a pokud jde o válečné veterány, byli tam hned tři. Byl tam Mikuláš Končický, který byl povýšený už do hodnosti generálmajora, tedy přibyla mu k jeho generálské hodnosti druhá hvězda. Pan Končický byl tankista, který se zúčastnil mimo jiné bojů o Ostravu a potom tam byli dva novopečení, v uvozovkách, generálové, Emil Boček a Milan Píka, kteří oba dva jsou letci, příslušníci naší vlastně našeho letectva ve Velké Británii. Emil Boček operačně létal, Milan Píka vzhledem k tomu, že mu objevili oční vadu, tak ho vlastně nikdy do vzduchu nepustili, ale on prošel zahraniční armádou a hlavně myslím si, že to jméno, jakmile se řekne Píka, tak samozřejmě lidé si ho spojí s jeho otcem ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A spojí si ho správně, že ...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
... s Heliodorem Píkou. A spojí si ho správně. Jeho tatínek byl popravený 21. června 1949 v rámci vykonstruovaného procesu komunisty v Plzni na Borech. Ale je potřeba říci, že Milan Píka nedostával, nebo nedostal tuhle, tuto nejvyšší gene..., nebo vojenskou hodnost, hodnost generála za to, že by byl synem slavného otce. On opravdu sám v letech druhé světové války se zapojil do odboje, do odboje v zahraničí a i jeho další činnost potom v těch poválečných letech a prakticky až do současnosti, je spojená opravdu s bojem za nejenom za památku svého otce a za, za vlastně návrat cti svému otci, v nejrůznějších soudních procesech, ale i řekněme z hlediska prezentace těch demokratických tradic udělal a demokra..., a z tradic odboje, udělal, bych řekl, pro nás a pro naši společnost strašně moc a tu hodnost si jednoznačně zaslouží.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Snad neprozradím moc, když řeknu, že se vám tak trošku splnil i sen, potkat se s tímto pánem.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já vím, že to, že to vypadá zvláštně, já Milana Píka, Píku znám léta a vždycky jsem říkal, že mám takový tajný sen, potkat živého generála Píku, když už jsem nemohl potkat Heliodora, pochopitelně vzhledem k mému věku, tak i jsem to včera Milanovi říkal, on mi na to odpověděl, že generál Píka byl vlastně jenom jeden, že pro něj vždycky zůstane tím generálem Píkou jenom jeho tatínek, ale a myslím si nejenom sobě, ale i celé řadě jiných lidí jsem splnil, nebo jsme splnili přání a já musím říci, že velký, velkou zásluhu na tom měl především náš přidělenec na Slovensku pan plukovník Roman Kopřiva, kterému také touto cestou děkuji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Praporu zabezpečení velitelství výcviku Vojenské akademie prezident včera propůjčil čestný název plukovníka Ladislava Preiningera. Ten bojoval v první světové válce a je to také velmi zajímavý pohnutý osud.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Plukovník Preininger je opravdu mimořádná osobnost v mnoha ohledech. On patřil mezi zakladatel Roty Nazdar, vůbec naší první vojenské jednotky na území Francie už v roce 1914, zúčastnil se všech velkých bojů této jednotky na západní frontě a protože dokonale mluvil francouzsky, tak za první republiky působil u vlastně francouzských, v rámci francouzské vojenské mise jako pobočník náčelníka mise, prošel mnoha velitelskými funkcemi a za druhé světové války se zapojil do domácího odboje. Byl jednou z čelních, jedním z čelních představitelů odbojové organizace Obrana národa, byl zatčen gestapem v roce 1941 a po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy 10. října 1941 v Ruzyni popraven. Myslím si, že pojmenování vlastně útvaru, nebo vůbec předání, nebo propůjčení čestného názvu prezidentem republiky je nejenom slavnostní akt, je to velice zavazující. Jednak je oceňován ten člověk, jehož jméno tímhle způsobem se stává do značné míry nesmrtelným, na druhou stranu je to zavazujíc pro příslušníky té jednotky, protože je na nich, aby svojí prací a svým nasazením vlastně jméno toho svého patrona, pokud bych to tak nazval, nějakým způsobem nepoškodili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane plukovníku, co je vaší největší řekla bych starostí právě v souvislosti s péčí o veterány, které se nyní velmi intenzivně věnujete?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, že je to celá, ta, ta škála těch, těch prací je velice široká. Ale myslím si, že, takhle, když se řekne válečný veterán, mnoho lidí si myslí, že jde o, o dědečky a babičky ve vysoce pokročilém věku. Ta situace je teďko malinko jiná. My máme přibližně 1100 druhoválečných veteránů, pokud bych to tak řekl, ale pak máme téměř 12,5 tisíce veteránů novodobých. To znamená vojáků a vojákyň, kteří se zapojili do misí od roku 1991 a počínaje Perským zálivem, přes, přes operace na Balkáně, Afghánistán, Irák, to znamená ta péče samozřejmě se nějakým způsobem liší. Pokud jde ty druhoválečné veterány, je to samozřejmě péče, nebo pomoc ve spolupráci s vojenskými zdravotnickými zařízeními a lázeňskými zařízeními o, o řekněme jejich zdraví. Je to i snaha vlastně pomoct jim řekněme z hlediska bychom mohli říci i nějakého kulturního vyžití. To znamená napomáhá se i třeba obstaráváním lístků do, na nějaké kulturní představení a podobně. Ale myslím si, že velice důležitá věc je, a to je vlastně péče organizovaná ve spolupráci s Československou obcí legionářskou, která má své terénní pracovníky, ministerstvo obrany na tento projekt přispívá finančně a protože pro mnoho těch lidí, a to zjistíte, když se s nimi scházíte, není ani tak důležité, jestli jim přidáte nějakou korunu k důchodu, nebo jestli někde je přijmou rychleji v nemocnici, pokud je to vůbec možné, protože zákony v tomhlectom máme trošku složitější a ne tak úplně vstřícné, ale je často pro ně důležité, aby o ně někdo projevil zájem. Aby se někdo u nich zastavil, zeptal se jich na jejich nějaké starosti, strasti a myslím si, že celá řada těch terénních pracovníků Československé obce legionářské, se kterými my jsme ve styku, se vlastně stává určitými členy rodin těch válečných veteránů. S těmi lidmi se znají, navštěvují je pravidelně a pomáhají jim řekněme i při běžných věcech a nebo si s nimi jenom posedí a pohovoří a myslím si, že i to je velice důležité, vlastně ten lidský kontakt já považuji za nesmírně důležitý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem jste naopak nápomocni u těch novodobých veteránů právě z těch misí od 90. let?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Musím říci, že i tam máme veterány, kteří překročili 70. Samozřejmě myslím si, že postupem času se ten, ty biologické hodiny jsou neúprosné i u těch mladých, tak se ta péče bude přesouvat i k těmto mladším veteránům. Současné zákony, které existují, teďka byl navíc novelizován zákon 170 o válečných veteránech, který možná, že posluchače překvapí, že těch benefitů, které váleční veteráni mají, není mnoho. Jsou to záležitosti týkající se spíš nějakého zdravotnictví, nebo zdravotního zabezpečení, rozhodně z toho nevyplývají přehnané nějaké záležitosti finanční, nedá se to srovnat s jinými zeměmi. My jsme přesto, že se snažíme pro ty veterány udělat hodně, tak samozřejmě státy, jako jsou Velké Británie, nebo, nebo už nehovořím ani o Spojených státech, ta škála benefitů, které nabízejí oni ve srovnání s těmi našimi válečnými veterány, je, je neuvěřitelně širší, tam skutečně jde o zabezpečení nejenom veteránů samotných, ale i jejich rodin a to myslím si, že jak z hlediska velikosti naší země, tak i ekonomických možností, si dovolit nemůžeme. Ale je tady snaha pomáhat, je tady snaha vycházet vstříc třeba nejrůznějším vlastně spolkům a které, ty veterány sdružují a myslím si, že v mnoha ohledech se tyhlencty věci daří, spolupracujeme v tom s krajskými vojenskými velitelstvími, která se stará nejenom, a to je potřeba říci nejenom máme na starosti péči nejenom o válečné veterány, ale vojenské důchodce, to znamená lidi, kteří prošli armádou a vlastně z jakýchkoliv důvodů se válečnými veterány nestali. To znamená, myslím si, že resort ministerstva obrany dělá pro své bývalé zaměstnance, bych řekl, opravdu hodně a snaží se jim vycházet všemožně vstříc a myslím si, že celá řada těch, ať už veteránů, anebo vojenských důchodců, kteří na to nahlížejí opravdu objektivním pohledem, tak ví, že by asi těžko hledali zaměstnance jiného resortu, kteří, ke kterým ten resort přistupuje i poté, co opustili jeho řady takovým způsobem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Německý prezident Joachim Gauck tento týden opět navštívil Českou republiku. Při své první návštěvě před 2 lety jako vůbec první hlava německého státu zamířil do Lidic, nyní se v Terezíně poklonil památce 10 tisíců převážně Židů, kteří za války zahynuli v této pevnosti. Lze tato gesta vnímat jako jistý posun v česko-německých vztazích, pane plukovníku?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já myslím, že bezesporu ano. A je, my už jsme před nějakou dobou hovořili o návštěvě pana prezidenta Gaucka v Lidicích, které jsem byl tehdy přítomen a musím říci, že pan prezident při tom osobním styku, on je nesmírně charismatickou osobností a já nepochybuji o tom, že tyto návštěvy, ať už jde o návštěvu v Lidicích nebo v Terezíně, samozřejmě ty, ty návštěvy mají velký symbolický význam, ale já jsem přesvědčen o tom, že v jeho případě to není otázka jenom symbolů, ale je to i hluboký lidský zájem o ony oběti a o to, co se stalo a myslím si, že pojmenovává věci pravými jmény a hovoří a dělá, bych řekl, opravdu pro ty česko-německé vztahy obrovský kus práce. Já, vlastně mé první setkání v uvozovkách, setkání s panem ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vzpomínáte na tu návštěvu v Lidicích?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
... no, bylo to, ono před tím, ještě ji něco předcházelo, protože v červnu roku 19, v roku 2012 dorazil vlastně dopis pana prezidenta Gaucka panu prezidentu tehdy Václavu Klausovi, ve kterém vlastně oceňoval naše parašutisty, kteří provedli atentát na Reinharda Heydricha, já musím říci, že když jsem se to dozvěděl, že nějaký takový dopis existuje, tak jsem myslel, že to bude zase nějaká řekněme konstatování něčeho, jako bez nějakých tak, tak, jak některé státnické dopisy bývají. A mě tehdy naprosto šokoval obsah toho dopisu, ale šokoval v pozitivním slova smyslu, protože ten dopis vyzníval, nebo zněl tak, že jednak tam byla jmenováni všichni parašutisté jmény, což já, já hodně si potrpím na to, abysme neodlidňovali dějiny. V okamžiku, kdy tam někdo opravdu přesně uvede jména, nejenom správně, ale, ale i s hodnostmi všechno tak, jak to mělo být, tak už to bylo dost silné a navíc pokud tam německý prezident říká, že to, co tehdy naši parašutisté dokázali v boji proti tyranii a teroru, je neuvěřitelné a je potřeba se před tím sklonit a že Evropa potřebuje hrdiny tohoto typu, to bylo něco neuvěřitelného. A když jsem potom dostal tu vzácnou možnost, že jsem mohl pana prezidenta Gaucka provázet v Lidicích, jako jeden z členů doprovodu a kdy vlastně jsem měl možnost s ním hovořit opravdu téměř v uvozovkách mezi 4 očima, i s jeho partnerkou, protože on se na mě obracel s celou řadou otázek, tak musím říci, že šlo o člověka, který byl jednak nesmírně empatický k lidickým, protože tam ta, ale oni to cítili, i lidičtí najednou pochopili, že tam přijel někdo ne proto, aby si udělal čárku, ale proto, že se o jejich osudy zajímá, ta, tam ten, ten vztah byl, nebo ten, nebo to bylo úplně hmatatelné, to, to vzájemné ovzduší porozumění a, a přátelskosti, které tam zavládlo, svědčí o tom, že ta návštěva se protáhla téměř o tři čtvrtě hodiny, s čehož myslím, že protokoly všech stran byly lidově řečeno na prášky, ale bylo to nesmírně silné a já musím říct, že já mám na to, na tu návštěvu takovej drobný hmatatelný, hmatatelnou památku, protože pan prezident byl dokonale připravený, měl, zapsal se do pamětní lidické knihy a měl zatavený takový lísteček, kde měl přesně připravené to, co chce do té knihy napsat ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tahák.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
... takový tahák, bychom mohli říct. A když vstal poté, co to napsal, tak ke mně přistoupil, protože to už jsme spolu, za sebou měli půl hodiny rozhovoru a ten tahák mi dal do ruky a říká, vemte si to, ať se to tady někde zbytečně neválí. Takže já mám jako památku na lidickou návštěvu prezidenta Gaucka jeho tahák, který mám schovaný jako s takovou relikvii.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta jeho současná návštěva v tomto týdnu, pana Gaucka, i podle jeho slov, měla tři roviny. Jednak se věnovala té smutné tragické minulosti, dramatické přítomnosti i s ohledem toho dění na východ od nás no a optimistické budoucnosti. On to vidí velmi nadějně pro nás. Jak vy to vnímáte?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, že zejména, pokud jde česko-německé vztahy, tak ten posun v těch uplynulých letech je neuvěřitelně pozitivní a vyplývá to, opravdu já, já mám celou řadu kontaktů s, se svými kolegy z Německa, mám tam celou řadu přátel, opravdu vynikajících přátel a myslím si, že je cesta k tomu, nebo máme, jsme na cestě, která nám pomáhá překonat některé, některé velice nepříznivé momenty našich společných dějin v minulosti. Já myslím, že hodně na tom jako, jak se svět současnosti změnil, o tom hodně může svědčit, když se podívám na takový jeden smutný příběh, ne tak vzdálený, málo se ví, když my jsme vstoupili vlastně do Afghánistánu a začali jsme se tam angažovat, že jeden z úkolů, který plnili příslušníci 4. brigády rychlého nasazení, byla i ochrana německého provinčního rekonstrukčního týmu ve Faizabadu a při té ochraně toho týmu zahynul voják České armády Nikolaj Martinov. Jak už z toho jména je vidět, nešlo o Čecha. On byl rodilý Rus. Víte, já jsem měl fotografii s, nebo mám doma fotografii z toho, kdy byl převážen zpátky do České republiky, a tam na tom snímku ne vidět, jak se strašně změnil svět za těch pár posledních let. Někde v dalekém Afghánistánu do amerického letadla je nakládána rakev, ve které je vo..., která je přikrytá českou vlajkou, je na ní červený výsadkářský baret, v té rakvi je český voják, ale vlastně Rus a čest mu vzdávají němečtí důstojníci, kteří stojí a spolu s Nory a které měl chránit, takže myslím si, že jsme se dostali už někam úplně jinam.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního vydání je plukovník Eduard Stehlík. Připomínku druhé světové války najdeme na docela netradičním místě, a to v pražské zoologické zahradě, kde vlastně byla objevena dlouhá štola.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
No, já se přiznám, že když bych někomu řekl, že, nebo, když jsem řekl některým kolegům, že jdu pomáhat otevřít malinké muzeátko vojenské do zoologické zahrady, tak si mysleli, že jsem toho hodně vypil a nebo, že si z nich dělám velkou legraci. Ne. Opravdu. Tam se podařila úžasná věc. Díky řediteli zoologické zahrady panu Bobkovi a díky celé řadě dalších jeho spolupracovníků, doktoru Smrčkovi a mnoha dalším. V zoologické zahradě je štola, která sloužila kdysi k těžbě různých hornin a v letech druhé světové války sloužila jako protiletecký kryt improvizovaný a vedení zoologické zahrady se rozhodlo tenhle kryt zpřístupnit, je doplněn takovou řekněme, malou, malým dioramatem, kde je opravdu vidět paní sedící v krytu, je tam příslušník Luftschutzu tak, jak vlastně to asi vypadalo na konci války, ale zároveň je tam i, jsou tam informační tabule, které se věnují zoologické zahradě za druhé světové války, a to nejenom tomuto krytu, ale tam je velice zajímavý příběh jejího válečného ředitele, což byl podplukovník veterinární služby Vlasák, který se tam dostal po rozpuštění armády v roce 39 a udělal pro zoologickou zahradu strašně moc, vybudoval statek, který zoologická zahrada využívá do dnes právě, aby zvířata měla co jíst a nejenom, že tam udělal spoustu pozitivního, mimochodem on a jeho žena odchovali prvního ledního medvěda v zajetí vůbec na světě a dokonce o tom napsal knížku, existoval o tom film, ale zapojil se i do odboje a celá řada vlastně zaměstnanců zoologické zahrady nejenom, že v letech okupace ukrývala zbraně, ale opravdu potom bojovala na barikádách, to znamená, připomínáme si v těch dnech nejenom tedy konec války a Pražské povstání, ale hrdinství zaměstnanců zoologické zahrady a tato štola, otevřená 4. května letošního roku, to má připomínat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V předvečer také ...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... 5. května. Najdeme možná i jiná netradiční místa u nás v Česku, nebo třeba i ve světě?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Já si myslím, že, že nejrůznějších podobných míst je, je celá řada, ale myslím si, že většinou lidé potom zamíří stejně do těch tradičnějších muzeí, ale myslím si, že asi nejpůsobivější jsou ta, která jsou otevřená v místech, kde se opravdu něco dělo. Já jsem shodou okolností navštívil minulý týden bojiště u Verdenu, bojiště na Somě, místa, kde bojovali mnohdy i čeští legionáři v letech první světové války, místa ne tak úplně známá, jako je třeba Aras, nebo právě onen Verden, nebo Vusia a Teron, kde jsem tedy byl taky, ale třeba i takovou malou vesničku Beloasantire, která je na Somě, kde skutečně v době ofenzivě na Somě, kdy tam zasáhli do bojů Češi a kde se vyznamenali, navíc tedy bohužel 15 jich tam padlo, ale vyznamenali se takovým způsobem, že malinká, ta česká jednotka byla v roce 1916 potom uvedena v armádním rozkaze francouzské armády, kde ten francouzský velitel dokonce uvedl, že německý důstojník, kterého tam tehdy zajali ti Češi, s jeho vojáky a ty měli téměř desetinásobnou přesilu, byl velice rozezlen, když zjistil, jak málo vojáků zajalo jeho prapor a že jsou to navíc ještě Češi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme hovořili o různých výročích, tak je to vlastně 10 let, co u nás už kluci neodcházejí na vojnu.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
A jsou rádi. Ale méně rádi podle těch výzkumů jsou jejich maminky. Jako paradoxně největší, největší ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dělá vojna z kluků chlapy?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
... já si myslím, že ne úplně, ale rozhodně přispěla k něčemu. Tedy pokud to byly ty dva roky, tak to bylo něco hrozné, to si troufám říct, ale myslím si, že těch pár měsíců jinak nikoho nezabilo a myslím si, že určitou, v určité chvíli svého života převzít zodpovědnost za své konání, i když tomu třeba napomohla trošku ta armáda, není úplně špatné a myslím si, že některé maminky, které mají doma 40leté syny, kteří využívají výhod a mamahotelu a nemíní se nadzvednout, by byly rády, kdyby jim na chvilku od toho synáčka někdo pomohl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A ještě na závěr jeden dotaz od pana Ivana. Co se bude dít příští rok? Jestli se počítá s nějakou velkou oslavou?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Jsem o tom přesvědčený a navíc už některé ty oslavy probíhají. Teďka, teď vím vlastně za necelý měsíc 6. června budou velké oslavy 70. výročí vylodění v Normandii, kam pojede i pan prezident republiky, pojedou tam někteří váleční veteráni, francouzský prezident se rozhodl, že některé z nich vyznamená, takže myslím si, že ten, ten řekněme konec války nám ty oslavy začínají už za měsíc a potáhnou se určitě déle než rok.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká plukovník Eduard Stehlík. Vojenský historik. Děkuji vám za dnešní návštěvu, mějte se hezky, na shledanou.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik
--------------------
Vy také. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V pondělí se můžete těšit na Ivana Hoffmana. Zita Senková přeje všem pěkný den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.