Přepis: Jak to vidí Jiřina Šiklová – 29. května

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hostem dnešního pořadu Jak to vidí je socioložka Jiřina Šiklová, dobrý den.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Dobrý den.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Já navážu na můj vlastně včerejší rozhovor s profesorem Tomášem Halíkem. Vraťme se ještě k Templetonově ceně, kterou obdržel, paní Šiklová.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Tak já nevím přesně, co tu říkal Tomáš Halík včera, ale já jsem s ním byla velice potěšena, protože je to velká čest, že to dostal a hlavně víte, my někdy si stále tady v této republice připomínáme naše neúspěchy. Když máme jednou úspěch nebo někdo z nás má úspěch, tak se o tom skoro nemluví. Templetonova cena je něco takového jako Nobelova cena, jenže na otázky filosofie, teologie, duchovní vědy a samozřejmě tedy společenské vědy. Takže já jsem velice ráda, a že to dostal právě Tomáš Halík a ta jeho řeč v tom Londýně měla velký ohlas. Byla vydána a já se obávám, že u nás jsme si ji ani nevytiskli.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Paní Šiklová, vy znáte Tomáše Halíka i z té pozice pedagožky, že jste ho učila vlastně.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano, já ho znám. Musí to přiznat, že jsem tak stará, že jsem i jeho už dneska starého mužského mohla učit.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
A jaký byl žák nebo student, pardon.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Velice vzorný, zůstal mi v paměti jak opravdu vzorný posluchač, ale jestli bych si pamatovala, jaké dostával známky, to opravdu nevím, on tehdy studoval sociologii a pamatuji se, že byl to on, který potom část z nás již odešla, tedy musela odejít z kantorů mimo republiku, tedy mimo filosofickou fakultu, byla vyhozena, a on když se loučil, takže mimo jiné tedy za prvé nepoděkoval straně a vládě jako která a dělnické třídě, která umožnila jejich vystudování, jak to tehdy bylo zvykem. A za druhé říkal, že děkuje těm učitelům i těm, kteří už zde nemohou učit. To bylo takové hezké a tím si vlastně do jisté míry zadělal na svůj pozdější tedy průběh svého života a své průšvihy.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Paní Šiklová, já se teď vrátím ještě ke knižnímu veletrhu Svět knihy, který byl minulý týden v Praze a tam byla uvedena kniha Příběh edice expedice. Je to příběh jednoho z nejvýznamnějších samizdatových nakladatelství tehdejšího Československa a vy s tou knihou máte samozřejmě mnoho společného.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Mám s ní společného, ale nevydávala jsem jí. Tam je diskuse, při pár informacích a je to knížka, která je velice zajímavá, připravovala ji Romanovská, to je Romanovová, to je editorka toho celého a ta tedy to dělala jako zaměstnankyně knihovny Václav Havla. Za prvé je tam soubor přednášek, které tehdy byly, soubor textů, jak to vlastně vznikalo, jakým způsobem se ta knížka tedy dostávala na svět a je to jedna z věcí, která je důležitá proto, že lidé se domnívají, že když se jim něco nelíbí, nebo když tedy se něco nesmí, že nemůže vyvíjet se kultura, ba právě naopak. Já bych řekla, že kultuře se v takovém období velice dobře daří. A je tam i to, jak to začalo, jak to začalo jako formou přednášek, Táňa Horáková, Ivan Havel - bratr Václava Havla a myslím si, že takových knížek by mělo vyjít více, abychom viděli, že i v době nesvobody se dá svobodně žít.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Vraťme se ještě k jedné významné události a to je Cena Františka Kriegla. Tuto cenu pro rok 2014 dostali mimo jiné dvě dámy. Jednak Miloslava Pošvářová za nekompromisní kritiku toho, jak se v České republice staví dálnice a také paní Božena Fuková, která hlasovala proti invazi sovětských vojsk v roce 1968.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To já jsem tam včera byla. Byl tam hezký projev Františka Janoucha. Pak tam tedy byly projevy další Viléma Prečana právě o té paní Fukové a i o té paní Pošvářové se tam mluvilo. Já myslím, že je to velice dobré připomenutí, že i v současnosti je možné dělat něco podobného, co tehdy udělal František Kriegl. On byl mezi těmi čtyřmi, co je zatkli a dovezli vlastně do Moskvy a chtěli od nich podpisy a souhlas se vstupem vojsk a on to odmítl. Ostatní tři, kteří to podepsali, se domnívali, že ho tedy zastřelili. Ne, Sověti si to netroufli, a poslali ho tedy domů. Žil pravda potom na indexu, ale z hlediska jeho osobnosti to bylo asi významnější. Byl to podle mě příklad, že zase nemusí se vždycky jen mlčet a že riskovat má cenu, protože když se to, dejme tomu, v tom momentu nepovede, neprosadí, tak perspektivně má to význam pro lidi, jako i symbol toho protestu. Já jsem ráda, že ta Cena Františka Kriegla se dává, byla dávána v zahraničí některým našim lidem v době, kdy ještě neexistuje, kdy ještě před převratem, myslím, že poprvé v roce 1983 ve Stockholmu.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Připomeňme ještě tu celou historii kolem toho zatčení v Moskvě. Myslím si, že František Kriegl ukázal obrovské hrdinství v té době. Tam je také zajímavá role tehdejšího prezidenta Ludvíka Svobody, který se údajně Františka Kriegla zastal. Nevím, co byste k tomu řekla.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já nevím, já jsem tedy toto období tak nestudovala. Já to spíš beru jako symboliku, že se ta Cena Františka Kriegla dává do dneška a dává to Nadace Charty 77 a je to vlastně připomínka nejen toho Kriegla, ale připomínka, že vždycky se dá dělat něco víc, nežli co se člověk domnívá, že může a musí dělat. Třeba ta paní Fuková byla jedna z těch lidí, kteří nesouhlasili se vstupem vojsk, jak se tomu říkalo tedy s okupací 21. srpna 1968, a potom 18. října to na tom zasedání tedy řekla a nesouhlasila s tím a ruku nezvedla. A vidíte, také přežila. Pravda, na okraji společnosti. Takových lidí ale bylo hodně. Já jsem ráda,že si teďka ta Nadace Charty na ní vzpomněla nebo že to někdo připomněl. Byl to Vilém Prečan, který tam velice hezky mluvil o ní. A připomněl, protože i pro současnost je tohle to nesmírně důležité.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ta paní Božena Fuková vlastně nebyla jediná. Ti lidé byli tři nebo čtyři, kteří hlasovali proti vstupu vojsk. To si myslím, že to bylo také veliké hrdinství, paní Šiklová.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To je určitě pravda, ale včera dostávala cenu pouze ona a ta paní Pošvářová, která zase se postavila proti tomu, jakým způsobem jsou předražené dálnice a také, jak vidíte, je to možné říci. Proto když mi píší lidé nebo pořád opakuji: Ono se děje to a to, ono se všechno rozkrádá, tak já říkám. Pokud to víte, proč proti tomu něco neuděláte? Nepřímo, když mlčíte, tak se také podílíte na tom zločinu.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
To je pravda. Ovšem na druhou stranu je pravda také to, že takových paní Miloslava jako je Miloslava Pošvářová nebo Božena Fuková, příliš mnoho není a v současné době, kdy skutečně se na každém kroku a v každou minutu dozvídáme o nějakém podvodu, tak je ten postoj paní Pošvářové, byl skutečně téměř ojedinělý. Co si o tom myslíte?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Protože se o tom píše, nic se z toho nedělá. Já si té paní Pošvářové vážím, že to udělala, ale podle mě to co říkáte, není dokladem toho, že by se to nemělo dělat, nezapomeňte, že lidé strašně rádi čtou negativní informace. Kdybyste napsal noviny jen z pozitivních informací, tak to nikdo číst nebude. Tak to je přesně tohle to. A tím pádem ti lidé si to sami de facto kupují, aby se psalo o těch negativních věcech. Podívejte se, kolik my jsme tady dali a to ještě není konec, a já bych vám mohla vykládat další pozitivní věci, setkání akademické YMCA, setkání támhle v Liberci, setkání prostě Kočovné společnosti, kterou vede Jana Hradílková někde v západních Čechách a tak dále. Ani bych to nestačila vyjmenovat. Ale myslíte si, že toto by bylo možné? Bylo by to možné napsat do novin? Asi jo, ale většina lidí by to nečetla. Kdybych tam napsala další rozkradený majetek, tak si to každý bude číst a bude si říkat: To jsme pěkně zmarnění a mizerní lidé.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Dobře, ale proto je možná dobře, že existuje tento pořad Jak to vidí, Českého rozhlasu Dvojky, kdy my skutečně máme snahu říkat pozitivní věci, protože skutečně těch věcí pozitivních u nás je hodně.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano, já to tak oceňuji, proto do tohoto pořadu ráda chodím, proto tady ráda mluvím a jsem ráda, že mě zvete. Protože tady se dá a je možné říkat lidem pozitivní věci, kladné, které se kolem nás dějí a nejsou ti lidé zavalováni jen tedy negativním záporným a tou špínou, řekla bych. Na ulici se také líp chodí, když je uklizená.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
To je pravda. Paní Šiklová, já se zeptám. Minulý víkend proběhly eurovolby. Já se vás nechci ptát na výsledky. Spíše by měl zajímal váš názor na relativně nízkou účast a za druhé, jakým způsobem dali vlastně Češi najevo, že patří do Evropy?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já si myslím, že nedali najevo, že patří do Evropy. Že se na to většina vykašlala. Víte, je obvyklé, že když se nic neděje, tak jde tak polovina lidí k volbám. Ale jako když už tam nejdou, jde tam pouze pětina, tak je to výraz, že o to opravdu ti lidé nemají zájem a že mají zájem jen o to negativní. Anebo že tedy zase ta Evropská unie byla prezentována v našich tedy sdělovacích prostředcích, aby se to četlo jenom jako něco negativního. Vždyť to je přece myšlenka, která nevznikla v Bruselu. Nevznikla nedávno, to je myšlenka staletá, dokonce vytvořit Evropu jako celek, pak dodatečně, když už nebudeme vycházet od Jiřího z Poděbrad, tak aspoň ty pokusy toto vytvořit ve 20. století a studenti v roce 1968 se snažili prosadit samozřejmě, že to byla utopie, jakési abychom my se stali součástí Spojených národů, spojené federace evropských národů a tak dále. To byla touha lidí, protože tyto státy jsou roztříštěné, ale když je to zase vykládáno, aby se to prodalo v těch novinách nebo ve zprávách, jen jak negativní a zase to opakování, do čeho ta Evropská unie mluví nebo nemluví, tak pak si člověk řekne: Nedivím se. Za to nemohou ti lidé, za to mohou, promiňte, novináři. A ti lidé, co vytváří mediální obraz, tedy nepřímo také my dva.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Nepřímo také my dva a tak jako zase řekněme, že ne všichni novináři nemůžeme je všechny házet do jednoho pytle.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Jsme toho my dva příkladem, že ne. Já se domnívám, že Evropská unie je velmi pozitivní věc. Že se tam musí dohadovat o blbostech, to je také pochopitelné, ale my to nemusíme přijmout a tak dále. Tak to je podstatně a to je výrazné.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Vy jste před chvílí připomněla Jiřího z Poděbrad a jeho evropské iniciativy. Mimochodem právě v letošním a příštím roce je takové, bych řekl, výročí dvouleté, kdy Jiří z Poděbrad organizoval cesty po Evropě. Takže o tom skutečně mluvíme ve chvíli, kdy je vlastně výročí tohoto evropského počinu. Já se ještě zeptám, paní Šiklová, myslíte si, že ta nízká účast, jak vy jste řekla, je určitým výrazem, řekněme, kritiky Evropské unie, ale myslíte si, že my Češi jsme si dostatečně neuvědomili možná, že jsme na té evropské straně a nikoliv na té straně, na které jsme byli do roku 1989?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Tak to jsme si snad uvědomili, ale nevyvozujeme z toho závěry, že tudíž naší povinností je se na tom také podílet, když si jen pomyslíte, že tady lidi říkají, jak ta Evropská unie nemá význam a jak jsme tam bezmocní, a protože prostě se nezvednou a nehodí tam ten lístek, tak máme o polovičku poslanců, které bychom tam mohli mít, tak jich tam máme jen polovinu. Není to vlastně hloupost? Veliká hloupost. Ale to není hloupost těch lidí. To je hloupost těch politiků, kteří využili vlastně tu agitaci nebo možnou agitaci pro Evropskou unii, využili ne pro prezentaci a zvýraznění Evropské unie, ale pro vlastně boj proti sobě. Takže jste s každá skoro ta strana zdůrazňovala, co tedy od ní nechce a jak ona dělá to nebo ono a proč ta druhá strana je špatná. Je to, já bych řekla, nedostatek, jakási nedospělost našich politiků, ale my jsme si je zvolili nebo aspoň mlčíme, když už tam jsou.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Paní Šiklová, já bych se rád ještě také zmínil o festivalu Camorro, který probíhá v tomto týdnu. To si myslím, že je také velice významná událost, která už se koná od roku 1999.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já si myslím, že se koná dokonce od roku 1990 a že se to takhle ještě nejmenovalo, ale bylo to tady první setkání, dokonce to bylo pod záštitou prezidenta Václava Havla. Ale to, víte že se může konat Camorro, což znamená v romštině Slunce, že tady je festival, mezinárodní festival, že se tady ti lidé ubytují, že zde mají svoje vystoupení. Dneska myslím, že v Roxy v Lucerně, a na řadě míst. To že je to obsazeno nejen těmi účastníky, ale i diváky, no to je přeci nádherný doklad toho, že asi nejsme tak netolerantní a že tedy tak velký rasismus, jak to někdy říkáme, jako tedy není. To by přece se nemohlo konat. Já jsem se nesetkala nikdy s tím, že když třeba šel průvod potom těch zpěváků a hudebníků Prahou, že by někdo měl proti nim nějaké námitky, naopak byli vítáni, takže to, že se zdůrazňuje, že támhle jeden pán nebo paní v "Horní Dolní" nadává na cikány, to si je zase vytváření účelově někdy negativního obrazu. Já jsem ráda, že to Camorro tady je, že se ti lidé zde scházejí a že tedy doklad naší tolerance vůči jinému typu kultury a jinému typu umění je tedy i v tom, že pokaždé jsme schopni tedy přijmout a uspořádat takový festival.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano, já jen připomenu, že Český rozhlas, když jste mluvila o té romské tvorbě, že Český rozhlas dokonce natáčí romské písničky a dokonce romské písničky pro děti, pro naše Rádio Junior. Ale když jste řekla ten název v češtině Slunce, možná, že by tomu festivalu pomohlo, kdyby se jmenoval Camorro pomlčka Slunce, co myslíte?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To já nevím, to si musí rozhodnout oni, nezapomeňte, že to jsou účastníci z řady a řady zemí, kteří mluví různými jazyky, takže tedy to, že používají právě té romštině to slovo jediné, je docela správné. Já si to tedy aspoň myslím a říkám: Jsem hrdá na to, že ti lidé se zde scházejí, zde vystupují a že to takhle tedy probíhá a máte to už kolik dní, a pokud vím, tak všechna představení jsou báječná.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Paní Šiklová, vědci varují před takzvanou digitální demencí. Co si pod tím představit? Mimo jiné to, že mladí lidé jsou tak závislí na elektronických zařízeních, že si už ani nedokážou zapamatovat například své telefonní číslo. Co si o tom myslíte o tomto problému?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Podívejte se, za prvé je to název jedné knížky, která teďkom nedávno vyšla. Tím se to stalo populárnější a to není jen to, že by si nebyli schopni zapamatovat, ale protože to není potřeba, tak to nedělají. Já v tom tak zase hrůzu velkou nevidím, protože například my také můžeme jít pěšky a klidně raději jedeme třeba tramvají nebo metrem prostě proto, že je to pohodlnější, tak to je asi tento způsob, faktem je,že se naše schopnost chodit kilometry asi tedy snižuje, nebo to považujeme už jako kuriozitu,že bychom jako Karel Hynek Mácha prostě chodili pěšky do Prahy a zpátky, to už se asi tak nestává dneska běžně. Tak to je totéž s tou digitální tedy demencí. Je to vlastně pomůcka, která nám potom znemožňuje nebo hůře potom se budeme snažit se znovu vrátit k tomu celému. Já si pamatuji, že třeba v době mého dětství nebyly samozřejmě žádné kalkulačky, pak když se objevily, tak maminka pokoušela se a také to dělala napřed, jestli ta kalkulačka opravdu počítá správně, takže ty údaje přepočítávala po ní.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
To je krásné. A myslíte si, že obranou proti té, jak se jmenuje i ta kniha, digitální demencí je to, že bychom měla nebo aspoň ta nejmladší generace ne tolik používat různá elektronická zařízení nebo ten vývoj je vlastně nezvratný. Co si o tom myslíte?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Lidé to, co dříve dělali z nutnosti jako třeba chodili pěšky, tak dneska dělají ze sportu lidé dříve si spoustu věcí pamatovali a museli pamatovat, protože neuměli psát, nevěděli to jinak a tak si je pamatovali. A dneska tedy my si je nemusíme pamatovat, a tak máte skoro v každých novinách přílohu Zapamatujte si a různé křížovky a tak dále. Něco, co bychom mohli dělat docela přirozeně na podkladě svého životního stylu, tak to jsme vytěsnili a pak si to dáváme jako zvláštní libůstku, jako sportovní disciplínu, takže myslím si, že je lepší než luštit křížovky, je lepší se pokusit si ty věci zapamatovat a já si je také zapisuji.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Je pravda, že dnešní generace pořádá se třeba pro ní různé víkendové pobyty v přírodě, kde dokonce s sebou ti lidé nemají ani mobilní telefony a to je právě to, o čem jste mluvila, aby vlastně se dokázali obejít bez jakékoliv elektroniky. Tak to je asi ta cesta, myslíte si?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano, ale takových věcí je hodně, třeba teďkom bylo setkání akademické YMCA, Young Men's Christian Association, v neděli a více dní to trvalo a tam také se nepoužívaly mobily a je to svět, který si ti lidé odpočinou i od této civilizace a bylo to v nějakém novém klášteře, který teďka byl nedávno vznikl, nedávno v dostavění, ani jsem netušila, že se v současnosti staví kláštery a Naše paní nad Vltavou se jmenuje a tam také ty sestry neměly ani jedná neměly mobil ani telefon, ani tam nebylo připojení.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Paní Šiklová, ještě poslední téma, které bychom mohli probrat. Osamoceně žijících mladých lidí velmi rychle přibývá. Jedná se o lidi ve věku mezi 20 a 39 lety. V roce 1970 jich bylo 46 tisíc. V současné době je to 300 tisíc lidí. To znamená, těchto lidí osamoceně žijících hodně přibylo. V čem vy vidíte ten jev zvláštní?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Podívejte se, málokdo dneska má chuť přijímat odpovědnost na dlouhou dobu nebo dokonce na celý život a manželství nebo vztah s druhým je něco takového, co zavazuje. I to je hlavní důvod, proč se málo rodí dětí. Protože ti lidé nejsou ochotni se zavázat a přijmout určitou skutečnost a jako je třeba to manželství nebo ty děti a tím pádem tedy jsou sami odkázáni na sebe a samozřejmě to, co se říkávalo dříve, to co neuděláš s telecí hlavou. S hovězí už neuděláš a pak se diví po třicítce, že jsou samy, že třeba ty děti už nemohou mít a stávají se z nich nerudní, nepřizpůsobiví jeden druhému, a proto žijí sami.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hostem dnešního pořadu, jak to vidí, byla socioložka Jiřína Šiklová, přeji vám hezký den, na shledanou.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já vám také, na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.