Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 30. květen

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hostem dnešního pořadu Jak to vidí je hudebník, skladatel, pedagog, profesor Jiří Hlaváč. Dobrý den.

Jiří HLAVÁČ, hudebník, skladatel, pedagog
--------------------
Dobrý den.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Pane profesore, v těchto dnech probíhá Mezinárodní hudební festival Pražské jaro, už jeho 69. ročník. V čem jsou podle vás nové impulsy letošního ročníku?

Jiří HLAVÁČ, hudebník, skladatel, pedagog
--------------------
No, ta otázka je velmi, velmi zajímavá. Já musím říci, že jsem zatím navštívil 15 koncertů, logicky ještě z postu prezidenta soutěže jsem byl samozřejmě na všech čtyřech finálových soutěžních koncertech a pak jsem chodil na další. Měl jsem možnost výběru jak z orchestrální řady, tak z komorní řady. Já bych řekl, že festival probíhá velmi standardně, ale na stranu druhou se objevují určité momenty, které mne velmi potěšili. Já bych řekl, že v té nabídce je posílena škála mladých interpretů a těch, kteří možná už lehce končí s mládím a vstupují do té střední generace. Nicméně, když si uvědomím, že se v letošním ročníku představují hornistka Kateřina Javůrková, Belfiato Quintet. Já jsem slyšel na obou večerech Julii Fischer, fenomenální německou houslistku, kde jsem slyšel Janáčkovo Trio s klarinetistou Irvinem Venyšem, slyšel jsem vystoupení, které řídil dirigent Robert Jindra. Je tam Julie Svěcená, Pavel Haas Quartet, Pavel Trojan, to všechno jsou jména, která jsme samozřejmě zaznamenali v naší koncertní praxi. Troufám si tvrdit, že už je poznalo i zahraničí. Na stranu druhou stále můžeme mluvit o té nastupující generaci. To je báječný moment, že už v rámci Pražského jara mohou být porovnávání s tou elitou, která přijela z celého světa. Byla tady Vídeňská filharmonie, Mahlerův komorní orchestr a plejáda dalších báječných ansámblů. To důležité, co bych rád řekl po tom úvodu. Ty výkony mladých jsou velmi hodnotné. Tam je skutečně už mezinárodní měřítko, které snese si myslím srovnání v těch svých kategoriích s kýmkoliv ve světě a to je potěšitelné z dvojího důvodu. Jednak je evidentní, že česká interpretační škola má zase další osobnosti, které se pár desetiletí mohou prezentovat a druhý moment a to se mě dotýká dvojnásobně, že i česká hudební pedagogika neustrnula že stále, byť se mluví o tom, že zájem ze strany kandidátů vysokoškolské studium, že se zúžil, že je nižší, že ti lidé mají už dneska úplně jiné představy o své budoucnosti, že pořád česká hudební pedagogika umí vygenerovat špičku, která je mezinárodně respektovatelná a která má prostě svoji neoddiskutovatelnou úroveň. To je báječné.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
A je to skutečně jen jaksi zásluha pedagogiky hudební naší, jistě, samozřejmě bez pochyby, ale není to také tak, že se v určitých letech objevují určité talenty, v jakýchsi vlnách nebo to není pravda?

Jiří HLAVÁČ, hudebník, skladatel, pedagog
--------------------
Logicky, mohou být silnější ročníky, slabší ročníky,ale faktem je, že vedle toho vkladu české pedagogiky je také evidentní ta otevřenost vůči světu, protože řada z těch, které jsem zmínil už v rámci výměnných studijních programů mohly část svého studia absolvovat na nějaké zahraniční univerzitě a to má přínos nejen z hlediska jazykové vybavenosti, ale myslím si i z hlediska právě té interpretační celistvosti, velikosti, obsažnosti. Je to kompilát osobnosti, která tím, že mohla poznat i problematiku a jejich řešení v zahraničí, už k tomu všemu přistupuje velmi dospěle, velmi hotově, přičemž, jak jsem už řekl, řada z nich nedosáhla věkem ani 30 let.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Jaká je vlastně společenská, ale současně i ekonomická efektivita takových festivalů jako je třeba Pražské jaro, pane profesore?

Jiří HLAVÁČ, hudebník, skladatel, pedagog
--------------------
Já jsem před několika lety měl debatu se zajímavou osobností, která byla shodou okolností i v tom řídícím direktoriátu slavného festivalu v Salzburgu. A ten člověk mi řekl, že i v Rakousku se objevily názory, že ten festival je velmi nákladný a proč do toho má stát vkládat takovou částku, jakou vkládá. Mimochodem mnohonásobně vyšší než náš stát vkládá do Pražského jara, to jen aby bylo jasno. Někdo chytrý v tom Rakousku řekl: Dobře, tak si udělejme jednoduchý test. Vzali kružítko a udělali kolem Salzburgu kružnici 40 kilometrů a chtěli srovnávat z hlediska vytíženosti ubytovací kapacity, stravovací kapacity, návštěvy různých historických objektů a tak dále v době festivalu, před a po festivalu. A zjistili to, že období, kdy je festival, se vložený šilink, tehdy šilink vracel třikrát a mimo festival tam je období, ta návratnost byla více než stoprocentní. Tím ty debaty byly ukončeny, protože i ti, kteří měli stále na paměti ten finanční vklad státu, dostali jednoznačnou odpověď, prosím pěkně, díky tomu festivalu dostává Rakousko příjem, který by bez festivalu nebyl. A já v té úvaze půjdu ještě dál. A to zase můžeme dát paralelu Pražskému jaru. Samozřejmě do Rakouska jezdí spousta turistů kvůli Kaprunu, Grossglockneru a Kützbühlu a tak dále. Ale na stranu druhou, jezdí se tam ta kulturní turistika, jezdí se tam do vídeňské Státní opery nebo na koncert Vídeňské filharmonie, když se tam člověk dostane. Logicky se jezdí také do Salzburgu na festival, ale logicky i do Villachu na Carintischer Sommer a tak dále. A ono se ukazuje, že tyto kulturní jistoty jsou pro turisty ze zahraničí stejným lákadlem jako zmíněný Kaprun nebo Grossglockner pro příznivé lyžařských sportů, takže myslím si, že společenská i ekonomická efektivita těchto festivalů je hodně vysoká a navíc ono to neběží jen setrvačností, tam je řada momentů, kdy lidé, kteří si zvyknou pravidelně navštěvovat ty které kulturní události, tam jezdí po desetiletí a co víc, ony k tomu vedou i své děti a to všechno má přesah generační. Já si myslím, že tady je důležité připamatovat, že i naše české festivaly, nejen Pražské jaro, mají tady tuto schopnost upozornit na to, že je tady určitá kulturně duchovní kvalita, kterou i zahraniční návštěvník velice rád poznává a pokud ji přijme, tak se vrací. Snem každého, lhostejno jestli v restauraci nebo na festivalu je, aby se mi lidé vraceli. Pak se stávám štamgastem. To je to důležité.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
To je pravda. Připomeňme, že letošní Pražské jaro vlastně obsahuje 51 koncertů, v 17 koncertních sálech, že se tady vlastně objeví během Pražského jara na 130 orchestrů a sólistů, to znamená, to, co jste říkal, že ta společenská část nejen ta ekonomická, ale právě ta společenská a kulturní je opravdu nezanedbatelná.

Jiří HLAVÁČ, hudebník, skladatel, pedagog
--------------------
Je nezanedbatelná a navíc pořád nás to ukazuje jako národ, který je hoden té hudební tradice, toho hudebního odkazu a já jsem pyšný na to, že to všechno vlastně neskončilo u Bohuslava Martinů a že i celá druhá polovina 20. století a potažmo i naše současnost nabízí stále osobnosti, které z hlediska hudebního světa jsou pro zahraničí velmi atraktivní.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Pane profesore, já nemohu neříci, že jste byl dlouholetým předsedou stálé komise rozhlasové soutěže Concertino Praga a ta spojitost mezi Pražským jarem a Concertinem Praga je v mnoha ročnících nápadná, ale v tom letošním ročníku velmi nápadná, protože vítězem soutěže Pražského jara v oboru fagot se stal Jan Hudeček, který byl vítězem Concertina Praha v roce 2008. To vás přece muselo tohle potěšit?

Jiří HLAVÁČ, hudebník, skladatel, pedagog
--------------------
No, mě to samozřejmě vždycky fascinuje. Ten osud vítězů Concertina Praha, kteří dozráli a za pět šest let vyhráli Pražské jaro, to je evidentní. To bylo v případě Ivo Kahánka a mohl bych jmenovat řadu dalších. Já si myslím, že Concertino Praga bylo a je fenoménem, který dokázal pro českou interpretaci vytipovat osobnosti, u nichž bylo evidentní, že je tam velká perspektiva. Já zase mohu říci, že rozhlas i tím, že jim poskytnou následně třeba řadu koncertů v rámci jihočeského festivalu, že si ověřil i to, že jejich vystoupení v rámci třeba pražského koncertu, že ta výkonnost není náhodná, že byla opakovaně potvrzena a mám tu zkušenost,že lidé, kteří úspěšně prošli Concertinem Praga, že se velice výrazně prosadili v tom jakoby seniorském věku. Ostatně jména jako Gorokhov, Sitkoveckij, Hudeček to všechno deklarují, to potvrzují. V případě Honzy Hudečka to je samozřejmě dlouhá historie, protože.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Nerad vás přerušuji, ale jen řekněme, že Jan Hudeček a Václav Hudeček slavný houslista, že to je jen shoda jmen. To není žádné příbuzenstvo, i když ani to by nebylo na škodu.

Jiří HLAVÁČ, hudebník, skladatel, pedagog
--------------------
Ano, je to shoda jmen. Ale u toho Jana. Nezapomeňme, že on teď, když v letošním roce vyhrál Pražské jaro, on byl nejstarším finalistou ve věku 23 let. To je až nepochopitelné. A stejně tak musím říci, že on byl ten, který splňoval nároky soutěže Concertina Praga ve věku 14 až 15 let a nikdy se nediskutovalo o tom, jestli se má věková hranice posouvat dál nebo ne. Hudeček naprosto se nějakým způsobem eliminoval od těch svých vrstevníků. Bylo to hodně všechno nastaveno v rovině výluky, podchyceno, správně vedeno, on to vždycky podkládal nejen svým talentem, ale já si myslím, že i velkým úsilím a velkou pracovitostí. Takže to nevzniklo jako z ničeho. Samozřejmě, za tím je úžasný kus práce a nutno říci, že stejně tak u nás na hudební fakultě byl báječně veden dvojicí našich pedagogů Františkem Hermanem a Jiřím Seidlem. A to je možná dokonce i nejtěžší moment, protože i já měl období, které bych nazval jankovitými léty a oba dva páni profesoři to uměli ukočírovat a uměli to nasměrovat tak, aby ten Honza se nezpronevěřil jednak svému talentu, ale aby také neprohospodařil určitý čas a energii, která samozřejmě pak už je nevratná. Takže Hudeček to všechno potvrdil a já jsem mu při předávání cen na Staroměstské radnici řekl i nahlas, že tímto momentem má u mě vše odpuštěno, protože já jsem s ním prožil coby vedoucí katedry dechových nástrojů také leccos, co živ budu, nezapomenu, koho všeho jsem musel oslovit a vysvětlovat, aby ho nevyhazovali ze školy, protože nikam nechodil. Takže on to zvládl, on to pochopil všechno. Nakonec přišel po té ceremonii za mnou a řekl: "Pane profesore, já se vám chci omluvit, protože vím, že jsem vám způsobil leccos." Ale my jsme kamarádi a já jsem se vždycky snažil být mu nápomocen a budu to dělat i dál. Takže Hudeček je osobností, na kterou se můžeme dneska dívat s plným respektem vážností a co víc, nezapomeňme, i minulý ročník pražské jarní soutěže vyhrál Čech Václav Vonášek v oboru fagot a tady ten moment, že na sebe navazují dva Češi, je skvělým potvrzením nejen úrovně toho oboru u nás, ale musím zopakovat i to, kvality všech pedagogů, kteří se na profilování osobností Vonáška a Hudečka kdy v celé jejich éře podíleli. To je strašně důležitý moment. Ta míra kolegiality a pochopení, že každý může přistavit určitý díl v jeho osobnosti.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
My jsme Jana Hudečka, že se k němu vracím také, coby organizátoři soutěže Concertino Praga jsme si s ním užili v tom pozitivním slova smyslu své legrační dny v jižních Čechách na jihočeském festivalu Concertino Praga. Vy jste, pane profesore, u té soutěže vlastně od samého začátku. Nemá smysl vyjmenovávat, kdo všechno tou soutěží prošel. Samozřejmě řekli jsme Václav Hudeček, Pavel Šporcl a další a další, ale já bych chtěl zdůraznit, že tady je velice důležitá role Českého rozhlasu, že vlastně celou tu dobu, přestože se možná i někdy uvažovalo o zrušení této soutěže, že ji neustále podporuje, ale jak vy vnímáte to spojení hudební soutěže a média veřejné služby?

Jiří HLAVÁČ, hudebník, skladatel, pedagog
--------------------
Já to vnímám stejně jako, vrátím se k tomu, ale stejně jako je případ soutěže Pražského jara a festivalu Pražské jaro. Rozhlas z pozice své historie, z pozice dneska své profilace, svých možnost, nabízí určitý servis, nabízí určitou rovinu prezentace toho, co považuje za velice kvalitní a hodnotné. Ta jistota, že soutěž se bude opakovat pravidelně, ta jistota, že nahrávky, soutěžní snímky, ale pak i ty z těch festivalových koncertů, mají své odvysílání velmi často i s odborným komentářem, to všechno je strašně přínosné a strašně důležité. Je to ta osvěta, je tam určitá míra i kontaktů, přímých kontaktů se zahraničními stanicemi a tak dále. To je skvělá služba a skvělý servis a jen tak mimochodem je to zvláštní, že Concertino Praga má stále svůj primát, protože já ve světě neznám jinou soutěž, která by ho okopírovala. Čili bylo to nastaveno výborně a výborně to funguje do dneška. Samozřejmě díky tomu, že rozhlas může poskytovat například povinné skladby a tím se stále prezentuje česká tvorba. To je moc důležitý moment, aby se i zahraniční mladí hudebníci zavčasu setkali s tvorbou českých skladatelů. Je toho víc. Ten primární moment je rozhlas si vytipovává prostřednictvím soutěže hudebníky, s nimiž může v dalších desetiletích počítat i pro své nahrávání, pro své koncerty, a tak dále a tak dále. A mladí hudebníci zase dostávají do vínku nejen to, o čem jsem mluvil, že se mohou ukázat, ale patřičnou míru zodpovědnosti a respektu, protože jsou poměřováni se stejně kvalitními hudebníky ze zahraničí a ten, kdo obstojí a zvykne si ve věku 15, 16 let, že jeho sláva nemusí končit u karlínského viaduktu a že může jít opravdu celým kontinentem, to je strašně dobře, uvědomit si, že práce, kterou se snažím dělat na špičkové úrovni, to pravé posvěcení může získat až v okamžiku, kdy je uznána v tom širokém globálním světě.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Máme za sebou volby do Evropského parlamentu. Pane profesore, co vy očekáváte od nově zvolených poslanců, europoslanců?

Jiří HLAVÁČ, hudebník, skladatel, pedagog
--------------------
Co očekávám? Já si troufám tvrdit, aspoň jsem naivní, že přijde nová osobnostní kvalita těch, kteří ještě nemají Brusel přečtený se vším všudy, přečtený tak, aby věděli na jaká zasedání už se chodit nemusí. Chci věřit tomu, že účast našich zástupců bude v procentech stoprocentní, že budou těmi, kteří budou umět velmi logicky a velmi srozumitelně osvětlit problematiku toho, o čem se bude jednat. Budou těmi osobnostmi, které mohou doložit, že i početně malý desetimilionový národ může nabízet do toho celkového kontextu velký myšlenkový potenciál osobností, kteří mluví pravdu, mluví fundovaně, mají ověřená a osvědčená fakta a budou těmi, kteří si tam velmi rychle vybudují respekt pro jakoukoliv diskusi, pro jakoukoliv polemiku a tudíž pro následně jakékoliv hlasování. Ono se zdá, že těch našich hlasů je početně velmi málo, ale ono když tam bude 21 chytrých, zodpovědných a kvalitních a fundovaných a pravdivých, ono je to kvalita, a já bych byl strašně rád, abych slyšel i to, že čeští europoslanci jsou skutečně respektovanými osobnostmi v rámci toho celku a že nám budou vytvářet nejen jaksi potenciálně důvěryhodného státu, který to v rámci eurounie míní vážně a míní zodpovědně, ale že nám tam skutečně budou dělat to přemostění, aby se nemuselo stále diskutovat o tom, jestli umíme či neumíme využít někdy zneužít evropské dotace a tak dále. Já si myslím, že je tam potřeba očisty určité a to je očista v rovině fundamentu. Ve smyslu kvality a také očista ve smyslu etickém, tedy jsme korektní, jsme dochvilní, jsme zodpovědní a jsme pravdomluvní. To je jednoduché.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Myslíte, že je podstatné jaké složení, řekl bych, politických stran jsme vyslali tam do toho Bruselu nebo jde spíše o to, že je tam prostě 21 zástupců České republiky bez ohledu na tu, co převažuje podle vašeho názoru?

Jiří HLAVÁČ, hudebník, skladatel, pedagog
--------------------
Já bych řekl, že to 4, 4, 4 na tom prvním stupínku, že je svým způsobe moc dobré. Jinými slovy, dá-li Bůh, tak přestane zdůrazňování, kdo byl tím skutečným vítězem a tudíž musí mít logicky pravdu nejdůraznější a největší. A možná,že na tom malém vzorku třikrát čtyři, se naučíme řešit řadu problémů i tady doma, protože chytrá hlava je mnohem důležitější než to, jestli jsem momentálně předsedou čehokoliv a já si myslím, že jak Evropa, tak náš stát musí řešit řadu problémů tím, že umí jednat, že umí diskutovat, že umí věci osvětlit, vysvětlit, že je nějakým způsobem umí zdůvodnit. Domnívám, se že by to mohlo být dobré, protože bude-li těch 21 v uvozovkách koní táhnout za jeden provaz, jeden vůz, tak se to objeví, to se prostě musí promítnout. Mělo-li by to být ono česky zavedené, kdo s koho, tak samozřejmě budeme za pět let stejně smutní či posmutnělí, jako jsme byli teď. Já jsem optimistou. Věřím tomu, že tam bude skutečně kvalita, že ti lidé, o nichž jsem se zmínil, jsou zavedenými osvědčenými diskutéry, že umí skutečně osvětlit problematiku a tak dále, a tak dle, chci tomu věřit.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ve světle toho, co jste řekl vlastně, by pak bylo možná i lhostejné, pokud by ta jednadvacítka těch našich zástupců byla tak kvalitní, jestli účast ve volbách byla 18 % nebo bývala byla víc.

Jiří HLAVÁČ, hudebník, skladatel, pedagog
--------------------
Je otázkou, jestli by ten poměr sil naskočil jinak, ale já vyslovím něco. Co jsem zatím nevyslovil. Já si myslím, že ti, kteří nepřišli k volbám, že to nebyly euroskeptici a že to nebyli dokonce ani lidé, kteří by byli tou politickou scénou nějakým způsobem už znechuceni. Já se domnívám, že to byli lidé, kteří buďto řadu jiných zájmů a jiných povinností, nezapomeňme, bylo velmi krásné počasí, to také hraje svoji roli. Hrál se hokej, to také hraje svoji roli, takže připusťme si myšlenku, že i kdyby ta účast byla o 10 až 20 % vyšší, že by víceméně ten poměr sil byl stejný. Já si myslím že by to tak bylo. Ale nejsem odborníkem na politické vztahy a na diplomacii, ale myslím si, že by to tak bylo, že to v podstatě odpovídá rozpoložení určitých názorů a určitých postojů naší populace v současnosti.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Pane profesore Hlaváči, jak důležitý podle vás je pro veřejnou službu věk?

Jiří HLAVÁČ, hudebník, skladatel, pedagog
--------------------
Já jsem si tu otázku položil mockrát a vzhledem k tomu, že jsem se v posledních dvou letech rozloučil s řadou funkcí, včetně a požádal jsem o uvolnění včetně Concertina Praga a Pražského jara, tak si myslím, že věk je důležitý. A uvedu i argument, který jsem uváděl tehdy. Já si myslím, že pro tuto práci mají být lidé, kteří jsou schopni nabídnout minimálně 10, ale spíš 15 let určité kontinuální práce, čímž odpovídám ano, pro mě optimální věk na to, abych se začal zaobírat tuto myšlenkou končí někde na té padesátce, kdy mám, myslím si, řadu zkušeností, ale mám ještě dostatek fyzické i psychické síly k tomu, abych to všechno uměl nějakým způsobem prosadit, uměl s tím pracovat a v mých 65 letech já nemohu nabízet 15-letou kontinuitu a kdybych to udělal, tak bych byl směšný. Takže věk je důležitý. Myslím si, a to je vzkaz a memento pro řadu dalších, kteří si myslí, že jsou nepostradatelní. Já jsem v poslední době zaslechl od řady lidí, kterých si vážím, to je umění odejít. Umění odejít. A já to ctím, já to respektuji, takže nemám hranici spodního věku. Vzpomínám na tu dobu, když pan exprezident Klaus měl problém s tím jmenovat do řady soudců ty, kteří nedosáhli věkem 30 let a měl pocit, že jejich životní zkušenosti nejsou zdaleka tak průkazné nebo dostačující pro tuto funkci. Já bych s tímto takový problém neměl, protože znám ve své profesi řadu osobností, kteří hluboko pod třicítkou jsou nejen skutečně špičkovými interprety, ale to jsou osobnosti, s nimiž je možné mluvit o čemkoliv. Ale na svém vlastním případu uvádím, že ta horní hranice věková by vždycky měla určovat to, že mohu nabídnout minimálně 10 spíš 15 let kontinuální kvalitní a svým způsobem velmi efektivní práce.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Pane profesore, já vám děkuji.

Jiří HLAVÁČ, hudebník, skladatel, pedagog
--------------------
Děkuji pěkně.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.