Přepis: Jak to vidí Jan Svatoš – 1. července

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý a dobrý poslech přeje Zita Senková. V Jak to vidí, ve kterém až do konce srpna budeme cestovat světem i naší vlastí, se dnes s filmařem Janem Svatošem podíváme na sever Keni. Dobrý den. Já vás u nás vítám.

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Jambo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To bylo?

Čtěte také

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Aby to bylo svahilsky a stylově, tak to je svahilský pozdrav havari zakazi, to je jak se máš, takže to je, bysme, celá severní Keňa vlastně podobně jako jižní Keňa, mluví svahilsky, když možná se dneska narazíme na to, že v tom severu to není tak jednoduché domluvit se těma dvě..., těmi dvěma úředními jazyky, které v Keni platí, což je angličtina a svahilština.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale už jste do toho evidentně pronikl.

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Já se snažím, protože to, ten jazyk je jedna z věcí, která otvírá filmařům i fotografům dveře, otvírá jim nějaké další pracovní vztahy vůči, vůči Afričanům a hodně to, hodně to pomáhá. Takže se snažím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jací jsou? Jak se daří pootevírat ty dveře, Honzo?

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Tak samozřejmě, pokud tam do Afriky, a to mám zkušenost z mnoha státu, kde dorazíte a jste trošku více pokorní, nejdete jenom jako bohatý běloch ze Západu, tak se k vám samozřejmě ti lidé chovají úplně jinak, pokud projevíte i úctu třeba ten jazyk je opravdu jedna věc, která se mi osvědčila. Třeba v Botswaně, že ti lidé se na vás dívají úplně, úplně jinak, stačí jenom mít základní návyky, pozdravit slušně, zeptat se na, na to, jak se jim daří a ty dveře jsou právě pootevřené a toto mám skutečně vyzkoušeno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vůbec reagují, nebo vnímají Evropany? Možná i vzhledem k historii.

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Tak to je poměrně složitá otázka, která by asi vystačila na jeden, na jeden celý pořad. Samozřejmě v dnešní době už jsme daleko za tou dobou, kdy Afrič..., africké státy získaly nezávislost těch několika vlnách, ale zajímavé je třeba na látku, když to můžu třeba vztáhnout k tomu, co jsme se věnovali v našich předchozích projektech ve vztahu třeba k minulosti, tak je zvykem bohužel, že vše nejen to špatné, ale i to dobré, co souviselo s koloniální minulostí, tak na to se třeba zapomnělo, to jsme si vyzkoušeli i v Keni, kdy jsme pátrali vlastně po odkazu manželů Martina a /nesrozumitelné/ Jonsonových, téma, kterýmu se nadále chceme teďka věnovat, tak tam je pozoruhodné, že byť oni udělali obrovské množství dobré práce, i pro, pro, pro přírodu, současnou přírodu Keni, tak jsou úplně zapomenuti a to je poměrně zajímavé, protože je to prostě jak, jak, jakmile to bylo spojeno s tou koloniální minulostí, tak Afričané na to rychle zapomínají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
My se chceme podívat společně do drsného kraje na severu Keni u jezera Turkana. Je řekla bych opakem toho možná až zprofanovaného jihu?

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
To si myslím určitě. Je to dokonce taková, taková Popelka oproti tomu, oproti tomu jihu, protože se stačí jenom podívat na satelitní snímek, Keňa je země velká jako Francie a už ten satelitní snímek nap..., napovídá těmi dvěma barvami, ta spodní je zelená a taková šťavnatá, e..., evokuje to samozřejmě hodně vláhy, hodně zvířat, hodně lidí, hodně turistů, to je potřeba podotknout a ten sever je spíše do žlutých barev, tu a tam se zasvítí jeden zelený bod, což jsou ty vulkanické hory, ale je to region, který je totálně vyprahlý, je to /nesrozumitelné/ oblast, kde je spousta témat, které od návštěv turisty vlastně odrazují, je to, je to, to je politická minulost, je to bezpečnostní situace, jsou to klimatické podmínky, takže to je několik faktorů, které bohužel ty lidi odrazují. Já si myslím, že to není zdaleka tak, jak se o tom tvrdí, protože do roku 1991 tam byl ještě vyhlášen výjimečný stav a ta negativní pověst, která se váže k severu a k těm šiftám, což byly vlastně milice, které bojovaly za osamostatnění somálských obyvatel oproti Keni, tak už částečně neplatí, nebo aspoň, alespoň v některých regionech. Pro..., problémem zůstává samozřejmě ten východní sever, který je na hranicích se Somálskem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Roste zájem turistů? Lze říct v poslední době možná, nebo?

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Tak asi pozoruhodný je, pozoruhodné je právě to jezero Turka, na kterém se dneska budeme povídat. Tam je zajímavé to, že třeba vlastně přímo v Lujanglány probíhá, probíhá festival Turkana, který sdružuje etnické umění toho, této oblasti, protože to, že je severní Ke..., severní Keňa, to jsme vlastně ještě nezdůraznili, je bohatý region také na keňská etnika je tam neskutečné množství různorodých etnik, které to činí neskutečně pestrým, pestrým kraje, to je jedna z věcí v oblasti Marao je největší velbloudí, velbloudí vlastně dostih na, v celé Africe, tam se sjíždí každý rok x závodníků z celé Afriky, takže to je taky pozoruhodná věc a všechno to spadá do té, do té severní Keni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste natočil mimo jiné snímek Africa obscura, právě dokumentuje vaši expedici do těchto víceméně nehostinných končin. Co vás tam nejvíce možná překvapilo, třeba co je i v rozporu s tím, jak se o tom severu mluví?

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Tak pozoruhodné bylo to, že my, když jsme do těch jednotlivých částí za..., zavítali, tak jsme narazili na úplně poměrně jako přijetí, dobré přijetí těch, těch obyvatel, protože opravdu bylo tradicí říkat, že vlastně na sever by člověk neměl jezdit, že to je nebezpečné, ale v tom středním severu jsme byli příjemně překvapeni. My jsme s sebou měli lékaře, který tím, že když jsme někam přijeli, tak jsme nejeli tam jako turisté, to je pravda, že jsme se třeba snažili těm lidem pomoci, ať už třeba tou lékařskou pomocí a ten pohled na nás se úplně samozřejmě změnil. Pravda je, že už třeba jsme tady narazili na tu jazykovou bariéru, obrovskou výhodou je, že jsme měli stopaře a průvodce mého kamaráda Johna, který uměl vlastně nejen ty dva hlavní jazyky, anglicky a svahilsky pochopitelně, ale na tom severu je potřeba umět ty domorodá, ty domorodé jazyky, jako jsou, jako jsou, jako je jazyk řeč Samburů, Turkánců, protože ti lidé tam hovoří, oni se nepovažují za Keňany, oni se považují sami za sebe, oni se považují za ta etnika, ke kterému sounáleží. Takže ta komunikace je poměrně složitější, ale jsem nesku..., byl jsem neskutečně překvapený jak, nebo ten hlavní důvod, já jsem měl pocit před tím, než jsem do severní Keni jel, že v Africe už se nenachází žádné etnikum, které by bylo, nechci říkat úplně v pravěku, ale které by žilo nějakým svým vlastním způsobem a dále na poté koli, o které se vydali žít před stovkami let a v té severní Keni jsem ten pocit měl. Víc se tam objevovaly některé artefakty, které připomínaly naší civilizaci, tak tam jsou Gabrové, jsou tam Borani, jsou tam lidé, kteří Turkánci, Almolové, kteří žijí stále oblékají se v těch nádherných krojích, dokonce se mi stalo, že jsme našli lidi, kteří studovali v zahraničí a vrátili se do těch nehostinných regionů, což mně přijde naprosto unikátní, protože, když si jednou čichnete k tomu lepšímu, tak většinou ti lidé mají tendenci zůstávat ve městech, zůstávat na Západě, a tady se lidé vrací, zakládají školy, tak to je asi věc, na kterou jste se ptala, která mě překvapila, tak to je určitě jedna z nich, že ten sever je neskutečně pozoruhodný v tomto ohledu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A o něm nám vypráví na Dvojce Jan Svatoš.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte letní speciál o cestování. Hostem Dvojky je režisér a fotograf Jan Svatoš, hovoříme o severu Keni. Asi si u nás ve střední Evropě stěží dovedeme představit, že bychom pro vodu kráčeli mnoho kilometrů a dokonce pouští, což je právě v té oblasti poměrně časté.

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Už jsme zmínili, že ten, ta oblast té severní Keni, semiaridní, polopouštní oblastí, kde je opravdu velký nedostatek vody a je to samozřejmě v souvislosti na aktuálních klimatických podmínkách a čas od času, a toho byla svědkem i minulá doba, se stalo, že dorazilo velké sucho a potom skutečně jdou veškeré mírové vztahy stranou mezi těmi etniky, protože jak je tam málo zdrojů, které dokáží uživit jednotlivý kmen, jednotlivý klan, tak když je té vody nedostatek, tak potom už se může dojít skutečně k tomu, že mezi těmi etniky a to se často stává, právě v těch extrémních dobách dochází ke krvavým konfliktům, na jejichž konci jsou samozřejmě i lidské oběti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže válka o vodu?

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Válka o vodu a je to věc, která zní jenom jako taková noční můra, když se o tom dovídáme z médií, že se jednou bude bojovat o vodu a je pravda, že v těchto regionech, kde tý, té vody je nedostatek, tam je to naprosto vlastně věc, která je skoro, nechci říkat každodenní starostí, ale určitě se často objevuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Četla jsem právě v této souvislosti, že tam loni objevili dvě nové zásobárny, které skrývají miliardy kubíků vody. Máš k tomu nějaké nové informace?

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Tak je to podobné jako s tou, jako s tou Saharou, že většina těch regionů, která zdánlivě vypadá nehostinně, tak hluboko pod sebou skrývá obrovské množství zásoby vody, to je jedna z možností, jak tomu regionu pomoci, protože je úplně nejjednodušší tu vodu získat z toho místa, ve kterém ten konflikt se nachází. Další možností, kterou třeba v té severní Keni se snaží vlastně řešit třeba Francouzi, je to, že se snaží ty Keňany, nebo ty, ta etnika, která žijí třeba v Marsabitu, tak tam se snaží budovat podzemní nádrže, které by měly zadržovat vodu v období dešťů, takže ta voda, která steče ze střechy, by se měla dostat do nádrže pod jednotlivými chýšemi, domy, domami a mělo by to, mělo by tak vzniknout nějaká zásoba pro, pro, pro horší časy. O té, o té zásobě, o které jste mluvila, tak to je samozřejmě ještě hudba, hudba budoucnosti, než se najde způsob, jak to efektivně vytěžit tu vodu, ale je to dobrá zpráva bezesporu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná bychom se ještě mohli vrátit k samotnému jezeru Turkana, protože kolem toho je také celá řada zajímavostí. Už samotný objev, mimochodem také nesl název Rudolfovo jezero, pokud se nepletu.

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Hm, tam to jezero je pozoruhodné tím, že ono má několik, několik přízvisek, několik jmen a pozoruhodné je také to, že se bavíme o největším pouštím jezeru na světě a skutečně, když se podíváte na tu, na tu, na tu mapu Keni, tak jak jsem mluvil o té šedé barvě, tak najednou od severu na jih vybíhá obrovská jizva, která je vyplněna takovou blyštivě zelenou barvou a zdánlivě to vypadá, teda, když v Keni je sucho, tak proč ti lidé neberou vodu z toho jezera Turkana, které je skutečně nesmírně obrovské, ale je to největší pouštní jezero a možná, když se vrátíme k tomu názvu a k těm úplným počátkům, k tomu jeho objevu, tak se jedná také o nejpozději učiněný největší objev v subsaharské Africe, který spadá do roku 1888 a myslím si, že není úplně náhoda, že byl učiněn tak pozdě, protože ono to, ta krajina skutečně tím, jak byla nehostinná, tak asi v Africe už do té doby bylo všechno potřebné a lákavé objeveno a hrabě Teleke, který spadl pod vlastně Rakousko-Uhersko, měl požehnání prince, korunního prince Rudolfa, což byl syn France Josefa a královny Sisi, tak ten byl milovník přírody a on té expresi požehnal a Telekemu slíbil, že to jezero, když objeví, tak ponese jeho jméno, ale to ještě nevěděl, do čeho s tím kolonelem, hnelem šli, ona ta expedice byla velice, velice vypjatá a kritická a nebezpečná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak skončila?

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Skončila dobře, protože přežili ti hlavní dva vedoucí, což byl hrabě Teleke, který tu expedici vedl, to byl mimochodem vášnivý lovec a jedlík. On mu svahil..., svahilští obyvatelé přezdívali bmvanatunor, což byl pan bachor, bysme pře..., pře..., vlastně mohli přeložit volně, protože měl rád jídlo a mus..., musel mít nosiče, kteří ho nosili, měl obrovské břicho, Ludwig van Hehnal, což byl rakouský důstojník, tak to byl ten člověk, který psal o té výpravě deník a dělal přírodopisné objevy a dopadlo to tak, že oni samozřejmě tím, že byly pověsti o tom velkém jezeře s velkým množstvím vody, tak šli na ten sever, ale tím, jak se krajina dramaticky proměňovala, tak už jim ubývali síly a začali lidé umírat žízní, docházely potraviny, v tu dobu byl neúrodný rok v tom roce 1888 a oni potom na jihu vystoupili na jeden vulkán, rozhlédli a najednou viděli před sebou vodu, obrovské množství vody, to Rudolfovo jezero, jak se k tomu rozutekli, za den byli u té vody, všichni se napili, jenže ta voda nebyla vhodná úplně k pití a celej ten tým, celá ta expedice dostala vlastně průjmové onemocnění, takže další množství lidí potom zemřelo a jedině tím se rozhodli jít ještě teda trošku více na sever, tak narazili potom na osadu Luajangaláni kde jsou oázy, kde jsou prameny dobré vody a tam už teprve ta expedice byla zachráněná, ale bylo to jen tak, tak a málem ta expedice skončila velkým nezdarem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čím je jezero Turkana, z toho přírodního hlediska, mimořádně pozoruhodné?

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Tak je pozoruhodné pro mne osobně, když jsem to jezero viděl, tak i ten další název, které má Nefritové moře /nesrozumitelné/ jak ho nazval spisovatel a cestovatel Johny Hlabi, tak je i jedna věc, že ono skutečně působí naprosto přízračně, protože jste v krajině, kde se mísí kontrast mezi životem a smrtí, ta voda je symbolem života, ta okolní krajina je symbolem smrti, to je jak krajina boha podsvětí Háda, kde máte vulkanické balvany, ta teplota třeba údolí Sugutaoli, což je pod Turkem, pod Turkanou, tak tam teplota dosahuje až 50 stupňů Celsia. No a potom tam vidíte, že tu a tam se objeví nějaká vesnice, kde žijí Turkánci, kde žijí Almolové, což jsou rybáři, že ten, ten kontrast rozhodně je naprosto z říše fantazie. Jinak mimochodem v jezeru Turkana také žije nejpočetnější kolonie krokodýlů nilských vůbec na světě, těch je tam x tisíc, takže to je další věc, která je naprosto pozoruhodná, není to jezero bez života.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže takové rybaření, ulovit si nilského okouna, může jít trošku i o život.

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
/nesrozumitelné/ Jakub Vágner, ten náš rybář, se tam také vydal, protože ten nilský okoun, který dosahuje metrové velikosti je skutečně vyhlášenou, vyhlášenou pochoutkou, vyhlášenou rybou, která, která tu Turkanu obývá a je tam těch, těch parků je tam celá řada, do..., do..., dodejme, že celé jezero Turkana je, nebo ty jednotlivé části jsou v, v UNESCu, je tam centrální národní, vlastně centrální ostrov Národní park, jižní ostrov národní pak a národní park Sibiloi, ve kterém Lewis Leke učinil objev a našel spojící článek mezi opicí a člověkem, což je další věc, je to opravdu kolébka, kolébka lidstva, to všechno je jezero Turkana.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na Dvojce poznáváme severní Keňu s filmařem Janem Svatošem. My jsme se už zmínili o tom, že vlastně v té oblasti lovil český rybář Jakub Vágner, který mimochodem ale ryby nejí. Jaká další česká stopa tam existuje, nebo na kterou jste narazil?

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Tak my jsme se s jednou výraznější českou stopou setkali osobně, protože jsme o sobě věděli, nebyla to náhoda, to nebudu předestí..., to, to, to předestřu a je to, bylo to na hoře Kulal, hora Kulal je hora, která má zhruba 2 tisíce metrů nad mořem a je přímo vlastně u jezera Turkana na, na, na té, na té hoře je stanice, kam pravidelně jezdí česká výprava pod vedení pro..., profesora Davida Modrého z Veterinární univerzity v Brně a oni tam mají projekt českých ve..., veterinářů bez hranic na očkování proti vzteklině a očkují Samburům a domorodým obyvatelům velbloudy, psy, domácí zvířata a tím se snaží vlastně předejít těm vlastně chrání člověka, protože vzteklina je dobře známo jedním z největším problémů právě v tom, na tom severu kde ti etnika, ta etnika se chovají dobytek, takž to je naprosto věc, která je úchvatná a ty příhody, které David vyprávěl i na, na, na tom Kualu, tak na ten, na samozřejmě na, na do smrti nezapomenu, protože to bylo nádherné, vlastně v centrále v Gatabu to byla věc, která skutečně pozoruhodná, on vypráví, jak se rozdávají očkovací průkazy, jak učí ty domorodé obyvatele, aby ty ú..., ú..., vlastně ty průkazy si uchovávali, někdy se stalo, že prostě se vymlouvali, že ten očkovací průkaz byl pozřen třeba levhartem, tak je to poměrně, poměrně hodně úsměvné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale to může být docela realita.

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
To může být realita, ale myslím si, že to je spíš nezvyk těch obyvatel se na samozřejmě na jakýkoliv průkaz zvyknout, ale je fakt, že ti lidé chodí po těch letech, co to tam dělají, tak pozitivní bylo to, že ti lidé chodí na to očkování už sami, což je obrovský, obrovský úspěch.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká očkování mimochodem, Honzo, musí mít náš cestovatel, když se vypraví na sever Keni?

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Tak na sever Keni je potřeba celá řada, je to samozřejmě žloutenka A, B, je to břišní tyfus, je to cholera, je to žlutá zimnice, je tam těch, těch věcí je tam celá řada a samozřejmě antimalarika, záleží na tom, v jaké době do severní Keni jedeme, ale když jsem to počítal, tak to bylo zhruba nějakých 8 očkování, což už je poměrně slušná dávka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hovořili jsme o vodě, o nedostatku vody, mnohým obyvatelům tam musí stačit pár litrů vody na den. Jaké existují strategie vlastně pro zlepšení té situace?

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Tak těch, těch strategií je celá řada. Jedna, která mě neskutečně hodně zaujala, tak byla ve vesnici Kambia Ju, která byla zrealizovány z, vlastně ve spolupráci s keňským Červeným křížem a s jednou dánskou společností, která se zabývá solárními panely a oni tam vyřešili úplně nádherně jeden konflikt, protože v té vesnici docházelo ke krvavým konfliktům a v bojích o vodu, kdy se ty lidé nemohli domluvit, jestli jeden klan, nebo druhý klan na tu vodu má nárok a využili jednoho trendu, který je v Keni naprosto teďka zásadní a to je fenomén mobilních telefonů, protože je dobře známo, že celá Afrika v používání mobilních telefou..., telefonů v některých číslech dokonce předčí i západní svět, ale hodně je zajímavé to, že oni mají třeba v těch mobilních telefonech Internet, takže jsou online, to jsme poznali, že někteří rangerové byli na Facebooku, i když byli na severu, to je poměrně hodně zajímavé, to je fenomén další. Co je zajímavé, že keňský operátor Safari Conto to využívá toho fenoménu, že každý má mobilní telefon a oni mají systém, který se jmenuje Empesan, mobilní peníze svahilsky a ten spočívá v tom, že já si třeba můžu poslat SMSku a můžu natankovat benzín, kdokoliv mě může doplnit kredit a ten můžu potom používat v nějaké makroeko..., mikroekonomické transakce a jedna z nich je možnost si koupit vodu za úplně minimální poplatek a to je jedna z možností, jak se vlastně vyřešil ten konflikt v této vesnici.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
SMSka jak uhasit žízeň.

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Přesně tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak já doufám, že jsme dnes v Jak to vidí uhasili žízeň po informacích, alespoň co se týče oblasti severní Keni. Jane Svatoši, já vám moc děkuji a přeji vám na vašich cestách mnoho úspěchů a budu se těšit opět někdy na slyšenou.

Jan SVATOŠ, filmař
--------------------
Děkuji. Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra se Líbou Taylor, fotografkou vypravíme do Mexika. Dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.