Přepis: Jak to vidí Václav Šilha – 7. července

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ve studiu vítám fotografa Václava Šilhu, dobrý den.

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsem moc ráda, pane Šilho, že se nám podařilo sejít se, protože vy věšinu roku mnoho měsíců v roce trávíte právě na cestách. Kolik vlastně?

Čtěte také

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Já jsem to počítal, tak v poslední době to bylo tak zhruba půl na půl, šest měsíců venku, šest měsíců tady, ale chci to trošku zmírnit, protože přeci jen potom už je znát ta únava.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesionální fotograf ověnčený řadou ocenění. Vy jste začal fotit, protože jste cestoval. Dnes to platí spíše obráceně. Vy cestujete za záběry. Podle čeho si vybíráte vaše cíle?

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Já se soustředím hlavně na přírodu, nejen na zvířata, ale na přírodu jako takovou, tak samozřejmě podle destinací,které jsou zajímavé, které ještě nejsou, dejme tomu, u nás moc nafocený, protože ve světě samozřejmě je. Takže je to hlavně tohle to takový ten ucelený pohled, aby tam bylo, aby tam bylo něco, kde ještě moc lidí nejezdí, nebo kam ještě nejezdí moc turistů. A pak samozřejmě je to o tom co fotím rád, třeba rád fotím velké kočky, tak vybírám si i tyhle destinace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Šelmy, vaše doména. Jakou přípravu vyžaduje právě jejich focení?

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Rozhodně by si o tom člověk měl něco přečíst. Jakým stylem se ta šelma nebo to už je jedno co, chová, jaký má zvyky, potom samozřejmě příprava taková jako na cestu, taková ta běžná, co dělá úplně každý. Vědět, jaké tam může očekávat počasí, jaký tam jsou nástrahy, co se týče třeba bezpečnostní situace a tak dále, a tak dále. Tohle to určitě je potřeba, nicméně si myslím, že to není nic až tak hroznýho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak jste se připravoval na sněžného leoparda v indické části Kašmíru?

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Že jsem si zalezl doma do kouta a pomalu jsem umíral, protože jsem tušil, že to bude opravdu moc. Nikdy předtím jsem nebyl tak vysoko, to znamená, kolem 4,5 až 5 tisíc metrů a táhnout ještě 20 kilový batoh na zádech. Protože já jsem fotograf, nejsem horolezec, samozřejmě že pro horolezce nebo pro lidi, kteří lezou hory, tak je to strašná legrace. Pro mě fakt nebyla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže i dobrá kondice je jedním z předpokladů vlastně pořídit takové záběry.

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Určitě. Určitě to je i základ, protože bez toho by to nešlo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Povedlo se?

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Povedlo se. Nafotil jsem sněžného leoparda, sice na dva kilometry, takže já musím každému vysvětlovat, co na tom snímku vlastně je, že ten kámen vlevo není kámen, ale sněžný leopard. Nicméně po asi hodinovém vysvětlování ho každý pozná a vidí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze to zvěčnit, tedy zvětšit?

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Jde, ale není to kvalitní. Není to fotka, kterou bych mohl vystavit. Je to takový to, že se na to doma podívám a opravdu jsem ho viděl a je to dobrý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak příště s troškou lepší vzdálenosti.

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Budu se snažit, jestli to zase vyjde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Fotografie krokodýla například, který si to docela špatně načasoval a skončil v tlamě hrochů. Podobně dopadla zebra, to jsou také jedny z mnoha vašich snímků. Znamená to také být v pravý čas na pravém místě?

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Ano, znamená to mít obrovskou kliku, protože tohle to si v životě člověk nemůže naplánovat, to nejde si říct, tak to se něco stane. Tak si tam postavím, budu tam třeba čtyři hodiny stát a opravdu to přijde. Takže je to hodně o štěstí, co se týče fotografování zvířat, tak je to víceméně 90 % štěstí a pak to ostatní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže trpělivost.

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Trpělivost, to bych byl trpělivý, protože tam člověk si sedne a čeká, přemýšlí, takže to je hrozně prima, to mě baví. Takže o štěstí je tam strašně důležitý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vzpomenete si, pane Šilho, na co a na koho jste nejdéle čekal, co se týče focení?

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
S nadsázkou mohu říct, že pořád čekám na tu svojí první výbornou fotografii. Takže je to asi nejdražší čekání. Ne, asi takové to nejdelší - na jakoukoliv akci. To znamená, že když pozoruji, dejme tomu lva, leoparda, jiný takovýhle zvíře, které loví, tak čekání na akci, která by tomu snímku dala nějakou větší vážnost, než to, že na té fotografii je lev, levhard, gepard.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze tomu nějak tomu dobrému záběru, po kterém prahnete, trošku třeba napomoci něčím?

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Lze, určitě lze. Je to jednoduchý, ale člověk to musí potom přiznat, protože je hrozně špatný, když potom některý fotograf přijde a řekne. Nafotil jsem tohle to, ale neřekne: Ale. To znamená, že já jsem například fotil orly bělohlavé na Aljašce, a strašně moc jsem chtěl záběr nějaký akční, to znamená, jak chytá rybu z vody. Takže jsem to vyřešil tak, že jsem zašel do aljašského firinoru, tam jsem si koupil krabici zmražených ryb a házel jsem to do moře a pak jsem ty snímky dělal.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem si myslela, že jste se vrhnul.

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Ne, ne, a pak jsem to fotil. Jde samozřejmě, je to divoký zvíře a pomohl jsem tomu tímhle tím, takže už to není zase tak,a bych potom přijel domů do Čech a říkal: Dva roky jsem ležel na tom aljašském břehu, byla strašná zima, já jsem to vydržel, jsem hrdina. A podívejte se na ty snímky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Upřímnost oceňuji, co vy jste označil a vaší dosud největší zkušenost s divočinou.

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Určitě Antarktidu, protože já si nedokážu představit větší divočinu, než je právě Antarktida nebo Antarktický ostrov jako takový. Tam je to ještě opravdu nedotčený, divoký.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A do Antarktidy se s Václavem Šilhou podíváme po písničce.
Vaši velkou láskou je Afrika, nicméně v poslední době dostala velmi silnou konkurenci a to Antarktidu, jak k tomu došlo?

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Já jsem si myslel, že ta Afrika bude pořád /nesrozumitelné/, což určitě je, ale vzhledem k tomu, že dneska to cestování je trošku o něčem jiném. My všichni se strašnou takovou hrdostí říkáme, kteří cestujeme trošku víc, že jsme cestovatelé. On když se nad tím člověk zamyslí, tak je to trošku úplně jinak. Už nejsme cestovatelé, protože poslední cestovatel podle mého názoru byl Zikmund a Hanzelka. My už žijeme v úplně jiné době a to je taková doba přesunu. Takových pohodlných, krátkých, ale k uzoufání nudných. Takže když někdo dneska mi řekne: Já jedu do Afriky, jsem cestoval, to trošku je legrační, protože to už ani moc nepoužívám u sebe. Já strašně rád hledám cesty, protože ta cesta se nám kamsi vytratila s tou rychlou dobou a právě ještě do té Antarktidy nebo na ostrovy subantarktický pořád vede jenom cesta a to je strašně super, tak proto možná dostala Afrika trošku tu ránu, že tam si to člověk musí zasloužit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Platí, že ta plavba přes Drakeův průliv je stejně možná až dramatická jako v těch začátcích dobývání kontinentu nebo objevování kontinentu?

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
To moře je pořád stejný, to moře je pořád stejný a to žádný člověk nezmění naštěstí a ono také záleží na tom, na čem se plavíte. Pakliže pojedete na velký zaoceánské lodi, nebude to tak hrozný, pokud nebudete mít vyloženě smůlu na špatné počasí. My plujeme na Golden Fleece, což je jachta, která má 18 metrů, a když nás stihne opravdu špatný počasí, ani nemusí být ty vlny tak velký, stačí pět, šest metrů, tak to člověk samozřejmě cítí a cítí to hrozně moc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je překladem Zlaté rouno, to zní krásně, až anticky. A vy se plavíte, pane Šilho s ostříleným mořským vlkem, Francouzem Jeromem Pomsetem? Jak jste se vůbec seznámili, dali dohromady? Protože to je opravdu expert na jižní moře.

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Je to ten největší expert, jakého jsme asi všichni v životě kdy potkali a je to úplně takový zvláštní člověk hlavně. To byla strašná náhoda, protože já jsem strašně moc chtěl se dostat do těchto moří, strašně jsem chtěl navštívit ostrov Jižní Georgia a pak jsem vždycky koukal na internet, jak to tam vypadá, jak by se tam člověk mohl dostat a vždycky jsem viděl ty obrovský lodě plný turistů, 100 až 150 lidí, kteří se zastaví na jednom, když je štěstí, tak na dvou místech. Vylezou tam na hodinu a řeknou tam ti důstojníci: Podívejte se, ten pták, co vypadá jak pan ve fráčku je tučňák a zase jedeme nazpátek, protože máme pro vás připravený kulturní program na lodi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nic pro vás.

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Tak tudy cesta rozhodně nevedla. Takže po dlouhé době hledání jsme právě s manželkou objevili Jerome Ponceta, netušíc vůbec, co je to zač. Napsali jsme, jestli by nás nevzal, stručně řečeno právě na nějakou plavbu. On napsal, že jo. Až potom jsem si přečetl, že to je člověk, který dělá pro National Geographic, BBC, Sebastiena Salgada a podobné veličiny, takže až potom se mi rozklepala kolena, koho jsem to vlastně oslovil, ale hlavně on řekl, že jo a tak to bylo úplně bezvadný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to probíhalo?

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Já teďkom nevím, když jsme poprvé přišli na loď, kdo byl víc nervózní jestli já nebo Jerome. Ale mám pocit,že Jerome víc, protože vůbec netušil, co může od lidí, kteří v životě neviděli pořádně moře čekat. Bylo to takové jeho první setkání, takové to jeho jakože on když tam má štáb BBC, tak tuší o co jde, že ti lidé jsou znalí. Když jsem tam přijel, že jsme fotografové, tak nevěděl, co od nás může čekat. Ale Jerome má jednu vlastnost úplně ohromnou. On ukazuje Antarktidu s takovou tou gracií, jako kdyby sám vynalezl tu Antarktidu: Jako podívejte napravo, nalevo. Já ho strašně žeru v tomhle tom a on vždycky vidí to moje nadšení v očích a já si myslím, že i kvůli tomu se z nás stali přátelé, protože vidí, že mě to opravdu zajímá a že když mě vysadí v sedm hodin ráno na břeh, takže já se vracím v jedenáct v noci naprosto spokojený a šťastný a on je potom šťastný, že mám rád, to co má rád on.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To byly vlastně dvě expedice nebo už tři. Antarktida a dvakrát Jižní Georgia. Jednou. Do třetice to bude letos na podzim, budu držet palce. Kam všude jste se podívali? Ono jenom snad, ale opravte mě prosím, jestli se pletu, ta Jižní Georgia je podstatně méně navštěvována právě těmi velkými turistickými loděmi než Antarktida.

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
To je tak nějak zhruba stejný. Ona ta Jižní Georgia, protože je tam celkem příhodné podnebí, jde tam vystoupit, jsou tam velké pláže, tak tam lze vystoupit na některých místech, takže tam přece jen to,ale není to, aby si člověk nepředstavoval, že tam jsou lodě v zástupu, to jen málo, pořád lidi, kteří se tam dostane, nebudu se bavit vůbec o ceně, který tyhle ty zaoceánské lodi chtějí po těchhle těch pasažerech. Ale my jsme se třeba v té Antarktidě dostali opravdu daleko, protože my jsme jeli až na hranici věčného ledu, protože jsme tam chtěli fotit a natáčet kosatky, takže to bylo pro nás dost zajímavý a tam už samozřejmě velké lodě nejsou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké to bylo vůbec fotit na Antarktidě. Vy jste zvolil docela zajímavou také variantu ne barva, ale černobíle.

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Ano, část fotografií jsem opravdu udělal do černobílá a to nebylo kvůli tomu, že bych si představoval, že to bude nějaká velká pecka. Ale bylo to hlavně kvůli tomu,že já jsem nějak nedokázal tou barvou vyjádřit to, co jsem tam cítil. Já jsem se pořád koukal na to a říkal jsem: To je nádherný, odstíny modrý, zelený, bílý samozřejmě. Bylo to moc fajn, ale pořád tam nebyl ten pocit a ten pocit jsem tam dal až s tou černobílou. Nevím, jak je to možný, aby to neznělo nějak moc vznešeně, prostě ale jak tam přišla ta černobílá, tak najednou jsem měl pocit, že to je přesně to, co cítím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdybyste to srovnal s focením ve vší oblíbené Africe? Barva nebo černobíle?

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Ono také podle toho, jak která fotografie, ne každá fotografie vyzní lépe. Ne každá v barevně, ale samozřejmě jde udělat i nádherně Afrika, černobíle, víceméně já jsem to tedy ještě pořádně nezkoušel, ale mnoho fotografů to dělá, před těmi já smekám, protože je to nádhera.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
E-mail pro vás od pana Pavla, jestli jste potřeboval v jižních mořích také povolení.

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Ano, to povolení je potřeba. Povolení nevyřizuji já, povolení vyřizuje Jerome Poncet a je samozřejmě potřeba anglického zastoupení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vidíte budoucnost kontinentu, další e-mail, pane Šilho.

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Bohužel ho nevidím úplně až tak slibně, protože už dneska se dá říct, že Antarktida je rozdělena na některé sektory, které patří Rusům, Američanům a tak dále, a tak dále, Francii, a už dneska si začínají ty své sektory hlídat, i když je to pořád řečeno, že tohle to je pouze pro výzkum a tak dále asi nám všem je jasný, kudy se cesta bude ubírat, i když má Antarktida jednu obrovskou výhodu. Je nehostinná a nedá se zkrotit tak úplně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nezničí Antarktidu zájezdy turistů, ptá se další pisatel. Jak dlouho ještě tam bude nedotčená příroda?

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Zájezdy turistů v tom bych neviděl až tak moc velký problém, protože ještě pořád existuje kvóta, kolik lodí se tam smí dostat, kolik lidí může vystoupit. Ti lidé vystupují na břeh jen na některých místech a jenom vždycky v doprovodu, takže to není masová záležitost. Na rozdíl třeba od Afriky, tam už je to problém, velký problém, takže turisty bych tady trošku vynechal, tady si myslím, že s turisty to bude dobrý. Bude jednou problém, až se bude chtít těžit to její obrovský nerostný bohatství.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jižní Georgie tvoří spolu se sopečnými jižními Sendvičovými ostrovy britské zámořské území a právě tam na Sendvičovy ostrovy se vypravíte už za několik měsíců. Co konkrétně vás tam bude zajímat, pane Šilho?

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
To je otázka, na kterou se mě ptá strašná spousta lidí, protože za prvé málokdo tuší, kde Sendvičovy ostrovy jsou. Takže když jim to vysvětlím, tak pořád, co tam vlastně budeš dělat, protože říká, že tam nic není a to je přesně to, kvůli čemu tam jedu. Tam fakt vůbec nic není. To jsou sopečné ostrovy, ze kterých se v jednom kuse čoudí. Je tam obrovský, jsou tam obrovský kolony tučňáků a jestli někde existuje konec světa, jsou to Sendvičové ostrovy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže budete fotit konec světa.

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Konec světa. My jsme naší expedici pojmenovali Ultima Tule, což v podstatě znamená nejzazší konec světa. Shodou okolností jeden ostrov James Cook pojmenoval právě Tule. Takže my jedeme na ten nejzazší konec světa se podívat, jak to tam vypadá a víme také o tom, že to je jeden z posledních ale opravdu posledních nedotčených koutů přírody na planetě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kudy se tam jede a jak?

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Vyplouváme z Falklandských ostrovů, protože tam Jerome Poncet bydlí a tam kotví svojí Golden Fleece.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže opět to bude.

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Opět to bude Golden Fleece a opět to bude Jerome Poncet, za což jsem hrozně rád. A pak plujeme, po třech dnech doplujeme na Jižní Georgii, tam budeme dva tři dny odpočívat po té platbě přes Drakeův průliv, a potom další dva dny jedeme právě nebo plujeme na Sendvičové ostrovy. Ono celkově ta vzdálenost tam a nazpátek činí 4,5 tisíce kilometrů. Což člověk, když řekne 4,5 tisíce kilometrů, tak dobrý, ale člověk si musí uvědomit, že 4,5 tisíce kilometrů je vzdálenost například z Prahy do Abú Dhabí a to všechno na tom nejhorší možném oceánu na světě na malinké jachtě, takže občas to asi nebude legrace, ale zase jsme u toho, co jsem povídal už v tom předchozím vstupu. Tohle to je cesta, tohle to není přesun a my si to chceme maximálně užít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak snášíte ty plavby?

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Já celkem dobře naštěstí, ale nikdy člověk nemůže říct, že bude v pohodě. To prostě nejde. Já vím, že když jsem poprvé vstoupil právě na Golden Fleece, ptal jsem se Jerome, protože to byla první věc, která mě zajímala, jestli neumřu a jak to snáší on. Tak on řekl, že když je po dlouhý době zase na lodi a to třikrát obeplul svět, tak není dobře. Já s tím nemám zas až takový problémy, že bych trpěl nějakou mořskou nemocí. Samozřejmě musím se vyhnout některým věcem jako číst a podobný věci, protože to člověku nedělá dobře, ale snáším to. Samozřejmě občas máme s sebou kamarády, kteří to špatně nesou a tady musím říci klobouk dolů, protože snést v tom, co je opravdu špatný dva dny nebo tři dny být připoutaný na lůžku a neztrácet dobrou náladu, klobouk dolů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také by mě zajímalo, pane Šilho, když jste několik týdnů vlastně v určitém kolektivu, partě na lodi, tam budou určitě velmi důležité i ty vzájemné vztahy.

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Jsou. Právě proto si ty lidi vybírám. Ty lidi už znám nějakou dobu. Byl jsem s nimi na jiných výpravách, na jiných expedicích, takže vím, že když dojde k nějakému problému, že ty lidi to vždycky vyřeší, takže tohle to samozřejmě musí být na ně spoleh.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak početná bude ta vaše příští expedice?

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Bude to šest lidí jako šest fotografů včetně mě, plus tříčlenná posádka jako vždycky Golden Fleece, takže 9 dohromady.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A na podzim ještě vlastně předtím, než odplujete na Sendvičovy ostrovy, tak vás čeká milovaná Afrika a Madagaskar.

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Afrika ne, tady je to Brazílie příští týden, takže /nesrozumitelné/, což je bezvadný a Madagaskar jako takový, v podstatě geograficky Madagaskar to Afrika je, takže ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak ať se vám daří, ať to bude v Africe nebo na Antarktidě nebo na sendvičových ostrovech. Bylo mi potěšením, mějte se moc hezky.

Václav ŠILHA, fotograf
--------------------
Mockrát děkuji za pozvání, na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.