Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 1. září
Hostem byl komentátor Ivan Hoffman.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem pořadu Jak to vidí, je Ivan Hoffman, komentátor Deníku. Zdravím vás do Brna, kam jsme se dnes propojili.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Ano, já vás zdravím, výjimečně z Brna, hostinného.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, já mám trošku ozvěnu, doufám, že u vás je to v pořádku.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Ano, já vás slyším výborně.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Výborně, tak jdeme na to, doufám, Ivane, že jste se strávil příjemné léto.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Ano, určitě. Myslím, že ano, nestěžuji si.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste mi prozradil, že vaše farmička vám jaksi neumožňuje příliš cestovat.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Ale není to tak, že bych si stěžoval. My se s manželkou pohybujeme mezi našimi zvířaty rádi a řekl bych, že je s nimi někdy lepší komunikace než s lidmi.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče toho dění ve světě nebo u nás doma, tak se opět nekonala okurková sezóna. Spíše naopak.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Máte pravdu, já mám pocit, že svět je ve válce a mám k tomu takové rozpaky, nevidím to rád tedy. Já jsem pacifista a to co se dnes děje ve světě, mě docela trápí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono vlastně přesně před 75 lety vypukla druhá světová válka. Zbraně řinčí i nyní, ať už se podíváme na Ukrajinu, na Blízký východ, pásma Gazy, Sýrie nebo do Iráku, ale také do Afriky, kde bojují navíc ještě i s ebolou. Jak to všechno vnímáte, Ivane, co se to vlastně děje?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Na války se dá dívat dvěma způsoby. Buďto geopoliticky, optikou takové té velké historie, dějepisu, anebo potom jako na něco, co se přihodilo lidem, kteří byli do války vtaženi. Když to vezmeme geopoliticky, tak najdeme spoustu důvodů, proč se války vedou. Různě to můžeme vysvětlit. Samozřejmě ty války mají mnoho podob. Jednou je to úsilí o nastolení spravedlnosti někdy, o zachování územní celistvosti. Pak máme války, které se vedou kvůli právu na sebeurčení, obranu pravé víry. Pak jsou války ve jménu ideálů jako je svoboda, demokracie, rovnost, bratrství. V praxi je to pokaždé vždycky stejné. Lidé přichází o domy o majetek, o blízké, o život a za účelem toho osvobozování světa, protože to je válka, vždy má nějaké ušlechtilé pozadí, něčím prostě se legitimuje, tak se vyrábí a distribuuje obrovské množství zbraní, munice, aby bylo čím argumentovat, diskutovat a všechny ty zbraně, které jsou vyrobené kvůli našemu bezpečí, se nakonec někde použijí. Buďto aby nezrezivěly anebo proto, aby se spotřebovaly, vznikla poptávka po dalších. V tom obranném průmyslu my nikdy neříkáme válečném, vždycky říkáme v obranném, se točí obrovské peníze. Jsou v něm zaměstnání lidé. To znamená, že jsou to pracovní místa, nezájem o zbraně a o munici by připravili i o práci, prostě žijeme v bláznivém světě, kde všichni hovoříme o potřebě bezpečí, míru a o těch všech ideálech, které jsem vyjmenoval, ale na konci je vždycky lidské utrpení.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co pro to děláme, pro jaksi ten mír. Mimochodem shodou okolností jsem minulý týden viděla na zámku v Saint-Maurice ve švýcarském Vallese originál první ženevské konvence z roku 1864 a četla jsem i studii oxfordského institutu pro ekonomiku a mír a pouze 11 ze 162 zemí světa není přímo či nepřímo vtaženo do nějakého válečného konfliktu. S čím podle vás, Ivane, souvisí ten nárůst toho nebezpečí?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Já si pamatuji, kdysi v dětství jsem zaregistroval takový citát, který byl připisován tehdejšímu čínskému vůdci Mao C´Tungovi, který řekl, že každá generace má svou válku. Ani nevím, jestli je to autentický citát, jestli si to pamatuji správně, ale jako dítěti mi to utkvělo v hlavě, a vysvětloval jsem si to prakticky celý život tak, že každá generace je vtažena do nějaké války, utrpí nějakou válkou. Ale poslední dobou mám takové podezření, že to je trochu jinak, že každá generace chce mít svoji válku a potřebuje ji z nějakého důvodu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z jakého důvodu?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Když se podíváte na to, tak každá válka začne tím, že se lidem vysvětlí, že trpí špatným mírem. Prostě pro válku je potřeba nejprve lidi nadchnout. Musí vlastně mít důvod prolévat krev druhých lidí. To není jen tak. To znamená, na začátku je vždy slovo nějakého charismatického chytráka, který je samý princip, samé právo, samá svatá povinnost, samá víra, obrana. A bývají to na začátku spisovatelé, publicisté, kazatelé, politici, komentátoři, historici, glosátoři, to jsou lidé, kteří fakticky dají tomu válčení nějaký patos vlastenecký, třídní, náboženský. Někdy to není tak, že prostě se začne bojovat jen tak. Prostě to byl obyčejný masakr, to by nikoho nebavilo a já, když se dívám do novin a poslouchám lidi v médiích a jsou to moji známí, kolegové, kamarádi a slyším tu válečnickou rétoriku, jak už si hledají nepřítele, jak vášnivě prostě se staví proti něčemu za něco, tak mám pocit, že si vůbec neuvědomuji, že na konci toho celého jsou vybombardované baráky a zmrzačení lidé. Dokonce i dneska je možné si ty informace obstarat na Internetu, na YouTube najdete videa, jak to vypadá, když někomu spadne na barák bomba. Ale oni se na ně nedívají. Oni žijí v jiném světě. V tom geopolitickém už vlastně řeší, jak se má spravedlivě někdo potrestat, někdo nad někým zvítězit. Já jsem z toho zděšen.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ivane, myslíte, že se jaksi ze všech těch zpráv, komentářů, vytratil ten lidský rozměr o to, že vlastně ve všech těch válkách, konfliktech, ať už je to kdekoliv, umírají nebo trpí nevinní lidé, civilisté?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Já mám tenhle pocit, že jsme si prostě na ten mír zvykli. Já když jsme si s manželkou koupili před 20 lety starý dům na vesnici, tak přes ulici na křižovatce byla taková názorná agitace, takový svařené trubky a tak jsem se na to šel podívat a dole ležela taková cedule a na ní bylo napsáno, světu mír. Ta cedule časem zmizela, někam se ztratila. Pak někdo už sešrotoval i ten stojan na tu názornou agitaci, odnesl to do sběrných surovin a prodal železo. Dneska tam není nic. Proč to zrezlo? Proč prostě ta práce nějakého svářeče, který to někdy po válce ještě pln dojmů z toho, co prostě zažil a prožil. Proč to vlastně zmizelo, proč už to nikoho nezajímalo? Protože jsme si všichni zvykli na ten mír a přestal mít pro nás cenu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Získá jaksi na té hodnotě, na té ceně nyní mnohem víc, když se podíváme na to, co se děje kolem nás? Uvědomujeme si vůbec, co se děje kolem nás?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Hodně lidí si to uvědomuje. Já mám pocit, že ano. Protože vidíme, že na jedné straně máme prostě tedy všechny ty, kteří.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo kde se prodere třeba ta jistá lhostejnost, rozumím-li vám správně, právě vůči tomu míru.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Já myslím, že to je z toho, že doopravdy každý musí mít zkušenost, že je vlastně nepřenosná, že my sice se podíváme na nějaké filmy, přečteme si knížky o tom, co se dělo, jak bylo, něco jsme se učili v dějepisu, ale není to naše autentická zkušenost. Prostě neuvědomujeme si, jaké jsou počátky zla a kam vede. To znamená, že ve chvíli, kdy k tomu dojde, tak pak už je pozdě, pak už se nedá udělat nic. Do jedné chvíle ještě si takhle my dva můžeme debatovat. Ve chvíli, kdy ten konflikt doopravdy vypukne, tak pak už nemůžete být nad věcí a jenom někde bokem, ale musíte se přidat na nějakou stranu, když žijete ve městě, které je bombardováno, tak jste buďto na jedné straně nebo na druhé, protože jinak jste nepřítelem všech. Tam už potom končí jakákoliv diskuse a tak dále, pamatuji si debatu takových intelektuálů. Bylo to v Krakově na takové konferenci krátce po převratu a byli tam lidé, kteří přijeli ze zemí bývalé Jugoslávie, spisovatelé, novináři, komentátoři a měli prostě takový live motiv, říkají: Víte co, to všechno začalo v kavárnách. To začalo tím, že se ten nacionalismus dostal mezi intelektuály. Ti prostě začali psát nenávistné články z jedné, z druhé, ze třetí strany, až pak se toho chopili politici, až pak se toho chopili lidé se zbraněmi v rukou, ale ten začátek, ta nenávist, ta nechuť přijmout existenci jiných lidí, tak ta se vždycky bohužel zrodí v hlavách lidí, od kterých by to člověk vlastně ani nečekal.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Chybí tady celospolečenská debata na toto téma?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Já myslím, že doopravdy chybí, protože když se podíváme na takové ta hlavní média, tak ta jsou velmi pevně spojena s politikou, s politiky, neříkám rovnou, že to jsou hlásné trouby prostě režimu, ale je evidentní rozdíl mezi tím, co se píše v těchto médiích, respektive co všechno v nich chybí, co se všechno o nich nenapíše, jak se vlastně berou argumenty jen z jedné strany. Já to znám, jak se ta propaganda dělá, jak se ty lidi zpracovávají, jak se ovlivňují, manipulují. Dělal jsem v televizi pořady o tom, jestli se dá věřit politice a médiím, a vyšlo z nich, že se nedá. A potom jsou ale samozřejmě dnes otevřené zdroje jiné, na Internetu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázkou je, jakým zdrojům co věřit.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Musíte číst všechny. A dneska už vůbec nestačí, že umíte jen anglicky, musíte umět také německy, francouzsky nebo vlastně číst z překladů a strašně důležité je dneska umět rusky, musíte vlastně si věci dávat do souvislostí, vidět je z různých stran. Je to nepohodlné. Včera jsem se díval na takové video se zajatci ukrajinskými, se kterými hovoří takový jeden voják z domobrany a teď si s nimi prostě povídá a máto nějakých 20 minut. Shlédnutí je 1600, to je nic. Na to se vlastně nikdo nepodívá. Na to se dívají lidé, kteří si dají tu práci a chtějí slyšet a vědět prostě i jiné argumenty než ty, které se právě momentálně u nás politikům hodí. A tak je najdete. Dohledáte je. Ale chce to prostě práci. Musíte mít o to zájem. A ten zájem se ztrácí, protože přibývá lidí, kteří už jsou rozhodnuti, už vědí prostě. Na které jsou straně, kdo má pravdu a už je vlastně ty názory té druhé strany ani nezajímají a už hledají jen takové, kterými podpoří ten svůj názor, který už si vytvořili. To je nebezpečná situace, ale je to přesně ta situace, kterou začínají války.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Poslanecká sněmovna vrátila do druhého čtení vládní novelu služebního zákona. Do jaké podoby se, Ivane Hoffmane, dostal tento zákon. Může opravdu odpolitizovat státní správu?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Tak já se obávám, že v případě služebního zákona politici nehledají způsob, jak sami sebe zbavit pokušení obsazovat svými lidmi místa, ze kterých se rozhoduje o distribuci veřejných prostředků. Myslím, že jim jde jen o to, aby zákonem o státní službě uchlácholili Brusel, protože, tam panuje podezření, že to u nás funguje s dotacemi špatně a že se vlastně pod taktovkou zpolitizované a úplatné státní správy rozkrádají. Takže ten služební zákon nakonec má znění, aby se řeknu to bonmotem: Aby se bruselský vlk nažral paragrafů a tu dojnou kozu na veřejné a unijní peníze, aby šlo prostřednictvím politiků, kteří ovládají úředníky nadále, dojit. Já si myslím, že v tom není nic osobního. Jde doopravdy pouze o transfer veřejných peněz do soukromých kapes.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z toho, vlastně z té současné podoby vypadlo zřízení generálního ředitelství státní správy, do toho usmoleného kompromisu se opřel prezident Miloš Zeman. Jsou to věcné připomínky? Co se vůbec stane, když ten zákon vetuje, by vetoval?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Asi nic, protože musím říci, že tady došlo k tomu, že se koalice domluvila s opozicí, to znamená, Poslanecká sněmovna nemá žádný problém přehlasovat veto prezidenta. Víte co, to je zvláštní, protože u nás, aby našla koalice s opozicí společnou řeč, to je doopravdy vzácné a vlastně velmi často po tom voláme, aby si věcně povídali, aby se vyhli všelijakým obstrukcím a válcování, ale naopak, aby prostě si sedli a hledali, co je pro občany dobré. Ale tady v případě tohoto služebního zákona, tak tam musím říct, že ten jejich kompromis spočívá v tom, že se dohodli, že státní správu neodpolitizují, a to samozřejmě vidí i prezident, to vidí vlastně všichni, kteří si od toho zákona něco slibovali. A v této podobě, v této podobě je prakticky bezcenný. Mě na tom mrzí to, že vlastně díky tomu, díky té formě, jakou si s tím politici poradili, my se vlastně ani nedozvíme, jestli by ten služební zákon nakonec byl k něčemu užitečný. Ono možná by nebyl, možná by se nakonec ukázalo, že ten klientelismus a korupce jsou našemu politickému prostředí a této společnosti tak vlastní, že vůbec nezáleží na tom, kteří politici se dělí o kořist, že to je vlastně nějaká naše osudová volba, že rádi žijeme v takovém neprůhledném prostředí. Ale jak říkám, teď se to už nedozvíme, protože ten chystaný služební kompromis nakonec způsobuje, že vše zůstane při starém a patronát nad tou korupcí budou držet nadále politici.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co když to vidíme nebo vidíte příliš černě? Co když ten kompromis přeci jenom něco změní.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Super. To budu samozřejmě rád, ale nejsem už tak naivní. Asi stárnu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, nepřeceňovala se nebo nepřeceňuje se role tohoto nového služebního zákona, novely. Může jeden zákon spasit morálku politiků?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Nikdy ne. Určitě ne. Je to společenské klima, ale já myslím, že o každý takovýto zdánlivý detail je potřebné prostě usilovat a bojovat a stále ty politiky nějakým způsobem napomínat a kontrolovat.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak je jinak odstřihnout od korupce, klientelismu?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Tam samozřejmě ta korupce a klientelismus, to je nesmírně intimní řekl bych, poklesek anebo zločin. Pokaždé jsou tam dvě strany. Jeden, který dává. Druhý, který bere. Jeden, který si řekne o provizi. Druhý, který to nějakým způsobem zařídí a ani jeden z nich nechce být přistižen. To znamená, těch případů, kdyby se to vyřešilo jako soudně, že někdo někoho doopravdy odhalí, těch je málo, to je špička ledovce, to je zlomek. Většina, na většinu se nikdy nepřijde a tak to prostě funguje léta. Ti lidé, kteří v tom jedou, vůbec nemají ani pocit, že dělají něco špatně, protože tak to dělají všichni, tak proč by to oni neudělali, proč by nevyužili tu příležitost, když už se dostali k té možnosti se nějak obohatit, buďto oni sami anebo své politické strany nebo své partnery, sponzory a tak dále. To znamená, to nejprve musí vzniknout doopravdy nějaká společenská poptávka po něčem průhledném po něčem férovém, o po něčem, co existuje a funguje spravedlivě. A ta poptávka vzniká tehdy, když už ta korupce je nesnesitelná. Ale ona stále není úplně nesnesitelná, protože my si vždy na ní ještě zvykneme. To znamená, proto je ten problém a proto je ten problém věčný. Mnoho lidí na ni rezignuje právě proto, že se prakticky nikdy nedá úplně vyřešit, řeknou: však jinde je to úplně stejné. A tady to také vždycky tak bylo. Takže nakonec ten člověk, který o tom mluví jako jsme teď my, tak jsme takoví blázni, kteří se domáhají něčeho, co je úplně zbytečné, a co se stejně nepodaří. Ale já si myslím, že se o tom prostě stále a znovu mluvit musí a to je jediné, co pro to můžeme udělat. Ono to může vypadat, že to je málo, ale zase ti lidé, kteří v tom jedou, oni to také občas slyší a vědí, že to víme a třeba prostě nejsou až tak drzí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď je otázka spíše na jasnovidce, uspokojí ten český kompromis také Evropskou unii, co myslíte, Ivane? My totiž často nebo někteří si myslíme, že nás ten okolní svět a nejen Brusel jaksi nevnímá.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Jenže oni nás vnímají a hlavně je potřeba jim nažalovat a říci jim to prostě formou nevládních organizací a tak dále, že to je jen habaďura. Možná, že to někdo z té češtiny přeloží.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdo nás teď slyší. Pojďme ke sportu, Ivane. Rozruch v létě vyvolalo přiznání wimbledonské vítězky Petry Kvitové, že kvůli daním má bydliště v Monaco. Jeden poslanec se dokonce vyslovil pro to, aby takovým lidem, jako je ona, bylo odebráno státní občanství. Jak to vidíte?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
U nás je tato debata velice čerstvá a velice nová. Vy to určitě víte, že v Německu, tam vlastně sportovci měli podobné pokusy a už jim to tak lehce neprochází a je tam na ně ten daňový úřad daleko přísnější než u nás. U nás je to poprvé. Přišla ta kritika krátce poté, co Petra Kvitová skvělým způsobem hrála ve Wimbledonu a stala se podruhé jeho vítězkou. To znamená, je to sportovec, na kterého jsme a asi právem hrdi. To znamená, udělala České republice skvělou reklamu, výbornou reputaci. A klidně se mohlo stát, že by některý z poslanců navrhl, aby odměnou za to zmíněné PR dostala Petra Kvitová daňové prázdniny, protože když daňové prázdniny dostává kdejaký investor zahraniční, který k nám přichází, tak by mohli odpustit za to skvělé renomé daně i jí. Nicméně je druhý pohled a to je ten, že je hodně tenistů, kteří žijí v zemích, kde jsou ještě vyšší daně, než jsou u nás a ti daně platí. A platí je vědomě, solidárně, protože vlastně i je chtějí platit. To znamená, není to vždycky tak, že každý musí své daně optimalizovat, aby mu prostě co nejvíc zůstalo. Někteří se spokojí i s tím, že prostě ty daně zaplatí a platí je, dejme tomu, i s pocitem nějakého vlastenectví. Je to případ od případu. V Monaco podobně jako Kvitová bydlí Jokovič a to je výborný tenista a určitě se na něj nebudeme zlobit,že se mu prostě nechce všechny ty daně platit v Srbsku, ale většinou a to je další problém, ti tenisté to takhle otevřeně neříkají. Já myslím, že Petra Kvitová docela naivně prostě řekla, že bydlí v Monaco a asi je to kvůli daním. Tak jakmile tohle řekla, tak pak je přímo psí povinností a nutností jí ty daně zkontrolovat a ten berňák vlastně ani nemůže udělat nic jiného než zjistí, jestli náhodou nejde o nějaký podvod, jestli v tom, v té cizině žije tolik dní, kolik má v roce, aby se vyvázal z té daňové povinnosti zde a tak dále. Protože pak už jsem nějaké předpisy a zákony a ty už platí pro každého, dokonce i pro wimbledonské vítěze. Takže tohle to není jen debata o závisti a o tom, že se neodpouští úspěch.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To tak ale vypadalo.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Přesně, přesně, ze začátku a já jsem to tak trochu bral. Ale pak jsem si říkal, že ty argumenty druhé strany, které říkají, že prostě daně má platit každý a dodržovat zákony, to by měli všichni.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Obojí určitě platí u slečny Kvitové.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Na tom také něco je, bohužel.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem prezident Českého tenisového svazu, ten trošku dovysvětlil tu situaci a mimo jiné řekl, že málokdo asi ví, že ty peníze vyhrané na turnaji se daní až polovinou a že vlastně ten tenista si musí platit svůj tým.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Oni nejsou až tak bohatí, jak vypadají ti tenisté. A navíc je potřeba si uvědomit, že v tom špičkovém sportu a tenis patří mezi ty sporty, které jsou velmi sledované, se točí obrovské peníze a oni jsou ti, bez kterých by celý ten byznys sportovním oblečením, oděvy a raketami a lístky a vysílacími právy nebyl a oni z toho celého show z celého toho velkého cirkusu berou stejně jen zlomek. To znamená, doopravdy to není tak, že by se dopouštěli něčeho špatného. Naopak řekl bych, že si ty peníze do značné míry zaslouží a jak říkáte, není jich ani tolik, kolik se jich uvádí v těch žebříčcích, kdo kolik za rok vydělal. Ty peníze jsou zdaněné, je toho méně. Také je pravda, že z těch peněz, které už odvedla Petra Kvitová na daních, se určitě vychovaly další stovky nadějných talentů a tenistů. To znamená, to co se investovalo do ní, se určitě vrátilo. Říkám, je tam na to mnoho pohledů, ale jeden z nich je i ten, že vždycky budeme mít raději takové reprezentanty, kteří prostě ty daně platit budou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde. Záleží asi kde.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Doma, doma.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vraťme se ještě v posledních minutách v čase do Mistrovství světa ve fotbale v Brazílii. Letos se potvrdilo, že 22 hráčů se honí za jedním míčem a vítězem je Německo, ačkoliv letos ve vynikající formě. Co vy na to?
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Určitě, že si to zasloužili. Hráli největší fotbal a všichni to viděli a myslím si, že každý jim to přiznal. Ale já bych řekl, že mě na tom fotbalovém mistrovství se nejvíc líbilo, že se ukázalo, že na celé této planetě existuje nejméně miliarda expertů, kteří jsou schopni se velice kvalifikovaně vyjádřit k taktice, hernímu stylu, zkritizovat či ocenit trenéra za sestavu zvolenou, pochopit a posoudit, kdo hrál hezký fotbal, kdo hrál naivně, kdo nečistě, kdo filmoval, kdo nudil. To znamená, to je sport, kterému rozumíme, který se hraje na celé planetě podle jedněch pravidel a najednou se ukazuje, že všichni jsme schopni se na těch pravidlech domluvit. Všichni povzbuzují, jásají, kibicují, ale i truchlí a celá ta směs těch emocí je vlastně pozitivní a svět najednou vypadá optimisticky a nadějně. Já mám pocit, že fotbalový míč už tím, jak prostě je kulatý jako planeta, by měl být vyjmenován nějakým sedmým, osmým divem světa. A to hlavně proto, že je ztělesněním naděje. Miliony dětí prohání ten míč po hřištích, sídlištích, návsích, a ti nejlepší tak ti jsou pak našimi reprezentanty a to i v takovém, řekl bych širším a globálním smyslu toho slova.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu byl hostem dnešního Jak to vidí. Děkuji vám za to a za týden se těším na slyšenou.
Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Já také, hezký den.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka