Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 18. září

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Srdečně vítám v našem studiu profesora Jiřího Hlaváče, skladatele, klarinetistu a pedagoga. Dobrý den.

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle prezidenta Zemana se v české společnosti rozmáhá něco, co by cituji, zdvořilý člověk mohl označit jako nestatečnost a nezdvořilý jako zbabělost. To řekla hlava státu při včerejším setkání se veterány jako vojáci Československé armády bojovali za druhé světové války v zahraničí. Vy sdílíte pocity nebo možná i obavy prezidenta?

Čtěte také

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Ještě jednou dobrý den. Já jsem si samozřejmě ve svém životě opakovaně položil otázku, zda jsem byl či nebyl statečným v tu správnou chvíli a mockrát jsem si pokládal i otázku, jestli ta nestatečnost, potažmo dál zbabělost, začíná tím, že zradím určitý ideál, určitou hodnotu anebo už tím, že se bojím v danou chvíli říci svůj názor, o kterém jsem přesvědčen, že je korektní, že je zodpovědný a že aspiruje na to, aby mohl být správný. Ta rozlišovací hranice je velice tenká. Já se obávám, že to označení, že je tady určitá míra zbabělosti, je na místě. Začnu sám u sebe, já se snažím každý den si udělat večer takovou vnitřní duchovní inventuru. Co jsem udělal špatně, co jsem opomenul, v čem jsem měl být kategoričtější a tak dále. I mne to usvědčuje z toho,že každým dnem udělám něco, co není úplně statečné. Ale na stranu druhou víme také to, že běžný život přináší situace, na něž nejsme připravení, ač máme 65, 66 let. Běžný život přináší momenty, kdy nám všechno takzvaně dojde až s odstupem, až je pozdě. Tady bych rozlišoval. Já stále věřím myšlence, že člověk je v podstatě tvorem zásadovým, toužícím po spravedlnosti a jdoucím za mírou určité osobní statečnosti, ale připusťme i tu míru, že ne vždy se to daří. A já jsem s panem prezidentem neměl ještě tu čest a možnost hovořit osobně, nicméně rád bych se zeptal i jeho, jestli si je vědom toho, že byly situace, které by dnes s odstupem času řešil jinak a možná i razantněji či kategoričtěji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle pana Zemana je v současné společnosti málo lidí, kteří by byli ochotni nasadit své zdraví a dokonce život na obranu své vlasti. Co o tom soudíte?

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Zase, je to určitě zjištění jeho osobní, osobnostní, bude mít ty zkušenosti. Já se s tím nesetkávám tolik, ale zase bych položil jednoduchou otázku, co to je nasazení vlastního zdraví. V okamžiku, když vám dá někdo nonstop 10 až 12 hodinové služby, které jsou v přímém rozporu se Zákoníkem práce, ale on vás přinutí, protože vám řekne, když to nebudete dělat vy, je tady spousta dalších, co to budou dělat rádi. To je velký hazard se zdravím. Je statečností to, že řeknu: Dobře, milý zaměstnavateli, máš velkou smůlu statečný člověk od tebe odchází. To je velmi komplikované. Zase ta hrací plocha je strašně široká, ta hrací plocha přináší momenty a modely, které nejsou ověřené, nejsou nacvičené. Já si myslím, že pořád jsou tady lidé, kteří jsou ochotni jít do vojenských misí. Jsou tady lidé, kteří jsou ochotni se utkávat každodenně o svůj názor vědecký, umělecký, společenský, a tak dále. Jsou tady pořád lidé, kteří ctí fair play. Jsou tady pořád lidé, kteří uznávají hodnoty opravdovosti, pravdivosti. Já to nevidím zdaleka tak pesimisticky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokud bychom se teď odklonili od resortu obrany, tak shodou okolností včera policejní prezident ocenil pana Kolmana za záchranu čtyř lidských životů. Jde o projekt Džentlmen silnic. Ten existuje už 10 let a to bylo v historii tohoto projektu již sté ocenění, tak to je také vlastně příklad toho, aby jak motivovat třeba řidiče, aby byli k sobě ohleduplní nebo si pomáhali.

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Jste o dost mladší než já, ale já připomenu jiný moment. Tady bývali milionáři, jiní, než kterým se začalo tleskat potom. To bylo milion kilometrů bez nehody. A ti lidé byli glorifikováni veřejně, bylo jim poděkováno. To byl výkon, který byl hoden určitého respektu. Na to na všechno se zapomnělo, všechno se to bere automaticky. Takže ano, džentlmenství z našich cest chybí, vytrácí se tak, jak chybí a vytrácí se i z řady jiných oblastí. Posilujme každou myšlenku, že něco, co je hodno ocenění za statečnost, džentlmenství, velkorysost, pojďme do toho. Uznejme, respektujme, zatleskejme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S čím vy se konkrétně, pane profesore, setkáváte na silnicích, protože vy jste často na cestách, ať už je to za koncerty nebo za jiným účelem, ostatně nejen po Česku. Mimochodem v Německu, které dobře znáte, tak tam od rána probíhá velká akce kontrola rychlosti na silnicích.

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Setkávám se s tím, co vy znáte také. Když přejedu hranice, lhostejno je, jestli rakouské nebo německé, tak se okamžitě objeví nejen lépe udržované vozovky, ale ta kultura řidičů je na úrovni v tom, že jsou mnohem ohleduplnější. Chybují stejně jako my. Jistěže nebudou s takovou samozřejmostí přestupovat rychlosti ve vesnicích, městech, ne o 5, ale o 50 kilometrů, jako se děje tady. Ale je tam velká míra ohleduplnosti. V okamžiku, když vyjedu na německou či rakouskou cestu, tak nejsem ve střehu, kdo vyrazí z boční ulice, kdo vycouvá z jednosměrky. Tady bohužel ano, takže je to o ohleduplnosti. Vnímám to jako velmi zásadní rozdíl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná bychom se mohli dostat k pondělí, na kdy připadne Světový den aut, promiňte měst bez aut, což je také nás může vést k zamyšlení, možná i o naší pohodlnosti.

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Jistě, jistě, ta myšlenka má samozřejmě delší časový úsek. Pokud se nepletu, tak někdy už z počátku 80. let Děti Země, takže za tím je i určité ekologické hnutí, tak přišli s tím, že by se mohla omezit doprava v určitých městech. Přišli s tím jako s impulsem, myšlenkou. Celý ten základ, mimochodem velká podpora tomu snažení byla vždycky, v Itálii a v Holandsku. Asi ne náhodou. Faktem je, že si člověk aspoň při tom jednom dnu uvědomí, jestli nejezdím nadbytečně, jestli i ten moment, který bych zvládnul takzvaně po svých, nebo veřejnou dopravou. Jestli bych jej nemohl zařadit do svého denního programu. Já z Břevnova chodím do školy pěšky, nahoru se snažím též ještě vystoupat pěšky a když nejsem ve vrcholné formě, tak vyjedu 22-kou. Někdy ve snu mě nenapadlo, že bych tam musel jezdit autem. Nenapadne mě to. Stejně tak se snažím, mimochodem párkrát jsem šel pěšky z Břevnova až sem do rozhlasu, ale nenapadne mě to, abych se domníval, že každý kousek, který za ten den mám zvládnout, musím strávit v autě a není to míra šetrnosti, je to míra ohleduplnosti, protože vím, že i mé auto patřičným způsobem znečistí okolní ovzduší. A kdyby takhle uvažovali všichni, myslím si, že i v Praze by byl znatelný pokles uživatelů automobilových prostředků nonstop, 24 hodin denně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, pane profesore, že takové akce, takový den bez aut, mění naše zvyklosti?

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Nemění. Pouze to upozorní na něco, k čemu jsme jinak nevšímaví nebo neteční. Objeví se něco, že bychom mohli zareagovat a že bychom mohli aspoň jeden den či pár dnů, či více dnů v měsíci strávit tímto způsobem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Připomeňme si, jak to vidí osobnost Václava Žilky, hudebního propagátora, inspirátora, visionáře, zítra by se dožil 90 let.

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Zítra by se dožil 90 let. Já jsem měl to štěstí, že jsem se s Václavem Žilkou mohl osobně setkávat. Bylo to vždycky ohromně posilující, protože on i když stárnul jak kdokoliv z nás, měl neuvěřitelnou energii, vitalitu, výdrž, vynalézavost. Ale on měl navíc úžasnou schopnost ty představy také dotáhnout do konce a zrealizovat. Mimochodem taková malinká sumarizace. On samozřejmě prošel klasickým konzervatorním a následně akademickým vzděláním. Tuším takřka 30 let, možná dokonce malinko přes 30 let byl členem symfonického orchestru Československého rozhlasu v Praze, takže byl to rozhlasák.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také je spjat s jednou pohádkou.

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Je spjat s jednou pohádkou, ale ten Hajaja, který nás uspával, tak samozřejmě je v tom ukázka té Žilkovy laskavosti. To byla druhá stránka jeho povahy. Ale já bych před závorku vytyčil tři jeho píšťalky - dřevěnou, pražskou a léčivou. To je myšlenka, která samozřejmě vzbuzuje pozornost do dneška. On to postavil asi takto: Dítě, které se chce naučit hrát na zobcovou flétnu, bude přijat do jeho kurzu s podmínkou, že se aktivně zapojí jeden z jeho rodičů. On začal posilovat myšlenku domácího muzicírování, protože byly-li v rodině dvě děti, velmi často ten jeden přivedl i sestřičku nebo bratra a zapojila-li se maminka, tak přivedli i tatínka. A tam mnohdy byly skutečně celé rodiny, vznikaly ve čtyřčlenných rodinách flétnové a spolu hrály. Žilka je vedl k myšlence určité pospolitosti. Poodhaloval hudební filosofii v tom, že je to o snášenlivosti, že je to o toleranci. Že to není jen o obdivu k tomu, co někdo umí, ale že bych se mohl pokusit taky to zvládnout na úrovni, která je mi dána. Myslím si,že vedle toho, že tím zdravým foukáním do zobcové flétničky pomáhal tisícovkám dětí trpícím astmatem nebo jinými nemocemi dýchacího organismu, tak Žilka je přivedl i k tomu, že řada těch dětí, když dospěla, se stala abonenty koncertů Československého rozhlasu, Československé filharmonie, FOKu, a začaly chodit do divadel, do galerií, na výstavy a tak dále, ono byl neuvěřitelně osvětově nadán. Byl to propagátor, popularizátor, byl to, jak jsem naznačil, visionář, ale na stranu druhou ohromný realista. On věděl, že toto všechno je nezbytné vykonat. Nespoléhal na to, že to udělá někdo za něj. A kdybych teď měl malinké přerušené, tak možná i proto, že po letech může naskočit míra určitého dojetí. Žilka byl jedním z prvních, který jezdil mezi děti do Jánských Lázní, do té léčebny, kde nebyl radostný pohled. A já si myslím, že u Václava Žilky vedle toho dominantního rysu, že miloval hudbu, že se o to chtěl podělit, byl samozřejmě i ten skrytý podtext. On sám měl určitý zdravotní defekt, ale on dával najevo, že člověk může žít naprosto plnohodnotný život. On vlastně těm dětem šel sám osobním příkladem, a to je to klíčové. Těch, kteří umí být osobním příkladem, kteří nelitují vlastního času, energie, financí, jeho to stálo mimochodem i řadu finančních prostředků, kteří se opravdu umí o tu svoji v uvozovkách lásku, nezbytnost podělit, to je zázrak, to je opravdu něco, co znovu řeknu. To byl svrchovaně statečný člověk, který uměl vyřešit spoustu stimulací svojí vynalézavostí, ale také svojí ohleduplností a svým způsobem velkým společenským taktem. O tom jsme nikdy nemluvili, ale společenský takt je fenomén, který tady chybí mnohem víc než statečnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Než třeba tříčtvrťový. Mimochodem má následovatele? Možná i toho řekněme, projektu nebo hudbou ke zdraví?

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Víme, že mimochodem dneska je zobcová flétna běžně i výukovým oborem na základních uměleckých školách. Nejen zásluhou Václava Žilky, ale třeba i Vlasty Bachtíkové, bylo jich víc. Ale já myslím, že Žilka byl tím původním pionýrem toho oboru, co se týče osvěty a co se týče toho širokého informatoria a z hlediska nástupců, no tak má nástupce všechny pedagogy, kteří učí na základních uměleckých školách, kteří o prázdninách udělají třeba své určité kurzy. Nicméně měly bychom říci dle svého vědomí a svědomí. Nevím o tom, že by byl opravdový nástupce dřevěné pražské či léčivé píšťalky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná i toho, pane profesore, domácího muzicírování. Existuje ještě?

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Já znám řadu rodin, kde existuje, ale samozřejmě není to zdaleka v takovém množství či četnosti, jak to bývalo dříve. Já bych dal malinké srovnání, tak jako dříve existovaly spolky, zájmové spolky, které sdružovaly stovky, tisícovky lidí po celém státě, a těch spolků je dneska relativně dost, ale nejsou zdaleka tak početné jako bývaly, tak to samé je v rovině domácího muzicírování. Existuje, ale myslím si, že ne zdaleka v rozměru, v jakém býval.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V německém Freibergu slaví 300 let varhany legendárního saského stavitele Gottfrieda Silbermanna. Za týden bude v Praze představen nový model koncertního klavíru Petrof. Kudy se ubírá, pane profesore, vývoj nových hudebních nástrojů?

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
No, možná překvapím, ale firmy, které staví hudební nástroje, vkládají nemalé prostředky do jich vývoje a výzkumu. Tak jako je to známo v případě automobilového průmyslu, tak dodávám, že totéž se děje i v oblasti stavby hudebních nástrojů. Hudební nástroje, to je zvláštní kapitola, protože zatímco známe skladatele a známe vynikající interprety o vynikajících nástrojařích toho víme vskutku poskrovnu. Já jsem mimochodem připravil do tisku knihu, nazval jsem ji Pokus o portrét a je věnována Josefu Sukovi. Tu vstupní kapitolu věnuji českému houslařskému umění. Mně to ohromilo. To byly skutečně desítky či stovky vynikajících osobností, které stavěly hudební nástroje. Jsem přesvědčen o tom, že to co se odehrávalo v té oblasti houslařství, tak totéž bych mohl hledat v rovině klavírníků, varhanářů, stavitelů dechových nástrojů. Byly tady osobnosti, které skutečně přinesly určité až fenomenální objevy a s nimi se pracuje do dneška. Tady u té nové značky nástroje Petrof já jsem moc zvědav, protože společně s Českou filharmonií, mezinárodním hudebním festivalem Pražské jaro, firmou Petrof, tak Asociace hudebních umělců a vědců, které přesedám připravila prezentační koncert, 27. září Rudolfinum a já jsem moc zvědav, jak elita českých pianistů, mimochodem laureátů soutěže Pražského jara Jitka Čechová, Igor Ardašev, Ivo Kahánek, Martin Kasík, jakým způsobem budou oni na jednom nástroji v daném večeru ukazovat jeho možnosti, zvukové, výrazové, to je alchymie. To je velká alchymie, čili vedle toho, že někdo postaví nástroj a postaví ho se svrchovanou genialitou,tak přijde ruka hudebníka a ujišťuji vás, že tentýž nástroj zní pod každou rukou trochu jinak a někdy dokonce zásadně jinak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hovoří výrobci, pokud máte informace, předtím vlastně než se ten nástroj zrodí přímo i s hudebníky, kteří by třeba mohli ovlivnit nějak?

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Samozřejmě, dokonce v rámci toho výzkumného procesu je ustaven tým, ve kterém vedle akustiků a mechaniků jsou přizváni i vynikající hudebníci a řekněme ruku v ruce probíhá ten kontinuální vývoj toho nástroje ,jeho stavba a v těch malých detailech, okamžitě v té mezietapě se řekne: prosím tady teď zastavme a je potřeba udělat ještě toto, toto. Je to proces nádherný, jak jsem řekl, je to vědně výzkumný proces, ale na jeho konci je nádherný umělecký zážitek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také vy, pane profesore, s napětím sledujete dnešní referendum o nezávislosti Skotska, sdílíte tuto úzkotu?

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Já se přiznám, že jsem samozřejmě si to chtěl všechno dát trošku do nějakých souvislostí. Tak jsem se podíval na informatorium stran skotské historie. Nebudu opakovat, ale jenom bych řekl, že v roce 1707 bylo Skotsko začleněno dobrovolně, bylo to jejich rozhodnutí, tím, že se rozpustil skotský parlament a vstoupili do řekněme té jednotné Velké Británie. Nicméně všechny ty vztahy jsou vždycky v nějaké sinusoidě. Někdy je to ohromně příbuzné, blízké, přátelské, ale někdy se objeví určitá míra odstředivých tendencí. Tady to samozřejmě mělo ten samý průběh. Na stranu druhou, já se domnívám, že až někde od konce 80. A počátku 90.let minulého století už to začalo být řízeno, už se do toho dostaly politické ambice, politické snahy, následně záhy i politické strany a začalo to hraní se slovíčky, které jsme ostatně u nás poznaly také. Jenom taková maličkost. V okamžiku, když se jedna politická strana Skotska dostala až na tu hranu, kdy už byla označována jako extrémně nacionalistická, tak se přejmenovali a říkali si Patrioti, jsme vlastenci, to je zase filosofická otázka, kde končí vlastenectví a začíná ten nekontrolovatelný nacionalismus, který přinesl světu už tolik utrpení a bídy, je to, znovu říkám politikum, je to hra. Já z toho všeho mám smíšený pocit jen z jednoho důvodu a to,že rozhoduje prostá většina. Já nechci říct jeden hlas, ale mě mrazí, že to bude sto hlasů. Mě dokonce mrazí to, že to může být tisíc hlasů. Já respektuji referendum v okamžiku, když tříčvrtinové, třípětinové, to všechno chápu, ale rozdíl prostého součtu hlasů mě mrazí a ruku v ruce s tím si pamatuji, že něco podobného je nachystáno v provincii Quebeck a víme, že ve Španělsku to vře také požehnaně. Takže to je velice klíčové referendum velice klíčové rozhodnutí. Někde jsem si vyčetl, že z hlediska mezinárodního práva by nemuselo být následně uznáno. Protože Velká Británie by mohl svolat celobritské referendum, ke kterému by se vyjadřovali Kanaďané, Australané a Angličané a Irové a tak dále, a mohli by začít snahy o vetování. Myslím, že to by neudělali, ale na stranu druhou uvědomme si, že už tady něco takového bylo, protože bylo vyhlášeno nezávislé Kosovo včetně uznání Velkou Británií, takže je tam velký otazník.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem zpravodaj Českého rozhlasu Jiří Hošek informoval o tom, že jedna ztráta by obyvatele Skotska bolela a to ztráta BBC, proto veřejnoprávní média Skotsko nemá.

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Je otázka, jak by i to případné osamostatnění, jak by proběhlo. Možná, že tam, kde je zásadní chyba v tom, že nebylo zohledněno konstatování něčeho, viz případ BBC, že by se to dalo řešit i nějakým hostovskou účastí, příjemnou hostovskou účastí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního Jak to vidí byl profesore Jiří Hlaváč, pedagog, skladatel a klarinetista. Děkuji za vaše názory a budu se těšit na další setkání.

Jiří HLAVÁČ, skladatel, klarinetista, pedagog
--------------------
Děkuji pěkně za pozvání.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.