Přepis: Jak to vidí David Mareček – 1. října

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešním hostem je David Mareček, generální ředitel České filharmonie, dobrý den.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Německá ambasáda v Praze si večer připomněla 25. výročí vycestování tisíců uprchlíků z NDR na Západ přes tehdejší západoněmecké velvyslanectví v Československu. 30.září 1989 si připomněl tady také tehdejší západoněmecký ministr zahraničí Hans Dieter Genscher. Myslím, že jsou legendární, respektive věta, která zanikla v tom frenetickém aplausu, potlesku a nadšení, že cesta na Západ je volná. Jak vy, pane Marečku, vzpomínáte vůbec nebo co si říkáte, když vidíte ty dobové záběry. Vy jste byl tehdy ještě kluk, žák základní školy.

Čtěte také

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Pro mě jsou ty dobové záběry vlastně zajímavější, protože jak říkáte, my jsme tehdy byli se spolužáky v posledním ročníku základní školy. Nutno říct, že už tehdy jsme také to revoluční dění prožívali a také jsme stávkovali se studenty. Naštěstí jsme měli rozumného ředitele, takže tehdy se už s námi vedení školy bavilo, ale je to zvláštní, že to výročí připadá na 30. září, přitom za chviličku pak padla berlínská zeď. Já, když jsem se připravoval na to dnešní vysílání, tak jsem se koukal na historická fakta. To jest, jak k tomu pádu Berlínské zdi vlastně došlo. Je to asi také příznačné, že se to stalo v podstatě mimochodem, že toho 9. listopadu, kdy došlo k otevření hranic mezi západním a východním Berlínem, tak tehdy ta zpráva proběhla na podvečerní tiskové konferenci jakoby mimochodem. Nicméně i tak byla zaznamenána desítkami tisíc občanů i východního Německa a v podstatě za pár hodin už ačkoliv tehdy to otevření hranic, které ohlašovali východní Němci, tak mělo nabýt účinnosti později, tak za pár hodin už pohraniční policie kapitulovala a lidé tedy proudili na Západ.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vy si říkáte, když možná i s odstupem času dnes vy jste také často v Německu, jak se ta země proměnila?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Já se musím přiznat, že nejsem tak často v Německu v mnoha částech Německa, to moje cestování se omezuje na ty kulturní nebo hudební metropole, především tedy Mnichov, Drážďany, Lipsko, ale také Berlín a Berlín je myslím zajímavé město právě tím, že tak dlouho byl nejen rozdělený, ale i de facto oddělený, protože tím, že přestal plni funkci metropole, přestal plnit funkci hlavního města, tak ten vývoj se tam jednak zastavila jednak přerušil tou zdí a to co dneska probíhá v Německu, to znamená, tedy v Berlíně, to znamená ta výstavba a znovu budování, znovu oživování toho města mi přijde jako nesmírně zajímavá až sociologická nebo sociopolitická studie o tom, že máme možnost vidět v praxi rozvoj metropole evropské, které už dnešní cestoval nebo dnešní člověk vlastně v podstatě vůbec vidět nemůže, protože ten velký rozvoj metropolí od Paříže po Vídeň probíhá daleko dřív a v tom Berlíně ani nebudu říkat kvůli, ale naopak díky tomu rozdělení ten rozvoj probíhá právě teď a je to skoro k neuvěření, když tam jezdíte pravidelně a s nějakým odstupem, tak jaké obrovské rozdíly vidíte třeba z roku na rok.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslím, že pořád lze Berlínu říkat největší staveniště Evropy, ale v tom nejpozitivnějším smyslu slova, protože z toho města opravdu sálá energie, dynamika. Když hovoříme o pádu Berlínské zdi, připomeneme si za pár týdnů za více než měsíc 25 let, tak s tím je spojena s rokem 1989 a pádem Berlínské zdi také legendární koncert.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Ano, ten koncert byl 25. prosince, skoro bych řekl už než až, a tehdy slavný americký dirigent a skladatel Leonard Bernstein. Spojil hudebníky právě z těch 4 zemí, které měli rozděleny ty zóny Berlína, to znamená z Německa, z Ruska, z Francie, z Velké Británie a ze Spojených států.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tehdy byla vlastně filharmonie za zdí.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Ano, míněno tedy budova filharmonie a ono i do dneška mě z toho mrazí, když tam přijedeme do Berlína, protože pořád vlastně blízko Postupimského náměstí, to znamená, blízko filharmonie jsou ještě zbytky zdi vidět. Není to tedy ta nejslavnější East Side Gallery u Sprévy, ale je to část, která tam fyzicky stojí a pak samozřejmě je vydlážděný celý ten obvod té zdi a pokaždé, když se tam objevím, tak si přejdu z té východní do západní části a myslím si, že ten duch toho tam v teď v nejhorším slova smyslu pořád je, ale je to dobře. Je dobře si to připomínat a na tom koncertě samozřejmě účinkovali hudebníci jak z té západní, tak z východní části Německa, ale jak už jsem říkal, i z Francie z Orchester de Paris, z Ruska, z tedhejšího Kirovova dnes Marijinského divadla a dnes samozřejmě z Ameriky z Newyorské filharmonie, kde byl Bernstein šéfdirigentem a hrála se Beethovenova 9.Symfonie, kde oni změnili jedno slovo, že z té Ódy na radost se stala Óda na svobodu. Vlastně z Freude se stala Freiheit, což docela fungovalo i v tom textu. Je to myslím vynikající příklad jak hudba nebo kultura nejen v těch historických okamžicích nebo obecně při dlouhodobé práci na spojování lidí může fungovat. Tam to byl samozřejmě historický čin. Byla to pohnutá doba v nejlepším slova smyslu, podobné koncerty nebo podobné události se odehrávali i v jiných částech Evropy, u nás si posluchači určitě vzpomenout, že na koncert vzájemného porozumění, kde Rafael Kubelík se tehdy triumfálně navrátivší spojil na Staroměstském náměstí hráče české, brněnské a slovenské filharmonie a hráli tehdy Mou vlast pro široké publikum. Ale myslím, že cennější je právě ta dlouhodobější práce. Mám na mysli například v poslední době takzvaný West Eastern Divan Orchestra, což je projekt, který založil argentisko-izraelský dirigent Daniel Barenbaume a ten se snaží právě o porozumění izraelských a palestinských hudebníků a není to jen Izrael a Palestina. Hrají tam hudebníci z mnoha částí nebo z mnoha zemí v této části světa, to znamená z Egypta, z Íránu, z Jordánska a z Libanonu nebo ze Sýrie a ten Orchestr má velký smysl, protože pracuje už od roku 1999 a přirozeným takovým až komunitním způsobem vytváří spojení mezi těmi znesvářenými národy. Já si nedělám iluzi, že to překlene rychle nebo že to překlene nějak zásadně, ale tím, že to dělá přirozeně zespod, to znamená, tou občanskou společností, tak si myslím, že ten efekt je cenný a trvalý, že se projeví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na kolik je, pane Marečku, běžná v našich podmínkách ta komunitní činnost, nejen orchestrů, ale třeba divadel, muzeí?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Já mám pocit, že je čím dál tím běžnější a je čím dál tím potřebnější, ono naštěstí ty instituce financované z veřejných peněz, protože těch by se to mělo přirozeně týkat, tak myslím, že už pochopili, že nejen je to určitá povinnost, to znamená, že když jsou financovány z veřejných peněz, tak by měly té komunitě něco dávat a tedy nejen tu hlavní činnost, ale pomáhat těm, kteří to potřebují. Ale myslím si, že ty instituce pochopily takový až skoro tržní princip, že to je důležité a dobré i pro ně, když se budu držet toho příkladu hudebního, tak pro hudebníky ta komunitní činnost je určitou formou hygieny, protože vlastně jejich hlavní činnost je exkluzivní, to je asi nejpřiléhavější slovo, protože se večer v krásných sálech odevzdávají krásně oblečenému publiku a hrají tam věci, které mají povznášet ducha. A ta komunitní činnost je úplně z druhé strany, to znamená, že by měli přicházet buď k nemocným nebo k seniorům nebo právě do komunit, které jsou vyloučené, které nemají přístup ke klasické hudbě a tenhle ten kontrast i pro ně samotné je cenný, protože řečeno úplně lapidárně vidí, jak ten normální život skutečně vypadá, na což člověk v těch krásách divadelních, koncertních nebo výstavních sálů rád zapomíná a trošku na to má zapomenout, ale má na to zapomenout ten návštěvník, nikoliv ten protagonista.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To vás nutně vedlo, mám teď na mysli Českou filharmonii, k propojení s Idou Kelarovou a jejím projektem právě v sociálně vyloučených lokalitách. To byly konkrétně romské osady na Slovensku.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Ano, my jsme začali na Slovensku. To se stalo spontánně, protože Ida Kelarová na tom Slovensku nejvíce pracuje a má tam ten projekt vyzkoušený už mnoha lety, ale nechceme samozřejmě u Slovenska zůstat. Plánujeme pokračovat letos v České republice, severních Čechách a pokračovat i koncerty v Praze. Ale pro mě osobně ten, to setkání slovenské byl jeden z nejsilnějších zážitků profesních a osobních tedy vůbec a pro hudebníky také právě proto, že se to odehrávalo v přirozeném prostředí těch romských osad. To znamená, že jsme nešli do nějakého velkého města, kde bychom spolu s romskými hudebníky nacvičili koncert a ten se tam odehrál, ale že ty koncerty se odehrávali v Lenártově, v Raslavicích, což jsou skutečně romské osady, tedy se vším všudy, ty vesnice jsou větší, a že je tam i neromské obyvatelstvo a ta romská komunita je tam zásadní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kápli jste si do noty?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Kápli jsme si do noty. Nebudu zastírat, že jsme viděli hezké i ty stinné stránky, ale tak to bylo míněno. Ale tím silným momentem bylo to, že jak pořadatelská služba, tak vlastně celé to zajištění měli na starosti Romové samotní, to znamená, že přistoupili k tomu projektu jako k jejich, což bylo zásluhou Idy Kelarové a jejího manžela Deža Duždára, který je tam z té oblasti a ten koncert se nedá popsat, úplné osvětlení nebylo umělé, ale byly to ohně přirozené a ti lidé, kteří tam přišli, tak byli mnozí z nich poprvé v životě na koncertě a nevěděli úplně přesně jak mají reagovat ze začátku, vlastně nevěděli, jestli mají tleskat nebo jestli mají se nějak nahlas projevovat. Postupně se uchylovali k takovým spontánním projevům spíš hlasovým než tomu potlesku, ale energie, která tam proudila na obě strany, tak byla veliká a ten efekt ještě po byl docela důležitý, protože do dneška zaznamenáváme pozitivní ohlasy těch lidí, kteří byli na tom koncertě, ale i těch dětí, které se toho zúčastnily, protože ony jsou velmi přísně vedeny. Tam se netoleruje žádné porušení kázně, kouřením počínaje a jakýmkoliv dalším projevem konče. A tak jak to Ida Kelarová vnímá, tak jak jsme to tedy přijali my, tak těm dětem to dává nahlédnout do světa možností, to znamená, že si neděláme iluzi, že z těch třeba 50 dětí, které se toho zúčastní, takže se jich většina bude věnovat hudbě, anebo kultuře obecně, ale že oni by se nedostali vůbec k možnosti studovat hudbu, k možnosti dělat něco jiného než tedy v té osadě je běžné a tím, že tu možnost nejen vidí,ale zažijí, tak se skutečně stává, že potom některé z nich mají lepší život a myslím, že to je důležitější než nějaká proklamace nebo nějak bez urážky vládní program.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak konkrétně využívají třeba tyto možnosti, jestli máte, pane Marečku, povědomí, protože předpokládám, že jsou to hodně talentované děti, přirozené talenty.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Jsou to přirozené talenty, kterým často chybí disciplína. Tu jim právě Ida při těch workshopech dává. A projevuje se to jednoduše tím, že potom jdou v našem případě tedy hudbu profesionálně studovat a dál se jí věnují. Mně docela šokovalo, jak profesionální ty děti jsou, protože jsem se přistihl, že ten koncert vnímám jako běžný profesionální koncert v nejlepším slova smyslu, a že to vlastně splňuje ta měřítka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když říkáte koncert, tak ještě bych se zeptala, co jste hráli nebo byla to nějaká společná skladba, kterou jste vybrali, nacvičili, připravili.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Hráli jsme romskou hudbu v aranžmá v úpravě pro sbor a orchestr a to je právě věc, která z toho projektu dělá projekt autentický, že ty aranže tvořil Jozef Fečo, což je jeden z našich nejlepších jazzových kontrabasistů a je to také hráč na klávesové nástroje. A aranžer a musím říct, že ty jeho aranže se vyhnuly všem nešvarům, které často provázejí ty takzvané crosowerové projekty, to znamená, že ten cizorodý prvek, což v tomhle případě je symfonický orchestr, že je tam jaksi navíc a jemu se to podařilo propojit, takže hráli jsme romskou hudbu, doufám, že autentickým způsobem a nesnažili jsme se tam tedy implantovat žádnou jinou kulturu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou to pro tyto děti v romských osadách konkrétně, o kterých hovoříme, ty možnosti dalšího vzdělávání jen v oblasti hudby nebo vzdělávání vůbec?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Je to v oblasti a vzdělávání vůbec, protože ty principy, na kterých ten workshop je postaven, jsou obecné, možná bych mohl říci jeden konkrétní příklad, kdy tam hned ze začátku došlo právě k porušení kázně, že tam nějaké dívky kouřily, což tam bylo přísně zakázáno a následovalo velmi tvrdé vyšetřování a jejich tedy nekompromisní potrestání. Ony to strašně dlouho zapíraly a musím říct, že nebýt jaksi zkušenosti a sveřeposti Idy Kelarové, tak by se na to snad ani nepřišlo, ale zajímavější byla reakce té komunity těch dětí, že oni, když zjistili, že tedy skutečně někdo ta pravidla porušil a ohrozil ten projekt, tak tak drsným způsobem ty dívky provinilé vyčlenili z toho kolektivu, že vlastně žádný trest od dospělých by nemohl být horší. Ony tehdy, když se na to přišlo, tak řekly, že chtějí odjet domů, že je to nezajímá, a Ida je tam nechala ještě tři dny se dusit v té atmosféře toho, co udělaly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Polepšily se?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Nevím, jestli se polepšily, ale myslím, že to byl zásadní příklad právě pro ty, kteří tam zůstali a jak říkám jsou to obecná pravidla, která oni potom uplatní v tom běžném životě a to si myslím, že je ten cenný nebo ten nejcennější vklad toho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě jednou k hudbě. Českou filharmonii totiž čeká turné po Spojených státech. Čím bude výjimečné? Ono teď se vrátíme zpět k tomu výročí, kterém hovoříme.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Ano, to se vrátíme kolečkem k tomu výročí 17.listopadu. My tam budeme nebo filharmonie tam bude právě v té době výroční. Shodou okolností ty významné koncerty jsou 16. a 17. listopadu, což je i doba, kdy se v tom 89.roce filharmonie připojila k výzvě několik vět a připojila se k tehdejšímu šéfdirigentovi Václavu Neumannovi, který už v říjnu odmítl spolupráci se státní televizí a rozhlasem na protest právě proti persekuci těchhle lidí a filharmonie bude hrát 16. listopadu v Carnegie Hall, což je místo, kde měla premiéru Dvořákova Novosvětská symfonie a byl to tehdy obrovský triumf národní hrdosti, protože noviny psaly, že žádný skladatel dosud nezaznamenal takový úspěch a to tak, že se musel klanět po druhé větě dokonce na pódiu a na konci toho koncertu šel asi dvacetkrát se děkovat. To já si dneska nedovedu představit, že by i na rockovém koncertě nebo popovém koncertě někdo tolikrát se šel děkovat, ale zpět k tomu politickému rozměru té akce nebo těch událostí. Ona bude v americkém kongresu odhalena busta našemu bývalému prezidentovi Václavu Havlovi, je to obrovská pocta, o které kongres rozhodl už v březnu tohoto roku a jenom pro představu této pocty se dostalo dosud pouze dvěma cizincům. Jinak to jsou všechno američtí občané a těmi cizinci byli britský premiér Winston Churchill a švédský diplomat Raoul Wallenberg, který se zasloužil o záchranu desítek tisíc židů v Maďarsku před holocaustem a kromě těchto dvou mužů tehdy se té pocty dostává Václavu Havlovi, takže pokud vím, tak by tam měl přijet i pan premiér, pan ministr kultury, předseda sněmovny a samozřejmě i z americké strany se zase zúčastní osobnosti jako Madeleine Allbrigthová nebo manželé Clintonovi, kteří jednak měli nějaký vztah k Václavu Havlovi a i k České republice nebo k Česko-Slovensku tehdy v těch přelomových dobách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na dnešek 1. říjen připadá Mezinárodní den seniorů, na čem se vy, pane Marečku, v této souvislosti zamýšlíte?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Pro nás jsou senioři velké téma ze dvou stran. Jednak se obecně říká, že publikum klasické hudby je starší a často čítávám komentáře, které nad tím pláčou. Já si myslím, že to není důvod k pláči, naopak že to je velmi významná skupina obyvatel, která je i důležitým, odpusťte mi teď to až vulgárně tržní přirovnání, ale důležitou tržní cílovou skupinou, která je zkrátka málo využívaná, protože to, že bude seniorů přibývat v dalších letech, to je obecně známý fakt, vyplývající ze sociologických studií a to, že by se jich měly tedy nejen kulturní instituce, ale i obchody a výrobci nejrůznějších věcí ujmout, tak to je známá věc. Mě zaujal takový komentář ve včerejších Hospodářských novinách od Petra Honzejka, který je nadepsaný: "Děláte si legraci z důchodců" otazník "Brzy zemřete". A pod tady tímto úderným titulkem je velmi takový podrobný komentář o tom, jak vlastně přistupujeme ke stárnutí populace a výsledkem je, že k tomu moc nepřistupujeme, že to společnost nemá tendenci příliš řešit, ale že to řešení nakonec přinese prospěch i těm samotným řešícím, ačkoliv to tak nevidí. A srovnává tam to, že na jedné straně společnost stárne a na druhé straně víc a víc propadá kultu mládí, že si můžeme přečíst, jak celebrity podstupují plastické operace, aby vypadaly lépe. Je to třeba v IT oblasti, kde už člověk nad 25 let je v podstatě starý a mě to zaujalo proto, že jsem si uvědomil, že je řada oblastí, kde to je naopak, že v informačních technologiích je to mládí výhodou, ale v průmyslu už třeba ne tolik.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co v umění?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
V umění je to svět prudkých kontrastů, protože na jedné straně jsou ty výkonnostní disciplíny jako balet, kde zkrátka věk je nemilosrdný, ale i symfonický orchestr, kdy třeba hraní na dechový nástroj je svým způsobem silová disciplína, když zkrátka ty svaly k tomu hráči přestanou sloužit,tak to nefunguje, ale vedle toho je třeba řada pianistů, kteří hrají i po devadesátce a vypadá to dobře. Dirigenti mohou dlouho dirigovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kurt Masur, teď si vzpomínám, slavný dirigent německý, ten nedávno dirigoval na invalidním vozíku dokonce.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Je to potom už otázka, jak moc je to jen charisma toho člověka a jak moc může ještě přinést, ale nechtěl bych to tím zlehčit. Skutečně si myslím, že je řada oblastí, kde mohou senioři vlastně předat zásadní vklad té společnosti do velmi vysokého věku a že když jsme na začátku mluvili o té občanské společnosti,takže by ta iniciativa mohla vést možná právě tímto směrem, než se snažit uměle tedy prodloužit zaměstnanost u povolání, kde to zkrátka nejde, protože to je buď vázáno na fyzický výkon nebo nějakým jiným způsobem spojeno s věkem, takže by stálo zato tu zaměstnanost podpořit právě tam, kde to jde a to zdaleka není jen umění. Je to třeba i pedagogická činnost, kde myslím si, že pedagog, čím starší, tak pokud mu slouží síly, tak tím může být prospěšnější, protože tam se ty zkušenosti skutečně sčítají. V té studii nebo v tom komentáři Petra Honzejka se také píše, že dnes na jednoho důchodce pracují čtyři lidé a za třicet let, že to budou jen dva a myslím si, že kromě nějakých ekonomických opatření, do kterých, která si netroufnu komentovat a která mi ani nepřísluší komentovat, takže jedním z těch opatření může být právě ta aktivita seniorů v oblastech a v povolání, kde to jde a že ten pokles ze čtyř pracujících nemusí být na dva, ale může být třeba na tři, když se podaří právě u těch podporovaných nebo u těch oblastí, kde to má smysl, té zaměstnanosti do vyššího věku dosáhnout, ale nebude to z nouze ctnost. A na závěr taková perlička, že Beka Leviová z Yellowy univerzity provedla dlouhodobý výzkum a tím výzkumem zjistila, že lidé, kteří dokáží pozitivně přijímat stárnutí a to se počítá už od dětí, dneska vidíme iniciativy domovů důchodců.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Všech se to týká.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Které vlastně zvou děti z mateřských školek, takže ti, kteří to pozitivně přijímají, tak se dožívají o sedm a půl roku více. Což je myslím optimistická předpověď.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A tečka za dnešním Jak to vidí s generálním ředitelem České filharmonie Davidem Marečkem, já vám děkuji a budu se těšit opět na slyšenou, hezký den.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
--------------------
Také hezký den, na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.