Přepis: Jak to vidí Josef Baxa – 6. října

6. říjen 2014

Hostem byl Josef Baxa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech u pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Dnešním hostem je doktor Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu. Dobrý den.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Koncem týdne půjdeme k volebním urnám v rámci komunálních a senátních voleb se někde budou souběžně konat i místní referenda. Nejčastěji se bude hlasovat o hazardu. Ne všude ale byly či jsou obce nakloněny lidovému hlasování. Dokonce váš soud vlastně zamítl kasační stížnost Lovosic a Štětí. Myslím, že na stole máte i další žádosti. Co z toho lze vyvodit? Proč místní zastupitelstva nevycházejí obcím a občanům vstříc?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Je to zajímavá otázka, protože ta úprava, právní úprava místního referenda je zhruba 10 let součástí právního řádu a teprve v poslední době ta referenda, řeklo by se, přicházejí do módy. Asi to má své příčiny. Já to vidím jak jaksi výraz při té nespokojenosti lidí v těch místech s tím, jak vlastně se o záležitostech veřejného zájmu rozhoduje prostřednictvím jím volených zástupců. Samozřejmě nemyslím si, asi tato země nemá takovou tradici jako třeba Švýcarsko, aby tady takzvaná přímá demokracie nějak dominovala, aby o všem se rozhodovalo v referendech. Nicméně považuji to za velmi vhodný doplněk, doplněk té naší tradiční zastupitelské demokracie a trochu z těch, z těch případů, které řešíme, tak je vidět, že lidé si do jisté míry musí vynucovat řešení otázek, které je zajímají a v některých případech ty radnice se tomu brání. Brání nejrůznějším způsobem. Často velmi ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čím argumentují?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Velmi přísně a pečlivě kontrolují všechny hlasy těch pete..., takzvaných petentů, to znamená těch, kteří se domáhají vyhlášení referenda. Také jsme zaznamenali případy, že ty radnice řekli, aha, tak chcete referendum, tak máte ho mít, ale v úplně jiném termínu, v jiném termínu, protože, jak známo, aby referendum bylo závazné, musí mít jaksi určitý počet, počet těch voličů a podobně. Naproti tomu ti, kteří referendum chtějí, tak jistě mají zájem na tom, aby lidi přišlo co nejvíce, takže typické je spojit jeho konání například s volbami. Takže radnice říkají, třeba uděláme referendum, ale v úplně v nějakém prázdninovém termínu a podobně, no. Tak je to takové trochu, trochu zvláštní, že na místo toho, aby ti volení zástupci o takových opravdu zásadních otázkách toho místa se třeba poradili, nebo zeptali, nebo dok..., nebo dostali přímo naservírovaný většinový názor občanů svého, svého města například nebo obce, tak to připomnělo takové to, teď vládneme, teď nerušte a přijďte zase za 4 roky k volbám. Je to škoda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Znamená to, že nám voličům už vlastně nestačí mít jenom ty volené zástupce, ale chceme o těch věcech mnohých rozhodovat sami?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Já jsem přesvědčen, že, jistě na jedné straně referendum asi nemůže být o všech otázkách a nevyřeší vždycky všechno a nemůže nahrazovat ty naše tradiční mechanismy, ale já jsem přesvědčen, že takové ty důležité otázky, kde není jednoduché řešení, jednoduché ano, nebo ne, je dobré se podělit o to rozhodování s lidmi, kterých se to nakonec bude nejvíce dotýkat. A před tím vyslechnout jejich názory třeba kvalifikovaným způsobem zjistit jak odpoví na položenou otázku no a podle toho s vě..., právě s vědomím, podle toho ve své odpovědnosti pak rozhodovat, o tom, jestli mají nebo nemají být někde takové či onaké podniky, nebo zařízení, jestli má být spalovna, jestli mají být herní automaty a podobně. To jsou takové ty věci, které opravdu lidi trápí a je trochu škoda, že když jinak je patrné, že zájem lidí o věci veřejné velmi klesá, to je nakonec vidět ve volební účasti. Takže tady, je, tady máme trend, že lidé chtějí přijít o něčem hlasovat, takže bránit jim v téhle situaci se mně zdá trochu krátkozraké.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V těch referendech naopak bychom mohli říct, že ten trend roste, protože, když se podívám do statistik, tak 10 referend se konalo v roce 2011, pak jich bylo 20, loni 26 a letos se očekává až 50 lidových hlasování.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No proto říkám, že po těch 10 letech vlastně společnost začíná objevovat tenhle institut, znovu říkám, ono se to musí dostat do nějakých proporcí. Jistě ne každé referendum je, je rozumné, ne všechny otázky, které jsou předkládány, jsou třeba ze zákona přípustné a podobně, ale přece jen jako popírat referendum jako institut, nebo ho omezovat na, na naprosto nepatrné, nepatrné výjimky, nebo nějaké prostě zanedbatelné situace, bych viděl jako velmi krátkozraké.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V uplynulých měsících právnickou veřejností hýbalo dění kolem výběru předsedy Ústeckého krajského soudu. Nyní je zase rozruch kolem místopředsedy Vrchního soudu v Praze, tedy u osoby, kdo nastoupí na toto místo. Výběrová komise doporučila Jana Sváčka, což je neúspěšný kandidát na ústavního soudce a 14 let byl v čele pražského městského soudu. Co na to říkáte, pane doktore? Ještě možná snad dodám, že kolem této pozice vlastně do diskuse se zapojili i šéf hnutí ANO i prezident Miloš Zeman.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, co na to říkám? Já teď nechci být soudcem nad výběrem místopředsedy vrchního soudu v Praze, mě spíš zarazilo to, že tahle otázka a některé další, které jste zmínila, jsou předmětem tak vrcholného politického zájmu. To je něco, co je vlastně přímým důkazem o tom, že politika má velký vliv na uspořádání poměrů v justici, na výběr osob klíčových a předsedové a místopředsedové jsou, jsou klíčovými osobami pro chod justice, v dobrém i ve zlém, chci zdůraznit. A tady ne..., ne..., nedá mi, než abych se vrátil do krátké minulosti v roce 2008 byl přijat zákon, který do..., omezil do té doby vlastně časově neomezené funkční období těchto funkcionářů, předsedů a místopředsedů soudů. Bylo jasné, že prostě k těmhle pravidelným střídáním bude v těch cyklech 7letých řekněme pravidelně docházet. Těch funkcionářů v celé justici je necelých 300, takže je to skutečně velká agenda. Řeklo se A, neřeklo se B. To B je, aby zákon upravil kritéria, kdo může předsedou, za jakých podmínek a jeho místopředsedou a také, aby se do jistý míry odstínil vliv politiky právě na jmenování konkrétních lidí. To se nestalo. Mezi tím bylo jmenováno celá řada, celá řada těch funkcionářů a teď, teď je vidět, že v této zjitřené době jde o některé funkcionáře, tak najednou je to předmět obrovského politického zájmu. To si člověk musí říci, proč se, proč se, s prominutím o nějakého místopředsedu, nějakého soudu zajímají vrcholní ústavní činitelé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Navíc, když proběhlo evidentně regulérní výběrové řízení v tom konkrétním případě.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Proběhlo výběrové řízení, zase o těch výběrových řízeních by se dalo říci mnoho. Je to bohužel, je vidět, když jaksi nezazlívám to současné ministryni spravedlnosti, ta tu agendu tak nějak zdědila, ale zase se ukazuje, že tady chybí nějaký koncepční pohled, jak mají být funkcionáři vybíráni, podle jednotných kritérií, řekněme, nějakým, nějakýma jedněma očima, místo toho se sestavují ty komise tak jako ad hoc pro každý případ a trochu to budí dojem jakési nedůvěryhodnosti. Je to i vidět z toho, kolik lidí vlastně, kolik soudců usiluje o tyhle funkce, anebo naopak neusiluje. Ti, kteří by třeba mohli a jistě kolegové by je rádi viděli jako osoby s plnou autoritou a s plnou důvěrou v těch funkcích, tak do těch výběrových řízení se ani nehlásí, protože jim příliš nevěří. To je otázka opravdu na zase model správy soudnictví, jak vytvořit něco jiného než to, co existuje, to znamená, kde ten přímý vstup politika bohužel, je-li jmenování v rukou ministra, vlády, prezidenta republiky, tak je to prostě politická věc, a to by myslím být nemělo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono vlastně i v těch výběrových komisích, pokud se nepletu, tak je zástupce ministerstva spravedlnosti. Měl by být?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Skoro bych řek, že ne, protože, protože to, to je právě to, že my nedokážeme oddělit role, my to všechno mícháme dohromady. Jestliže, jestliže ministr spravedlnosti jmenuje, nebo pak v některých případech navrhuje prezidentovi, tak by asi v těch předešlých stádiích, kde se tvoří nějaký ten návrh, by asi neměl mít prostor, anebo, nebo naopak by tam justice neměla mít prostor a nechť si ministr vybere nějakou komisi a, ale to míchání dohromady se mi nezdá příliš systémové, tím spíš, že se míchá takový ten centrální a místně lokální pohled a prostě chybí tomu taková ta jednotná koncepce, především ale zákonná úprava, zákonné podmínky tak, aby bylo jasné, podle jakých pravidel, podle jakých kritérií kdo má nebo nemá šanci být tím předsedou, nebo místopředsedou soudu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pro koho by to měla být, pane doktore, hozená rukavice? Pro ministerstvo spravedlnosti?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Obávám se, že ta rukavice by měla být hozena do větší výšky, nebo do větší dálky. Už dlouho přece mluvíme o tom, že dosavadní model správy soudnictví je vyčerpaný a že by měl být nahrazen jiným. Česká republika jednou ze dvou, nebo tří zemí v Evropě, kde vlastně neexistuje orgán, který, kterému můžeme říkat rada soudnictví nebo nějak tak pracovně, orgán, ale justiční exekutiva, která, která bude kontinuálně, kompetentně a odpovědně řídit justici a spravovat její záležitosti. Podotýkám, že nejde o nějaký soudcovský orgán, nějaký, nějaký ochranářský, nějaký cechovní spolek, ale skutečně významný ústavní orgán, který, který bude partnerem právě pro vládu, pro prezidenta, pro parlament a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Byla už ta rukavice ale vůbec hozena jaksi, nebo ...

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ale, no, tak už několikrát letěla, ale nikdo ji nějak nezdvihl, no jako ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Uhýbáte všichni, nebo uhýbají.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Uvidíme, co bude dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak tedy eliminovat, nebo odstranit politické vlivy?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, no právě tím, že právě tím, že se tohle vlastně z těch ..., víte, ono na, na druhé straně nechci s tím politikům nějak nasazovat psí hlavu, prostě oni mají agendu jmenování někoho, oni rozhodujou politicky, jsou v politickém prostředí, podle politických kritérií, oni možná nemají tu rozlišovací schopnost, že tady jde o představitele justice, soudce a tak dále, takže, takže ta, ta politická kritéria, ne která jsou, nebo politické uvažování, na které jsou zvyklí, oni uplatňují tady, nemají tu rozlišovací schopnost, že tady přece jenom se musí s velkou zdrženlivostí vybírat někdo a ne, nejede o to, jaksi, jak se říká v uvozovkách "je náš" nebo není náš, nebo jejich, nebo není jejich, podle toho chceme, nebo ho nechceme a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A odborná i možná morální kritéria na soudce? Ta jsou jasně stanovena?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, tak jistě, že také ne, také ne, ale to je trochu odlišná otázka, která samozřejmě také dlouho čeká na své řešení. Zatím to řešení přineseno nebylo. Jak justice, ať už slovy, nebo ústy některých funkcionářů, nebo, nebo třeba Soudcovské unie po tom dlouhodobě volá, ale právě takové to časté střídání politiků v rolích ministrů spravedlnosti bohužel nepřináší takovou tu dlouhodobou koncepční, kontinuální úvahu, aby se ty věci dotáhly do konce. Ano, to je ta myšlenka, kterou tehdy ministr Pospíšil v roce 2008 přinesl. Nechť se funkcionáři střídají, on si to doprovodil takovou politickou rétorikou, ale budiž. Ale to B k tomu, to znamená, kdo, podle jakých kritérií, na jak dlouho, jestli znovu nebo ne znovu, tohle už, už neudělal. Nikdo. Ani on ani nikdo další a teď právě sklízíme ty plody, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Protože na to upozornil ostatně i nový předseda Krajského Ústeckého soudu pan Dörfl, který také je pod, řekněme, peticí, nebo vůbec takovou výzvou kolegia předsedů krajských soudů proti vměšování politiků do věcí justice.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ano, já jsem, znám jeho slova, nebo znám jeho názory, četl jsem, četl jsem rozhovor, který s ním vyšel. Myslím, že se s tím dá ztotožnit jako s tím, co on říká na adresu správy soudnictví a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak pro server Česká justice prezident Zeman označil za největší problém justice neuvěřitelně dlouhou dobu soudních řízení, která je, cituji: dál částečně způsobená i takzvaným soudním pingpongem, to znamená tím, že odvolací soudy vrací soudům první instance rozsudky, aniž by je buď potvrdily, nebo vynesly rozsudky vlastní. Jak vy to vidíte, pane Baxo? Největší problém justice.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Jestli to je ping pong, no, ano, je to, je to jeden z projevů toho, řekněme, panujícího procesního prostředí, kde ty případy tak jako opravdu těkají mezi jednotlivými instancemi, ale i to je spíš projev, to není příčina té délky řízení, to je spíš, to je příznak. Příznak toho, že procesní předpisy nejsou asi dobře uspořádány a projevuje se to, ten příznak v tom, je, že některá ta řízení trvají zbytečně dlouho. Nemá smysl bavit se o odstranění té, toho příznaku, ale jít spíš po té příčině. To je pochopitelně otázka velmi složitá, zda asi nemáme tolik prostorou, abychom ji odpověděli. Ale není to jediný problém. Problémem mnohem, bych řekl, závažnějším, je nevyrovnanost v justici, celý ten systém nefunguje vyrovnaně, ta délka řízení, o které pan prezident mluvil, je úplně jiná na jednom místě republiky a na jiném místě republiky. A to by nemělo být, protože už mnohokrát bylo řečeno, je věcí státu, jak si zorganizuje své soudnictví. A jak k tomu občan přijde? On nemá možnost si vybrat svého soudce, vybrat si svůj soud, jet do Náchoda, protože tam to funguje a nejet do Chomutova, protože tam to nefunguje. On prostě musí respektovat příslušnost soudu a soudce. A jak on k tomu přijde, že bydlí, nebo musí se soudit u soudu, který stát není schopen zorganizovat tak, aby tam to řízení trvalo přiměřenou dobu tak, jako jinde. Když to někde jde, má to jít všude.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nevím jak k obrazu justice v tomto kontextu přispěje další téma. To je spor o platy v justici. Už možná trošku evergreen. Já to jenom uvedu, pane doktore, stát počátkem loňského roku snížil základ pro výpočet soudcovských platů z trojnásobku průměrné mzdy na 2,75 násobku. Mimochodem zajímalo by mě, jak vůbec přišlo se k tomuto číslu?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, to je už, to je tak smutná histo..., smutná a zároveň dlouhá historie, že už by to vydalo na knihu. No, jak se přišlo? Víte, soudcovské platy, jako i jiné platy představitelů státní moci byly, za rok už to bude 20 let, připomínám, stanoveny zákonem, zákonem poměrně jasným, který vlastně bere z rukou rozhodování o platech těm, jejichž, o jejichž platy jde. To bylo, to byla myšlenka někdy v roce 95 přijatá a ten zákon mohl fungovat zcela automaticky a podotýkám docela rozumě a spravedlivě, kdy výše těch platů, všech ústavních činitelů byla odvislá od skutečně rozpočtové situace v těch veřejných financích, o tom, jak stát platí své úředníky, nějakým násobkem bude platit i další činitele. No jo, ale od té doby skoro nene..., skoro neminul rok, aby někdo, tedy především vláda a parlament, do toho zákona nezasahovali, ale pouze jednosměrným způsobem, neustálé snižování, zmrazování, odebírání a podobně. Ten původně rozumě nastavený systém se, jak říkám, úplně rozšteloval z toho vznikly pak spory, na které reagoval Ústavní soud už asi ve 20 nálezech, z toho čtrnáctkrát řekl, nemůžete tohle to dělat, vyjma nějakých opravdu mimořádných situací, které nenastaly. A teď letošní, letošní rozhodnutí z léta, z konce července, Ústavní soud už to snad nějak uzavřel a řekl: tak proboha, vraťte se k tomu, co bylo na začátku, společenský význam funkce soudce odpovídá řekněme v té platové oblasti trojnásobku průměrného platu v rozpočtové sféře. To je myslím naprosto rozumné, klesnou-li platy v rozpočtové sféře, klesnou platy i soudcům a dalším činitelům a na vládě a na parlamentu je teď, aby na základě toho přijali zákon a už pokud možno ten zákon nechali, nechali být. To, že to ty vlády, nebo parlamenty v minulosti nedělaly, když ten, když Ústavní soud to několikrát takhle už v minulosti řekl, to je právě, to jsou ty zlomky, takové ty 2,5 a 2,51 a 2,75, ta vláda tak nějak zkoušela, co ještě ten Ústavní soud jakoby spolkne, nebo snese. Proto nechceme mu dát zapravdu, ale nevíme, že nemůžeme udělat nic, tak to zkoušíme. No. Tak Ústavní soud teď asi v tuto chvíli ten poslední nález je úplně jasný a vlastně říká: Už nedělejte nic jiného než to, co jste měli udělat už dávno. Já doufám, že tohle nastane a že snad bude klid i z hlediska tedy soudcovské veřejnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Protože, promiňte, tam je i problém v tom, že soudci nebudou mít nárok na zpětné doplacení toho rozdílu.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ano, to Ústavní soud, myslím, řekl mezi řádky a docela jasně. Řekl, už vy soudci už taky jednou dejte pokoj. Ono nejde o to, že by tady nebylo právo, jistěže obecně vzato, jestli Ústavní soud řekne: toto je protiústavní, tento zákon, tak je zákon protiústavní od samého začátku své účinnosti. Na druhé straně, na druhé straně je to tak obrovské, obrovský objem finančních prostředků, že si myslím, že soudci by měli se nad tímhle zamyslet a řídit se takovou tou zásadou, neznamená, když nějaké právo mám, že ho musím za každou cenu uplatňovat. Jsou ve hře i jiné hodnoty, mimo jiné právě i důvěryhodnost justice. A v otázce platů nikdy soudci nepřesvědčí, ani veřejné ani nikoho jiného o tom, že mají pravdu, i když postupují čistě právními prostředky. Nevynucují si, nedělají žádné demonstrace, nátlakové akce, nemají žádné stávky, odbory a podobně. Jdou čistě právní cestou, ale přesto nikdy nezískají v tomto směru ani porozumění, natož pak podporu či popularitu. V této situaci myslím, že by soudci si měli říci, nám šlo o princip, ten je teď vyjádřen a dívejme se do budoucna a tohle už nechme být, protože nepřineslo by nám to nic dobrého, ty peníze za to prostě nestojí, ve hře je mnohem víc, ve hře je důvěra v justici a v nás samotné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vás, pane doktore, čeká po pořadu jízda z Prahy do Brna. Bude s majáčkem?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ne, nebude, nebyla, není a nikdy nebude.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A vy víte, proč se na to ptám, protože předseda Ústavního soudu pan Rychetský žádal o přidělení výstražného majáčku. Říká, že v Praze mívá důležité schůzky a to spojení dálnice mezi Brnem a Prahou neposkytuje záruku včasného příjezdu. Jak vy to řešíte?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, mně to povídejte, já už asi 12, skoro 12 let jezdím ne mezi Prahou a Brnem, ale mezi Plzní a Brnem, takže to je ještě o 100 kilometrů víc, takže bych mohl také leccos vyprávět o cestách, ale na druhé straně, na druhé straně, já mám možná takový až přísný pohled, já si myslím, že majáčky, tedy právo přednosti v jízdě by mělo patřit těm, kteří to mají takříkajíc v popisu práce, to znamená policii, záchranářům, hasičům a dost. A jestli někdo jiný je tak důležitý, tak nechť ta policie ho doprovodí, protože on sám, nebo se svým řidičem tohle asi, tohle asi nemůže ..., víte, ono to není, to není ani praktická věc, protože ta dálnice, o kterou tady jde, já chápu pana předsedu Rychetského, že už je otráven, rozčilen a unaven, protože tam jsou tak neřešitelné situace, já jsem minulý, předminulý týden jsem jel v protisměru z Brna do Prahy a byla tam nehoda, nebylo vidět, jestli je vážná, ale nebyla úplně jednoduchá, a teď tam byla šestikilometrová fronta a v té frontě byli ty skutečně blikající auta hasičů, policie a záchranky, ale ani tato auta se nikam nedostala, protože tam prostě nebylo kudy jet. Takže právo přednosti, nebo právo jet rychleji, snad někde, kde, ale tady, tady to vůbec ten majáček prostě nic neřeší, vůbec nic neřeší. Ale na druhé straně přijde mi trošku pokrytecké, že, že ti, jaksi majitelé těch majáčků z řad, z řad ústavních činitelů, kteří v podstatě, když to tak vezmu, jezdí po Praze, mají ty kilometrové vzdálenosti mezi vládo a parlamentem, svými ministerstvy, tyto majáčky používají. Teď nemluvím o nějakých cestách za voliči, nebo cestách stranických po republice, ale skutečně takové ty, takové ty státnické, nebo ty ústavní povinnost. No, možná bych většímu pochopení každého z nich přispělo, kdyby musel takhle cestovat třeba na to zasedání vlády nebo parlamentu někam těch 200 kilometrů a že by možná lépe, získal by větší empatii. Ale říkám, na druhé straně, já bych tyhle věci opravdu úplně zrušil a jestli, jestli někdo je, někdo, jestliže je tady nějaká situace, ne daná osobou, ale situace, která tohle vyžaduje, tak nechť dostane plný policejní doprovod a policie nejlépe umí řešit dopravní situace a vědět, kdy a jak rychle kam může jet. A ještě poslední, poslední poznámka snad k tomu. Víte, nechci nikomu sahat do svědomí, ale jezdím také, převážně s řidičem a vím, že to, jestli ten řidič nakonec ten majáček použije, nepoužije, má v rukou právě ten činitel, a to sice ve chvíli, kdy nasedne do auta. A často nasedne pozdě a pak třeba do jisté míry nutí toho svého řidiče, aby porušoval předpisy, aby použil majáček i v situaci, kdy to vůbec není vhodné, nutné. Ta reakce veřejnosti na tyhle ty věci, je pochopitelná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proto vyjíždíte z Plzně s předstihem časovým, abyste byl ráno v Praze na Jak to vidí?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, určitě ano, určitě ano. Vím, že, vím, že tohle to, tohle to zkrátka s tím musí člověk počítat a nedá se nic dělat, je to o plánování času.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vyjíždíte bez dopravního zpravodajství? Zelená vlna je v éteru už 40 let.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, to dopravní zpravodajství, zase po těch zkušenostech, zejména z brněnské dálnice, zdá se mi, že není příliš spolehlivé, není příliš, reaguje se zpožděním, některé situace nezaznamená, nebo znamená je, zaznamená je nějak zkresleně, hlásí o nich, až když třeba ta, ta situace byla vyřešená a podobně. Ve srovnání se zahraničím je, je to tohle to opravdu velmi zanedbaná oblast ještě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak třeba můžete přispět nějakou aktualitou. Já vám každopádně, a všem, kteří vyjíždějí, přeji šťastnou cestu všem hezký den a dobrý týden. Doktor Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu. Na slyšenou.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hezký den přeje Zita Senková. Zítra se můžete těšit na politoložku Vladimíru Dvořákovou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: zis
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.