Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková - 8. října

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je docentka Ilona Švihlíková. Ekonomka, dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kondice naší i světové ekonomiky, ale také řešení pro České aerolinie i prezidentské klání v Brazílii. Zejména o těchto tématech budeme hovořit v dnešní půlhodině. Česká ekonomika v letošním druhém čtvrtletí vzrostla mezičtvrtletně po revizi o 0,3 %, meziročně o 2,5 %. Čísla jsou už výsledkem nové metodiky výpočtu HDP. Je to, paní docentko, důvod k optimismu, je to, naznačuje to třeba nějaký váhavý růst?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Myslím, že důvod k optimismu není to číslo samo o sobě, určitě ne to mezikvartální, protože 0,3 to skutečně v běžném životě nepoznáme, ale jsou tady nějaké slabší signály, které ukazují na možnost zlepšování té situace. Rizika převládají také, protože to okolní prostředí na tom není úplně ideálně a ta hospodářská politika eurozóny je značně kontraproduktivní. To znamená to, co nás obklopuje, jsou ta rizika, která by mohla přinést do té ekonomiky zase nějaké zpomalení, no a ta optimističtější čísla samozřejmě souvisejí s tím, že se trošičku začaly vzchopovat mzdy a že vláda také dala ten signál navyšování minimální mzdy, což bezesporu může působit aspoň trošku optimisticky pro spotřebitele, pro domácnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co je pro naši ekonomiku, řekněme, největším rizikem? Třeba jsou to i špatná čísla z Německa, která shodou okolností včera rovněž zveřejnilo ministerstvo hospodářství. Tam je pokles v průmyslu o 4 %.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Bezesporu. Ona ta čísla z Německa jsou zase navázána na vývoj světové ekonomiky, na určité přeskupování hospodářské politiky v Číně, to s tím nutně všechno souvisí a pak to jakoby přes to Německo také může dorazit k nám. No a ten, ten další riskantní jev jsou ty neustálé deflační tendence. To znamená to, že ta míra inflace jde k nule, v řadě zemí je dokonce právě i v záporu, což možná může působit pro ekonomického laika pozitivně, ale je to velmi, velmi nebezpečný jev, který vede ke spirále, že se stále prostě snižují mzdy, snižují ceny a takhle to jde pořád dokola a to v té eurozóně bezesporu hrozí. Koneckonců myslím, že minule jsme hovořily o tom, že Evropská centrální banka tahle rizika velmi silně vnímá a že se opakovaně snaží proti tomu něco dělat, ale tady samotná centrální banka nepomůže. Bez vládní politiky, bez fiskální to zkrátka a dobře tahle situace nepůjde tak lehce zvrátit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co Rusko, paní Švihlíková? Ačkoliv není naším hlavním vývoz..., nebo obchodním partnerem, tak vyvážíme tam přece jenom velký objem osobních automobilů a tak dále. Tam je pokles za srpen o 23 %.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Je jasné, že ta situace se dotýká nás i samozřejmě té Evropské unie. U těch sankcí je potřeba si uvědomit, že pro Spojené státy ten ekonomický dopad je minimální, protože jejich obchodní vztahy s Ruskem jsou velmi, velmi malé, kdežto vztahy Evropské unie s Ruskem jsou dvanáctkrát větší, takže pokud Evropská unie to uvalí, tak je to skutečně jako když se sama sebe střelí do nohy. Mně to trošku připomíná jako když se navzájem ty země Evropská unie a Rusko jako drží tak nějak pod krkem a strhávají se ke dnu, místo, aby se snažily najít nějaké cesty, jako jak se dostat nahoru. Ke dnu je ta cesta vždycky velmi rychlá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A ta cesta nahoru?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak ekonomické sankce, jenom, když se podíváte na základní literaturu, empiricky, těch příkladů už máme dost, abychom mohli porovnávat, tak téměř nikdy nevedly k nějakému zamýšlenému cíli, nikdy. To je prostě nástroj, který spíš má nějaké geopolitické souvislosti, ale představa, že změní chování aktéra, no to samozřejmě, že nezmění. Takhle to nefunguje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se promítá situace, ta kondice ekonomik Evropské unie, zemí a Číny v souvislosti s poklesem cen ropy? Najdeme tam nějaké souvislosti?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
To je velice, velice významný faktor, samozřejmě velmi důležitý jak pro to Rusko, ale tak i pro další ropné ekonomiky ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jenom dodám, že třeba v posledních týdnech severomořská Brend je nejlevnější za poslední dva roky.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Hm, přesně tak, jako já jsem se dívala na ta čísla, samozřejmě, že to je taková jako libůstka, ropa to je moje oblíbená komodita a tam jsme, tam už ta cena někde byla kolem 92 dolarů za, za barel. To je, to je hrozně málo a pro většinu ropných zemích je to naprosto nepřijatelná cena, takže budou samozřejmě v problémech, asi budou jednat, uvidíme jak, ale každopádně ono to má vždycky, jako ta mince má dvě strany, na jedné si někdo říká, no, to je skvělé, bude jakoby levnější benzín, i když tam ta převod, jako převod nahoru jde velmi rychle, převod dolů až zas tak ne, abychom to poznali, podle toho, co tankujeme, ale musíme si uvědomit, že ty ekonomiky ropné jsou také velice významné, poptávající země, oni mají obrovský potřeby, investiční a to v tu chvíli samozřejmě se všechno škrtne, takže, jak říkám, každá mince má dvě strany a já bych úplně nad tím poměrně výrazným poklesem cen ropy nejásala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Další zpráva z ekonomiky. Česká republika je na 42. místě, co se týče ekonomicky nejsvobodnějších zemí světa. Vyplývá to z řebříčku indexu ekonomické svobody kanadského institutu Fraser. Od toho posledního měření si Česko polepšilo o 10 míst. Co posiluje a naopak oslabuje ekonomickou svobodu?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Víte, ono už ten pojem ekonomická svoboda je takový hodně jako zvláštní a je potřeba si trošku vynef..., vydefinovat, co to je. Tyhle ty indexy, které se zveřejňují a všechny tyhle ty možné žebříčky se většinou zveřejňují s nějakým účelem. To prostě není nějaké neutrální hodnocení. A zrovna tohle je prostě klasický neoliberální nástroj, ta ekonomická svoboda jednoduše řečeno znamená svobodu, s prominutím, jako někde zdechnout na ulici. Protože tam je otázka, aby ten stát, pokud možno vůbec neexistoval, takže ten index ekonomické svobody ne něco, co by nás přibližovalo asi tak Anglii 19. století, pokud někdo netuší, může si přečíst něco od Dickense a uvidí, jak, co to vypadá ta ekonomická svoboda v praxi. Takže musím říct, že to, že Česká republika jako bude někde na tom jako relativně špatně, mě teda absolutně neznepokojuje. Mě by znepokojovalo, kdyby se začala propadat třeba v indexu lidského rozvoje, jo, anebo, nebo v takovýchhle jiných, které teda dělala OSN a ne nějaký soukromý institut. Takže já vždycky se dívám na tyhle ty různé žebříčky všeho možného, tak se vždycky ptám, kdo je sestavuje a za jakým účelem. A to nám řekne hodně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A pro vás, paní Švihlíková, otázka od paní Věry. Co říkáte na to, že náš trh ovládly zcela zahraniční firmy, zejména německé, což vede k tomu, že naše pokladna zeje prázdnotou, zatímco zisky u nás tvořené, plní pokladnu německou?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tohle je jev, který započal s tím, jak ta naše ekonomika se začla ne moc vydařeně restrukturalizovat, to znamená, že se lákaly zahraniční investice, což nemusí být vždycky úplně špatné, ale musíte si zkrátka a dobře říct, co jsou pro vás strategická odvětví a ta má držet stát. To nemusí nutně, že je musí vlastnit, ale prostě musí mít nad nimi nějakou kontrolní regulativní pravomoc. U nás se tohle to do značné míry zanedbalo, dokonce i u takových infrastrukturních základů jako jsou prostě vodovodní kanalizační systémy, že jo, což je prostě v řadě zemí vnímáno jako strategická věc a samozřejmě potom tady máme velké množství těch zahraničních, zahraničních firem, jak já říkám, tak ty chtějí svoji libru masa, oni to nedělají pro to, že by nás jako měli nějak zvlášť rády a toužily po tom nám pomáhat, prostě jsme pro ně trh, který je geograficky blízko, který je podstatně levnější než ten německý, přičemž ta produktivita je velmi, velmi podobná, takže to nabízí prostě nádherný zisky, který samozřejmě následně částečně zůstávají u nás, ale v těch posledních letech, respektive od roku, myslím, 2006 ty zisky, které odplouvají, jsou podstatně vyšší, než ty reinvestované. To znamená ta ekonomika jakoby vydává zdroje, nebo vytváří zdroje, které následně odplouvají někam jinam. To je obrovský problém nejen České republiky. To, co já chápu jako v první fázi je, že to skoro na naší politické scéně jako nikoho nezajímá. Jo, jenže, že skoro jako každému je jedno, že my nemáme základní národní strategické struktury a naopak se pokračuje v té politice prostě lákání zahraničních investic za každou cenu a pak se tady odehrávají prostě scény, které já chápu jako úplně hrůzyplné, typu, že jsme nadšeni nad investicí Amazonu, která prostě přináší pracovní místa na úrovni třetího světa a my tady prostě kvůli tomu jako nadšeně skáčeme a samozřejmě se dávají investiční pobídky a daňové prázdniny a podobně, jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co naopak bychom měli mít, nebo doplnit, když říkáte, že tedy neexistuje strategie, opravdu ne?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já jsem jí neviděla. Pokud ji někdo má, tak se na ni ráda podívám. Co je potřeba? Je potřeba zaprvé si říct, co by měl kontrolovat stát. Což je podle mého názoru prostě ta základní infrastruktura energetická, ale právě třeba i na úrovni té nižší regionální, lokální věci, jako je vodovodní infrastruktura a tak dál, /nesrozumitelné/ prostě strategický význam. To je jedna věc. A druhá je samozřejmě podpora těch národních struktur, když se podíváte právě na tu soustavu těch investičních pobídek a podobně, tak jsou primárně orientované na zahraničí a nikoliv na domácí, což je podle mě jakoby zásadní, zásadní chyba. Vůbec bych se nebála prostě lokálního, regionálního, obecního, krajského majetku, tohle to všechno má svou roli, teď samozřejmě jako neznamená, že stát má zase vlastnit všechno, jo, to je prostě druhý extrém, ale je potřeba hledat mnohem, mnohem větší vyváženost, no a samozřejmě k tomu ale potřebujete finance. To je ten základ. My jsme se dostali do situace, kdy nějakých 98 % aktiv na našem trhu drží zahraniční banky. No, copak ty vám budou podporovat národní struktury? No, samozřejmě, že ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký by měl být ten poměr?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já si myslím, že by tady měly být především na té, řekněme, nižší úrovni, protože samozřejmě nemáme tolik kapitálu, ale že bychom tady prostě měli mít samostatnou finanční strukturu. To znamená, mít to, co je v Německu, jako ty landesbank, teď řekněme zemské banky, regionální banky, že je potřeba podporovat družstevní záložny. Ne tím, že je, je zničím, ale tím, že prostě ten zákon bude takový, aby skutečně působily lokálně a nepřitahovaly lichváře. Těch možností, jak to udělat, je hrozně moc. Ale to v první fázi znamená, že vnímám tu situaci jako problém. A já skutečně, protože tohle to je dlouhodobě téma, které sleduji, nemám pocit, že by z téměř kohokoliv z naší politické sféry prostě zajímalo, že nám odchází nějakých 300 miliard ročně z téhle země, to, to, co tady je vytvořeno prostě jako 300 miliard jde pryč a tady se to prostě bere jako něco, co je úplně normální.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka pro vás další od pana Aleše, který se ptá: Prosím, mohla byste vysvětlit, jak je to s vývojem krytí měny? Například korun, eura, dolaru, rublu zlatem?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Zlato, to je takový ten dlouhodobý fetiš, jak já říkám, zlatý standard už nemáme, skončil v 70. letech, dneska máme měny, které nejsou kryté ničím. Že jo, když to vykládám svým studentům, tak se leknou, ale je to skutečně tak. Platí ta častá fráze, že peníze jsou přijímány proto, že jsou přijímány, to znamená, je to velmi křehká otázka důvěry a stát se také pojišťuje tím, že máte většinou speciální zákon, který prostě definuje, co je zákonné platidlo a že musí být přijímáno v těch a v těch situacích. To znamená krytí neexistuje. Já si nemyslím, že krytí zlatem je, je dobré, zlatý standard je, je, byl přežitý už, už na počátku 20. století natož, natož pak nyní. Takže ty měny jsou skutečně kryté nějakou velmi vágní důvěrou a samozřejmě nějakým systémem mocenských vztahů, to jako tak samozřejmě je, jako, pokud prostě máte nějakou zemi, která má určitý značný vojenský potenciál a má řekněme velmi hluboký kapitálový trh, no tak to samozřejmě jí dává úplně jinou pozici než zemi, jako je třeba Česká republika. Takže ta otázka krytí je zajímavá, možná se tomu můžeme věnovat v některých z dalších, protože tahle témata teď obrovsky rezonují na, na západ od nás. Já samozřejmě tyhle věci sleduji, protože koneckonců i moje studenty to hodně zajímá, matika peněz tak nějak uchvacuje a, a vedou se úžasné debaty o tom, jak by měly vznikat peníze, co vlastně jsou peníze. Ono je to docela těžké definovat, co jsou peníze. Jaká by měla být role zlata, jestli vůbec nějaká? Takže jakoby tady nám to kvasí. Ono to souvisí samozřejmě i s tou krizí, že se hledají nové přístupy, nová řešení a těch peněz se to dotýká velmi intenzivně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejenom o penězích je i další otázka pana Milana, který píše: Sněmovna zrušila 30korunové poplatky u lékaře, poplatky za recepty a pobyt v nemocnici a považuje to za sociální počin. Tyto peníze ale budou v systému chybět, takže je do něj bude stát, čili my všichni, opět muset dosypat. Není to pouze populistická hra? To, co mi stát nechá v pravé kapse, to mi vytáhne z levé a nula od nuly pojde.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já bych tam rozporovala dvě ty teze. Ta první je, že v tom systému nejsou peníze. Já se domnívám, že ve zdravotnictví je peněz až příliš moc. A myslím si, že ten základní pohled není dívat se na ty malé částky, to mi vždycky připomíná, jestli můžu malinko odbočit, firmy, které mají problémy, tak začínají tím, že sledují, kdo jak kopíruje a podobně jo, tak to není řešení problému, ne ty malý částky, ale dívat se, a to bych intenzivně doporučovala, na nákup přístrojů a různých zařízení a na smlouvy s těmi firmami a jak ta zařízení jsou využívána, jestli vůbec, jako na to je napojená taková chobotnice vztahů, že tam jako je potřeba tedy někoho, nebo /nesrozumitelné/ do toho půjde a řízne. Protože já skutečně se domnívám, že těch peněz bude až, až. A teď k těm poplatkům. No, ono nejde jenom o tu částku, ale o to, že je platí, abych tak řekla různí lidé. Ty poplatky intenzivně zatěžovaly rodiny s dětmi, děti a samozřejmě seniory. Protože senioři jsou ti, kteří nejvíc logicky, čerpají zdravotní péči. To znamená, zatěžovaly skupiny, které už samy o sobě jsou sociálně slabé. Kdežto, pokud teda by to nahrazoval stát, což já si myslím, že by nemusel, kdyby se provedl ten pořádný audit hospodaření, ale i kdyby to teda platil ten stát, tak samozřejmě to, to daňové, ten daňový mix je, je podstatně spravedlivější, než to zatížení právě těch skupin, které tu, které tu péči potřebují nejvíce. Musíme si taky uvědomit, že ten samotný systém toho výběru poplatků něco stojí a hlavně, co se s tím stalo, že jo, jakoby ten, ten přístup toho jako zaplať prostě a jinak, když nemáš 30 korun, tak sem vůbec, vůbec nelez. Jako já si myslím, že tohle prostě vůbec jako nepatří do civilizovaný společnosti. Tenhle ten styl. A musím říct, že mě potěšila i ta zpráva, že, že v Německu od tohohle taky ustupují, že prostě je to naprosto kontraproduktivní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Plány na propouštění v Českých aeroliniích potvrdil Český aeroholding, jeden ze spoluvlastníků ČSA. Ty plánují propustit téměř třetinu pilotů, skoro polovinu letušek a stevardů. V čem vy vidíte, paní Švihlíková, příčiny té situace?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já myslím, že ty, pro ty příčiny musíme jít trošku do minulosti. ČSA se ocitl v opakovaně asi v ne moc dobrých rukou, teď myslím z hlediska, z hlediska managementu a děje se tam, nebo dálo se a nyní vidíme ty konsekvence, něco, co bohužel je velmi častý rys a sice, že se prostě ořezává, ořezává, ořezává, když vznikne ztráta, tak se něco prodá, což je samozřejmě jednorázový nástroj, to prostě není jakoby stabilní krytí a potom prostě zjistí, že už to ořezali do té míry, že nemají s kým, s čím dál prostě ty zisky jakoby tvořit, že prostě není s kým de facto tvořit ty příjmy a tím pádem si uzavřou svůj vlastní potenciál. Dneska už se třeba vůbec nevede debata, že by ČSA mohlo dělat dálkové lety, už se vlastně vnímá jako nějaký pididopravce, když budete chtít kamkoliv téměř letět, tak jako se, se, s ČSA a moc jako nedostanete a budete muset buď přes Vídeň, nebo Mnichov, já vím sama, když jsem chtě..., potřebovala do Atén, i když to už je trošku déle, tak jsem prostě musela přes Vídeň, nebo se to bylo přes ..., bylo to něco v Německu, myslím, že to byl Mnichov právě ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Směřuje to spíše k té nízkonákladové společnosti ta budoucnost?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
To spíš ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To se hodně skloňuje.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Taky možná, ale spíš té regionální, ale to skutečně jakoby není perspektiva. Jo? Ta, ta základní úvaha prostě byla chybná ve smyslu, jsou problémy ekonomické, kdo je dneska nemá, tak ta hlavní cesta je přece hledat nové příležitosti. Jo? A ne pořád řezat. Jako ve chvíli, kdy budete pořád řezat, řezat, řezat, no, tak skutečně se dostanete do situace, kdy jako to uřežete celé a ty ČSA de facto můžou skončit, protože už dneska ta jejich flotila je, je prostě maličkatá, jo a to jako co s tím potom chcete dělat? Co chcete dělat s maličkatou flotilou ve srovnání prostě s jinými zeměmi, které mají nějakých třeba 300 letadel, my jich máme kolik, 16 mám pocit ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bude jich 17 nakonec.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, bude jich nakonec 17. No, jo, to potom prostě ten potenciál nedáte zpátky. Takže to je, to bylo prvotní podle mě velmi, velmi chybné rozhodnutí, kdy vlastně ten, ten dopraví hlavní tah samozřejmě je tady ta silná pozice Vídně a my jsme vlastně nebyli schopni naformulovat, odkud ten potenciál brát. Jo? To znamená ta základní otázka je, kde seženu příjmy? Ne, kde zkrátím výdaje. Jo, škrtat, to jako není tak těžký, ale kde seženu příjmy? To je ta první otázka. No a samozřejmě asi také nebylo úplně ideálně uzavřená ta smlouva s Korejci, bylo by dobré ji vidět, seznámit se s ní, samozřejmě, jako jestli někdo má absolutní právo ji vidět, tak jsou to samozřejmě zaměstnanci, odboráři, kteří protestují logicky proti tomuto propouštění a jejich plné právo prostě s tím se seznámit a vidět, jakým způsobem tedy s tou firmou bylo nakládáno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě na to se ptá i paní posluchačka z Moravy, cituji: Jak nahlížíte na aktivitu odborářů ČSA, má nějaký smysl, když se už zdá stejně rozhodnuto? Patřím k těm, kteří těmto lidem fandí za jejich odvahu a statečnost, vždyť mnohdy mají jen své bojové srdce a zásadový postoj. Nemohou znát všechny souvislosti, přesto se mnohokrát stalo, že je ostří investigativní novináři doslova tlačili ke zdi otázkami, na které nemohli znát odpověď a tím je vlastně zbavovali důvěryhodnosti.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, tak u nás a stále jsou odbory nahlíženy jako skoro hlavní nepřítel státu, přitom ty jejich zájmy jsou, jsou velmi legitimní. Oni samozřejmě prostě bojujou o uchování své sociální pozice, kdo by to asi nedělal na jejich místě. Bezesporu mají právo vidět tu smlouvu a je, je, je jasné prostě, že se s nimi musí jednat. Ale to je zase prostě otázka toho arogantního managementu, který je tak rozšířený v Čechách, že prostě jako vám to hodí jak psovi kost a vy se zařiďte podle toho. Ale tady teda musí vstoupit stát, což si myslím, že ministerstvo financí i, i udělalo a jasně prostě říct, že tohle jsou praktiky, které nebude tolerovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdo tedy, nebo co může zachránit ...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ministerstvo financí. No, tak v první řadě je potřeba se podívat na ty smlouvy, to, ty, které jako, já je neznám, nevím, jestli jsou nějak zveřejněné, já mám pocit, že ne, co umožňují. Je potřeba diskutovat s tím partnerem, to znamená, jaký on má samozřejmě záměr, ale pořád tam je ten vliv toho státu, jo. Ale, ale tenhle ten problém skutečně je, že tady se prostě ten problém jakoby řeší pět minut po dvanácté v situaci, kdy, kdy ČSA už je skutečně ořezaná na kost a kdy ten budoucí rozvoj je velmi obtížný. Jo? Kdyby tahle debata začla před 5 lety, mohlo to dopadnout úplně jinak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Lze tedy ještě vůbec něco vyřešit, zachránit, když už říkáte, že v podstatě je docela pozdě?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ale tak vždycky, vždycky se dá. Samozřejmě je tady možné to angažmá státu a je možné prostě hledat případně nějaké další investory, ale na to je potřeba mít tu strategii toho rozvoje při vědomí toho, že zkrátka tu hlavní roli tady prostě hraje Vídeň, případně samozřejmě Frankfurt, tak to je úplně někde jinde, ale že zkrátka ta Vídeň prostě přejala do značné míry to, co mohl být český potenciál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Někdo by se mohl zeptat, jestli potřebujeme národního dopravce.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak samozřejmě, to je, to je, to je legitimní otázka. Jako neměla by to být jenom otázka prestiže. Já si myslím, prostě, že to by mělo být něco, co si taky na sebe jako vydělá, jako to není aktivita, kterou je potřeba, nebo by, by bylo záhodno dotovat, ale jako určitě bych se snažila o to, si to udržet. Je to i trošku jako nějaká politická symbolika. I když jako samozřejmě jsou důležitější asi symboly, než, než ČSA. Ale prostě je, je, je škoda o to přijít jenom tím, že, že v minulých letech se vedla velmi, velmi chybná manažerská politika.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Slíbili jsme ještě pohled do Brazílie ...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ano...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde se nakonec souboj dvou žen o prezidentských úřad konat nebude. O co vlastně ve volbách jde?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já jsem překvapená, musím říct, že se nebude, já jsem čekala, že Marina Silva se dostane do toho druhého kola. No, v těch volbách by šlo o trošku něco jiného, kdyby tam byly ty dvě ženy, takhle je to poměrně jednoznačný souboj mezi, mezi levicí, pravicí, kdy současná prezidentka Dilma Russeffová představuje tu levici, ona je tedy ze strany pracujících, která je v Brazílii dominantní už mnoho let, kdežto její konkurent Aesio Neve je ze sociální demokracie, která ale pozor, v Latinské Americe to jsou pravicové strany, pravicové a proamerické, i když mě napadá, že některé evropské jsou taky takové, ale každopádně je to velmi silný spor, protože ta Strana pracujících je u moci už dlouho, nastavila určitý kurz a teď je otázka, jestli Brazílie v něm bude pokračovat, řekněme ve směřování, které je poměrně silně sociální, anebo jestli tedy nastane nějaká korekce, jestli nějaké teda, nějaký jiný pohled na to, jak by ta ekonomika Brazílie měla být vedena.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je, v jakém je stavu? Protože za poslední období v podstatě není na tom úplně nejlépe.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Není to úplně ideální. Jednak samozřejmě Brazílie se dotklo to světové zpomalení, to nutně. Jednak tam byly určité investice související, jak teda, že jo s fotbalovým mistrovstvím a s přípravami na olympiádu, to jsou veliké investice, asi nebyly vždy úplně ideální a také kvůli tomu byly protesty velmi silné minulý rok, protože řadoví Brazilci by asi preferovali spíše posílení zdravotní péče, školství a tak dále, ale ona tam ta životní úroveň šla poměrně rychle nahoru a ten veřejný sektor jako s tím nedrží krok, jo, což byl, což byl takový ten důvod pro to, že minulý rok tady začaly ty masivní, masivní protesty a samozřejmě Latinoameričané jaksi jsou temperamentní a nenechají si nic líbit a jsou v tomhle ohledu velmi odvážní, jasně artikulují své požadavky, takže tam ta scéna je taková, taková dynamická. Co by Brazílii pomohlo, Brazílie bezesporu potřebuje velké investice do toho veřejného sektoru, tam stále ještě je velká podfinancovanost, určitě i, i do té infrastruktury, no a jedno z těch velkých témat, která artikulovala Marina Silva, je samozřejmě otázka ekologie, protože ty plány na rozvoj země nutně narážejí na otázku ekologickou, to znamená kácení deštného pralesa a také na práva původních obyvatel, kteří prostě a zkrátka jsou tam doma a jejichž nároky by prostě měly být intenzivněji brány v úvahu. Takže je to, je to nelehká situace, které čelí řada rozvíjejících se zemí a lze jen doufat, že Brazilci zvolí dobře pro svou budoucí prosperitu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to tipujete? Bude to opět Dilma Rousseff?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já bych si to přála osobně. Ona má samozřejmě výhodu v tom, že má podporu těch, i těch chudších i středně příjmových vrstev, kdežto její kandidát vzbuzuje velmi ostré emoce, velmi jaksi negativně ostré u velké části brazilské populace, on je spojen s tou proamerickou bankéřskou honorací, což samozřejmě v Brazílii není úplně, úplně ideální spojení a spíše bych řekla, že, že Dilma obhájí, i když také samozřejmě nemá zkrátka to charisma, jako bývalý prezident Luca de Silva. To je potřeba taky říct.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ekonomka Ilona Švihlíková. Děkuji vám za vaše komentáře. Hezký den přeje také Zita Senková. Na slyšenou se těšíme opět v Jak to vidí zítra v půl deváté.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.