Přepis: Jak to vidí Vladimíra Dvořáková – 25. listopadu

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Hostem dnešního Jak to vidí je politoložka, profesorka Vladimíra Dvořáková, já vás vítám.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. Na co se dnes zaměříme? Na platy, manažery, profesury i manipulaci jazykem. Základní plat řadového poslance či senátora bez náhrad by měl v příštím roce vzrůst oproti letošku o 8 100 korun na 64 000 korun. Je to zhruba navýšení o 14 %, doporučil to sněmovní rozpočtový výbor. Kabinet ale navrhoval růst o 1 %, premiér trvá na růstu o 3,5 %. Jak vnímáte, paní profesorko, tuto debatu?

Čtěte také

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
No, ta debata je ještě kouzelnější, že vlastně poslanci se staví do role, že zachraňují vlastně sociální situaci v tom smyslu, že nechtějí ještě více, protože kdyby se nedohodli, tak by hrozilo, že se jim platy zvýší o 26 %, takže oni vlastně s těmi 14 % ukazují, jak jsou velmi sociálně citliví a jak vnímají veřejnost, že tedy by mohla mít jakési námitky. Samozřejmě je to naprosto absurdní. V situaci, ve které vlastně je celá řada lidí, sociálně, řeší se otázky sociálních dávek, mnoho lidí přišlo o vlastně peníze, které se týkaly podpoře v invaliditě, že jo, za minulé vlády se nám zázračně uzdravily možná tisíce lidí, kteří prostě přišli o podporu v invaliditě, takže toto je prostě výsměch tý společnosti. Nedá se to asi jiným způsobem nazvat. Já nejsem proti tomu, aby poslanci měli relativně vysoké platy. Všude ty platy jsou vysoké, rozhodně se poslanci nepohybují na minimální mzdě nebo na průměrných platech, ale myslím si, že je skutečně nedobré, aby se ty platy, o nich debatovalo tímhle tím způsobem a ještě takovou tou metodou, kdy vláda v té citlivosti si uvědomila, že to není tak úplně jednoduchý zvyšovat ty platy po tom zmrazení a dala možnost - ano, rozmrazíme platy, ale zvýšíme o to 1 %. Poté ta řeka kompromis 3,5 % a teď se objevilo těch 14. A ještě je to podaný tak, jako že vlastně ty poslanci jsou skvělí, že nechtějí 26. Vemme si, když jsou vyjednávání velkých firem, dojednávají se kolektivní smlouvy, o jaká procenta se vlastně vždycky jedná, o 3 %, o 5 %, to už bývá považováno, jako že je hodně moc, ale ještě jsem neslyšela, aby byly kolektivní smlouvy, které by si vyjednaly 14% zvýšení platů, takže i se vším, i se znalostí toho, že byly předtím ty platy zmraženy, myslím si, že ta taktika, kterou poslanci zvolili, a to umí perfektně, je taková, aby oni vlastně se ukázali jako skvělí, protože teda si zvýšili platy jen o 14 %. A tohle to je, myslím, asi to nejurážlivější, co se vlastně do společnosti teďko říká.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vadí vám tedy, paní profesorko, spíše ta debata nebo to zvyšování samotné? Protože možná je i legitimní otázka, kdy naposledy se zvyšovaly platy poslancům a o kolik?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Samozřejmě bylo tam to zmražení těch platů, to, to víme, přesto ta situace v tý společnosti rozhodně není tak dobrá, aby působilo dobře, že se ty platy zvýší o tolik procent. Já bych skutečně brala, zvýšilo by se o 1 % nebo možná o ty 3 % v nějaké podobě a dále by to pokračovalo tak, jak je to vlastně nastaveno, že se odvíjí ta výška platů od zvyšování vlastně platů ve veřejné sféře. A myslím, že to je odvozeno od té veřejné sféry. Ale pořád prostě mně přijde v situaci, kdy jsme se ještě nevzpamatovali z těch škrtů, které, se kterými přicházela minulá vláda, nejednou prostě dojít, aby došlo k takhle velkému zvýšení. Nejde o to, že by to zvýšení platů poslanců velmi zatížilo rozpočet, ono je to zase velmi marginální částka, protože jde o relativně malý počet lidí, když zvýšíte o 1 % učitelům, tak samozřejmě jako ty peníze jsou potom podstatně větší, protože těch učitelů je podstatně více nežli, nežli, nežli poslanců. Ale je to prostě gesto, něco jakoby my jsme mimo tu společnost, my nevnímáme ty problémy tý společnosti nebo ať ty problémy prostě řeší někdo jiný, ale nebude to na náš úkor.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O kolik by tedy mělo být, jak by mělo vypadat to zvýšení platů poslanců?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Ne, já si myslím, že v týhle chvíli není atmosféra na to, aby se zvyšovalo o 14 %.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vůbec tedy podle vás.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Ale aby se přerušilo, řekněme, přerušila ta, ta otázka toho zmražení platů, která určitou dobu byla, tak bych to viděla to 1 %, 3 % a dostat to do normálu, do nastaveného normálu, kdy platy se skutečně zvyšují adekvátně tím, jak roste průměrný plat. V zásadě by vlastně ten plat poslance měl vyjadřovat jakousi násobek vlastně průměrného platu. To je, myslím, že ta základní, základní věc asi, ale tyhle ty tahanice jsou hodně, hodně nepříjemný a v dané chvíli to prostě působí strašně demoralizujícím způsobem na, na celou společnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O čem podle vašeho názoru, paní profesorko, vypovídá to, když třeba Kancelář prezidenta nebo další nejvyšší instituce ignorují rozsudek Nejvyššího správního soudu, co se týče zveřejňování platů? Včera na to například poukázaly Hospodářské noviny.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Já toto považuju za velmi nebezpečné, protože já mohu s některými rozhodnutími soudu souhlasit nebo nesouhlasit, ale každopádně prostě pokud je rozhodnutí soudu, tak je povinnost jakékoliv instituce i kohokoliv to rozhodnutí soudu dodržovat. A už se nám to stalo vlastně, takováhle aféra už byla vlastně v souvislosti s Nečasovou vládou, kdy Nejvyšší soud také rozhodl, že vlastně rozhodl tehdy Nejvyšší správní soud, že je povinnost zveřejňovat platy, a tam se do toho tenkrát vložil ještě Úřad na ochranu osobních údajů, kde, myslím, že to byl ředitel Igor Němec pronesl památnou větu, kterou dodnes všichni citují - rozhodnutí soudu je nezákonné, což je naprosto objevná teze z hlediska vůbec fungování demokracie, a toto řekl ředitel instituce a v zásadě se pár lidí jako nad tím pozastavilo, teďko to je považováno jako takový vtip, který se jako uvádí na těch konferencích, kam až může vlastně ta společnost klesnout, ale znamená to, že se vyjadřuje neúcta k zákonům, neúcta k soudům, a říkám, mohu nesouhlasit s rozhodnutím soudu, ale dokud to rozhodnutí soudu není zrušeno, tak prostě platí, jinak můžeme tady si prostě vytvářet společnost, jakou si, kde si každý bude interpretovat, co bude dělat a nebude dělat. To prostě je špatně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že má svobodný přístup k informacím nějaké hranice?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Já si myslím, že ty hranice samozřejmě jsou. Osobně si myslím, že to je, kdykoliv se to týká intimity člověka, jeho velmi výrazného soukromí. Nevím, proč by prostě měla veřejnost vědět věci tohoto charakteru. Ale v momentě, kdy je člověk veřejným činitelem, tak si myslím, že prostě třeba otázka jeho finančních prostředků nebo jak platí a koho platí vlastně v těch funkcích, i to, jak vybírá ty lidi, já si myslím, že na všech institucích u vysokých státních úředníků by prostě mělo stačit kliknout a objevil by se mi životopis, kde by se objevily všechny věci, odkud přišel, kam, kde byl, jaký má vzdělání, jaký má praxe, jaký má zkušenosti a jaký má plat a jaký má případné ohodnocení. Jsou to lidé, kteří jsou placeni z veřejných prostředků a v tomto momentě jako si myslím, že veřejnost má právo tyto věci vědět, případně můžou tam být i dodatky k smlouvě, jestli jsou tam nějaké zlaté padáky nebo nejsou, prostě toto mi nepřijde, že by mělo být něco, co by mělo být utajováno. A nevidím ani důvod, proč by to mělo být utajováno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V knihkupectvích najdeme mnoho příruček, jak se stát dobrým manažerem. Koho si vy, paní profesorko, pod tím představujete? Kdo to je manažer a dobrý manažer hlavně?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Je to, je to skutečně pojem takový jako oblíbený a já mám pocit, že my máme teďko manažerů, že bychom s nimi mohli, mohli dláždit. Vlastně dobrý manažer by měl být někdo, kdo je schopen vést a řídit tým, využívat vlastně těch jednotlivých pracovníků toho týmu i ve smyslu, že prostě dokáže z každého dostat to nejlepší, co je v něm, a to znamená i nebude dávat člověka, který, já nevím, umí skvěle matematiku, přepisovat češtinské texty nebo něco takového, když chci udělat jakýsi protiklad, prostě člověk, který umí z toho týmu udělat opravdu tým, který má dlouhodobější vizi a dokáže tu vizi budovat. Toto vlastně skoro se s tím nesetkáváme, u nás je spíš vnímán, a to i v soukromém sektoru, velice často někdo, kdo velmi rychle dosáhne jakéhosi zisku. A nevnímá se, že někdy rychle dosažení zisku znamená také velmi rychlou ztrátu do budoucna, protože vlastně tam není žádné, žádné zázemí. Dnešní manažeři a také možná, jak je produkujeme i v našem vysokém školství se všemi těmi slovy asertivita, flexibilita, adaptabilita, já nevím, co ještě, tak si myslím, že mnohdy jim chybí jedna věc, a to je za prvé hlubší vzdělání, tady je kupodivu představa, že manažer nemusí se orientovat v tom oboru, v tom týmu, který někde řídí, což mi připadá jako ve většině případů dost velký problém, a potom, co je ještě hodně podstatný, vlastně u těch manažerů se pěstuje taková takřka bych řekla jasná neúcta k těm starším. Zatímco běžně člověk si říká, podívej, támhle to je člověk, ten něco napsal skvělýho, udělal něco, vybudoval tým, objevil něco, když se pohybuju třeba v tý vědecko-umělecký sféře, tak tady to je úplně nezajímavý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z toho mi, paní profesorko, vychází tedy, že manažera spojujete spíše s mladšími ročníky?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Já říkám jako spíš takový to, co jsem měla já sama zkušenost, že vlastně, a někde tam píšu v tý knížce Václava Cílka, kdy prostě ti lidé byli, řekněme, velice mladí, bez delších životních zkušeností a tím lépe a radostněji tedy plnili některé věci, které jim vůbec nedocházely, proč je plní, a dokázali zlikvidovat skutečně i dobré týmy a dokázali zlikvidovat řadu pozitivních věcí. Já třeba si velmi oce..., pro mě je třeba hrozně důležité vidět na tom člověku, jestli vůbec dokáže, když bych si měla vybírat manažera, že bych se ho zeptala třeba, kdo je jeho vzorem, ať mi jmenuje někoho, koho si váží, kdo něco a proč si ho váží. A tohle to vám potom velmi moc ukáže, jakou podobu ty manažeři mají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zeptala jste se někoho? Pokud ano, co vám odpověděl?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Já jsem se raději moc neptala, protože oni to většinou jako naznačovali rychle a sami a mnohdy prostě, řekněme, aktivitama proti lidem, jichž já jsem si osobně velmi vážila.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak, kde lze vychovat dobrého manažera?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Já si myslím, že to, ta výchova dobrého manažera by měla být na školách, zároveň by měla souviset s etickou výchovou, která by se měla někde promítat i do nejrůznějších představ. A navíc jako je zde ten koncept té sociální odpovědnosti, která se, mnoho firem má koncept sociální odpovědnosti a ten koncept sociální odpovědnosti se samozřejmě k tomu manažerovi dostává také, když aspoň trochu tuší, jak ta společnost vypadá. My jsme strašně teďko orientovaný jenom na zisk, ale mám obavy, a to možná platí pro celý svět, že si vlastně neuvědomujeme, co drží společnost pohromadě, jaká jsou rizika, jakým způsobem můžeme vlastně tu společnost zcela destabilizovat, narušit vztahy na pracovišti, v rodinách. Ona ten, ty tlaky moderní společnosti jdou tímhle tím směrem, ale vlastně pokud to vůbec ty lidi nevnímají, tak jenom ta, ten rychlý bezprostřední zisk bez budování čehosi, bez vnímání a ocenění lidí, kteří jsou v týmu, tak vlastně vytváří budoucí problémy a obrovské problémy. Vemme si jenom situaci u nás na pracovištích, šikany a tak dále, ty vztahy mezi lidma se prudce zhoršují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak byste ohodnotila proměny společnosti? Můžeme se ohlédnout i za těma, těmi 25 lety?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
25 let je svým způsobem krátká doba. Když člověk, původem jsem historik, ale já bych to skoro charakteristikovala, že to byla obrovsky promarněná šance.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V jakém smyslu? Co jsme promarnili?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Já myslím, že jsme promarnili vybudovat společnost, která by byla aspoň do značné míry založena na slušnosti, ohleduplnosti, empatii, vnímání a zároveň třeba i otevírání se světu. My, my kombinujeme jakousi provinčnost s až zase s přijímání úplně nekritickýho všeho, co přichází. Ty vaz..., ty vztahy se vlastně zhoršily obrovsky, korupce, klientelismus, o tom jsem hovořila. Myslím si, že tady byla prostě jiná šance, jak tu společnost postavit, nikdy žádná společnost není ideální a vždycky jsou tam problémy, nemůžeme si dělat iluze, ale myslím si, že my jsme tu šanci skutečně hodně promarnili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Citovala bych jednoho z viditelných tváří studentského hnutí Šimona Pánka, současného ředitele Člověka v tísni. Pro Deník v rozhovoru uvedl: "Největší omyl byl, že jsme si naivně mysleli, že když jsou komunisté pryč, budou všichni rozhodovat pro dobro věcí veřejných. Ukázalo se, že jistá část lidí u moci rozhodovala spíš pro dobro svoje a svých kamarádů. K elitám jsme měli být už od začátku daleko přísnější." Tolik citace.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Jako já si myslím, že jsme měli být asi přísnější k elitám, i když zase je otázka, co je elita a koho kdo považuje za elitu. Já si myslím, že tady jednoznačně od počátku měl být budován právní stát a měly být vytvářeny instituce, které by fungovaly a nastavovaly kontrolní mechanismy. Jakmile odeberete, dáte-li dětem písemku a odejde učitel ze třídy, tak míra pravděpodobnosti, že tu písemku prostě všichni opíší, je poměrně dosti vysoká. A my jsme udělali toto, my jsme prostě vypustili všechny kontrolní mechanismy, navíc jsme ještě během tý písemky řekli, že změníme úplně pravidla a budem si je dávat podle toho, jak to momentálně komu vyhovuje. Zakázky jsme vypisovali také podle toho, komu se to hodilo. A ve svý podstatě tohle to je ten obrovský problém. Nejde o přísnost vůči elitám, ale jde o normální nastavení kontrolních mechanismů, který, popravdě řečeno, leckdy jsou dány zdravým rozumem. To není potřeba mnohé věci vymýšlet, a tady byly na základě, si myslím, také velmi zdravého rozumu a cíleného úsilí byly prostě tyhle ty mechanismy eliminovány. A to je ten problém, o kterém už jsme tady hovořili mockrát, že jo, a teďko navíc ještě ten nešťastný zákon o státní službě, který prostě bohužel je v takové podobě, že nám nepomůže.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co nám pomůže, co se třeba lepší v posledním období?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Tak je to hodně obtížné toto vyhledávat, co se lepší nebo ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Například možná co se týče toho právního státu.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Já mohu vidět jako pozitivní, že se prostě některé kauzy dořešují, jako že nejenom ty kauzy se otevírají, to se dělo i předtím, je zde jistá tendence, že některé věci by se mohly dořešit, i když si myslím, že to vidím jenom jako určitou tendenci a uvidíme, jestli prostě ty věci se skutečně pohnou dopředu. Na druhou stranu já nechci vyčítat, že něco trvá dlouho, protože kauzy, které jsou spjaty s korupcí a se zneužíváním pravomocí, jsou kauzy, které jsou opravdu nejhůře dokazatelné. Ale to, že by se teda před soud, dostávají lidé, o nichž, byli velmi spjati s mocí a vlivní lidé, ať už ekonomicky, politicky nebo propojeně, si myslím, že je pozitivní zpráva.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Například do vězení nastoupil podnikatel Roman Janoušek odsouzený za sražení ženy v opilosti. Mnozí vůbec nevěřili, že bude jednak odsouzen a že nastoupí.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
A že nastoupí a že neskončí na Seychelech nebo v Jihoafrické republice nebo někde jinde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Je to samozřejmě otázka ještě, jak dlouho teda v tom vězení vydrží, jestli tam bude teda podle zákona nebo jestli bude ze zdravotních důvodů někde propuštěn, ale do toho já nechci nijakým způsobem vstupovat, protože samozřejmě já nevím, jaký je jeho zdravotní stav, nevím, jaká je situace, i když víme, že prostě někteří lidé záhadně onemocní a pak se zase rychle uzdraví poté, co opustí vězeňské brány. I takovéhle případy jsme tu měli. Ale tohle nemohu komentovat, protože skutečně nevím tu situaci. Každopádně nastoupil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste, paní profesorko, hovořila o společnosti, jakou roli v ní hrají studenti, současná generace?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Já myslím, že v ní hrají roli stejnou jako jakékoliv jiné generace. Já si pamatuju, před 89. se říkalo, jak ty studenti se vůbec o nic nezajímají a nic nedělají, a pak najednou teda byli schopni organizovat velmi výrazně vlastně toto první období těch protestů. Já jsem byla zklamaná z toho, že vlastně na Albertově jsem počítala s tím, že přijdou studenti nebo počítám, měla jsem tu představu, že asi takhle by to mělo vypadat, nějak jsem nad tím moc nebádala, že tam prostě přijdou studenti a ty studenti budou říkat, co se jim líbí, nelíbí, vzpomínat, nevzpomínat. Oni moc vzpomínat nemohou, ale pozvou si dle svého třeba určité lidi, kteří tam byli před 25 lety a že to bude prostě v režii studentů. A to, co se u nás často děje, je to, že my ty studenty bereme jenom jako stafáž. Studenti udělali řadu akcí, řadu diskusí na fakultách, to všechno bylo, to zase nechci říkat, že nedělali vůbec nic, ale já řeknu jeden příklad, který není tak aktuální. U nás se stalo koncem, 98, 99 byl zabit student z rasových důvodů, a to byl student vysoké školy ekonomické, studenti zorganizovali protest a teďko při tom protestu, kde byli ty studenti, se střídali jedni politici za druhým, Miloš Zeman tehdy říkal - zakážeme skinheady, který nebyli povolený, jo, prostě tímhle tím způsobem a vlastně tu iniciativu, kdy ty studenti chtěli sami vyjádřit svůj názor, tak jim vlastně sebrali, udělali z toho oficielní akci v představě, že studenti opravdu nedočkavě čekají, až uslyší politiky. A ono spíš by to mělo být, že ty politici by si je měli přijít poslechnout, co si myslí studenti. A tohle to je v tý demokracii, proto i třeba jsou tyto demonstrace, vystoupení, petice, zaznějí tam různé názory, některé názory, které se nám třeba vůbec nemusejí líbit, ale tady je ten dialog, ale ne že teda se zorganizuje oficielní akce, kam se případně pozvou nějaký studenti, aby si zase poslechli, co moudrého nám páni politici řeknou, a tohle to myslím, že u nás strašně moc přežívá jako po dlouhá léta a vlastně pokud studenti chtějí něco říct, tak tam ty politici si je poslechnout, to vůbec nepřijdou, takže já si myslím, že by mělo být, asi spíše to vypadat tímhle tím způsobem, prostě ta opačně k tomu 25. výročí by byla, dávala přednost tomu, aby na tom Albertově byli studenti, případně studenti a učitelé, ale nikoliv politici.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Chyběli vám i někdejší studenští vůdci třeba na těch oslavách?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
No, mě hlavně překvapili teda ti dva vůdci, studenští účastníci, který na ten Albertov přišli, to mně přišlo taky trošinku jako, jako možná spíš až, až výsměch, ale já nevím, jestli je nutné vzpomínat. Je to trošku taková ta nostalgie, co ty studenští vůdci do, mně tam spíš chyběli dnešní studenští vůdci, kteří by reprezentovali ty nejrůznější proudy, názory, potřeby, které se mezi studenty objevily.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když s nimi mluvíte, jak oni vnímají tu situaci nebo co by třeba mohli udělat pro to, aby nebyli, jak říkáte, vyšachováni politiky?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Já takhle nejsem přímo v kontaktu s různými skupinami studentskými, jsem samozřejmě v kontaktu se studenty, ale zase tam já spíš jsem v kontaktu odborné, nežli že bych jako působila coby aktivista. Tam člověk musí nějak odlišovat trošinku ty role. Vím, že řada studentů třeba vedla, chtěla, aby byl veden dialog, jako to byla taková iniciativa před pár lety, a politici měli poměrně dost velký nezájem tyhle ty věci a komunikovat se studenty. Ale říkám, studenti mají samozřejmě rozdílné názory. Tam, tady nejde a ani se nedá říci, že jako každý názor studenta, každého studenta budeme poslouchat jako s pokorou a nadšením. Spíš jde o to, aby byl někde ventil v tý společnosti, který prostě umožní, aby zaznívaly ty nejrůznější názory. A někdy třeba i velmi radikální, ale tu společnost to nějakým způsobem trochu očišťuje, některé věci zazní, promyslí se, ta politika na to může reagovat, vidí, jestli se prostě společnost radikalizuje, nebo ne, kde můžou být hlavní problémy, ale ty problémy ta politika neobjeví v tom, že bude říkat "moudrosti" lidem, co si mají myslet a co mají řešit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se tedy studenti mohou více prosadit?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Já si myslím, že se mohou prosazovat nejrůznějším způsobem a není všechno nutné, jako vždycky že musí být nějaké demonstrace nebo petice, ale prostě vůbec i na těch jednotlivých fakultách a jejich úloha třeba i v akademických senátech, využívání akademických senátů pro vlastně vlastní aktivity, je tam rada vysokých škol, jde o to, že jsou nejrůznější organizace, jde o to, že tady velice často ty studenti se jakoby přes tyhle ty instituce, který mají reprezentovat studenty, jakoby dostanou pod určitou kontrolu a jakoby se zinstitucionalizují a už to je vlastně jako spíš jejich kariéry nežli to, že oni tam mají být a mají mluvit za ty studenty. A to si myslím, že je trošku problém, že mnohdy tyhle ty reprezentace jsou spíše jakoby oficielní a součástí toho establishmentu, který se vytváří. A to samozřejmě není dobře, a to můžeme sledovat už mnohdy možná od základních škol, kdy jsou ty třídní předsedové a školní parlamenty a tak dále. Je to otázka, jestli tam opravdu zaznívají ty hlasy, který vychází z těch studentů, a znova říkám, ne každý hlas je, s ním musíme souhlasit, ale je nutné, aby prostě ty názory zaznívaly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to otázka třeba generace nebo co by se mělo změnit?

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Já si nemyslím ani, že je to otázka generace. Já si myslím, že to je otázka té situace, v jaké jsme. U nás je tendence prostě ty lidi si kupovat. U nás je tendence prostě, a to je v mnohých zemích takových polodemokratických, někoho kritizuješ, dobře, dáme ti funkci ve státní správě a budeš se tímhle problémem zabývat a najednou se dostaneš do těch limitů a dál nemůžeš, takže spíš je ta tendence ty lidi si koupit a tím eliminovat ty možnosti vlastně jejich působení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesorka Vladimíra Dvořáková, politoložka. Děkuji za vaše názory, na shledanou.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka
--------------------
Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra přivítám od půl deváté profesora psychiatra Cyrila Höschla. Na slyšenou se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.