Přepis: Jak to vidí Iva Holmerová – 20. listopadu

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech u pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Hostem dnešního vydání je docentka Iva Holmerová, gerentoložka. Dobrý den. Vítejte.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proměny českého zdravotnictví. Pohled na slibný objev v boji s Alzheimerovou nemocí. A také téma opomíjené, ne-li tabuizované, péče o umírající. To vše a mnoho dalšího uslyšíte právě nyní. Tento týden takt trochu bilancujeme, paní docentko, uplynulé čtvrtstoletí. Co vy vidíte v tom zpětném zrcátku, když se ohlédnete v profesním životě? Jakými změnami prošlo naše zdravotnictví?

Čtěte také

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Naše zdravotnictví prošlo určitě velkými změnami a změnami, které jsou, které byly mnohdy překotné a já si tak zpětně říkám, že možná, kdybychom některým z nich dokázali zabránit, že možná by to byl, kdyby nebyly tak překotné, že možná by to bylo, že by nám to usnadnilo mnohé starosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čemu jsme měli zabránit?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Je těžko ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co bylo špatně?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Těžko říci, co bylo úplně špatně. Já si myslím, že v tom zdravotnictví se zaměřujeme, nebo v péči o zdraví se zaměřujeme právě hlavně na to zdravotnictví. A ono to jsou dvě rozdílné věci. To, to je takový úplně, úplně základní pohled. Já jsem si tady s sebou přinesla takové i materiály o prevenci a o programu Zdraví 2020 a tak dále. A když se podíváme na to, kolik pozornosti věnujeme v rámci té péče o zdraví právě zdravotnictví, tak se mi zdá, že to je, že to je příliš moc. Že do toho našeho zdravotnictví jsme soustředili vlastně jakoby všechny naše síly a prostředky a přitom pro zdraví, jako pro statek obecný, který je důležitý pro člověka i pro celou společnost, tak do toho zdraví se investuje daleko méně. Například do, do preventivních programů, do, do podpory zdraví, do rozvoje zdraví a tak dále. Ono je to daleko méně, je to až neuvěřitelné, ale je to daleko méně než 0,1. Takže mně připadá trochu, že se v tom zdravotnictví tak handrkujeme jenom o prostředky, že takový ten étos, který si myslím, že je důležitý pro poskytování zdravotní péče, se nám přece jenom trošičku vytrácí. Tak jako jaksi nedávlé, nedávné vlády předchozí i deklarovaly, že vlastně zdravotnictví je služba jakákoliv, jako jakákoliv jiná. To si myslím, že asi tak, ta, asi tak zcela neplatí. Takže nevím. Jsem z toho trošičku rozpačitá. V každým případě nepatřím mezi nějaké zastánce starých pořádků, ale myslím si, že ne úplně všechno na tom starém zdravotnictví bylo tak špatné a že možná, že kdybychom to dobré zachovali, co se týkalo určité organizace, určitého systému třeba i odborníků, určité rajonizace, posloupnosti, která nějakým způsobem byla dána a která vlastně se stále znovu prosazuje vlastně i v Evropě, tak jsme si možná tyhle ty komplikace čistě tržního systému mohli ušetřit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Shodou okolností včera ministr financí Babiš zopakoval, že české zdravotnictví je netransparentní. Jak se ostatně píše ve zprávě o korupci. Konstatovala to i Evropská unie. A včera shodou okolností také jsme se dozvěděli nová čísla, jak roste počet pacientů s HIV.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, to jsou dva velké okruhu, dva velké problémy, na které není jednoduché se dívat. Má to různé úhly pohledu. Co se týká té netransparentnosti, já si myslím, že to je obecně známý fakt, o tom se prostě ví, že existují smlouvy pro různá zdravotnická zařízení, které jsou různé. Já jsem o téhle té problematice informována třeba v oblasti následné a dlouhodobé péče. Tam víme, že vlastně jednotlivá zařízení by měla mít za stejnou péči prakticky stejné platby a ty platby se liší nejenom v řád..., v řádu několika desítek procent, ale vlastně několikanásobně. A když byste se zeptala na data o, o, jaksi od pojišťoven nebo na data o zdraví a tak dále, nebo o poskytování péče, tak zjistíte, že jsou prakticky nedostupná. A takže o té netransparentnosti našeho zdravotnictví se ví a zřejmě, a zatím, pokud vím, tak i ty jednotlivé iniciativy, které se snažily zvětšit, zvýšit transparentnost zdravotnictví, tak nebyly příliš úspěšné. No, hádejme čím to je?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čím to ...

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Někomu to prostě vyhovuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm. Co se týče té prevence, kdybych se možná vrátila i k těm novým údajům o počtu pacienti AIDS, mimochodem od pondělí probíhá také antibiotický týden, který chce ukázat na nadužívání nebo na, chce zlepšit užívání léků, náš přístup k tomu. Možná jaké další neduhy vidíte kolem sebe?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Zrovna ta antibiotika, to je taková docela zajímavá otázka. My víme, že v tom předchozím systému, ten předchozí systém zdravotnický byl velmi, velmi restriktivní, co se týkalo třeba /nesrozumitelné/ antibiotik, velice jsme na to skuhrali jako lékaři, kteří tehdy pracovali, protože s mnoha antibiotiky jsme se museli, nebo s jejich preskripcí, předepisováním jsme se museli obracet na takzvaná antibiotická střediska, která nám to jaksi různě povolovala teprve a podobně, ale zpětně si musím říci, že to bylo vlastně velmi prozíravé, protože v současné době s tím tržním uvolněním vlastně a jaksi i s takovou bych řekla nedostatečnou kontrolou té preskripce, s nedostatečnými možnostmi to nějak ovlivnit, vlastně došlo k tomu, že nám nesmírným způsobem narůstá antibiotická rezistence, což je možná takový trochu jaksi teoretický pojem, který si nedokážeme vysvětlit až do souvislostí, protože co, my bereme antibiotika třeba na, tam, kde jsou úplně neúčinná, ale myslíme si, že to je dobře, dejme tomu u virózy jsme zvyklí, že budou předepsaná antibiotika a ta jsou naprosto k ničemu a je to jakýmsi prapodivným zvykem v České republice, často to jsou antibiotika takzvaná širokospektrá, takže prostě velmi účinná. Takže nám to jakoby nevadí, pro nás je to dobře jako pro člověka, zrychlí se tím třeba naše rekonvalescence, možná ano, ale spíše ne. Ale ty mikroby si pozvolna zvykají na to, že prostě máme čím dále tím dále účinnější antibiotika a ta antibiotika nejsou účinná proti nim. To znamená, že my vlastně už každý z nás jsme nějakým způsobem ohroženi takzvanými rezistentními mikroorganismy, na které skutečně nepůsobí žádná antibiotika, nebo velmi málo. A pohříchu tyhle ty mikroby často přicházejí v rámci takzvaných nozokomiálních nákaz, čili nákaz, které jsou časté v nemocnicích a týká se to jak těch třeba i fatálních klostridiových průjmů po užívání antibiotik zejména v nemocničních zařízeních, tak takzvaných stafylokoků, které jsou rezistentní, multirezistentní takzvaných MRSA a podobně. Takže to je skutečně problém a je to problém právě toho veřejného zdravotnictví, protože bez organizace zdravotní péče nedocílíme zlepšení stavu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vy byste změnila, zlepšila? Co vidíte jako velmi akutní?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já si, já bych, já bych změnila celý systém v podstatě, který by ..., změnila bych celý systém, že jo, to je takové tak, ale ptáte-li se, co bych změnila, změnila bych systém, který by se měl více zaměřit právě na to veřejné zdravotnictví, na více, na preventivní opatření a to zdravotnictví bych považovala za pouze za takovou důležitou samozřejmě, ale za část celého systému veřejného zdravotnictví. My víme, když se podíváme na takzvané determinanty zdraví, čili na faktory, které ovlivňují naše zdraví, tak na té individuální úrovni vlastně naše zdravotnictví ovlivňuje naše zdraví z 10, maximálně 20 %. A to ostatní jsou vlastně jiné determinanty, které souvisí s naším postojem ke zdraví, s naším zdravým životním stylem, dostatkem pohybu, dobrou dietou, zdravým životním prostředím a tak dále a tak dále. Čili to zdravotnictví je sice důležitá součást péče o zdraví, ale je to jenom součást péče o zdraví. Není to celé zdravotnictví a to naše ministerstvo, které si říká ministerstvo zdravotnictví se překládá do angličtiny /anglický text/, čili ministerstvo zdraví. Což mi po léta připadá také velice legrační.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná byste tedy jako první vyměnila ten, nebo změnila název ...

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ministerstvo zdraví ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Úřadu?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
A až si nemyslím, že bych měnila razítka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní docentko, kdy a proč jste si vlastně zvolila geriatrii?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To se těžko odpovídá. Já jsem si ji zvolila vlastně nesmírně brzo, víceméně jsem se tím začala tímhle tím problémem zabývat už na medicíně, líbilo se mi to, možná také proto, že jsem tak měla pozitivní vztah ke stáří díky svojí babičce a možná to je, možná to je dáno tak. Jako někdo má rád děti, tak já jsem, neříkám, že nemám ráda děti, ale spíše jsem vždycky inklinovala, inklinovala ke starším lidem. A proto jsem si zvolila gerontologii.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se měnil vztah k tomuto oboru, zájem o něj?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já vlastně pamatuji ten vývoj v gerentologii těsně od doby po revoluci, v roce 1991 jsem se, přesto, že dříve také jsem se zabývala starými lidmi v rámci své praxe, tak jsem se začala specializovat, zaměřovat specificky na tenhle ten obor. V roce 1991, kdy Městská část v Praze 8 rozhodla, že bude Gerontologické centrum a já jsem tehdy předložila ten projekt organizace péče o, o lidi v rámci té městské části. Takže, takže už velmi dlouho se tím zabývám a mohu to sledovat. A mám pocit, že tehdy to bylo takového cosi zvláštního, prapodivného, že se vlastně jakoby někdo tím oborem zabývá. A když jsme říkali, se snažili vysvětlovat, jak naše populace stárne a co to bude přinášet, tak jsme budili takovou trochu možná s kolegy takovou trochu nedůvěru na jedné straně, možná i takový trochu někdy úsměšek, nebo podcenění a v současné době vidíme, že to je problém. Že když Český statistický úřad vyjde s novými daty o stárnutí populace, tak se to stane hlavní zprávou dne. Což si myslím, že je naprosto na místě, protože opravdu naše populace stárne, my zatím nejsme tak staří jako evropské populace, respektive populace na severozápad od našich hranic, ale velmi rychle je doháníme a budeme za několik desetiletí nejstarší prakticky, jedni z nejstarších.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bude to jeden z klíčových oborů, specializací právě vzhledem k těm demografickým trendům?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
No, já bych tomu ráda věřila. Zatím se to tak nerýsuje, ale doba se nám mění, takže já si, já doufám, že zejména ti, bych řekla, největší odpůrci, tedy zástupci té ryze akademické a akutní medicíny, že budou snad také trochu vstřícnější vůči geriatrii, gerontologii i co se týká dejme tomu výuky na lékařských fakultách a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je zájem? Jestli máte povědomí nebo informace právě o studiu tohoto oboru?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
No, víte, ono lékařské fakulty předvádí medikům obrovské spektrum úžasných metod v podstatě. Ta naše medicína je nesmírně krásná, je technologická, je opravdu zachraňující. Takže takové obory, jako je, dejme tomu, geriatrie, nebo jako je oše..., jako jsou i třeba ošetřovatelství anebo paliativní medicína, to jsou obory, které jaksi nevy..., nebo i při..., nakonec psychiatrie, to jsou obory, které nevyužívají tolik technologií, které nemají takové zázračné efekty. Zázračné efekty, které jsou množ..., mnohdy velmi sporné a velmi přechodné, ale určitě jsou jaksi velmi efektní na pohled. Tak tyhle ty obory prostě nemají. Takže určitě z pohledu studentů to nejsou jaksi obory atraktivní. A já mám pocit, že ta naše akademická medicína zatím lékařské fakulty zatím tohle to málo přijímají, zatím v podstatě respektují tenhle ten mladistvý názor mediků, bych řekla, možná jej i zastávají a podporují a vlastně nesnaží se reflektovat změny, které jsou v naší společnosti zcela zákonité, a to je zcela logicky podpora v těchhle těch oborů, geriatrie, paliativní medicíny a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Změnila se nějak ta podpora během posledních 25 let?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Víte, když jsme, já opakovaně zažívám takovou situaci, že když jsem uvnitř těch problémů, tak si říkám, no, je to špatné, že jo, je to, je to problém, nedá se to řešit, opakovaně jsme byli na různých jednáních a k ničemu to nevedlo a takhle. A potom je dobré si trošičku poodstoupit a podívat se na to jakoby zvenku, nebo snažit se o ten pohled zvenku a najednou se ukazuje, že určitý pokrok je. Že určitý pokrok nastal a existují společnosti, které se tím zabývají, vlastně relativně nové společnosti paliativní medicíny, dlouhodobé péče, Geriatrická gerontologická společnost také hraje svoji roli, Alzheimerovská společnost, různé další iniciativy, jako například teď v poslední době velmi viditelná Cesta domů, vlastně poskytovatel domácí hospicové péče. Takže to jsou všechno iniciativy, které nějakým způsobem už jsou daleko aktivnější a myslím si, že co se týká i těch služeb, že služby se také mění. Věřím, že se zlepšují. A myslím si, že také ta náročnost, a to je nesmírně důležité, že prostě my musíme být ti, jako lidé, jako občané této země, kdo budou chtít i kvalitnější péči o chronicky nemocné, nejen tu, nejenom tu prostě zachraňující medicínu. Protože já jí nechci podceňovat, ale obojí je důležité.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké jsou podmínky u nás stárnout důstojně a kvalitně, řekla bych, ve smyslu právě té péče?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ve smyslu té péče je to někdy velmi rozdílné a jistě to záleží na podmínkách, které jsou místní. Místní a rodinné. Ono jsou totiž pečující rodiny a v pečující rodině se i staršímu člověku, nebo člověku nemocnému, byť přechodně nebo chronicky, daří prostě dobře. A potom jsou také pečující obce a i v takové pečující obci se lidem daří dobře, protože mají nějakým způsobem zajištěné služby a je tam mnoho organizací a lidí, kteří je podporují a my jsme v loňském roce, ano v loňském roce, to je vlastně ještě nedávno, měli takový projekt, který se touhle tou problematikou zabýval, zabývali jsme se příklady dobré praxe v obcích České republiky. A nasbírali jsme jich skutečně moc. To bylo takové krásné léto, kdy jsme se se zástupci těchhle těch obcí setkávali, kdy jsme pořádali různé semináře, stále s nimi komunikujeme a taky jsme v Česku zvyklí stále si na něco stěžovat a skuhrat a fňukat, tak my jsme k tomu neměli důvod, protože těch příkladů dobré praxe bylo nesmírně mnoho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co si mohou, paní docentko, počít lidé, kteří ve stáří nikoho nemají?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ono je to relativní nikoho nemít. Je pravda, že osamocenost to je věc, která určitě zhoršuje kvalitu života nás všech. Samozřejmě kvalitu života lidí vyššího věku také. Jsou lidé, kteří jsou od samo..., osamoceni ale proto, že prostě si nedokázali vybudovat své vztahy a že, že o ně nepečovali. Ono i o ty vztahy je zapotřebí pečovat. A myslím si, že právě proto je důležité mít kolem sebe blízké a když ti blízcí nejsou, tak právě žít v nějakém prostředí, které ty vztahy rozvíjí a které je nahrazuje. Zejména jsou důležité ty obce, sousedství, neformální vztahy. To je vlastně to, co se možná za těch mnoho let totality, nejenom těch 40, ale vlastně 5 desetiletí totality u nás vlastně nějakým způsobem poškodilo a snad se nám to podaří napravovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Gerontologickém centru každý den a samozřejmě také na jiných místech, pracujete, hovoříte se seniory. Mluvíte spolu také o odcházení?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To záleží na tom, do jaké míry si to lidé přejí. U nás možná nejsme zvyklí o těchhle těch tématech zcela otevřeně hovořit. Ale samozřejmě tím, že jsme gerontologické centrum, tím, že se zabýváme problematikou nemocí, které zkracují lidský život, které vedou k smrti, tak o těchto tématech hovoříme. Hovoříme o tom, jak s pacienty, tak také samozřejmě s jejich rodinnými příslušníky a čím dál tím více vidím, že to je nesmírně důležité, být nějak čestní i v téhle té problematice.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak jsou na péči právě na konci životní poutě připravováni zdravotníci?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já se obávám, že velmi málo. Já se obávám, že velmi málo. Že zatím ta naše medicína je opravdu zaměřená hodně směrem jaksi akutním na léčení nemocí, na vyléčení nemocí a není připravena na to, že zatím lidský život je konečný a dlouho bude, bude, stále bude zřejmě a ještě hodně dlouho bude a že než vlastně se dožijeme nějaké pomyslné hranice přirozeného konce života, která bude někdy až asi u 120 let, možná někde až za 120, takže budeme umírat v důsledku onemocnění. A my zatím bereme konec života v důsledku nějakých terminálních nemocí, jako jakési prapodivné selhání medicíny a nám se právě i v Gerentologickém centru relativně, relativně často, až překvapivě často stává, že k nám přicházejí lidé vlastně v terminálních stavech, lidé, kteří umírají, kteří mají terminální stavy terminálních onemocnění, ať již somatických, nebo i třeba demence, ale tam je to samozřejmě daleko pozvolnější a daleko problematičtější a nejsou o tom informováni, jak ti pacienti, tak jejich rodiny. Často jsou posíláni k nám s tím, že víte, půjdete na rehabilitaci a my všichni víme, že tam ta možnost rehabilitace je omezená, že ten pacient vlastně umírá, že je potřeba zejména paliativní, symptomatická léčba, čili mírnění příznaků, zachování určité kvality života, určité pohody i v téhle té fázi a myslím si, že, a já za to nesmírně děkuju svým spolupracovníkům, protože vlastně komunikovat potom s pacienty na tohle to téma je nesmírně náročné, protože oni vlastně přicházejí z pracoviště takzvaného vyššího typu, tam jim dali nějaký příslib a my vlastně v té takzvané následné péči už vlastně to kazíme nějakým způsobem v uvozovkách. Ale my se snažíme prostě jim poskytnout informaci takovou, jaká je a často se nám to daří a často jsou ti lidé také i možná spokojenější a vděčnější, protože oni pacienti ani rodinní příslušníci nejsou hloupí, oni to vědí, oni vědí nejlépe možná, možná o svém stavu, možná vědí velmi dobře i o té své prognóze a, a pravděpodobně velmi dobře vědí, že to není pravda to, co se jim říká. Takže oni oceňují ten čestný přístup a tu pravdu. Ale je to, je to nesmírně náročné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V září navštívil Česko Arno Geiger, rakouský spisovatel, autor knihy o svém otci, který onemocněl na sklonku života Alzheimerovou chorobou. Svým románem tak vlastně přispěl jaksi k medializaci tohoto onemocnění pro širokou veřejnost. Jak vy se na ně díváte? Co můžeme udělat možná v rámci prevence? Také nedávno přišla velmi nadějná zpráva. Naši vědci objevili klíč k časné diagnóze této nemoci.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, tak to máme asi hodinu a půl další na, na povídání. A mám pocit, že už tolik času nemáme. Ta knížka Starý král ve vyhnanství Arne Geigera to je, myslím, nesmírně krásné umělecké zpracování osudu, osudu vlastně člověka, který se potýká s Alzheimerovou chorobou a jeho blízkých. A jsou tam popsány takové různé okamžiky, klíčové okamžiky, různá nedorozumění a je to vše zasazeno do takového krásného a laskavého rámce a je to takové vlastně čestné přiznání se autora vlastně, jak procházel celým, společně se svým otcem, celým tím osudem a člověka s Alzheimerovou chorobou. Já si myslím, že každé takovéhle zpracování, každé literární dílo nesmírně přispívá k porozumění téhle té problematiky. Je to vždy jiný úhel pohledu a já jsem osobně za každý, za každou takovouhle osobní výpověď nesmírně vděčná a já jsem se teď nedávno s jednou takovou setkala. Přišla mi včera ráno do e-mailu a to si vlastně uvědomuju až nyní a věřím, že manželé Procházkovi mi prominou, že budu jmenovat i jménem, protože oni jsou nesmírně laskaví a nebrání se právě téhle té medializaci svého provázení jejich maminky právě jaksi osudem Alzheimerovy choroby, paní Boženky. A oni napsali právě také krásnou výpověď, která bude publikována, bil..., v bulletinu praktických lékařů. Já jsem byla poctěna tím, že k tomu napíši krátký komentář a je zajímavé, že tenhle ten pohled není jenom pohledem jednoho člověka. Ono je časté i to takové genderové zkreslení, pohled muže a ženy a pan doktor Procházka mi napsal krásný mail, ve kterém říká: no, já jsem poprosil, já jsem začal psát právě o tom provázení člověka s Alzheimerovou chorobou a s manželkou jsme se nemohli shodnout, jak to je. A tak jsme vlastně napsali každý svoji výpověď. A je to nádherné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Taky znám jeden úžasný příběh, jak se mi svěřila jedna naše věrná posluchačka, paní Olga, která spolu s manželem Václavem doprovázela svého tatínka nemocného právě touto chorobou až teda na závěr. Paní docentko, Alzheimerova choroba postihu u nás asi 140 tisíc Čechů. Jak jsme na ni připraveni? Teď trochu narážím na takzvaný národní plán, který má mnoho zemí.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já jsem kompetentní odpovídat za to vlastně, co činí Alzheimerovská společnost, Gerontologické centrum a já si myslím, že ta otázka by měla být směřována čistě ministerstvu, spíše ministerstvu zdravotnictví, protože podle rozhodnutí vlády, tuším 711 z října roku již 2010 bylo ministerstvo zdravotnictví stanoveno jako garant tohoto národního plánu, nebo národní strategie Alzheimerovy choroby. My jsme byli tehdy jako Alzheimerovské společnost velmi rádi, že jaksi budeme mít svůj plán Alzheimer, jak se tomu zkráceně říká, protože ne úplně všechny evropské země tento plán mají, asi polovina jich má a polovina jich nemá. Tak jsme si říkali, príma, tak budeme zase mezi těmi lepšími, to je, to je krásné, krásný pocit. Ale od toho pocitu už uplynuly 4 roky a Česká republika zatím plán Alzheimer nemá a když budeme, když se podíváme na webovou stránku ministerstva zdravotnictví a zadáme Alzheimer, tak výsledek hledání je nula. A když zadáme demence, tak výsledek hledání je také nula. Takže já doufám, že v brzké době se to změní a že přece jenom nějakou národní strategii budeme mít. Národní strategii nikoliv jako deklaraci, nikoliv jako prohlášení, ale národní strategii, která bude řešit nějakým způsobem život lidí s demencí, život jejich rodinných příslušníků, služby, které jim budou nápomocné. Nemusí to být nějaká ambiciózní strategie jako, jako ji třeba představil prezident Sarkozy v roce, ve Francii v roce 2008, když alokoval miliardu 600 milionů euro. To já myslím, že ani neočekáváme, v to ani nedoufáme, ale přáli bychom si nějakou takovou, jako je třeba ta skotská, která skutečně vychází z takových několika pilířů podpory lidí po diagnóze, po stanovení diagnózy a v určité moudré reorganizaci služeb, která zase ani tak nestojí a já bych si troufla, že v českých podmínkách, při té naší marnotratnosti zdravotní péče, bychom mohli možná ty služby lépe zorganizovat i za stejnou cenu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když bude to zdravotnictví transparentní ...

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Když jej uděláme více transparentním, ano ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak se dočkáme i Národního plánu pro Alzheimer. Docentka Iva Holmerová. Děkuji vám za dnešní rozhovor a budu se těšit na další setkání.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Děkuji za milé pozvání. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Zítřejší host k nám zamíří z Hamburku, politolog a ekonom Petr Robejšek. Zamyslí se mimo jiné nad ekonomizací politiky, globalizací a nabídne i vizi budoucnosti, která vůbec není pesimistická. Na slyšenou se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.