Přepis: Jak to vidí Richard Hindls – 6. ledna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech pořadu Jak to vidí přeje Zita Senková. Dnešním hostem je profesor Richard Hindls, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze. Dobrý den a dobrý nový rok, pane profesore.

prof. Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
Pěkný den a pěkný nový rok.

Čtěte také

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přinese ten letošní rok 2015 naději na zlepšení v ekonomice? Jaká jízda ji čeká? Plynulá? Schodek rozpočtu je nižší, než se plánovalo. O čem to svědčí? I tato témata vám nabídne dnešní půlhodina. Britští analytici věštili loni Česku lepší rok než ten předchozí. Letos jsou ještě většími optimisty, hovoří o růstu HDP o 2,7 %. Sdílíte, pane profesore, tento optimismus, respektive výhled?

prof. Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
Je to strašně těžká, těžká odpověď, protože jsme, fakt jsme v období, kdy vlastně se některé faktory, já tady 3 - 4, možná 5 faktorů zmíním, v tuhle chvíli velmi těžko predikují a tím nechci říct, že by v ekonomice mělo být hůře, než jste říkala, nebo lépe, než jste říkala. Teď to nemyslím ani jedním směrem. Ale spíš prostě je tam příliš mnoho otazníků, které se vznáší nejenom nad českou ekonomikou, ale i nad ekonomikou evropskou. Možná i trošku východoasijskou. Naproti tomu Spojené státy zažívají nebo začínají možná zažívat tučnější léta. Indexy, burzovní indexy, akciové indexy ve Spojených státech dosahují historických maxim. Spojené státy se začaly pohybovat se svým růstem hrubého domácího produktu někde kolem 5 %, což ještě není tolik, kolik to bylo zhruba, před kolika, před asi 8 - 10 lety, kdy, kdy prožíval svět takový ekonomický boom jako celek, ale je to hodně. No, a pokud se týká nás, tak samozřejmě těch, nebo a Evropy, protože my se nemůžeme z Evropy oddělit a s tak malou ekonomikou a s tak otevřenou ekonomikou už vůbec ne, tak samozřejmě těch otázek je mnoho a jsou poměrně hodně aktuální. První věc je, že se skutečně nepodařilo v těch uplynulých letech, i když možná částečně ta krize odezněla, tak se úplně nepodařilo rozpumpovat trhy, nepodařilo se úplně zaparkovat peníze tam, kde by měly být, stále banky mají obrovské, obrovské množství peněz, které se jim nepodařilo umístit do úvěrů nebo do provozu ekonomiky. To je velký problém i u nás, to cítíme na nízkých úrokových sazbách a podobně. Teď se hovoří o tom, že Mario Draghi, nebo teda chcete-li, Evropská centrální banka hovoří o první fázi toho, čemu se říká kvantitativní uvolňování, quantitative easing. A to je to, co se osvědčilo právě ve Spojených státech, které s tím přišly, FED, tedy americká centrální banka, zhruba v roce 2007 - 8, když se začínalo s tou hypoteční bublinou, tak americká banka začla s kvantitativním uvolňováním, provedla ho ve třech etapách, a to teď skončilo zhruba před třemi měsíci. A přestože to je velmi riskantní a nekonvenční krok, tak je otázka, co to udělá v Evropě. Včera velmi prudce padaly dolů akciové trhy, protože všichni očekávají, co teď Evropská centrální banka udělá. To je jeden faktor. Před chvílí jsem, ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom, když jste se zmínil, pane profesore, o Evropské centrální bance, myslíte, že se teda povede jí splnit úkol, a to je zajištění měnové stability?

prof. Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
No, tak je to nekonvenční nástroj. Ona už nechci říct, že úplně vyčerpala ty klasické měnové nástroje, jako jsou úrokové sazby a ovlivňování peněžní zásoby a podobně. To, co známe z učebnic, o tom nechci hovořit. Ale ten krok s tím kvantitativním uvolňováním je vždycky trošku riskantní, protože na něj a bude souviset i s těmi dalšími faktory, o kterých tady ještě budu hovořit, protože nikdy nevíme úplně přesně, zda banky tak zareagují, banky mají poměrně hodně peněz a je otázka, jestli se skutečně odkupem třeba finančních aktiv, které by banky si uložily jakoby u centrální banky evropské, dosáhne požadovaného efektu. Navíc na rozdíl třeba od jednoměnového státu, jakým jsou Spojené státy, dolar nebo, nebo další ekonomiky, tak Evropa jako celek prostě nemá jednu měnu, tudíž vlastně musí vzhlížet k Evropské centrální bance. Tento krok nemůžou udělat jednotlivé banky. Tak to je ten první faktor. Já jsem velmi se zájmem poslouchal vlastně ten rozhovor, když jsem seděl venku v předsíni nebo, nebo v té hale, tak jsem velmi zajímavě poslouchal to, co se tady hovořilo, a je to Ukrajina. Samozřejmě to nikdo neví v tuhle chvíli, jaký bude další vývoj. Včera už proskočily první signály, tuším, že z Francie, o tom, že by bylo možná dobře ty sankce zmírnit na Rusko, anebo nebo dokonce od nich odstoupit. O jejich efektu bude asi ještě dlouhou dobu velká řeč, ale faktem je, že na tom nemůže vydělat ani Evropa, ani Rusko na té situaci. Ostatně na jaké napjaté situaci může kdo vydělat, na tom nemůže vydělat nikdo. To je pochopitelně druhý faktor, který evropskou ekonomiku také trošku přibrzdil. Třetí faktor, který je velmi složitý, který je asi v tuhle chvíli více v rovině vyjednávání a v rovině politiky, to je Řecko. Tak proskočilo to ve Spieglu, objevilo se pár výroků včera k tomu. Ale neumím si moc představit, že by Řecko opustilo eurozónu. Je to spíš otázka toho, že Řecko má, dejme tomu, před volbami a že se nějakým způsobem licituje, že se nějakým způsobem provádí politický marketing. Tomu asi rozumíme všichni. Ale je otázka, nakolik skutečně Řecko bude potom ochotno restrukturalizovat svoji ekonomiku a přistoupit k těm opatřením, která by v negativním případě samozřejmě zasáhly Evropu. No, a pokud se podíváme na některé další faktory, já to nechci, protože tohle by bylo na strašně dlouhou dobu, tak samozřejmě spotřeba se sice, myslím teď především spotřeba domácností nebo výdaje na konečnou spotřebu domácností, jak se říká, v národních účtech se daly do pohybu, ale ne ještě takovým tempem, jak by se vypadalo. Je tady nebo slušelo. Stále je tady poměrně velké riziko inflace, deflace, pardon. A ke všemu k tomu přistupuje i to, že prostě nálada domácností nebo ochota domácností ještě není tak otevřená, jak by se, jak by se možná slušelo. U nás se spíš daří zatím investicím, které mají v tom uplynulém roce nebo ten ještě není ukončen, ještě čekáme na jedno čtvrtletí 2014, ale investice mají rychlejší tempo růstu, což není špatně, než konečná spotřeba domácností, ale je tady celá řada okamžiků, které ještě mohou velmi ovlivnit jak naši ekonomiku, tak naši ekonomiku ve vztahu k Evropě. Je tady trošku nešťastně zaparkovaná koruna vlastně v protisměru, abych tak řekl, díky těm intervencím, protože vlastně euro slábne a my ho posilujem, tak to je parkování v protisměru v podstatě trošku, ale o tom asi dneska mluvit nebudeme. Tak je těch věcí hodně, takže já teď nechci říct, že bude špatně, nebo dobře. Sama jste mě nazvala, že jsem spíš optimistický člověk. A já asi takový jsem. Ale je řada věcí, u kterých si sám nejsem jist. Takhle to řeknu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče eura, tak včera se propadlo na téměř devítileté minimum vůči americkému dolaru. Co tlačí jednotnou evropskou měnu dolů?

prof. Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
Je to právě ty ekonomické problémy, o kterých jsem tady hovořil, a naopak síla americké ekonomiky, která tady je, ještě jsem možná nezmínil jeden faktor, který také negativně působí na evropskou ekonomiku, to je zpomalení v Číně. Přece jenom Čína je velký partner, velký hráč, a i když v přepočtu hrubého domácího produktu na hlavu rozhodně nepatří mezi tygry, tak díky jednou a půl miliardy, je přibližně, počtu obyvatel, ale z hlediska absolutního výkonu, z hlediska absolutně vytvořených nových hodnot ekonomika Číny je dneska druhá. A teď se liší odhady o tom, jestli to bude už za 10 let, nebo už za 5 let nebo za 15 let, ale dá se očekávat, že Čína předstihne Spojené státy z hlediska objemu výkonu ekonomiky. No, a protože se ani v Číně, a ani v Japonsku úplně nevede, i Japonsko teď hledá cestu, jak oživit jen a jak oživit japonskou ekonomiku, tak samozřejmě tohle je také faktor, který do Evropy působí. Už jsem tady zmínil i tu Ukrajinu. Tak jenom možná jedno číslo. Říká se, že evropský obchod s Ukrajinou je jedenáctkrát až dvanáctkrát větší než Spojené státy, než mají Spojené státy, pardon, s Ruskem. To znamená, že, že sankce vůči Rusku daleko víc postihnou Evropu, než by postihly Spojené státy, protože ten jedenácti - dvanáctinásobek vztahů v poměru k Americe je samozřejmě znát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
I to je možná důvod, proč se Američanům daří lépe než eurozóně?

prof. Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
No, tak určitě to nebude jenom tahle záležitost. Amerika, už jsem tady hovořil o tom, že se jí v podstatě povedlo kvantitativní uvolňování, že se jí podařilo saturovat trh a podařilo se ho rozhýbat. Amerika má také už o něco vyšší inflaci, než mají evropské země. Tak těch faktorů je samozřejmě celá řada. Ale Americe se prostě podařilo rychleji vyplout z těch, z těch neblahých vod, které si sama trošku způsobila v těch letech 2007 - 2008. A možná ještě jeden faktor přidám. Mně se stále zdá, že prostě Evropa sice hledá cesty, a teď myslím Evropu i včetně nás, protože my se z toho nemůžeme nějak vyvázat, tak stále se mi zdá, že se hovoří o finančních nástrojích a o nástrojích, řekněme, nějaké vzájemné spolupráce a obchodu a podobně. Ale já mám pořád pocit, že v těch ekonomikách, jednotlivých ekonomikách, ať už jsou to z eurozóny ekonomiky, nebo, nebo ty ostatní, jako jsme my, že v nich prostě nedošlo k zásadním reformám na takové úrovni, aby prostě oživily ekonomiku. Já tady pořád vidím ten dluh, to neplnění maastrichtských kritérií, které je charakteristické pro většinu zemí. I těch, které mají euro, na základě splnění těch kritérií do něj byly přijaty do eurozóny a dnes ta kritéria neplní. Jsou to sliby politiků napříč všemi možnými součástmi i nesoučástmi našeho života. A malá vůle, i když vím, že to není jednoduché, tak také malá vůle ke skutečným změnám v ekonomice. A to teď nehovořím o Česku, ale hovořím asi o celé Evropě, a možná nejen o ní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je chyba u kormidelníka, pane profesore?

prof. Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
To je, ekonomika je strašně složitý celek. A naštěstí bych řekl, že to kormidlo si řídí trošku sama, a zaplaťpánbůh, že ho neřídí někdo z nás, protože takový ten centrální mozek lidstva by ekonomice určitě moc nepomohl. Ekonomika je velmi činorodý a velmi životný organismus, to si prostě musíme uvědomit. A ty zásahy mohou být spíše regulační, mohou být, řekněme, usměrňující. Ale nebudou nikdy úplně primární. Zase na druhé straně jsou velké rozdíly v tom, jak kdo do té ekonomiky promlouvá a vstupuje. Porovnejme severské země, které mají velmi dirigistický systém, velmi silné sociální prvky v ekonomice a téměř tou krizí nebyly postiženy. Je tam samozřejmě poměrně malý počet obyvatel a jenom Finsko má euro, pokud si teď uvědomuji. Ale prakticky ty severské země, stejně jako třeba Polsko, se vyhnuly té krizi. Na druhé straně jsou, je ten jih, Řecko, Itálie, Portugalsko, kde, kde se strádalo hodně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zatímco se opět začíná hovořit o možném vystoupení Řecka z eurozóny, alespoň třeba jak už jste se zmínil o magazínu Der Spiegel, tak Litva se 1. ledna stala již devatenáctým státem eurozóny, je posledním ze tří pobaltských států, které přijaly jednotnou evropskou měnu. Prospěje to zemi? Nebo taky by mě zajímalo, pane profesore, proč je přijetí eura právě pro Pobaltí vlastně výhodné pro ekonomiky tohoto typu.

prof. Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
Je zajímavé, že vlastně v té oblasti tý země přistoupili k tomuhle režimu. Já myslím, že a to nevím, jestli teď to řeknu možná jako první argument nebo, nebo první odpověď na vaši otázku, a nevím, jestli je to odpověď zásadní nebo faktor zásadní, je přece jenom taková ta snaha oddělit se od toho ruského nebo sovětského impéria. Já si myslím, že tohle tam určitou roli určitě hraje také, protože přece jenom jakýkoliv prvek, který tyto tři pobaltské republiky přivádí, řekněme, do centra Evropy, je pro ně politickým, politickým učiněním nebo nějakým politickým zásadním krokem. A myslím si, že v tom rozhodování, a teď nevím, já jsem neviděl tu kampaň, nesledoval jsem tu kampaň v Litvě, jak se, jak se vlastně oslovovala veřejnost k tomu, aby, aby jaksi přistoupila nebo přijala ten krok litevské vlády k přijetí eura, ale pokud to vemu, řekněme, z historického hlediska, tak si myslím, že i toto tam muselo určitě hrát roli. Zadruhé už tím, že jsou ty republiky tam teď všechny vlastně a přes vodu Finsko, tak to je dvě hodiny trajektem do Estonska, třebas do Tallinnu z Helsinek, možná ani ne dvě hodiny, tak samozřejmě je tam určitá návaznost i na ty severské země, o kterých jsem tady před chvílí hovořil v superlativech, nebo možná ne v superlativech, ale řekněme v souvislosti s jistou mírou stability. Určitě v tom také hraje roli to, že se tyhle země, a ono to u těch menších zemí je někdy trošku jednoduší, dokázaly ukáznit a formálně to možná má výrok, výraz v tom, v těch maastrichtských kritériích, ale oni se dokázaly ukáznit z hlediska fungování ekonomiky, z hlediska vyváženosti výdajů a příjmů v rozpočtech v těch zemí prostě a podobně. Takže faktorů bude zase víc. Ale určitě bych tam viděl i silný politický faktor.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pro vás, pane profesore, dotaz od pana Jaroslava Brázdy. "Obávám se, že dohoda transatlantického obchodního a investičního partnerství, TTIP, je daleko závažnějším a pro nás nevýhodnější a v jistém smyslu i nebezpečným krokem a že její rizika dosud nebyla veřejně dost pojmenována. Arbitrážní soudy budou moci žalovat státy za obranu svých produktů a jejich tradiční kvality, a to nevím, zda se to netýká i jiných výrobků než jen "potravin". Jedná se o další podřízení Evropy nás pod silný vliv a tlak Spojených států, de facto jejich kolonii. Kdo ovládá ekonomicky, ovládá i politicky. Jak to vidíte? Ale upřímně prosím."

prof. Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
No, tak je to asi trošku složitější. Samozřejmě je to administrativní nástroj, tak z tohohle pohledu ovládat 500 milionů lidí zhruba, které jsou v Evropské unii, je to o nějakých 180 milionů více lidí, než mají Spojené státy jako celek, je samozřejmě velmi obtížné. Na druhé straně sami jsme si už zvykli nebo všimli toho, co i nám třeba vstup do Evropské unie přinesl řadu administrativních opatření, o kterých si můžeme myslet leccos. Teď nechci tady vytahovat pomazánkové máslo nebo špekáčky. Ale, ale prostě tohle to všechno s sebou doba nese. Já si zase nemyslím, i když možná ta dohoda tak může trošku vypadat a v některých konkrétních fázích nebo, nebo v některých konkrétních krocích se může dotčeným stranám jevit jako určitá administrativní brzda nebo nějakým způsobem administrativní nástroj. Já si zase nemyslím, že ten euroatlantický, euroatlantický systém, do kterého dneska Evropa nepochybně patří, že by byl nějakým způsobem kontroverzní, že by vysloveně Spojené státy stály proti Evropské unii, anebo opačně. Takhle si nemyslím, že ta věc stojí. Je to, řekněme, tak jak se říká západní civilizace, na kterou jsme teda leta zvyklí. Tak si zase nemyslím, že by tahle ta dohoda nebo některé další věci, které s tím budou souviset, mohla Evropu natolik rozhodit, že by se dostala do nějakého vleku pod Spojené státy. Odlišujme také samozřejmě vliv Spojených států politický, který je po celém světě velmi silný. O tom není nejmenších pochyb, že Spojené státy mají roli prostě primární politické velmoci dneska ve světě se všemi negativními i kladnými důsledky, tak to dneska je. Ale že by tahle dohoda nějakým výrazným způsobem podmanila nebo přivedla prostě Evropu do přístavu ve Spojených státech, to si nemyslím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná i v tom kontextu, pane profesore, jak jste hovořil o posilování nebo posilující ekonomice ve Spojených státech, jestli tady nevidíte případné riziko?

prof. Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
No, tak samozřejmě, když teď hovoříme, vy jste řekla o posilování a před 10 minutami jsme hovořili o zeslabování, které přišlo v tom roce 2007 - 08 také ze Spojených států ta, ta hypoteční bublina, tak samozřejmě a v souvislosti s tím, co jsem říkal, že americká ekonomika je ještě stále největší ekonomikou, tak v souvislosti s tím samozřejmě vliv americké ekonomiky na celou světovou ekonomiku je obrovský, stejně tak jako je obrovský vliv Číny. A Evropa je početně vlastně silnější, ale je to přece jenom stále ještě nehomogenní systém mnoha států, dokonce s několika měnami, s velmi rozdílnými kulturními prvky jak v porovnání se Spojenými státy, tak v porovnání třeba s východní Asií a podobně, tak samozřejmě ten jakoby vliv Spojených států v tom zase dobrém i špatném slova smyslu, možná teď v tom dobrém, že se Americe začlo dařit a v tom špatném, že se jí před 7 - 8 lety přestalo dařit a rychle se to přes oceán dostalo do Evropy, ten tady prostě je. O tom, o tom nelze jakoby pochybovat. Stejně jako tady stále, ať už bude Rusko postaveno jakkoliv a bude vystaveno jakémukoliv tlaku, tak je to velmoc prostě, stejně jako Čína nebo možná ty další země, které nejsou tak ekonomicky silné a dneska se řadí do toho systému BRICS, to znamená Brazílie, Indie, Rusko, už jsem ho tady jmenoval, Čína a teď i Jižní Afrika, tak to jsou samozřejmě všecko velcí hráči. A když bych se vrátil úplně na začátek tomu, co jste vlastně říkala, jak se bude dařit nám, no, tak samozřejmě děláme, co můžeme, ale pořád jsme, jsme prostě na vlnách toho, co se děje okolo nás a co přichází k nám. A z toho se nevymaníme, tak nejde od sebe oddělit žádnou dohodou ani jejím přijetím, ani jejím zrušením vliv Spojených států, stejně jako nejde oddělit vliv Evropy na Spojené státy. A to že euro se dneska potácí někde pod 1,20, tak pamatujeme si opačný vývoj, kdy byl dolar spíš slabý a euro bylo silnější. To všechno k ekonomice patří a otázka je, co dokonce udělá časem čínský jüan renminbi, protože on se může klidně jednou stát rezervní měnou. Teď je uměle udržován v nějakém kurzu, který je pro Čínu výhodný, ale tohle jsou všechno otázky, na které se hrozně těžko odpovídá, ale já tomu, co se pan posluchač ptal, rozumím, ale nepřikládal bych k tomu zas až takový význam.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, je pět let od velké recese, kterou prošlo světové hospodářství. Vrátila bych se k naší ekonomice, pane profesore. Investiční stratég Aleš Michl přirovnal naši ekonomiku k jízdě po dálnici, ovšem po té české. To asi není nejlepší signál, co myslíte?

prof. Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
No, tak my se, my se trápíme s některými věcmi. Máme samozřejmě stále ještě pořád tak ne úplně dobře rozjetou spotřebu, nepomohli jsme si asi moc tím divným kurzem eura, i když pro někoho možná výhodný byl. Banky mají obrovské množství peněz, které nedokáží uplatnit na trhu. To všechno nás samozřejmě brzdí. Na druhé straně se v myslích domácností už trošinku otevřely dvířka a trošku víc se začalo nakupovat. To je signál, na který jsme čekali hodně dlouho, a všichni věříme, že se potvrdí a mohl by tedy vést k určitému oživení ekonomiky. Ale vedle toho nás asi teď trošku brzdí, pořád musíme vidět ten vztah k Německu, protože je to prostě silný pro nás silný ekonomický hráč. Určitě ty vztahy s Německem jsou pro nás velmi, velmi podstatné. A Německo má problémy s vývozem přes slabé euro, Německo se trošku zaseklo v investicích, třeba u nich je vývoj investic pomalejší momentálně, než je u nás hrubá tvorba fixního kapitálu dynamika tohohle ukazatele, tak tohle všechno taky hraje svoji roli. A když se teď vrátím úplně na začátek, jestli to bude 2,5, nebo nebude 2,5, já prostě nevím, to, to se asi během toho roku ještě několikrát změní nebo několikrát se o tom možná i tady od tohohle mikrofonu budeme bavit. Ale a znova říkám, nemyslím to teď ani špatně, ani dobře, je ta situace trošku teď taková nepřehledná a je otázkou, co se ještě během toho roku odehraje. Možná teď se zase vracím na úplný začátek, co se vlastně odehraje v možná nejbližších 14 dnech, protože pokud by se skutečně ukázal ten zásah Evropské centrální banky jako nezbytný a, řekněme, operativní a blízký, tak samozřejmě uvidíme, co to udělá, protože krok je to riskantní. Co udělá Řecko, nevím teď zpaměti přesně, to asi možná posluchači sledují víc než já, kdy jsou v Řecku volby, ale je to taky brzo. Takže, takže tohle všechno může, nepodařilo se tam zvolit třikrát za sebou prezidenta a tím vznikla ta krize, tak, tak nebo nejenom tím, tak to jsou všechno faktory, o kterých je teď velmi těžké spekulovat. My jsme včera dostali pozitivní čísla o vývoji státního rozpočtu a ty ukazují především na to, že se skutečně ekonomice dařilo lépe trošku, než se očekávalo, že se zrychlením spotřeby nebo zvýšením, navýšením spotřeby zejména v domácnostech, ale možná i ve výdajích ve vládním sektoru, že se povedlo trošku víc vybrat na daních, a to tu příjmovou stránku rozpočtu posílilo, to jsme všechno slyšeli včera. Ale skutečně bych teď se nerad tady pouštěl do nějaké závažnější prognózy, jestli to bude úplně špatně, nebo úplně dobře. Věřme, že to bude to to lepší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Schodek rozpočtu byl loni 78 miliard, což je méně, než se původně plánovalo. Je vůbec nejnižší za posledních 6 let? Zlepšily se veřejné finance, jak tvrdí stát, pane profesore?

prof. Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
Tak samozřejmě formálně ano, protože každá koruna, která se takhle ušetří, anebo nebo prostě neskončí v deficitu, je, je dobrou zprávou. Druhá věc je, jestli vlastně, a teď jsme zase na začátku, jestli vůbec byl ten rozpočet dobře nastaven, ono se tam měnila se vláda, tuším, zhruba na konci ledna loňského roku, ještě to není ani rok, myslím, že to říkám dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

prof. Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
A možná že i to nast... předtím byla vláda úřednická a předtím nějaké politické otřesy, tak možná je i to, že se prostě nepodařilo, teď to nemyslím nijak špatně, ale že se prostě možná nepodařilo dobře naprognózovat, naplánovat příjmy a výdaje ve státním rozpočtu, že se trošku zlepšila i nezaměstnanost, tím se ušetřilo na sociálních dávkách, že stouply, zlepšil se možná i trochu výběr daní. O tom teď nemám žádná čísla. Ale určitě se navýšil výběr daní, protože se trošku ekonomika a zejména spotřeba dala do pohybu. Tak možná že to nebylo dobře i naprojektováno před rokem, a tudíž tam dokonce vlastně původně bylo 112 miliard, jestli si to dobře pamatuju, v deficitu v rozpočtu, pak se hovořilo o nějakém čísle mezi 80 až 90. Já sám jsem si myslel, že to bude někde těsně nad 80, a včera z toho je 77, tak možná že tam i ne, a teď to znova říkám, nemyslím nějak špatně, ale možná že se tam prostě ne úplně dobře naprojektovaly před rokem nebo víc než před rokem, protože to se nedělá před rokem, že se tam nepodařilo úplně naprojektovat dobře jak tu příjmovou, tak tu výdajovou stránku. Je to velmi těžké v tuhle tu chvíli odhadnout. Ale všichni buďme rádi, že se to ještě podařilo, řekněme, o další 4 miliardy oproti tomu, těm posledním prognózám, já nevím, z listopadu - prosince snížit. To je jenom dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě prosba od pana Michala Šmálka, který vás prosí o vyjádření k produktivitě práce v Česku. V prosinci 2014 proběhly tiskem zprávy, že hospodářské problémy jsou částečně způsobeny také stagnující produktivitou práce. V některých oborech došlo dokonce k poklesu. Jak je to ve skutečnosti, co s tím?

prof. Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
No, produktivita práce je samozřejmě v podstatě poměr toho, co vytvoříme a toho, kdo to vytvoří. Je to jednoduchý zlomek. Ale pokud bychom to vzali trošku, bych řekl, ze širšího hlediska. Já na produktivitu práce mám už delší čas určitý názor, že v podstatě dneska tah světového hospodářství v podstatě závisí na poměrně velmi malé části odvětví nebo velmi malé části podniků, které produkují to rozhodující, jsou to velké firmy, velké řetězce, a to všechno ostatní ve společnosti už je nějakým způsobem potom na ty, na ty výstupy těch klíčových hráčů navázáno. A samozřejmě ta společnost musí umět dobře přerozdělit to, co se v té společnosti vytvoří tak, aby zůstalo na všechny. Nemyslím si, že ta vlastní produktivita práce je u nás až tak špatná, ale určitě by lepší by být mohla i z toho pohledu, co jsem říkal.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Richard Hindls v dnešním Jak to vidí. Děkuji za to a těším se za měsíc na slyšenou.

prof. Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE v Praze
--------------------
Také děkuji a přeji pěkný rok ještě jednou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji vám. Zítra se můžete těšit na spisovatele Pavla Kosatíka. Na slyšenou se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.