Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 26. ledna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Prvním hostem Jak to vidí v tomto týdnu je komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Přeji vám do zlínského studia pěkný den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já také, hezké ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co mě dnes bude zajímat? Například váš názor na to, zda je rezignace šéfky Nejvyššího soudu komplot Hradu a justice, jak říká exministr spravedlnosti Blažek? Zda jde v případě odebraných českých chlapců v Norsku o střet kultur? I to, zda je evropské kvantitativní uvolňování pouze vytrhnutí trnu z paty. Prezident Zeman jmenoval novým předsedou Nejvyššího soudu Pavla Šámala, experta na trestní právo poté, co Iva Brožová oznámila rezignaci. Jako hlavní důvod odchodu uvedla důchodový věk. Co říkáte, Ivane, bleskové výměně? Exministr spravedlnosti Blažek to označil za falešnou hru a komplot Hradu a justice, ze kterého profituje prezident.

Čtěte také

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak to, teda respektive ta rezignace Ivy Brožové byla možná trochu překvapivá, protože ona ještě mohla v úřadě ve svém funkčním období nějakou dobu setrvat. Nicméně ty důvody, které uvádí pro svoje rozhodnutí, jsou všechny velmi racionální. Ona říká, že by neměli být jmenováni šéfové soudů stejným prezidentem, to znamená, když se posune ten termín, tak v budoucnu už zřejmě předsedu toho správního soudu by měl už jmenovat jinej prezident, to byl jeden důvod. Druhý důvod byl, že je unavená. Což při pohledu na její kariéru a na to, co všechno musela ustát v čele Nejvyššího soudu za tu, za tu dobu, co tam byla, je docela logické, že toho měla doopravy nad hlavu...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten soud vedla od roku 2002.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přesně tak. Jí jmenoval ještě prezident Václav Havel a jako předsedkyně Nejvyššího soudu prožila vlastně takové to temné období opoziční smlouvy, kdy politický tlak na, na justici a vlastně na cokoliv byl, byl enormní, velký, jí se snažili z toho soudu vystrnadit jak tehdejší, tehdejší ministr spravedlnosti Bureš, potom jí odvolal Václav Klaus, Nejvyšší soud to vyhodnotil jako, jako porušení ústavy, ale pak proti ní hledali argumenty Miroslav Kalousek, ministr Pospíšil. Nakonec se nelíbila kvůli některým postojům ani prezidentovi Zemanovi, to znamená doopravdy byla to žena, která musela čelit tolika ješitným chlapům, že to se málokdy vidí. Ale to hlavní, co bychom si měli říct, je, že Iva Brožová vlastně čelila takovému nepříjemnému jednu dobu mediálnímu obrazu, kdy vypadala v médiích jako, jako někdo, kdo se nechce, kdo se zuby nehty drží prostě svého koryta, nechce prostě přijít o, o dobrý, dobrý výdělek. Přitom ve skutečnosti to, co ona udělala, bylo, že bránila nezávislost soudů, vlastně jednoho ze tří pilířů, na kterých stojí demokracie, to je, jak známo, moc výkonná, moc zákonodárná a moc soudní a zkušenost říká, že aby demokracie mohla fungovat, tak je doopravdy velmi důležité, aby byly od sebe jednotlivé tyto složky odděleny a politici samozřejmě vždy mají důvod anebo zájem ingerovat prostě do, do té moci soudní, ale ono je to tak, že i někdy moc soudní má zase sklon se nějak vměšovat do moci zákonodárné. To znamená takové to napětí mezi těmi pilíři je odjakživa, ale je potřeba říct, že je užitečné. To znamená vracím se k tomu, na co jste se ptala. Vypadá to tak, že doopravdy tato změna, která probíhá, protože ona se netýká jenom Ivy Brožové, ale dotýká se i toho, že její zástupce pravděpodobně se stane ústavním soudcem, jsme v situaci, kdy předseda Ústavního soudu Rychetský určitě hledá za sebe náhradu, protože když bude končit, tak aby pokračovala nějaká kontinuita, tak asi také má představu o tom, co by se mělo dít. To znamená, asi doopravdy to, co vidíme, je předjednané, ale je to předjednané v rámci, v rámci toho jednoho pilíře, na kterém stojí demokracie. V rámci soudu. Je to, je to něco, co zřejmě nepodléhá politickým přáním a politickým vlivům a když se zmiňuje Miloš Zeman, tak jeho role v tom je pouze ta, že on od začátku a dlouhodobě důvěřuje předsedovi nejvyššího, pardon předsedovi Ústavního soudu Rychetskému a ta důvěra je taková, že si od něj nechá i poradit, které lidi má jmenovat. Což zase asi je, řekl bych, takové velmi výjimečné štěstí, kdy, kdy politik nepřekáží tomu, aby v rámci té, řekl bych, moci soudní, justice, probíhaly ty, řekl bych, procesy nějakým způsobem koordinovaně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinými slovy, na vás to nepůsobí nebo ne, nepovažujete to za nějaký komplot Hradu a justice?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Pan Blažek má tu smůlu, že je velmi spojen s politikou. Tento problém měl v minulosti i, i, i ministr Bureš. Jakmile, jakmile odejdou lidé z justice do politiky a ty jejich zájmy se prováží se zájmy konkrétních politických stran, tak ono vlastně není divu, že když se potom vracejí zpátky do toho prostředí těch soudců, kteří se snaží být apolitičtí, tak už jsou podezřelí, už nejsou tak, řekl bych, přátelsky vnímáni. Ale my to známe z případů dejme tomu novinářů, kteří se stanou tiskovými mluvčími politických stran, anebo vstoupí do nějaké lobbistické agentury, no a potom, když by se vraceli zpátky k té novinářské profesi, tak, tak se na také na ně díváme přes prsty, protože přešli na druhou stranu barikády, a, a, a už...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba do toho více vidí.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No ono tak to úplně není. Jo, prostě tak, ale oni se málokdy vracejí, protože jsou tam samozřejmě lépe placeni, takže už z takového, řekl bych, novináře, který odešel k, k PR agenturám, tak málokdy se zpátky stane znovu novinář.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Případ Češky Evy Michalákové, které norské úřady odebraly před 4 lety oba syny, bude projednávat norský parlament, chce se zaměřit na nestandardní postup tamního úřadu na ochranu dětí. Nezdí se vám, že celá kauza, která je značně nepřehledná, dospěla už do bodu tvrzení proti tvrzení?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Je to samozřejmě pro politiky strašně nepříjemné, protože čím více informací lidé dostávají, čím více toho vědí, jak v tom Norsku vypadá péče o, o děti a ochrana, och..., sociálně právní ochrana dětí, dneska už, řekl bych, by tomu systému u nás rozumíme více než Norové. Oni, oni to až tak moc nesledují. Ta veřejnost se v Norsku dělí na, na část, která má pocit, že by se toho pro děti mělo udělat ještě víc a druhou část, která má pocit, že ten jejich úřad sociální ochrany dětí má kompetence příliš velké, že není moc kontrolovaný a hlavně, že to je privátní organizace, která vlastně rozděluje peníze od státu velice štědré, pečovatelům, kteří vlastně ani zdaleka nejsou tak vyškoleni jako je tomu u nás, u, u těch krátkodobých pěstounů, nebo vůbec u pěstounů. To znamená, i ta norská veřejnost je v názoru na to rozdělená a hlavně, oni vidí, že v nebezpečí nejsou pouze děti cizinců, které mohou být odebrány kvůli velice přísným důvodům, ale také těch Norů, kteří jsou uzavření, v jejich okolí se za ně v případě udání na špatné zacházení s dítětem, nikdo nezaručí, respektive nenajde se nikdo, kdo by, kdo by řekl: jo, my je známe, jsou to hodní lidé, kteří mi pomohli, nikdy jsem neviděl, že by se k dětem chovali zle. V takovým případě i toho, i toho Nora, když se nikdo nezastane, tak přijde o dítě na základě pouhého podezření. Což teda i samotným Norům připadá nespravedlivé. No a teď...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čeho jsme tedy svědky?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No my jsme svědky toho, že doopravdy z jedné strany jsou, jsou lidé, kteří říkají, že to dítě především má patřit rodině, má patřit matce. V Norsku zdůrazňují, že to dítě by mělo mít prostě co nejlepší život, že je potřeba udělat pro ně to nejlepší a někdy prostě mají pocit, že to, tu, tu, to, to, ten lepší život mu spíše zajistí cizí než jeho vlastní rodiče. To je doopravdy střet různých názorů. Já mám pocit, že bychom neměli to stavět proti sobě a říct prostě u nás je ta starost o děti daleko horší, to znamená, že kdoví, možná, že tam prostě ty děti budou mít krásnej život, anebo naopak říct, že tím, že se nám nelíbí ten norský model, tak u nás je všechno v pořádku, protože to také není pravda. Asi je potřeba postupovat citlivě případ od případu. Ale v této konkrétní kauze, jestliže dnes někdo hovoří o tom, že je otázka, jestli děti se vůbec chtějí potkat s matkou a tak dál, tak je potřeba prostě si taky uvědomit, že to dítě jí sebrali, nerozhodl na tom soud na základě zjištění policie, ale dali za pravdu psychologickým posudkům, které ovšem také nebyly vypracovány hned. To znamená ta manipulace a ta snaha vyjít z toho bez ztráty tváře toho úřadu, ta je myslím docela, docela jasná. Z jedné strany se vytváří takové temné podezření, že děti se staly obětí pedofilů, ale ve chvíli kdy to nepotvrdí policie a když nic takového neprokáže, no tak potom vidíme, že nefunguje systém presumpce neviny. Jinými slovy já mám pocit, že spíše, spíše je tady pravda na straně matky, a tu je potřeba hájit a když se podíváme, těch případů je totiž víc takového, takového nespokojenosti s nimi, tak před časem se podařilo polské rodině, která o dítě přišla za absurdních okolností, kdy ve školce se jim zdálo, že dítě je smutné a kdy děcko řeklo, že jí zemřela babička, no tak prostě děti byly v podezření, že vytvořili psychický nátlak na dítě a uškodili mu tím, že s ním hovoří o smrti. Což pro ty polské katolíky bylo normální, protože smrt také teda patří k životu a to, že zemřela babička, tak to nepovažovali za nějaké týrání. Nicméně děcko jim odebrali a dostali se k němu jedině tak, že najali šéfa bezpečnostní agentury, který, který, pana Krzysztofa Rutkowského, který té rodině Rybkowých to dítě unesl a pak byla v Polsku tisková konference, na které prostě všichni hovořilo dítě a hovořili rodiče, detektiv, ten se stal významnou celebritou a celé Polsko oslavovalo, že zachránili dítě. Je potřeba si uvědomit, že doopravdy nejsme v tom sami, ten systém je, je komplikovaný a především je to systém, kdy se péče o dítě zprivatizuje a stane se z něj byznys. A to, to asi, to asi není dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nepřijde vám vlastně zvláštní i to, že je hodně těch případů odebírání dětí matkám z východní Evropy?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, těch rodin je víc, ale není to jenom z východní Evropy, prostě tam, kde je nějaká jiná kulturní tradice, anebo kde ti rodiče jsou k dětem přísní, tam můžete přijít o dítě už proto, že ho pevněji držíte za ruku a někdo si toho všimne a má pocit, že mu prostě činíte nějaké násilí a někdo to udá a vůbec teda celý ten systém, kdy se, kdy se z lásky k dětem, protože to je, to je ten hlavní důvod, stane, stane systém obludného špehování, donášení, tak to, tam je, tam je už v tom celém nějaký problém, že ti přísní protestanti, kteří doopravdy jsou, jsou asi trochu, trochu i, i mentalitou jiní než, než jsme my, tak prostě se nemůžou dívat na to, jak vychováváme špatně děti, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak u nás v Česku už od roku 1994 platí ohledně trestného činu týrání svěřené osoby oznamovací povinnost. Když se podíváme k nám do Česka, o čem svědčí třeba statistika, že za poslední tři roky bylo nahlášeno více než 21 tisíc případů zneužívání, zanedbávání a týrání dětí?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak to jsem právě říkal hned v úvodu. To, že kritizujeme ty norské poměry, ještě vůbec neznamená, že máme být spokojeni s těmi našimi. Tady s vede dlouhá debata o tom, jak, jak vlastně řešit ty, ty případy, kdy ty děti na tom doopravdy nejsou dobře. Ale to už je jiný případ. To je vůbec teda otázka, jakým způsobem má vypadat ta pěstounská péče, do jaké míry mají svou roli sociální ústavy, státní teda ústavy, jestli, kde, kde je dětem líp a co pro ně udělat. My bez ohledu na to, jak se díváme na tu norskou kauzu, tuto ve vlastním zájmu, musíme tuto debatu vést.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vrátím se ještě ke kauze odebraných českých chlapců. O případ se intenzivně zajímá poslankyně TOP 09, paní Chalánková, ale také europoslanec Zdechovský, nebo Petr Mach. Hledají politické strany obecně nová témata? Možná, i když se podíváme na třeba angažovanost paní starostky Černochové v kauze přistěhovalců nebo v problematice přistěhovalců, imigranů islámu v Česku?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Asi ano, ale já si myslím, že to je asi v pořádku. Ten politik, pokud není vidět, pokud nekomunikuje o nějakém tématu, které zajímá lidi, tak, tak může si připadat, že, že je v té politice zbytečně, tak oni ty témata hledají, ale řekl bych, že někdy jdou těm tématům vstříc a, a někdy, někdy je to doopravdy řekl bych průhledné a pak to označme populismem a tak dále. Ale zase u jiných témat je to logické a vlastně dělají něco, co od nich chceme. My přece nechceme, aby žili úplně odizolovaní v jiném světě a aby ty problémy, které společnost trápí, nebo kterými, kterými se zabývá, aby jim byly lhostejné. To znamená, já bych je z toho nevinil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm. Paní Černochová mimo jiné říká, že vlastně některá témata prostě nelze nechat ležet na zemi, aby je sebrali skuteční populisté nebo xenofobové. Vidíme to také ale i třeba v Německu, nebo v Británii, kde ty pravicové strany sahají po tématech jako je zrovna přistěhovalectví.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si myslím, že tam je dost důležité, aby kromě těch emocí, protože každý ten příběh má svoji nějakou emocionální hodnotu a je otázka, jak je vyprávěn a tak dál, tak aby vždy jsme dostali k dispozici i fakta, abychom prostě to uměli tu, tu, ten, ten příběh zasadit do nějakého kontext a k tomu patří například vědět, že za posledních 5 let provedli muslimové pouhá 2 % ze všech teroristických útoků v Evropě. Jo, to znamená, že je potřeba si, se trochu zamyslet nad tím, proč takovou emoci nevzbuzuje těch dalších 98 %, anebo ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč tedy? Co myslíte? To je statistika Europolu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No ano, těch, těch čísel je víc a ještě uvedu pro zajímavost jedno, a to, že ve Spojených státech od 11. září 2011, kdy došlo k události, která doopravdy změnila světovou politiku a tak, to byl ten, ten teroristický útok na, na dvojčata, tak od té doby tam střelnou zbraní zahynulo více než 190 tisíc Američanů a těch lidí, které zabili muslimové, bylo 37 kusů, 37 lidí proti 190 tisícům. Přitom ta společnost žije v obavě z muslimské hrozby a, a jiné hrozby, které, které jsou, podceňuje. No je to tak určitě i proto, že to není atraktivní příběh do novin, že o tom nepíšeme, anebo, že píšeme jenom o jedné straně věci. Takže vznikla určitá atmosféra a některých věcí prostě se bojíme, možná, možná víc než bychom museli. Zatímco jiných, kterých bychom se doopravdy měli bát, se nebojíme. Je to, je to z mé strany jenom taková, takový námět prostě trochu občas sledovat čísla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Koalice řeckých radikálně levicových stran Syriza slaví vítězství v předčasných volbách, ačkoliv, jak se ukazuje, jednobarevnou vládu přece jenom nesestaví. Ten zisk většiny ji těsně unikl. Jak hodnotíte výsledky voleb, řeckých voleb, co vítězství opozice znamená?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No tak většinou slyšíme názory ekonomů, novinářů, kteří vycházejí z toho, jak funguje ekonomický systém a vůbec finanční systém, na kterém stojí teda dnešní Evropa. Já bych řekl, že problémem nejsou ty jednotlivé zadlužené země a jejich ochota splácet dluhy. Mám pocit, že, nebo dokonce ti obyvatelé, kte..., kter..., které zadlužili jejich politici, ale myslím si, že politici jsou, jsou věřitelé. Bídu Řeků, a to není těžké prostě se dopočítat, zavinili finanční spekulanti. Je to dáno tím, že místo politiků v posledních desetiletích rozhodují finančníci, kteří politiky zkorumpovali, koupili si je, a to tím způsobem, že jim řekli: podívejte se, my známe finanční páky, nástroje, kterými jsme schopni znásobit aniž by se cokoliv udělalo, zisky státu. To znamená politici přijali zákony, které rozvázaly finančním spekulantům ruce a umožnily jim manipulovat prostě s hospodářstvím v neuvěřitelném rozměru, který v historii, z historie nikdy, nikdy, nikdy neznáme. Jinými slovy, Řekové doplácejí na globální lichváře, ne, ne, na svoji nějakou rozežranost nebo plýtvání a tak dál a...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A domácí korupce třeba v Řecku?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
A, a, a, a samozřejmě na korupci, protože ta vlastně pokaždé s tímhle tím pokřiveným ekonomickým modelem jde ruku v ruce. To znamená, ta opozice vyhrála proto, protože slibuje lidem důstojnost. To hlavní slovo bylo: Nenechat se ponižovat, žít důstojně. Prostě aby, aby prostě z těch peněz, které, které se vytvářejí, žili lidé, kteří je vytvářejí a ne ti, kteří spekulují s měnami a se státními dluhopisy a tak dál. To řecké vítězství levice, my nevíme, jestli bude znamenat odchod Řecka z, z eurozóny, což podle některých ekonomů je věc, kterou by si i Němci nakonec přáli jako největší věřitelé, věřitelé Řecka a vůbec celá eurozóna uvažuje o tom, jestli držet Řecko v eurozóně není dražší než, než když odejde. Ale je to příklad pro jiné země, které jsou také vždycky cyklicky terčem prostě těch globálních nadnárodních finančních, ať už to jakkoliv řekneme, spekulací a, a můžou, můžou se taky ocitnout pod vodou. Celý vlastně ten jih Evropy je, je ohrožen, znejištěn. Do toho jsou problémy eura, do toho je tištění peněz. To všechno spolu nějakým způsobem souvisí a já mám pocit, že to řecké vítězství může napomoci debatě o tom, jak o z toho ven. Protože to, co by se mělo stát je, podle mého názoru teda, že by se politici emancipovali a že místo toho, že jsou tou servisní elitou finančníku, že by znovu začali zohledňovat zájmy svých obyvatel, svých voličů. To znamená, je potřeba ten finanční systém regulovat, dostat ho do, pod kontrolu, prostě znemožnit to, co, to co se dnes děje. A, a řekl bych zachránit kapitalismus, protože to, co dneska se děje, to je doopravdy demontáž trhu, demontáž kapitalismu, demontáž demokracie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že má Syriza tedy na to, aby odvrátila ten hrozící státní bankrot?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Samo o sobě ne, ale bude kand..., bude, bude katalyzátorem těch procesů. Je otázka, jestli řecký bankrot je, je neštěstí anebo jestli to není cesta prostě z krize. Možná měli zbankrotovat už dávno a začít s čistým stolem a, a hlavně teda podle jiných pravidel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co bude pro Řecko znamenat rozhodnutí Evropské centrální banky, zahájit takzvané kvantitativní uvolňování měnové politiky, které spočívá v tisknutí nových peněz, v nákupech vládních dluhopisů?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě i s ohledem na tu situaci v Řecku, to byl jeden z faktorů, proč, proč se tak centrální bankéři rozhodli, ale ten hlavní důvod je, víra v to, že ekonomika funguje pouze tehdy, když roste. Je více lidí, kteří už dnes říkají, že to je prostě absurdita, že to nesmysl, že se musíme připravit také na situaci, kdy prostě neporosteme a přesto budeme muset nějak žít. To znamená, to je postup kvantitativního uvolňování, to je postup netradiční, centrální banky se k němu uchylují tehdy, když všechny ty ostatní tradiční nástroje, které mají, nefungují, no a kritici tohoto tištění masivního, nekrytých peněz, naopak tvrdí, že to fungovat nebude, že nebude fungovat ani ten netradiční postup a ten hlavní důvod nespočívá v tom, v tom samotném finančním sektoru. Hlavní problém je, že lze sice natisknout peníze a mít představu, že za ně se rozhýbe ekonomika, že vzniknou pracovní místa, lidé vydělají více peněz, začnou více nakupovat a, a všechno se znovu pohne. Jenomže to, co nelze natisknout, to jsou, to jsou podnikatelské projekty, to jsou dobré nápady, to jsou nápady, co vyrobit, co za ty peníze udělat, aby to prostě vydělalo další peníze. To, to, to je podstata té krize nadvýroby, že, že tyto projekty pro..., prostě chybí, že ty nápady zde nejsou, že ta výroba se odstěhovala jinam, za levnější pracovní silou a tak dál. A tohle to se nevyřeší tištěním peněz. Tím se jenom nafoukne bublina, oddálí řešení problému, který potom stejně nakonec propukne a hodně ekonomů a analytiků soudí, že ta katastrofa bude ještě horší. Ale musím říct, že na druhé straně jsou lidé, kteří říkají, že to je dobrý krok, že to je fajn, že se to osvědčilo, že se to už povedlo v Americe, proč to nezkusit taky. To znamená má to i své zastánce, jo, to musím jako, jako říct.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Má ale Evropská centrální banka k takovému kroku vůbec mandát? Když se podíváme na Lisabonskou smlouvu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já, já se snažím k tomu se vyjadřovat co, co nejslušněji a tak dál. Kdybyste se mě zeptala, co si o nich doopravdy myslím, tak jsou to zločinci, jo, patří do vězení. Ale to je těžké ve světě, kdy prostě nejpres..., nej..., země, která má pocit, že výborně prosperuje, jsou Spojené státy americké a to je ten úplně největší dlužník na světě, nikdo nedluží víc. A ti jsou spokojeni a říkají, že i díky těmto nestandardním ekonomickým krokům se jim daří, všechno je v pořádku, vše se dobře vyvíjí, dolar roste, a tomu, mně to rozum prostě nebere. Jak může růst něco, co je na dluh, co není kryté, co je kryté pouze nějakou, nějakou řekl bych hrubou silou, ale ne nějakou ideo..., ide..., ideí anebo, nebo nějakou sofistikovanou, nějakým sofistikovaným know-how.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hm. Jestli tedy lze čekat, že to, co třeba má úspěch ve Spojených státech, povede se i u nás?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ono to nebude mít úspěch ani ve Spojených státech a u nás to dopadne špatně. Je otázka jenom kdy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ivan Hoffman, komentátor Deníku, spolupracovník Českého rozhlasu. Děkuji za komentáře a na týden, za týden na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Také se těším. Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zita Senková přeje dobrý den. Zítra se těším na slyšenou se socioložkou Jiřinou Šiklovou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.