Přepis: Jak to vidí David Mareček – 27. února

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobré ráno a nerušený poslech pořadu Jak to vidí přeje Karolína Koubová. Dnes je mým hostem generální ředitel České filharmonie David Mareček. Vítejte.

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Dobrý den.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čemu se dnes věnujeme? Rudolfinum na začátku únor oslavilo 130 let. V čem je tato budova unikátní? Nové album U2 Songs of Innocence poskytla kapela na iTunes zdarma. Byl to správný krok? A jaká je v době stahování hudby nelegálních kopií budoucnost pevných nosičů a kapel, které se spolehnou jen na ně a jejich prodej? O tom všem i o dalších tématech bude dnes řeč. Pane řediteli, na začátek se, prosím, věnujme tomu výročí 130 let. Rudolfinum oslavilo na začátku února. Je to sídlo České filharmonie a unikátní budova. V čem?

Čtěte také

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
No 130 let je dlouhá doba. Já jsem rád, že to výročí můžeme připomenout, protože ta budova je vopravdu krásná a unikátní je v tom, že, spojuje dvě múzy, dalo by se říct, že spojuje výtvarné umění a hudbu. A v té době, kdy Rudolfinum vznikalo, tedy nejenom před těmi 130 lety, protože ono se poměrně dlouho stavělo, už od roku 1876, tak architekti Josef Zítek a Josef Šulc byli vlastně takovými průkopníky, protože, když bylo Rudolfinum otevřeno, to tedy bylo v roce 1885, tak bylo jedinou stavbou svého druhu v Evropě, takzvanou kunsthalle, používá se pro to ten německý název a do dneška takhle Rudolfinum funguje, i když jeho historie byla docela zajímavá, dokonce hodně zajímavá, řekl bych, protože byť zpočátku sloužilo svému účelu, tak třeba za první republiky úplně přestalo být koncertním sálem, protože ve Dvořákově síni, kde dnes hraje nejenom Česká filharmonie, ale právě třeba SOČR, PKF, další české orchestry...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Zasedali poslanci.

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Tak tam zasedali poslanci, dokonce tam zrušili varhany a převezli je tehdy do Brna, potom se zase do Prahy vracely...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
To by mě zajímalo, jestli třeba měli něco z těch múz, které tam poletovaly.

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
To nedovedu říct, ale ta, ten osud Dvořákovy síně zdaleka nebyl nejzajímavější z celé té budovy. Myslím, že asi nejpestřejší, nejpestřejší cesty osudu vedly Dvoranou, to je takový ten nástupní prostor do galerie, nebo takhle byla míněna jako reprezentativní velice...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Krásný prostor, ano.

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Ale je to krásný prostor, ale představte si, že tam po tom roce 1919 byla poslanecká jídelna a po druhé světové válce dokonce tělocvična pražské konzervatoře. Takže řada hudebníků, kteří v té době studovali, tak do dneška vzpomínají na to, jak ve Dvoraně cvičili a plné rehabilitace se to Rudolfinum vlastně dočkalo až po roce 1992 po rozsáhlé rekonstrukci Karla Prágra. Je docela smutné, že vlastně tomu koncertnímu účelu bylo Rudolfinum vráceno v době německé okupace, ale jak říkám, té plné rehabilitace se dos..., dočkalo až v těch 90. letech. A v tom místě Dvorany, to je ještě poslední takový příběh z historie, dokonce měl vyrůst další koncertní sál, uvažovalo se o tom, že se zruší schodiště, kterým se vstupuje do galerie a že tam se vestaví další sál. Naštěstí k tomu nedošlo a zůstala tedy jenom Dvořákova síň a Sukova síň, která ovšem vznikla později, až v roce 1942 jako dostavba taky v tom domě.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta Dvorana opravdu už teď nevypadá jako tělocvična. Každopádně, jaké jsou nároky koncertních sálů třeba v současnosti, respektive nároky hudebníků a posluchačů na tyto prostory dnes a jak to jde s těmi nároky v minulosti?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Nároky se zvyšují a představuje to takový zajímavý paradox nebo problém, že na jedné straně právě ty staré sály jako je pražské Rudolfinum, nebo vídeňský Musikverein například, tak jsou velmi ceněné, protože mají určitého ducha a nemyslím si, že to je jenom tím, že tam prošli ti úžasní hudebníci v minulosti, ale je to samozřejmě dobou, kdy ty budovy vznikaly a zároveň to představuje velké úskalí, protože na jedné straně nezvládají tak docela tu kapacitu posluchačů, kteří jsou náročnější na servis, ať už jsou to fronty u šaten, nebo fronty třeba při občerstvení, o pauze, což je velikánský problém všude ve světě u těch starších sálů a taky nároky na hudbu, protože hudba, která byla psaná už ve vrcholném a hlavně pozdním romantismu a ve 20. století, často, co do množství hudebníků a decibelů najednou ty sály přesahuje, no a je potřeba stavět sály moderní, které mají kapacitu větší, ne třeba o mnoho, ale zásadně pomůžou právě v tom vnímání hudby.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Když říkáte, je potřeba stavět nové moderní sály, tak jak je tomu u nás? Staví se?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
U nás se nestaví, bohužel. Řekl bych, že ten rozdíl oproti jiným zemím v Evropě a oproti třeba Asii je a propastný. V poslední době vlastně jediný sál, který vznikl, tak je ve Zlíně, ale to je zase multifunkční sál, ale čistý koncertní sál v podstatě od druhé světové války u nás nevznikl. Je, nechci se příliš pouště do polemiky na toto téma, protože jsem samozřejmě subjektivně zaujatý, jako člověk...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Rád byste stavěl.

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Pracující v klasické hudbě a chápu, že tato země má i jiné potřeby než koncertní sály, ale domnívám se, že města jako třeba Brno, kde ten sál vyloženě chybí, tak že ho opravdu potřebují objektivně, no a Praha by si ho zasloužila, byť musím uznat, že tedy má sály dva funkční, Rudolfinum a Obecní dům, ale oba trpí právě tím, že jsou jaksi staršího data.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Aktuálně v Dvořákově síni zařval 21. února Český lev. Jak se vám hodil do prostoru Dvořákovy síně?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
No já se musím přiznat, že jsem využil toho víkendu, kdy jsem měl volno a Českého lva jsem neshlédl, takže jsem viděl jenom ohlasy v médiích, ale obecně mohu říct, že se snažíme o to, protože spravujeme Rudolfinum, aby se tam objevovaly kulturní akce různého druhu, takže Český lev určitě do toho prostoru patří.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Nové album U2, Songs of Innocence poskytla kapela v rámci reklamní kampaně na telefon půl miliardě uživatelů iTunes zdarma, zkrátka ti, kteří měli tento přehrávač a úložiště ve svém mobilním telefonu, tak tam měli rovnou nahrané nové album U2. Někteří to ocenili, ale snesla se na U2 i velká kritika od těch, kteří to považovali za nehorázné, za to, že to bylo nevyžádané takto jim vnucovat něco, co si sami nezvolili, ale nakonec se ten krok kapele vyplatil, protože je to nejposlouchanější na iTunes. Jak vy hledíte na tuto strategii kapely?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
No je to zajímavé vůbec celá ta oblast nahrávacího průmyslu, protože ona prochází poměrně bouřlivým vývojem. A myslím, že nikdo tak úplně neví, kam celý nahrávací průmysl směřuje, jestli to bude všechno jenom tedy to stahování hudby po Internetu, nebo jestli se udrží klasické nosiče a v jaké podobě a pochopitelně řada umělců a řada firem gramofonových nebo nahrávacích, bychom měli říkat, tak činí různé pokusy na tom poli a ten pokus U2 byl viditelný, protože ta firma, která si to objednala, tak je velká a pochopitelně za to byli kritizováni, protože řada uživatelů to album nechtěla a neměla o ně zájem a hlavně tím pochopitelně myslím si, že když si představíte to množství, tak je zcela samozřejmé, že se muselo objevit hodně lidí, kteří to budou kritizovat. Na druhé straně myslím včera nebo předevčírem vyšla ta zpráva, že 23 % uživatelů iTunes slyšelo aspoň jednu skladbu z toho alba, což je taky na pováženou, jak moc je ten údaj spolehlivý, protože řada lidí poslouchá tu hudbu v režimu safe, to znamená, když se náhodně přehrávají různé skladby, které v tom přehrávači mají, takže se už vyrojili také kritici, kteří říkají, že v tom čísle 23 % jsou i ti, kteří prostě jenom to album neodstranili, ale myslím si, že i když připustíme nějakou chybu, tak stejně ten odstup od druhé v pořadí, což je zpěvačka Taylor Swift, tak je velký, protože ta má 11 % a U2 tedy mají těch procent 23. Takže určitě je to krok, který zabral, záměrně říkám zabral, nikoliv krok dobrý, protože musíme taky k tomu říct to B, že U2 dostalo za to album pořádně zaplaceno, takže...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Protože to byla ta reklamní kampaň.

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Protože to byla reklamní kampaň. Což neberu jako, že to je špatně, je to jedna z cest, které můžou u hudebních interpretů fungovat, že místo toho, aby se spolehli na příjmy z prodeje svých nahrávek, tak jdou cestou reklamní kampaně, je to určitě legitimní způsob, jak to dělat, ale není to způsob, který by mohl zvolit třeba neznámý interpret...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak. Může si to dovolit U2.

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Aby se proslavil. Na druhé straně neznámý interpret, a to je třeba případ Valentyny Lysyci, která, to je klavíristka, která tento týden koncertuje s naším partnerským orchestrem FOK a ta se proslavila právě tím, že na YouTube dala zdarma svoje, svoje skladby, svoje nahrávky, protože nemohla prorazit jiným způsobem. Takže myslím si, že jakýkoliv, jakákoliv cesta, kterou ten interpret si najde k posluchači, tak vlastně může být dobrá a že to taky s těmi nahrávkami není zase tak černé, protože jednak firmy, které se tím zabývají, tak informují o určité renesanci zase hudby, která je více stahována a více i kupována a zajímavý rozkvět zažívá, zažívají vinylové desky, protože posluchači, kteří mají rádi hudbu a rádi si ji poslechnou kvalitně, tak vědí, že poslech z desky je vždycky hezký než z CD, obecně se to opisuje takovými slovy, že ten vzduch je, že ten zvuk, pardon, je vřelejší, příjemnější a skutečně to tak je. Takže ten průmyslu skutečně gramofonový, ten tedy, který vyrábí gramofonové desky, tak zažívá velký rozmach a nás může těšit, že stojíme v něm na špici, možná to ani nevíme, protože největší továrna na gramofony v Evropě je v Litovli, u nás...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Aha?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
A je to vlastně následník té Tesly Litovel, která dodávala do celé RVHP, potom po roce 89 samozřejmě to šlo dolů ty prodeje, ale tehdejší ředitel, když to vypadalo, že ten podnik zkrachuje, tak ho koupil, zprivatizoval a dneska jsou největší na světě v tom segmentu Hi-Fi, protože čínské produkce velké dělají levné gramofony, ne tak kvalitní a i když odhlédneme od toho segmentu Hi-Fi, tak v Evropě jsou opravdu největší továrnou na gramofony, která přes rakouskou distribuci se dostává do celého světa. A není to tedy jenom Litovel, ale nesmím zapomenout ani na Loděnice u Berouna, kde je největší továrna na světě na výrobu právě těch klasických desek. Takže doufejme, že tahle ta budoucnost kvalitního poslechu je taky docela růžová. Dokonce se na to prodávají dneska pračky, protože lidé zjistili...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Na ty gramofony? Na ty desky tedy...

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Ano, na ty, na ty desky, protože...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Respektive na ty desky, tak, ano.

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
To, co my si myslíme, že je takzvaně ohraná deska, tak je vlastně deska zanesená. Ono vy ji nezničíte, pokud ji nepoškrábete a to, co my vnímáme jako ohrání, tak je zanesení vlastně mikročástečkami prachu a dalších nečistot a to se dneska dá v takové pračce vyčistit a ta deska potom hraje jako nová.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Pereme desky. Každopádně, když jste mluvil o těch dramatických změnách, které bezesporu nahrávací průmysl s těmi novými technologiemi zažívá, tak vidíte ty změny spíše jako přínosné nebo jste příznivcem doby, kdy opravdu, když chtěl někdo album, nebo nějakého interpreta, šel do obchodu, koupil si ho buď na vinylu nebo na kazetě, dobrá později na CD?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Já nevím, jestli úplně můžu hodnotit to, jak moc jsou ty změny přínosné nebo ne, protože taky nemáme vůbec žádný odstup a jak jsem před chvílí říkal, netušíme, jak to skončí, jestli ta převaha bude přes Internet, což asi bude, ale jaký bude osud těch klasických nosičů. Myslím si, že pozitivní rozhodně je šíře s jakou se k hudbě dostáváme, protože dneska i třeba z pohledu interpreta, a to nemyslím jenom klasické hudby, ale jakékoliv hudby, je příjemné, že si může volně na Internetu ledacos poslechnout a dostane se tak k hudbě, kterou by třeba složitě sháněl, ale...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale z hlediska zisků pro interpreta, zase se mluví o tom, že třeba více musí koncertovat, že je to přiblížilo opravdu k posluchačům takto fyzicky.

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Ano, musí více koncertovat a to je spíš dobře, že musí více koncertovat, protože desky se často prodávají právě na koncertech a na základě koncertů a zase hudebním dramaturgům to pomáhá, že mohou snadněji objevit interprety, kteří dříve museli obesílat složitě a dlouze vlastně mnoho potenciálních zájemců. Dneska se k nim dostanou na kliknutí...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A když to vezmu...

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Doslova.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Promiňte, z té druhé strany, tak mají ale klid, čas na to, vyrobit desku a vyplatí se jim to?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
To opravdu záleží na té taktice. Orchestry světové třeba se uchylují k tomu, že vytvářejí vlastní labely, kdy si samy určují dramaturgii a to, co vydají a ekonomiky těch labelů hovoří o tom, že se to vyplatí, nikoliv nějak zásadně, ale mírný zisk v tom je. Takže bych řekl, že to spíš záleží opravdu na taktice, jestli na tom albu primárně chcete vydělat na jeho prodeji, anebo jestli počítáte se ziskem právě koncertů, které budou na základě toho alba, ale zvolením vhodné taktiky se dá myslím album natočit velmi kvalitně a i tak, aby na něm opravdu člověk neprodělal zásadně.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes slaví 80. hvězda milánské La Scaly i newyorské Metropolitní opery Mirella Freniová. Můžete přiblížit její kariéru?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Mirella Freni je úžasná osobnost taková, takový krásný příklad velké kariéry 20. století. Ona začala zpívat poměrně brzy, už v 10 letech se umístila, tuším, v nějaké rozhlasové soutěži s operní árií, ale měla tehdy štěstí, že slavný tenor Beniamino Gigli, který ji v té soutěži slyšel, tak jí doporučil, ať přestane zpívat, protože to, kdyby záhy začala zpívat vlastně operní repertoár, tak by mohlo vést k tomu, že by si zničila hlas. A ona byla, buď ona nebo její rodiče, byli natolik moudří, že Gigliho poslechli a Mirella Freni skutečně přestala zpívat profesionálně až do 17 let, kdy se potom začala věnovat opernímu zpěvu opravdu naplno a už za 2 roky debutovala jako Micaela v Bizetově Carmen, tedy v 19 letech a opravdový průlom takový mezinárodní nastal, když jí bylo 25, to znamená v roce 1960 na operním festivalu Glyndebourne, ten festival je sám o sobě strašně zajímavý, protože to je místo v Anglii, skutečně místo, to není ani vesnice, nejbližší městečko je Luiz, do kterého se dojíždí taxíky a v tom Glyndbourne si zkrátka nadšenec postavil operní divadlo a rozhodl se, že tam bude pořádat operní festival a do dneška ten operní festival výborně funguje. Takže tam Mirillea Freni začínala no a pak už následovaly všechny slavné operní domy, Královská opera v Londýně, milánská La Scala, Metropolitní opera v New Yorku a ona byla velmi oblíbenou sólistkou Herberta von Karajana, takže účinkovala v řadě slavných inscenací s ním. Ale zajímavé je na ní, zajímavý je na ní i vývoj, že to tedy nebyla hvězda na dobu určitou, ale že zpívala až do pokročilého věku, postupně se propracovala k veristickým operám a taky k ruskému repertoáru, jako tedy italská pěvkyně a v roce 2002 už tedy jako zralá umělkyně založila dokonce ve Vinolle takové centrum nebo školu Belcanta, kde se svým manželem Nikolajem Georovem, což byl bulharský basista významný, tak kde vlastně učili, nebo ona tam učí do dnes, ale učili spolu zpěváky a udržovali tu tradici Belcanta. A jak už jsem říkal, její kariéra byla dlouhodechá, takže poslední představení zazpívala v 70 letech, na tom je vidět, že u toho hlasu hodně záleží na technice při operním zpěvu a mohou vlastně zpěváci zpívat do pokročilého věku, takovým živoucím důkazem je třeba Richard Novák, legendární brněnský basista, který vlastně dokáže zpívat do dnes, nebo třeba Edita Gruberová, bychom šli i ke slovenským kolegům. No a jak už jsem říkal, ona ukončila kariéru v 70 letech takovou pikantní rolí, dá se říct vzhledem k tomu věku, protože zpívala Johanku z Arku v Panně Orleánské Čajkovského ve washingtonské opeře tedy roli, kterou by měla zpívat zpěvačka tak okolo 20 let, tak tato dáma zvládla v těch 70 a jak říkám, je to, myslím, hezký příklad, když jsme svědky bohužel už nejenom v populární hudbě, ale často i v opeře krátkých kariér, kdy se buď zpěvákovi něco stane s hlasem, nebo nějakým jiným způsobem je ta dráha ukončena, tak lidé jako Mirella Freni nebo Plácido Domingo do dnes vlastně aktivní, tak jsou úžasným příkladem toho, jak lze fungovat i ve zralém věku. A často, musím říct, taky zpěváci přecházejí třeba k jiným profesím, příkladem byl Dietrich Fischer-Dieskau, která na vrcholu, kdy dokonale zpíval, tak přestal zpívat a věnoval se dirigování nebo se věnoval recitaci a v nedávné době takovým příkladem Thomas Quasthoff, který začínal jako rozhlasový moderátor a částečně se k tomu vrátil a vrátil se taky k recitaci a jazzovému zpěvu.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili ta výjimečnost Mirelly Freniové spočívá především v tom, jak dokázala jaksi naplnit celý svůj život plnohodnotně, tedy tím zpěvem, že už to nebylo potom nějakým způsobem utlumováno, ale že skutečně to dokázala.

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Rozhodně a nejen, že to nebylo utlumováno, ale to, že to dokázala potom předat dál. Což si myslím, že je u pěvců nejcennější, protože učení zpěvu je velmi individuální záležitost a záleží právě na předání osobní zkušenosti.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
My se teď z koncertních sálů přesuneme trochu zvláštně možná do školních jídelen. Zaujala mě zpráva, že dva brněnští školáci si začali fotit nevábné obědy a vyvolali tím velký rozruch a vy sám máte školáky. Jakou máte zkušenost se školním stravováním?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Já mám taky dva brněnské školáky a zkušenosti, musím říct, že nemáme příliš pozitivní v té naší školní jídelně. A proto mě ten článek zaujal. Hlavně tím, že ta aktivita vzešla přímo od dětí, že dětem samotným není jedno, co tedy mají ve škole konzumovat a myslím si, že to je téma, které by si zasloužilo velkou pozornost. Ona mu je částečně v médiích věnována, ale zasloužilo by si vlastně větší pozornost, než různé populární kuchařské soutěže nebo pseudokuchařské soutěže, protože ten, to vaření zažívá celosvětově velký rozkvět, že jo, zájem je o něj...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, je tady boom kulinářský a vaření, možná by se...

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Obrovský...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Mohla udělat soutěž vaření ve školní jídelně...

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
No, ona taková soutěž už je, možná, že je i těch soutěží několik, ale v podobné soutěži právě v loňském roce zvítězilo zlínské Gymnázium Lesní čtvrť, které je právě tím nejlepším, tou nejlepší školní jídelnou. Já se přiznám, že o té soutěži příliš mnoho nevím, ale zdá se, že to je tedy soutěž celostátní. A právě to, že se o tom takhle bavíme a nejsme si úplně jisti, jak to vlastně je, tak je důkazem toho, že by si to větší publicitu zasloužilo, protože je jistě krásné...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě já jsem myslela, třeba nějaký pořad opravdu, kde se bude soutěžit ve šk..., a bude se vařit ve školní jídelně, nikoliv jeden člověk individuál, ale bude tady pořad, kde by se mohly utkat takto v přímém přenosu třeba jednotlivé školní jídelny a kuchařky a hodnotily by to potom děti.

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
To určitě, to určitě, protože je krásné, když existují soutěže špičkových restaurací, ale kolikrát může jít normální člověk do špičkové restaurace a v dětství si vybudujete stravovací návyky a čím lepší ty stravovací návyky děti dostanou, tak tím menší riziko různých zdravotních komplikací mají v dospělosti, to si myslím, že je jedna věc. A taky to, že v té škole jsou zkrátka 5 dní v týdnu, takže pokud nemají babičku, jakou jsem měl já, když jsem vlastně ze školy vždycky chodil domů na jídlo a...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže jste neměl školní obědy?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Ne, neměl jsem školní obědy a...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Já ano.

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Měl jsem velké štěstí a tak těch 5 dní v týdnu je zkrátka hodně na to a příkladem právě jsou ty soutěže, kde je vidět, že je řada školních jídelen, kde naopak se děti na ten oběd těší a které vaří skvělá jídla za úplně stejné peníze jako jídelny, které vaří špatně. Dokonce jsem viděl nějaké srovnání, že ty nejlepší jídelny byly třeba ještě o 2, nebo 3 koruny levnější na oběd než některé jiné, které, které vařily hůř.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsem chtěla říct, že my jsme také vysílali na Dvojce o právě stravování ve školních jídelnách a ozývaly se nám potom i kuchařky ze školních jídelen, které říkaly, že opravdu vaří zdravěji. Ono také, abychom právě neházeli všechny do jednoho pytle, tak odborníci na výživu oceňují ten trend, kdy se v jídelnách vaří pestřeji a zdravěji. Takže oproti minulosti vy tedy nemáte tu zkušenost ze školní jídelny?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
No z té naší konkrétní ne, ale myslím si, že jich je hodně, kde se vaří dobře a co je ještě důležité a nesouvisí to teď jenom se zdravou výživou, že je bohužel taky hodně dětí, jejichž rodiče si nemůžou dovolit ani na ten oběd přispět. A naštěstí se taky objevuje řada iniciativ, které právě umožňují anonymním dárcům, aby zaplatili těm dětem, které si to nemůžou dovolit, oběd ve školní jídelně a není to nějaký náhodný výběr. Skutečně jsou to děti z rodin, kde se rodiče o ně starají, často se třeba jedná o samoživitele, ale objektivně si to nemůžou dovolit, nemůžou si dovolit ani další mimoškolní aktivity. Takže v tom horování za zdravou výživu nesmíme zapomenout i na tenhle aspekt, který, myslím je taky důležitý a pozornost a podporu si zaslouží.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak je tomu v cizině?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
V cizině úplně netuším, jak je to tady s touhle podporou. Předpokládám, že takové projekty budou i v zahraničí...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslela jsem spíš pestrost toho jídla?

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Ale co se týče té pestrosti, tak jsem měl vynikající zkušenosti jako student, kdy jsem se dostal do různých zemí třeba na kurzy hudební a ta pestrost tam byla veliká, především teda mluvím o Německu a Skandinávii.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Takový byl pořad Jak to vidí. Dnes očima generálního ředitele České filharmonie Davida Marečka. Děkuji. Na shledanou.

David MAREČEK, generální ředitel, Česká filharmonie
--------------------
Díky. Na slyšenou.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Od mikrofonu se loučí Karolína Koubová.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.