Přepis: Jak to vidí Richard Hindls – 6. května
Hostem byl statistik Richard Hindls.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Dnešním hostem pořadu Jak to vidí je profesor Richard Hindls, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze, vítejte.
Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Dobré ráno.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobré ráno. Co bude dnes v našem hledáčku? Jarní prognóza vývoje evropské i české ekonomiky, struktura spotřebního koše i jedna zajímavá statistika. Platy v Česku porostou podstatně rychleji než ceny zboží a služeb, tak to alespoň vidí Evropská komise. A mě by zajímalo, jak to vidíte vy ten odhad dalšího vývoje, pane profesore? Nebudeme se bát utrácet i proto, že nezaměstnanost bude dál klesat.
Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já začnu, trochu se možná budeme, nebo takhle, budeme, stále se ještě asi bojíme trošku utrácet. Já ještě než odpovím na to, co jste říkala, tak začnu trošku takovou jinou statistikou. V roce 2014, to znamená v loňském roce, v podstatě zisky podniků, nefinančních podniků, nefinančních institucí, vzrostly zhruba o více než 13 %, zatímco mzdy v průměru rostly o něco málo více než 2 %, něco mezi 2 a 3 %. To znamená, že podniky, které dokonce zrychlily svoje tržby a zrychlily také svůj zisk, tak v zásadě nevyplácely tyto získané peníze vlastně svým zaměstnancům. V podstatě si je ponechávaly trošku, já tomu do jisté míry rozumím, protože ty podniky prošly velkou krizí v těch uplynulých 5, 7 letech, ale nechtělo se jim jakoby ty peníze, které jim zůstaly, investovat do mezd. To znamená, že stále v té oblasti, řekněme, spotřeby nebo mzdové politiky, nebo jak bych to nazval, protože to má několik vývodů, jsme stále velmi opatrní, a to se samozřejmě potom odráží ve spotřebě a podobně, takže otázka, jestli budeme schopni utrácet, budeme schopni prostě se podílet na tom oživení ekonomiky a ta spotřeba je nesmírně důležitá, především teď hovořím o spotřebě domácností.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Domácností.
Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak to zůstává stále ještě trošku otázkou. Když jste začala docela hezky tou prognózou z Evropské komise, tak v ní je také napsáno, že se pro letošek prakticky nepočítá s nějakým výraznějším růstem inflace. Pokud si ta čísla dobře pamatuju, a teď se nehádejme o desetinky, tak se ta inflace pro letošek odhaduje někde na úrovni 0,1, 0,2 %. Pro příští rok, ale to je ještě příliš široký horizont, nějakých 18 měsíců třeba pro příští rok, se už o nějakého 1,5% bodu ta prognóza inflace zvýšila, aloe ten signál, že pro letošek to bude téměř taková ta kladná nula, jak se říká, že pro letošek to stále signalizuje situaci, kdy jako kdyby domácnosti nebyly ochotny utrácet, jako kdyby jim nerostly příjmy, tak jak by třeba možná odpovídalo, a i kdyby jim ty příjmy rostly, tak je otázka, nakolik jsou domácnosti možná psychologicky zdecimovány takovým tím, tou snahou šetřit, prostě snižovat náklady, snižovat výdaje, a to si myslím, že se ještě v tom letošním roce promítá. Pokud jsem si já dobře studoval ten včerejší text z Evropy, tak myslím, že se to v tom odrazilo.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle komise Česko poroste letos o 2,5 %. Jak tady vidíte, nakolik je to reálná vyhlídka?
Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Je to nadprůměrný růst. Já bych tomu docela i věřil, zas už jsme prakticky v polovině roku, takže už ta prognóza není tak už jenom úplně prognózou, ona už v sobě má, řekněme, tříměsíční /nesrozumitelné/, protože údaje za první čtvrtletí už známy jsou. V podstatě vidíme, co se odehrává v oblasti konjunkturních průzkumů, co se odehrává v oblasti třeba indexu průmyslové produkce, stavebních prací a podobně, tak reálně, protože jsme téměř, když to trošku přeženu, téměř v polovině roku, tak bych reálně viděl, že to číslo, jako ten odhad kolem 2,5, navíc je podobný těm dosavadním výsledkům ekonomiky z loňska, tak bych viděl jako skutečně reálný. Jsme nadprůměrní, Evropská unie má menší hodnotu, myslím, že to je něco pod 2 %, eurozóna, čili země platící eurem, ještě o něco, asi o 0,2 nebo 0,3 procentního bodu ještě méně, takže z tohohle pohledu jsme možná téměř jeden procentní bod nad tím, co se děje třeba v eurozóně. Jsme nadprůměrní. Samozřejmě ty výsledky, pokud jsem to stačil včera všechno si nasoukat do paměti, třeba Španělsko mě velmi překvapilo, že už se tam hovoří dokonce ještě o vyšším růstu, než máme my, na druhé straně jsem byl trošku překvapen nižší výkonností francouzské a italské ekonomiky. Uvědomme si, že to jsou po Německu vlastně nejvýznamnější ekonomiky v té západní části Evropy nebo v Evropě vůbec, a tam jsem byl překvapen poměrně nízkým růstem. Je vidět, že to, co provázelo Itálii, Francii, řekněme, v těch posledních 5 letech, tam pořád nějak bobtná ještě.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Míra nezaměstnanosti v Česku, ta patří k nejvyšším v rámci, promiňte, zaměstnanosti patří k nejvyšším v rámci Evropské unie a různé průzkumy mezi zaměstnavateli naznačily, že si Česko tu dobrou pozici prý i nadále udrží. Nakolik je ...
Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
My máme, my máme několik takových dobrých charakteristik, které nás trošku vyzdvihují v rámci Evropy. Je to jak míra nezaměstnanosti nebo zaměstnanosti, podle toho, z které strany se na to díváme, tak také třeba možná dluh, který u nás je stále nižší, než čteme v těch ostatních zemích, stále nepřesáhl 50, zdaleka 50 %. Hovoří se o dluhové brzdě, hovoří se o finanční ústavě a my jsme v současné době schopny, schopni naplnit ty věci. Pokud jde o zaměstnanost, a vy jste to na začátku říkala, protože být nezaměstnaný znamená také neutrácet, být opatrný a ta hrozba nezaměstnanosti, tak v tomto je velká, tak v tomto ohledu si česká ekonomika vede třeba už jenom v porovnání se Slovenskem poměrně dobře. Druhá věc je, že my se většinou bavíme buď o nezaměstnanosti a pak máme na mysli spíše tu krátkodobou, trošku horší situaci, jsme v té nezaměstnanosti dlouhodobé, která je psychicky velmi decimující pro toho, kdo se takhle dostane už vlastně, nemůže sehnat práci třeba několik let, to je věc, která je vážná, a tam si myslím, že jsme na tom trošku hůře než v tom, co jste říkala.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se vlastně tady vyvíjí nebo jaký je tady trend, co se týče právě té dlouhodobé nezaměstnanosti?
Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
My se pohybujeme někde nad úrovní asi 100, 110 tisíc lidí, kteří, což je poměrně hodně, kteří prostě nemají dlouhodobě nebo nejsou schopni dlouhodobě sehnat práci. A v tomhlectom pohledu se zabíráme spíš, patříme do poslední třetiny v Evropě. Pokud bychom se podívali na ukazatel dlouhodobé nezaměstnanosti, mně se teď nedávno dostala do ruky taková srovnávací analýza, srovnávací studie zemí OECD a v oblasti dlouhodobé nezaměstnanosti se pohybujeme v poslední třetině, to znamená, přestože máme poměrně velmi dobré charakteristiky zaměstnanosti a nezaměstnanosti té, řekněme, té krátkodobé, tak v té oblasti dlouhodobé nezaměstnanosti jsme na tom poněkud hůře a spíše jsme pod evropským průměrem.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co to vlastně znamená? Že ta míra zaměstnanosti je svým způsobem velmi dobrá, ale u těch dlouhodobých to, rozumím-li tomu správně, pane profesore, vlastně stagnuje.
Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Vona se sice u nás i ta charakteristika dlouhodobé nezaměstnanosti trošku zlepšila, za posledních asi 5 roků o nějakých řádově asi 10 nebo 15 % ubylo těch, kteří nemají dlouhodobě práci, ale je to také otázka nejenom toho čísla, samozřejmě za tím číslem se skrývají lidské osudy a já teď nechci tady filozofovat na tohle to téma, ale přece jenom je tam možná i trošku u nás zakořeněná malá vůle jít za tou prací trošku dál. My nejsme velký stát a když si uvědomíme, že země, o kterých jsme tady dneska hovořili, Španělsko, Francie, jsou obrovské proti České republice, tak ta touha prostě překonat ten stres z toho, že nemám práci, je často řešena právě tím, že lidé cestují za tou prací. U nás přestože ty vzdálenosti nejsou velké mezi městy, tak v podstatě do 100 kilometrů jste téměř na hranicích nebo do 150 kilometrů, tak v podstatě tohle to u nás zažito ještě není a potom se ty situace samozřejmě velmi zhoršují. Zase nebuďme úplně pesimisty, tím, že já mám příbuzné vlastně ze Španělska, tak vím, že ve Španělsku jsou mladí lidé kolem 30 let, kteří prostě nemají dlouhodobě práci, nezaměstnanost mladých lidí třeba ve Španělsku je obrovská, nemají dlouhodobě práci, čili patří mezi ty dlouhodobě nezaměstnané a už jsou vlastně odkázáni jenom na svojí nejbližší rodinu nebo dokonce rodiče. To znamená, že to musí být velmi frustrující, a to je věc, která si myslím, že je velmi vážná i třeba u nás, pokud těch lidí je opravdu 100 nebo 110 tisíc.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle údajů statistiků postupně roste nabídka volných pracovních míst zejména v automobilovém průmyslu, v logistice, v informačních technologiích nebo v call-centrech, co je vůbec typické pro český pracovní trh aktuálně?
Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak určitě si myslím, že to je vysoká kvalifikace pracovní síly. To tady stále ještě přežívá. Myslím si, že ta úroveň vzdělání, jakkoliv hovoříme často o našem školství všelijak, tak já si stále myslím, že poskytuje prostě do života dobrou vstupenku, že je to odvětví, ve kterém prostě rozhodně nepatříme k podprůměru. Myslím si, že lidé jsou schopni prostě předvést dobrý výkon v práci u nás, myslím si, že jsou velmi kvalifikovaní pro řadu činností, ale postrádám tam možná takovou vyšší flexibilitu právě v tom, co jsem říkal před chvílí, ochotu se možná rekvalifikovat, ochotu za prací trošku jet, tak v tomhle tom pohledu si myslím, že právě ty problémy v oblasti, řekněme, dlouhodobé nezaměstnanosti nebo nezaměstnanosti obecně mohou přetrvávat, ale jinak si myslím o české pracovní síle spíše to dobré.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zaměstnavatelé si ale už delší dobu stěžují, že mají problém najít kvalifikovanou pracovní sílu.
Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To může být právě v tom, co jsem použil, a to je to slůvko rekvalifikace, protože v 18 letech opustíte nebo v 19 letech opustíte střední školu, potom dneska už je poměrně vysoký počet i vysokoškoláků, máme jich už něco mezi 15 a 20 % v populaci a v těch mladých kohortních ročnících už vlastně to číslo je podstatně vyšší, ale je otázka, jestli to, co vystudujete, vás dostatečně kvalifikuje potom pro tu kariérní trať a jestli prostě zejména ty profese, o které, o kterých jste hovořila, které jsou specifické, call-centra, logistické firmy, automobilový nebo obecně strojírenský průmysl, dopravní stroje, tam si myslím, že to možná vyžaduje určitou věští specializaci a nejsem si úplně jist, že všichni ti, kteří bojují na trhu práce o svojí existenci, zda třeba jsou schopni nebo ochotni tou rekvalifikací projít a třeba i za tou prací někam vycestovat.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když porostou, zvýší se ty pracovní nabídky, porostou také mzdy, pane profesore.
Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To určitě a poroste spotřeba, a to je to, na co všichni čekáme. A jestli se to potom projeví ve vyšších výdajích na konečnou spotřebu domácností, jak se tomu odborně říká, nebo jestli se to projeví spíše v tom, že budeme prostě, možná trošku rozšroubujeme tu spirálu kolem cen, samozřejmě že to s tím souvisí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle ministra průmyslu a obchodu pana Mládka by platy měly vzrůst o 3 až 4 %.
Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak teď jsme u toho, protože na začátku vlastně po vaší první otázce jsem říkal, že to vloni bylo něco málo přes 2 %, takže jsme možná o zbytečně jeden, 1,5 procentního bodu níže v tom tempu, než by třeba odpovídalo hospodářských výsledkům nefinančních podniků.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už tady zaznělo, že hlavním nebo jedním z hlavních tahounů toho růstu ekonomického je spotřeba domácností, tak se podívejme do té struktury spotřebního koše. Asi není na škodu to připomenout. A možná se podívat i na srovnání, protože máme letos, o kolik, třináctkrát se zvýšila průměrná nominální mzda, když to srovnáme s obdobím před 30 lety, což není ale až tak podstatné jako to, co si vlastně za ten dnešní plat můžeme koupit, zaplatit.
Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ta mzda nominálně samozřejmě roste jinak, než roste reálně, protože nám z té mzdy a z té peněženky ukusuje inflace. Inflace je postavená právě na struktuře nebo jedním z důležitých podkladů pro výpočet indexu spotřebitelských cen je vlastně spotřební koš a jeho struktura, a to je velmi zajímavé. Já bych možná řekl to, co se ve veřejnosti úplně neví, kolem roku 2000, 2001, čili před 15 lety, se v rámci Evropy sjednotil ten spotřební koš, čili je to 12 komoditních skupin, které jsou ve všech zemích sledovány úplně stejně. Samozřejmě jednotlivé výrobky a počty těch výrobků nebo služeb, které jsou v těch komoditách prezentovány, se v zemích liší, protože my máme jiné pečivo, než má třeba Francie, a máme jiný systém třeba financování zdravotnictví, než má třeba Španělsko a podobně, ale v zásadě těch 12 komoditních skupin je srovnatelných a v nich vidíme vlastně strukturu toho, co ze své peněženky vydáváte. A ty největší položky, ty vlastně určují vlastně strukturu výdajů a samozřejmě zcela logicky těma největšími položkami jsou výdaje na bydlení a výdaje na stravování a nápoje, to je zcela pochopitelná věc, ale v jednotlivých zemích už jsou poměrně velké rozdíly. My patříme k zemi, ve které výdaje na, ony to jsou dvě skupiny v tom komoditním koši, jednak je to bydlení, elektřina a všecky ty produkty, které k bydlení potřebujete, a potom je to to, co vám byt dělá bytem, to je bytové zařízení, zařízení domácností a údržba domu nebo bytu, tak pokud sečteme tenhle ten údaj nebo procentní vyjádření toho, kolik ze své stokoruny výdajů prostě vy, já, každý průměrný občan, je to průměr, vydáte, tak jsme vysoce nadprůměrní v Evropě. Tenhle ten podíl dělá téměř jednu třetinu našich všech výdajů v České republice, a to je více než v zemích třeba na západ od nás anebo třeba pokud se porovnáme se Slovenskem, srovnatelná země, srovnatelná kulturní historie, s Rakouskem, země, která je nám také geograficky, velikostí blízká, tak jsme v tomhle tom výdaji poměrně vysoko, jsme výše, než je třeba Francie. Aby mi bylo dobře rozuměno, byty u nás nejsou dražší, než jsou v 16. okrsku v Paříži, to určitě ne, ale z hlediska struktury výdajů, kolik ze své stokoruny vydáte, stojíme v tomhle tom výše než průměrný Francouz třeba nebo průměrný Slovák nebo průměrný Rakušan. Je to způsobeno tím, že u nás je stále ještě poměrně vysoký podíl nájemního bydlení, takže vlastně do toho, a jedna třetina z té vaší, mojí stokoruny, kterou vydáte na bydlení, je už poměrně hodně. Je to skutečně způsobeno tím, že řada lidí bydlí v nájmu, takže vedle plynu, elektřiny a dalších služeb, které si musíte platit, údržby bytu, tak platíte ještě ten nájem. To zejména v těch západních zemích už takhle není. Zajímavá je i, my rádi jíme a taky rádi pijeme, o tom za chvíli něco řeknu, a tady je, samozřejmě tenhle ten podíl trošku klesá, je pravda, že prostě tak, jak se náš život rozkošacuje a obohacuje, tak trošku dáváme i jako, bych řekl, větší váhu některým jiným věcem, než je jídlo a pití, ale je to druhá nejvyšší položka v tom spotřebním koši. Stále to prostě platí. U nás je velmi vysoký podíl spotřeby tabáku a alkoholických nápojů a teď všichni, kdo to mají rádi, tak se nebudou úplně divit, je to více než ve Francii, kde určitě víno je na naprosto špičkové úrovni, je to více než na Slovensku a je to dokonce více v zemích, než kde se pije pivo stejně jako u nás, takže u nás ten podíl, který se týká výdajů na alkoholické nápoje a tabák, se blíží 10 %, zatímco třeba na Slovensku je přibližně něco málo přes 5 % a ve Francii 4 %, takže z té stokoruny, kterou v průměru vydáte, takže jsou to poměrně zajímavé rozdíly, ale svědčí o, řekl bych, určitém směřování, způsobu života, který vedeme, svědčí o jistých nákupních a životních zvyklostech a je docela zajímavé se v tom nějakým způsobem orientovat. My máme průměrné výdaje třeba na dopravu, když to porovnáme s Rakouskem, to má zhruba o polovinu větší podíl výdajů na dopravu, než máme my, podobně je to ve Francii, tam je to ještě o něco více. Tohle jsou země, které jsou mnohem více zvyklé cestovat auty než my, mnohem více asi používají a mají lepší asi stav železnice a dalších dopravních prostředků než my, takže ten podíl, který je třeba ve Francii 16 %, je u nás přibližně jenom 10.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vás ještě asi kromě toho jídla a pití překvapilo?
Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No tak určitě si myslím, že je zajímavé se pobavit o školství. My teď, ta diskuse není úplně aktuální o tom, jestli má nebo nemá být školné, ale ty země, které jsem tady jmenoval, Rakousko, Německo, Francie, Slovensko, Česko, ve veřejném školství školné nemají. Mají soukromé školství, jako ho máme my, tak ho má samozřejmě v menší, v podstatně menší míře i Slovensko nebo Francie, ale školné na veřejných a státních vysokých školách se neplatí. A ten podíl v těchto zemích, který je srovnatelný u nás, nedosahuje prakticky ani 1 % všech výdajů. Každá škola něco stojí, protože si musíte kupovat pomůcky, musíte možná platit některé poplatky, některé činnosti, administrativního rázu jsou na všech stupních škol zpoplatněny, ale protože patříme do té poměrně silné skupiny zemí, ve kterých se neplatí školné na veřejných vysokých školách, veřejných středních školách nebo základních školách, tak ten výdaj se pohybuje někde pod 1% z té stokoruny, čili méně než jednu korunu dáváte na školství, protože to jádro školství, to znamená vlastní výuka, je zdarma.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka pro vás od paní Elišky Svobodové: "Jak byste definoval pojem peněz v současnosti? Kde vidíte největší slabiny současného finančního systému?" Paní posluchačka se také ptá, zda si dovedete představit peníze, které by se nově definovaly tak, aby sloužily udržitelnosti a nebyly zbožím, to znamená, nemohly by se stát obchodním artiklem a vytvářet finanční produkty, které, jak jsme v minulých letech viděli, vytvářely a možná stále vytváří nebezpečné bubliny.
Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To asi bude vždycky, možná teď paní posluchačka naráží trošku i na ztrátu zlatého standardu, o který vlastně se svět nebo o který svět přišel počátkem 70. let. My máme vlastně dneska spíše takové ty rezervní měny, které považujeme za klíčové, dolar, euro, teď se hodně, i spolu jsme se tady o tom bavili, spekuluje o tom, že do 10, do 15, do 20 let se může takovou měnou stát čínský jüan. Je to možné, ale zlatý standard je nenávratně pryč, ale na druhé straně zboží, zboží, zboží, zlatý standard ve 30. letech existoval a víme, jak to dopadlo na Wall Streetu a víme, co se dělo, co se dělo ve 30. Letech v ekonomice. Já si nemyslím, že by v současné době došlo k nějakému výraznému přehodnocení toho, jak fungují peníze, jaký mají význam, a také si úplně nemyslím, že je to vlastní institut peněz, to jejich vlastní fungování, které způsobuje ty problémy, které v ekonomice jsou. Ono to tak navenek samozřejmě vypadá, hypoteční bublina, paní píše o bublině, myslím, že jste jmenovala slovo bublina.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.
Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Hypoteční bublina sice jaksi je nesena těmi penězi, to je pravda, ty peníze ztratily hodnotu a vytvořily pod sebou vzduchoprázdno, to měla na mysli asi Lehman Brothers a ty roky 2007, 2008, to je v pořádku, ale za těma bublinama stojí lidé. Fiskální krize je také krizí elit politických a nikoli těch peněz jakoby institutu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prezident Miloš Zeman odmítl podepsat jmenování tří navržených vysokoškolských profesorů. Rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima považuje tento postoj za nepřijatelný. Jak vy to vidíte, pane profesore?
Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já jsem Tomáše Zimu včera večer v televizi viděl a považuji to jeho vystoupení za vynikající, za opravdu přesné popsání té situace, do které se současné vysoké školství nebo to jmenování profesorů dostalo. On to pojmenoval zcela správně. Proti sobě tady stojí dvě roviny. Jedna věc je zákon a ten je nějak napsán a definuje zcela přesně, za jakých podmínek se můžete, nemůžete stát docentem, profesorem nebo mít třeba vědeckou hodnost, to je v zákoně popsáno zcela pregnantně. Já v obou těch vědeckých radách, o kterých se včera začalo hovořit a myslím, že dneska se bude ještě hovořit mnohem více než včera, to znamená ve vědecké radě Univerzity Karlovy i ve vědecké radě vysoké školy ekonomické, jsem řádným členem už mnoho, mnoho let, a musím říct, že ty procedury, jak tam probíhají, probíhají zcela regulérně, zcela podle zákonů, jsou to velmi často bouřlivé diskuse, velmi dotěrné otázky na ty kandidáty, kteří projdou, anebo také někdy neprojdou tou pal bou, ale pokud to řízení je ukončeno, tak vlastně je naplněn, je naplněn zákon. Ministerstvo školství potom už jenom zkontroluje, zda jsou všechny náležitosti splněny, což se i v tomto případě stalo, a postoupí ten návrh k podpisu prezidentu republiky, čili ministerstvo je poslední, které ze zákona může zastavit ten proces. Pokud jsou tam názory, tak se tady, samozřejmě názor může mít každý z nás, ale tady se střetly názory a zákon, a to si myslím, že ten zákon je vyšší pravidlo a akademická svoboda zase ještě možná o něco vyšší než ten zákon.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A na závěr dnešního Jak to vidí jedna spíše zajímavost. Její království výsost princezna Charlotte z Cambridge, tak se má oficiálně titulovat dcera britského prince Williama a jeho manželky Kate, dostala ale vlastně jména tři Charlotte Elizabeth Diana, jak často se objevují v britských rodinách a jak to vypadá s našimi jmény?
Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já úplně přesně nevím, jak je to přesně v Británii, teď jestli posluchači dovolí, jestli dovolíte, Zito, vy, tak budu trošku osobní. Já jsem si našel i vaše jméno Zita, vy jste zhruba na 344. místě v počtu četnosti zastoupení toho vašeho hezkého jména a je vás něco málo přes 1600, a jestli mohu být i na sebe trochu osobní, tak Richard je na 115. místě, čili jsem přece jenom výše než vy, a je nás necelých 20 tisíc. Ale dobře, nechme těhle osobních věcí. U nás stále dominují ta klasická jména, asi bychom Charlotta, Diana příliš často nedávali, pořád v celé té populaci na prvním místě je Jiří, pak Jan, Marie, Petr, Jana do 5. místa, na 6. místě je Josef, na 24. místě je Karel, 17. je Václav, 16. František, 9. Jaroslav, 8. Martin, takže vidíme, že ta jména se stále opakují, ale je to ta široká populace. Pokud jde o jména z roku 2014, statistický úřad to sleduje a sledují to i některé další instituce, tak v loňském roce na prvních pěti dominoval Jakub, Jan, Tomáš, Adam a Matyáš mezi chlapci a mezi děvčaty Eliška, Tereza, Anna, Adéla a Natálie. Já z toho vyvozuji, že přece jenom, a to už bylo i za mojí generace, když jsem já měl děti, že se trošku začlo více hledat v těch, no tak já nevím, jestli, jestli Adéla nebo Natálie je exotické jméno, ale spíš se objevovala jména, která třeba naši předci tolik často nedávali.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A Eduard Stehlík, vojenský historik, to je jméno hosta zítřejšího. Vám, pane profesore Hindlsi, děkuji.
Richard HINDLS, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Také děkuji a přeji všem pěkný den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mějte se hezky. Na slyšenou se těší Zita Senková.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.