Přepis: Jak to vidí Josef Baxa – 11. května

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Prezident Zeman odmítl podepsat profesorský dekret třem docentům. Ohrožuje tím nezávislost akademické obce? Jaké změny potřebuje soudní soustava u nás a dá se očekávat od ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, že je uskuteční? Ve studiu vítám předsedu Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu, dobrý den.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Dobrý den.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se dotkneme tedy té aktuality minulého týdne, kdy Miloš Zeman odmítl jmenovat tři profesory, co tím podle vás sleduje? Provokuje tím jenom?

Čtěte také

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Já myslím, že když se to vzbudí, vždycky každý krok prezidenta republika, jakéhokoliv prezidenta republiky, vždycky vzbudí větší pozornost. Je to logické, je to nejvyšší ústavní činitel, je to hlava státu, takže ty kroky jsou komentovány, hledají se v nich různé motivace a tady tomu není jinak, obecně vzato, když trošku střízlivě poodstoupíme od té záležitosti, tak vidíme, že jeden z ústavních činitelů prostě uplatnil svoji pravomoc. Nedá se nic dělat. Jestliže někdo má jmenovací pravomoc, tak jistě v té pravomoci je také obsaženo nejmenovat toho navrženého, jinak by to bylo naprosto zbytečné. Já nechci teď soudit, jestli pan prezident měl nebo neměl k tomu důvody. Nemám k tomu dost informací. Ale určitě si myslím, že se tady objevuje obecnější problém, jestli profesoři mají skutečně do svých pozic, já teď nevím, jestli funkcí nebo titulů, řeknu prostě pozic, jestli mají být jmenováni stále tímhle tím způsobem, trošku jako rakouskouherským.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, to je i to, že prezident Zeman dříve řekl, že nemusí jmenovat profesory, že zkrátka by to mohlo být, že by je mohl jmenovat někdo jiný. Nicméně rektoři na tomto trvali. Myslíte, že to právě byla chyba?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Já si myslím, že je to chyba. Já si myslím, že je to chyba, protože pozice profesora u nás je tradičně vnímána jako skutečně spíše titul, doživotní titul, který bohužel nikdy v průběhu času není spojený s tím reálným výkonem, skutečně tak, abychom si řekli: Ano, profesor, to je někdo, kdo je tady na samé špičce ve svém oboru. Těch profesorů je několik v tom oboru a ono se zřetelně odlišují od ostatních akademických pracovníků. Já si myslím, že skutečně nazrála doba na to, aby se o profesorech spíš hovořilo jako o funkčních místech, aby prostě profesor bylo funkční označení pozice na té či oné vysoké škole, na té či oné katedře. Z toho by tak jasně vyplynulo, že jmenování takového profesora by bylo v rukou té konkrétní vysoké školy.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
V rukou univerzity zkrátka.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Přesně tak. Rektora prostě vyhlásil by výběrové řízení na určitou funkci, profesorské místo na té či oné katedře, té či oné fakulty a někdo by se do toho přihlásil, někdo by uspěl. A pak by třeba přestal tam pracovat a přestal být tím profesorem. Já si myslím, že tohle a pak by byl také jistě velký rozdíl, jestli jsem profesorem někde ve "Zlámané Lhotě", nebo jestli jsem profesorem v Oxfordu. Nemáme tady ten. Jenomže já jsem zaznamenal, že tohle to samy vysoké školy nebo někteří jejich představitelé prostě nechtějí. Protože ono přeci jen být ozdoben tím profesorským titulem předávaným prezidentem republiky na Pražském hradě, to také trochu šimrá.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste, ale pane doktore, mluvil o tom, je to ústavní pravomoc prezidenta a zkrátka on takto jedná, protože jeho pravomocí je jmenovat a také nejmenovat, tak přece to je pravomoc, kde nese zodpovědnost vláda a ten výklad je tam také takový, třeba podle některých, že ten podpis prezidenta pod prezidentským dekretem, je pouze ceremoniálním aktem, tak to nevnímáte?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ne, nevnímám, určitě ne. Já si myslím, že v právním státu každý činitel prostě má jasně definovanou pravomoc a také odpovědnost a tady nedělíme ústavní činitele na ty výkonné a na ty ceremoniální. Nedá se nic dělat, ale vždyť přece, to se stává, že někdy je někdo navržen někým a někomu ke jmenování a že někdo ho nejmenuje, tady prostě jenom proto, že je to v rukou prezidenta republiky, tak je to, jak se říká, hodně nasvíceno. Je to víc vidět, ale podobně prezident jmenuje soudce, také se v minulosti stalo, že prezident republiky nejmenoval soudce, který mu byl navržen, nejmenoval soudního funkcionáře, který přestože byl nějak navržen, jakoby splnil zákonné podmínky a tak dále, příslušné procedury. Ale prostě ten, kdo má pravomoc jmenovat, musí mít v té pravomoci obsaženo i to nejmenovaní.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili ta obava, že je ohrožena nezávislost akademické obce, akademické svobody, tu nesdílíte?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Nesdílím, protože ony ty akademické svobody a jako rozlišme prostě opravdu oblast univerzitní, kde skutečně jde o akademické svobody a oddělme to od toho, o co tady se jedná. Jestliže akademická obec chce mít v tomto směru opravdu svobodu, tak pak nechť to má ve svých rukou, ale jestliže to přenáší někam jinam, jestliže to přenáší prostě do vlády, do parlamentu, do prezidentu republiky, teď to říkám obecně, tak se nemůže zase divit, že ty příslušné instituce a ti příslušní činitelé prostě s tou pravomocí nějak zachází.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste říkal, že nechcete příliš komentovat ty důvody, ale možná právě se třeba teď diví akademická obec, minimálně třeba u Jiřího Fajta právě pro ty důvody, proč tedy prezident republiky nepodepsal ten profesorský dekret. I to by ale mělo být v tom, je to jeho pravomoc, ale zohledněno, zda jsou ty důvody relevantní či ne.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Prezident republiky jistě, pokud a zase jsme u toho, jestli jsou tam nějaké zákonné podmínky, bližší nějaké zákonné podmínky, pro to jmenování nebo nejsou, prezident republiky by měl jistě svůj krok vysvětlit, což udělal, jak jsem zaznamenal. A teď je to otázka, jestli ty věcné důvody jsou postačující nebo nepostačující. Dokonce může z toho být i nějaký spor. Já doufám, že nebude, ale prezident tady zřejmě ukazuje na neudržitelnost toho dosavadního modelu. Ono by stejný, i kdyby to bylo jinak, i kdyby tohle bylo třeba v rukou ministra školství, i ministr školství by nakonec se mohl zachovat stejně jako prezident republiky, ale tady je zase obecnější otázka, jestli tak jak vlastně ta profesorská místa nebo ty profesorské tituly vznikají. To řízení prostě to tajné hlasování těch vědeckých rad na univerzitách a tak dále, jestli to není trošku překonaná záležitost v moderním demokratickém právním státu. Nezapomínejme, je to v rukou jenom některých vysokých škol, které trošku rozhodují o těch druhých, protože být profesorem je samozřejmě hodnota i pro ne jenom pro toho člověka samotného, ale také pro vysokou školu, známá je náročnost Akreditační komise, která říká: Chcete-li mít vysokou školu, musíte tam mít tolik a tolik profesorů. Oni jich tolik zase není, takže ta poptávka po tom, aby jich bylo víc, možná někdy za každou cenu je tady vysoká. Odtud jsou možná ty problémy. Víme, že stát se profesorem je různě náročné na různých školách doma i v zahraničí. To je mnoho otázek, o kterých nepochybně akademická obec ví a obávám se, že někdy nechce příliš veřejně o tom diskutovat.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili i z úhlu pohledu autonomie vysokých škol ohrožení těch akademických svobod, jak jsme o tom mluvili, by podle vás bylo bezpečnější, aby se celý ten proces přenesl na půdu univerzit?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ať se přenese, ať se přenese, ale ať se univerzity také nebrání veřejné diskusi o tom, jak tyhle ty věci vznikají, jak probíhají a jaké problémy jsou s tím spojené. To není možné říkat prostě nesahejte nám na naše svobody, my si o tom budeme rozhodovat sami. Nedá se nic dělat. Jestliže ten profesorský titul má tu váhu, o které mluvíme nejen pro říkám toho člověka, ale i pro instituci, vysoké školství, pro udělování akreditací, tak asi stát má právo do tohoto mluvit, nedá se nic dělat.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A je potřeba ho více otevřít.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Zcela určitě.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se podíváme na tu soudní soustavu u nás, pane doktore, jaké změny podle vás by potřebovala? Kde jsou ty největší věci, které jsou potřeba změnit?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Velmi jednoduchá otázka, ale škoda, že si jí nikdo neklade.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď jsme si jí tedy položili. Vy určitě si ji kladete také.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ano, kladu si ji celou dobu, co jsem v justici. Vnímám, ono to české soudnictví nefunguje úplně nejlíp, můžeme být tak trochu spokojeni v rámci nějakého srovnání, ale já si myslím, že bychom spokojeni být neměli, protože máme mnohem navíc než zatím předvádíme jako země, ale i v té justici. A to, co ta otázka je, v podstatě co by se dalo dělat, ale určitě by soudní soustava mohla být jinak uspořádána, aby byla efektivnější. Je velká škoda, že soudní systém, který všude na světě vždycky je ten nejdražší systém, který stát má, je to složitý mechanismus formální. Soudci, kteří jsou draze placeni a podobně. Ona přitom funguje neefektivně. Měla by se vyvážit. Ona je nevyvážená. Výkon soudnictví je rozptýlen na prakticky stovce soudů v celé republice a vidíme velké rozdíly v zatížení jednotlivých soudů, jednotlivých soudců a to je dlouhodobé. Co to způsobuje? Způsobuje to chronické poruchy v některých regionech, kde dlouhé až desítky roků je pořád málo soudců, mnoho případů, řízení tam trvají dlouho a tak dále a tak dále. A pak jsou jiné soudy, soudní okresy, soudní kraje, kde to je tradičně všechno v pořádku. Vedle těch chronických poruch se objevují dílem třeba zásahem nějak zákonodárce tím, že je přijat trošku zbrkle nějaký zákon nepromyšleně bez promítnutí nějakých dopadů, že z toho budou třeba soudní spory, tak vznikají různé akutní poruchy tu v exekučních řízeních, tu v insolvenčních řízeních, tu se někde nahromadí agenda a je to proto, že nikdo nemá takové to dlouhodobé strategické kontinuální uvažování o tom, co vlastně do té soudní soustavy proudí, jak se tam uvnitř s tím nakládá a jak zabránit tomu, přestože těch dat je neuvěřitelné množství, ze kterých se to dá nejen následně analyzovat, ale i předem predikovat.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili myslíte, že tato odpovědnost spadá na ministerstvo spravedlnosti?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Spadá, víte, justice může leccos udělat pro to, aby byla efektivnější. Má znalost, má dlouhodobou paměť institucionální, má kontinuitu, leccos může udělat, ale v určitých věcech je omezená a neporadí si, protože určité věci musí zařídit exekutiva nebo legislativa. Tam jsou ty nástroje, třeba i na ministerstvu spravedlnosti, má v rukou rozpočet, má v rukou legislativní proces, jeho iniciování, má v rukou všechny personální kompetence, rozhoduje zásadně,kdo bude soudcem, kdo bude soudním funkcionářem, a tak dále, jak budou uspořádány zákony, jak budou uspořádány procesní řády, které říkají vlastně, které věci, které soudy mají dělat, takže tohle je opravdu v rukou těch, kteří jsou mimo justici, a protože jak známo, ten cyklus exekutivní i parlamentní je proměnlivý, je to cyklus volební, ti ministři spravedlnosti se velmi často střídají.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Dá se v tomto zajistit vůbec nějaká stabilita, pro justici.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ta stabilita není. Každý z ministrů prostě přijde, a to není vůbec osobní vůči komukoliv, ale neví, kolik času má vyměřeno, ví, že zdědil řadu problémů, ví, že má ještě jiné oblasti, nejen justici ve své agendě. Takže si něco vybere, o něco se pokusí. Třeba to opravdu nějak upřímně míní, ale už to nedokončí. Ten, kdo přijde po něm zase to dělá od začátku znovu a ta justice tím dlouhodobě trpí nekoncepčností.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Aktuálně přišel v březnu Robert Pelikán na post ministra spravedlnosti, takže od jeho osobností si slibujete to, že by mohl nějakým způsobem jít tou cestou změn, které soudní soustava u nás potřebuje?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ministr Pelikán je jistě velmi schopný muž. Je energický, určitě mu nechybí právě takovéto koncepční uvažování, ale přiznám se, že já zatím nevím, jaké má záměry, protože se té justici s nimi příliš nesvěřil. Takže netuším, co vlastně hodlá všechno dělat.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Není i to vypovídající svým způsobem, že se nesvěřil s těmi plány. Vy patříte k jedné z největších autorit české justice a nevíte, jaké plány bude mít ministr spravedlnosti.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Je to určitě škoda, jak jsem říkal, justice sama může mnohé ovlivnit, ale nezařídí všechno. Stejně jako exekutiva nebo parlament, také jistě mají nástroje, ale bez toho,že by komunikovali s justicí, že by trošku slyšeli jejich hlas, že by se akorát pojmenovali příčiny, nikoliv příznaky, tak se zkrátka musí se tohle řešit u jednoho stolu, kde budou obě ty strany obsazeny a bude se tam diskutovat. Bude se tam diskutovat a hledat společně nějaké dlouhodobé optimální řešení. Tady nejde o nějaké přetahování, ale o pravdu o hledání společného řešení.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
To se chci zeptat, jestli právě ta diskuse mezi těmi tedy třemi zásadními mocemi ve státě, exekutivní, zákonodárnou a soudní, jestli to je spíše diskuse nebo rivalita.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Já nevím, diskuse taková ta klasická pracovní nebo můžeme jí říkat ústavní diskuse, tady prostě neexistuje. Mnozí pořád ještě myslí, že to soudnictví je jeden z vládních resortů a že se musí spravovat stejně jako se spravuje kultura nebo životní prostředí nebo ministerstvo práce, to tak prostě není. Je to jedna ze tří mocí a je naše společná odpovědnost v rámci dělby moci, kde jistě existuje brzdy protiváhy, v každém případě je naše společná odpovědnost udělat všechno pro to, aby věci fungovaly, nejen kvůli sobě nebo tomu druhému, ale prostě běžným lidem, k jejichž jaksi svobodnému životu tyto instituce tradičně vznikly a existují. Ti lidé tu nejsou kvůli nám, ale my jsme tu kvůli nim. To znamená, my musíme si každodenně si klást otázku, děláme všechno pro to, aby lidé měli důvěru v právo, důvěru v instituce, důvěru v právní stát anebo ne a od toho se odvíjet potom ve svých krocích.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je vaše odpověď, pane doktore, na to, jestli lidé u nás mají důvěru v právní stát, protože často ten pohled může být zkreslený, ale bývá nelichotivý.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
No, lidé musí být hodně uvědomělí, hodně ukáznění a hodně optimističtí, hodně velkorysí, když řeknou máme důvěru v právní stát, protože bohužel mají mnoho příkladů právě pro ten názor opačný. Je mnoho třeba ještě udělat, aby ta důvěra začala nějakým způsobem fungovat, aby lidé řekli ano, tohle je náš stát, který chrání naše práva, a tohle jsou instituce, kterým věříme, věříme tomu, že dělají všechno pro to, abychom mohli svobodně žít, abychom se cítili bezpečně, abychom prostě věřili institucím, abychom mohli dělat to, co chceme, abychom nebyli zdržování, otravováni všemi těmi různými kroky, ne-kroky, které nám brání v tom svobodném životě a v bezpečí.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Váš pohled na to, co je hlavní příčinou, že to takto nefunguje a že člověk je velmi ukázněný a s jistým sebezapřením by mohl právě vyjádřit jistou důvěru v to, že tu funguje právní stát.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Je to jeden z pohledů, nemusí to být jistě jediné, ale obávám se, že věci veřejné nebo být a pracovat ve veřejném životě, třeba i v té politice, by vždycky mělo být bráno, jakože to je služba, je to služba, je to spíš oběť. Nemůže to být jaksi byznys. Nemůže to být hra, nemůže to být něco, co bohužel někdy vidíme, že se ty instituce zabývají spíš samy s sebou, nějakým soupeřením mezi sebou, takové to hašteření, které je úplně vzdáleno tomu základnímu, co mají dělat a kvůli čemu jsou pojmenovány v ústavě a kvůli čemu jsou kreovány třeba ve volbách a podobně. To platí o všech, justici nevyjímaje.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste řekl, že když máte určité společenské postavení, autoritu, vliv, tak ho musíte používat, nemůžete si ho nechat pro sebe, tady o tom jste právě mluvil a přinejmenším ho používat tím, že budete dělat věci tak, jak se věci dělat mají. Vidíte tady takové autority, které by měly takovýto přístup?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Jistěže vidím, není jich málo. Otázka, jaký mají prostor, protože jak víme v mediální éře, kde se všechno odehrává v podstatě někde virtuálně a je méně příležitostí některé autority vidět osobně, mluvit s nimi, všechno média zprostředkovávají, tak vidím, že v tom prostoru mediálním je někdy víc plevele než toho, než těch dobrých rostlin.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale potom se zase říká, zdali lidé vlastně tne plevel trochu nechtějí a nepotřebují a jestli naslouchají právě těm, kteří jsou těmito autoritami.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Jistě, tak samozřejmě, že lidé se chtějí spíše bavit než sledovat televizní diskuse politiků, to nemůžeme těm lidem mít za zlé, ale na druhé straně přece ti rozhodující činitelé se nemohou řídit vždycky jenom tím, co si lidé přejí. Pokud vstoupí do nějakých důležitých funkcí, tak musí přijmout fakt, že získávají nejen pravomoci, ale také obrovskou odpovědnost nejen za sebe, ale i za jaksi širší společnost a že se musí chovat tak, aby i po letech se na ně vzpomínalo jako na ty, po kterých něco zůstalo a zůstalo dílo, nezůstaly aféry, nezůstala nějaká pachuť, nebo nezůstalo jenom prázdno.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A co mezi současnými politiky vnímáte i takové osobnosti, které toto nedělají, nebo které hledají to, o čem vy mluvíte?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Tak určitě v každém oboru jsou lidé, kteří nemyslí jen na sebe a kteří této odpovědnosti jsou si vědomi. Ale možná někdy.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale žádné jméno z vás zatím asi nevypáčím, jak to tak vypadá.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ne, ne, já určitě nemám žádného favorita v tomto směru. Víte, ono je to prostě o každodenní práci, ono to není o tom jako přijít s nějakými hesly, nebo s nějakým chvástavým programem jenom proto, aby někdo získal nějaké umístění v nějakém žebříčku a podobně a prostor tomu odpovídající. Je to možná někdy i nenápadnější práce, ale je to otázka určité důslednosti, nepřizpůsobovat se tomu, co je příjemné, co je méně konfliktní, co třeba i přináší nějaký prospěch a dělat věci tak, že to třeba přinese i momentální neúspěch, problémy, konflikty, třeba i jakýsi v uvozovkách pád, ale zachovat si charakter, to je to podstatné. Kennedy kdysi napsal knihu Profily odvahy o několika mužích z americké historie, kteří se přesně tímhle řídili a i díky nim, i když jim to nepřineslo, nebo jim to přineslo právě to co asi nečekali, ale přesto to udělali, to tak bylo, je a bude.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Není to ale právě limitováno tím krátkým volebním obdobím, těmi neustálými předvolebními kampaněmi, pane doktore, tento prostor pro to, aby se politici takto chovali.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Nevím, možná je o to i tím. Víte, tohle se nedá naoktrojovat žádným nástrojem, to je otázka prostě určitého chování, určitého charakteru a určitého stimulu, je to všechno prostě dlouhodobý proces. Asi se to nevyřeší za týden nebo příští rok, ale jde o to mluvit o tom, nerezignovat na to, nebýt s tím spokojen, že to prostě takhle je a jinak to být nemůže. Může a musí to být jinak.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili jste optimistou, že i u nás se nějakým způsobem zvedne úroveň politické právní kultury, kultury obecně?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ale to přece musí být zakódováno v každém člověku, že je do jisté míry spokojen, ale do jisté míry nespokojen se sebou a se svým bytím, se svým okolím. A jak jsem říkal, čím ti lidé jsou a mají širší dosah svých funkcí, svých pozic, tak se to musí přijmout, že mají prostě i vyšší společenskou odpovědnost. To nemusí být otázka politiky, to je přece otázka i byznysu, přece víme, že jsou lidé, kteří si uvědomují svoji společenskou odpovědnost, přestože nejsou v žádné veřejné funkci, ale tu odpovědnost vnímají třeba i v tom, že podnikají a podnikají rozumně, myslí na pracovní místa lidí, myslí na životní prostředí, prostě myslí na ty vedlejší dopady toho svého byznysu a podle toho dělají ta svá byznysová rozhodnutí. I tohle je přece společenská odpovědnost a to nemusí být v nějaké ústavní funkci.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Bezesporu. Není ale ten byznys přece jen třeba krok napřed před právě politiky a veřejnými funkcemi?

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Ale tady nejde o soutěž, ať je někdo napřed, ať někdo dobře proráží a ostatní ho následují. Ale zase je-li někdo takto, chválí si někdo takto, tak by zase neměl být zbytečně nějakým způsobem srážen tím, že ti, kteří mu mají vytvořit prostředí, právní prostředí, stabilní, neměnné, prostě rozumné a tak dále, tak nebudou dělat pravý opak. Mohli bychom tady prostě mluvit celé dopoledne o tom, v jakém stavu je právo, právní řád, instituce, které s právem zacházejí, právo prosazují, a jak to pomáhá anebo naopak nepomáhá třeba i tomu podnikatelskému živlu nebo podnikatelskému životu podnikání, kolik prostě všech těch různých příkazů, zákazů ty zákony chrlí a co všechno ten člověk prostě musí a nesmí, jak se v tom má orientovat a jestli mu ten stát tady spíš pomáhá nebo naopak.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak k tomu se dostaneme v rámci pořadu Jak to vidí snad někdy příště. Pro tuto chvíli děkuji předsedovi Nejvyššího správního soudu Josefu Baxovi za jeho názory a za půlhodinku s ním. Na shledanou.

Josef BAXA, předseda Nejvyššího správního soudu
--------------------
Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.