Přepis: Jak to vidí Iva Holmerová – 28. května

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního jak to vidí je docentka Iva Holmerová, gerontoložka, dobrý den.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na co se dnes zaměříme, na nedostatek geriatrů v Česku a jeho dopady i na stav dlouhodobé péče o seniory a to nejen s demencí. Dobrý poslech. Ačkoliv populace stárne, v Česku chybí geriatři. Je málo samostatných ambulancí. Třeba na severu Čech je prý specializovaná péče pro seniory prakticky nedostupná. Je tomu opravdu tak, paní docentko?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, bohužel je tomu tak, geriatrů máme kolem 400 podle posledních údajů statistiky ve zdravotnictví.

Čtěte také

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čtyř stovek v Česku?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, kolem čtyř stovek v Česku. Slyšíme správně, ano, ano. Neuvěřitelně malé číslo ve srovnání například s tím, že internistů jsou více než tři tisíce, praktiků více než pět tisíc a vlastně počet geriatrů 440, abych byla přesná, v roce 2013 je někde mezi diabetology, kterých je 460 a mezi gastroenterology, kterých je 409. Čili je to skutečně tristní. Jsou to lékaři, kteří pracují v oboru, možná těch atestovaných je trochu více, ale ti jsou zase mimo obor a tito lékaři prakticky nebo téměř všichni pracují v zařízeních typu oddělen následné péče, léčebny pro dlouhodobě nemocné a podobně. Takže to je ambulantní péče, která podle mého názoru by byla velmi, velmi potřebná, je skutečně nesmírně málo a to se opravdu počítá jen na desítky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přitom lidí starších 65 let je podle statistik o 600 tisíc víc než před 25 lety, pokud mám správné číslo, paní docentko, tak je to jeden milion 830 tisíc lidí.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, a to číslo je pořád nutné aktualizovat, protože nám roste rok od roku, takže loňská čísla nemůžeme používat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Loňské sněhy.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
A loňské sněhy to ani tak už nejsou, protože to číslo skutečně narůstá rok od roku a počet starších lidí významně stoupá a zejména stoupá počet těch lidí z takzvaných starých-starých. Čili lidí starších 80 let a to jsou skutečně lidé, kteří už potřebují často nějaké specializované služby, protože tam ty vzorce nemocnosti jsou úplně jiné, než je tomu ve středním věku. Takže počet geriatrů bych řekla, že je problém. Řekla bych, že se s tím potýkají všechny země, rozvinuté země. Je to aktuální třeba ve Spojených státech, v západní Evropě, pro nás tím hůře, že nám mladí geriatři budou odcházet směrem na Západ, takže si myslím, že bychom se tím problémem opravdu měli zabývat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké jsou příčiny toho nízkého počtu geriatrů?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To je složité tím, že je to jaksi všude problém, tak je ta příčina pravděpodobně trochu univerzální. Ono to stáří je poslední etapou života, je zakončeno smrtí, ať si to eufemizujeme jak chceme, je to prostě tak. A jaksi není přeci jen populární na to tolik myslet, my když se zeptáme mediků při výuce, kdo se chce věnovat dětem, tak se zvedne několik rukou, když se zeptáme, kdo se chce věnovat interně a chirurgii, je to většina a i když se zeptáme kdo starým lidem nebo geriatrii, tak někdy jeden, někdy dva, v nejlepším tři z celého kruhu nebo z celé přednášky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Řekla byste tedy, že o tento obor medicíny není nějak valný zájem?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Není o něj všeobecný zájem, ano, to stáří přeci jen upozaďujeme v svých myšlenkách rádi. Stále myslíme na to mládí a tak dále. Na druhou stranu bych řekla, že to je univerzální, ale to co je možná specifické je to, že geriatrie u nás nemá nějakou podporu, kterou by si, myslím, zasluhovala, i co se týká vzdělávání, i co se týká uplatnění,i co se týká vlastně kvality těch zařízení, kam potom ti lidé nastupují. Nemáme třeba dostatek klinik geriatrických klinik takových, které by fungovaly skutečně takovým tím vzorovým způsobem, aby to bylo atraktivní pro mediky, pro mladé lidi a přitom já osobně i ze své zkušenosti si myslím, že geriatrie je krásný a zajímavý obor a že ty výsledky jsou opravdu mnohdy úžasné a překvapivé, kterých tam můžeme dosáhnout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co očekávat od geriatra?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Já si myslím, že to je vlastně už jeden z mála lékařských oborů, protože medicína prošla určitou atomizací a jsou skutečně specialisté na jednotlivé problémy a jejich super problémy a podobně a myslím si,že ta geriatrie je zatím ještě hodně celostní,integrující, holistická. Je to prostě obor, který vidí člověka jako takového nejen jako člověka, což už myslím to nejdůležitější, ale také i v rámci jeho okolí, jeho rodiny a podobně. Takže k tomu čistě medicínskému a řekla bych orgánovému se potom přidávají další faktory, které s tím nesmírně souvisí a které podmiňují vlastně i zdravotní stav ve vyšším věku. Ta geriatrie se zabývá takovým komplexnějším pohledem. Říká se, že to je medicína za diagnozami, protože každý člověk si vlastně přináší do vyššího věku celou sbírku diagnóz, ale mnohé nejsou z nich vůbec významné a mnohé zdánlivě nevýznamné mohou zásadním způsobem ovlivňovat soběstačnost a kvalitu života toho člověka, to je jedna věc. Takže jaksi medicína, která se zabývá spíše syndromy, spíše soubory příznaků jako je třeba křehkost, jako je syndrom demence nebo v té akutní fázi onemocnění třeba delirium a podobně. Vždycky to chce takový celostní přístup k tomu člověku. V tom si myslím že je ta geriatrie významná a v tom se myslím liší od ostatních medicínských oborů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Patří do toho také sociální oblast?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ono se to rádo podsouvá té geriatrii, že vlastně jakoby to je sociální oblast nebo že to je sociální, že ty problémy ve vyšším věku jsou už jenom jakoby sociální a to je taková, bych řekla, zásadní deformace, kterou trpíme a jestliže je něco specifického, tak bohužel to je hodně specifické pro nás pro tuto oblast světa nebo Evropy, že prostě tyhle ty problémy odsouváme za tu hranici, kamsi do toho sociálna, ale přitom přestože je tam úžasné propojení nutnost propojit celou tuhle tu problematiku, tak mnoho těch stavů je prostě zvládnutelných medicínsky, když se podíváme na starého člověka, který je nesoběstačnýa přichází na nemocniční příjem, tak my vlastně z toho jediného pohledu neumíme posoudit, jestli se jednalo třeba o dámu, která ještě před týdnem chodila do kavárny a navštěvovala se svými kamarádkami a chodila ještě někam dobrovolnicky pomáhat, nebo zdali se opravdu jedná o paní, která trpěla,dejme tomu, několik let demencí a toto je jaksi výsledný stav toho dlouhého průběhu onemocnění a jestliže se tahle ta fáze zanedbá právě v té akutní fázi a jestliže neposkytneme paní, té druhé pacientce s demencí přiměřenou paliativní laskavou péči odpovídající závažnosti a progresí jejího stavu, tak jí už nepomůžeme, tak jí uškodíme tím, že prostě najednou začneme předvádět nějaké akutní zdravotnické výkony, vyšetření intenzivní péči a podobně. A zase na druhou stranu ta paní, která chodila ještě před tím týdnem do té kavárny a která byla zcela soběstačná, byť teď tak nevypadá, protože to je právě taková ta specifika stáří, stonání ve stáří, že člověk jakoby zestárne před očima ještě navíc. Takže jestliže jí neposkytneme tu akutní péči, kterou ona potřebuje, tak jí také strašně uškodíme zejména jí uškodíme, protože ona má ještě velkou šanci se vrátit do toho svého původního stavu tím, že zaléčíme akutní pneumonii, akutní srdeční selhání, infarkt myokardu nebo banální virózu, infekci močových cest, prostě všechny ty nebo různé příčiny tohoto momentálního stavu, který může imponovat naprosto stejně jako u té druhé pacientky, je to možná složité vysvětlování, ale myslím si,že to je docela důležité a takhle se to snažíme vysvětlit právě a zejména třeba studentům medicíny,protože tohle to odlišení je nesmírně důležité. Je důležité vzít, podívat se na stav toho pacienta a podívat se také na jeho přání, a vzít v úvahu také jeho životní hodnoty a to si myslím, že souhlasíte, že málokterý medicínský obor v současné době dělá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě jsem měla na myslí jenom samozřejmě tu medicínskou péči, ale také začlenění toho staršího člověka nebo starého člověka do těch sociálních kontaktů, protože často jsou to i ty, které se mohou podepisovat na tom zdravotním stavu.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, určitě, určitě. A souvisí s tím vlastně také posouzení toho zdravotního stavu. Návrh toho, co člověk potřebuje ve smyslu nejen té léčby, ale třeba i kompenzačních pomůcek, anebo třeba to, co dělá dejme tomu obor egoterapie, který já považuji za nesmírně důležitý a u nás bohužel je nedoceněný. Podívat se třeba na domácnost toho člověka, na prostředí, kde žije, poradit, jak odstranit bariéry. Samozřejmě důležité jsou také ty vztahy sociální kontakty, podpora různými službami k tomu, aby člověk mohl setrvat co nejdéle v domácím prostředí, to znamená, že vlastně ten geriatrický tým, on geriatr právě a to je druhé specifikum, nepracuje nikdy sám, ale měl by vždycky pracovat v tom týmu, takže geriatrický tým je vlastně schopen podpořit staršího člověka, eventuálně člověka s určitým stupněm nesoběstačnosti k tomu, aby žil, pokud možno samostatně a co nejdéle v domácím prostředí a to si myslím, že to je nejdůležitější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Častým problémem starších nebo starých lidí je bydlení a také kdo se o ně postará, kdo jim zaplatí třeba ten domov pro seniory nebo nějakou jinou formu služby, ať už odlehčovací stacionáře a podobně. Ona ta poptávka po domovech seniorů vysoce převyšuje nabídku. Loni jich fungovalo podle mých informací bezmála 500. Nabízeli 38 tisíc lůžek a odmítnout museli skoro 61 tisíc žadatelů.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
No, ale já bych se na to dívala na tahle ta čísla, která jsou jistě pravdivá a jsou to tvrdá nezpochybnitelná čísla, která uvádíte právě z těch zdravotnických a sociálních statistik, já bych se na to podívala možná ještě trochu jinýma očima, právě očima té geriatie. Já jsem mluvila o tom, že je strašně důležité podpořit lidi ve svém domácím prostředí a poskytnout jim adekvátní služby. A my když jsme dělali různé analýzy služeb domácím prostředí, tak jsme například zjistili, že taková ta nejprostší služba pečovatelská služba v mnoha okresech není poskytována prakticky nebo je poskytována jen ve větších obcích, že chybí třeba na dvou třetinách území některých okresů, chybí ještě další terénní služby nebo takové ty poloterénní denní stacionáře a podobně. A když tyhle ty služby vlastně nejsou, když ten člověk si vlastně uvědomí, že kdyby se něco stalo, bude jen těžko hledat pomoc ve své obci v prostředí, kde žije, tak zcela logicky podá co. Podá návrh a přijetí do domova pro seniory. A já bych řekla, že my jsme takovým prapodivně ústavnickým národem, my ve všem všude stavíme ústavy. Ve stavbách jsme my dobří. Jak ve školství,tak ve vědě, tak ve zdravotnictví, tak ale i v sociální sféře. A když to srovnáme ta naše čísla s čísly v zahraničí, tak co se ústavu týká, tak my nejsme nějak ostudně za zeměmi třeba západní Evropy v počtu těch míst. Pokulhává kvalita, s tím souhlasím, takže asi je potřeba nahrazovat staré nevyhovující ústavy novějšími zařízeními, menšími, která lépe vyhovují a podobně. Ale co nám zejména chybí, jsou služby terénní, čili podpora lidí v domácím prostředí, různými službami, aby vedly ten pokud možno nejnormálnější život i v situaci, kdy jsou do značné míry nesoběstační. Aby si lidé vzájemně dokázali pomoci a abychom zejména dokázali pomoct pečujícím rodinám, protože ta péče sedm dní v týdnu, 24 hodin denně, ona je nesmírně vysilující, vyčerpávající a ty rodiny často ze zoufalství volí potom nějaké dřívější ústavní řešení, než by bylo zapotřebí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rýsuje se tady třeba nějaké zlepšení, které by mohlo přispět k tomu, aby starý člověk mohl, pokud možno, pokud mu to také dovolí ten zdravotní stav, co nejdéle zůstával v tom přirozeném prostředí, což je samozřejmě ideální.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Rýsuje se, nerýsuje-li se. Já budu vycházet ze své životní pozice iracionálního optimisty. Doufám, že se musí rýsovat. Já doufám, že to nastane, protože populace seniorů narůstá a do seniorského věku nám vstupují silné ročníky, které už si budou lépe umět prosadit své zájmy, čili někde se to rýsovat bude muset. Ale ono záleží strašně moc na spolupráci ministerstva zdravotnictví, ministerstva práce a sociálních věcí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Můžeme konkrétně říct, kde by se to mělo narýsovat?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Mělo by se to narýsovat právě v oblasti dlouhodobé péče, čili péče nejen čistě zdravotní nejen čistě sociální, ale právě té zdravotně sociální, té která propojuje problematiku zdravotní a sociální a může tak tedy reagovat na počty lidí, kteří mají omezenou soběstačnost právě zejména ve vyšším věku v důsledku nějakého chronického onemocnění. My jsme teď s kolegy psali monografii nebo dopisujeme, už je v recenzním řízení, monografie o dlouhodobé péči a mohu vám, paní redaktorko říci, že ta kapitola o vývoji dlouhodobé péče v České republice a geriatrické péče, že to je docela smutné čtení, protože ta diskuse.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je krátká nebo dlouhá ta kapitola?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ta kapitola není tak dlouhá, ale ta historie dlouhá, dvacetiletá a je to historie mnoha různých expertních skupin, koncepcí, promarněného času všech možných odborníků i nakonec těch lidí z ministerstev, aniž by se dospělo zatím k nějakému významnému výsledku a vlastně zákon o dlouhodobé péči, který byl předložen už do Legislativní rady vlády, v roce 2011 například neprošel, prostě chybí za tím politické vůle. Naši politikové zřejmě na těch nejvyšších místech v resortech a nejen v resortech si neuvědomují, že dlouhodobá péče je věc, kterou mohou potřebovat velmi rychle. Oni sami někdo z jejich blízkých a že cestou není jen vyžít svých konexí a moci a zařídit si prostě tu nějakou léčebnu nebo službu pro své blízké, ale že by se také slušelo jim, aby se nějakým způsobem zasadili o řešení téhle té problematiky i pro ostatní. Nakonec jsme země, která deklaruje ve své ústavě rovnost, přístupu, equitu, takže myslím, že už je na čase, aby to bylo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není zájem to řešit, nebo jak si to vysvětlit?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Je to neatraktivní věc, je to neatraktivní věc, nechceme si o tom povídat, nechceme se tím zabývat. My jsme dělali takové šetření v rámci jednoho výzkumného úkolu a chtěli jsme si právě povídat i se staršími lidmi, jak by si oni představovali služby v situaci nesoběstačnosti. A namodelovali jsme několik takových velmi reálných situací, které si člověk, když se v oboru pohybuje, musí uvědomovat, co by se mnou bylo, když bych dostal cévní mozkovou příhodu, a byl na část těla ochrnutý. Co by se mno ubylo a jak bych si představoval služby, kdybych dostal Alzheimerovu chorobu a rozvinul se u mě syndrom nějakého těžkého postižení nebo onemocnění pohybového ústrojí. Nemohl chodit, potřeboval pomoct a podobně. A musím se přiznat, že jsme příliš nepochodili,že ani v rámci těch ohniskových skupin lidé nebyli příliš ochotni se touhle tou problematikou zabývat a vlastně nakonec se řešilo ubytování v těch zařízeních a forma stravování a nikoliv vlastně ta péče. Myslím si, že to je situace celé společnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Až se zdráhám nyní, paní docentko, podívat se společně do britského deníku Guardian, který totiž nedávno napsal velmi zajímavý článek o tom, proč se starší ženy v Dánsku cítí dobře. Dánky v tomto textu hovoří o tom, proč je stárnutí v zemi, která se dobře stará o své obyvatele, vlastně jakousi dlouhou a zábavnou dovolenou. Vy ten text znáte.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ano, já jsem se na to také dívala, je to velice hezké čtení, pro mě velice hezké čtení a je to vlastně takové obvyklé čtení jako přichází často ze Skandinávie o službách pro starší lidi ale vůbec pro lidi, kteří potřebují služby a o životě v obcích a já bych řekla, že ta Skandinávie a docela dost i ty služby nebo poměry znám, mám mnoho kolegů třeba i v Norsku, Dánsku a podobně, tak tam vlastně se vychází z toho, že lidé žijí v obcích, že jsou jejími občany a že ty obce mají povinnost vůči svým občanům. Ti lidé jsou loajální, oni si to pochvalují, to je další bych řekla věc trochu rozdílná od nás, protože my jsme zvyklí docela na vše skuhrat a na vše si stěžovat, takže to je jedna věc, ale skutečně ty služby jsou zajištěné na takové dobré lidské vstřícné úrovni, to je jedna stránka. Takže ti lidé mají pocit takové jistoty, že se jim obcích nyní žije dobře, že se snaží přispívat třeba i formou dobrovolné práce a podobně a mají jistotu, že když se zhorší jejich zdravotní stav, bude jim poskytnuta pomoc. Nebudou se muset vyvážet kamsi daleko za obce jen za cílem zajištění služeb, které potřebují tak, jako je tomu v hlavním městě Praze, kdy když se nenajde nějaká služba v Praze, jako se velmi často nenajde, tak je jedinou alternativou v uvozovkách pražský, protože pražským magistrátem zřízený domov někde sto kilometrů za Prahou. Takže tam se veškeré služby skutečně odehrávají v obcích, komunách, v komunitách. A co se týká výše důchodů, to bychom měli také zmínit, to je myslím také něco velmi rozdílného od nás. Takže i tam to finanční zabezpečení je dobré, takže i ti aktivní senioři skutečně mohou být spokojeni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dánsko má prý také nejlepší penzijní systém na světě údajně.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Nejsem odborníkem na penzijní systémy, se musím přiznat, ale to sociální zabezpečení ve Skandinávii je myslím velmi dobré. Je to zaplaceno vysokými daněmi v průběhu života. Ale o ni si to tak nastavili, je to jejich věc, tak to i berou a jsou s tím spokojeni a víme, že vlastně na žebříčku nejšťastnějších zemí se zpravidla umisťují velmi, velmi vysoko všechny skandinávské státy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co je také zajímavé, tak ten dánský sociální stát dotuje dětská centra, kam mohou zaměstnaní rodiče dát své děti už od 6 měsíců, pak babičky a dědové nemusí jaksi hlídat pravnoučata, takže mají čas i sami pro sebe.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To je pravda, ale my si trošku možná nadsazujeme takový ten pocit o našich babičkách, hlídacích babičkách. Ono zase existují další studie, které ukazují, že zase ty naše babičky, co se týká hlídacího času, nejsou až úplnou špičkou, takže možná to je všechno relativní. Já si myslím, že tam je spíš takový ten pocit jaksi zabezpečenosti, pocit, že když by byla potřeba nějaká služba, pro kohokoliv, pro zdravotně postiženého, pro dítě, nebo pro seniora, takže ta služba bude zajištěna právě ze strany té obce a myslím si, že možná tahle ta jistota je důležitější než ta vlastní služba. Na to, že se to ukazuje třeba studie ze Stockholmu, kdy pro pečující lidi s demencí zavedli telefon. Nepřetržitou telefonní linku na jejímž konci je odborník, který poradí. A byli překvapeni, divili se, že asi něco nefunguje, když ta telefonní linka byla relativně málo využívaná. A tak se ptali potom těch, kterým dali to telefonní číslo. A oni říkali, ne to je fantastické. Ono to funguje skvěle, my máme naprostou jistotu, že můžeme zavolat kdykoliv a že na tom drátě budeme mít odbornou radu. Ale my to zatím nepotřebovali, nám stačí ta jistota.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co byste řekla u nás možná v tomto směru, co se týče tohoto poradenství?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Co se týká u nás tohoto poradenství, bylo by to nesmírně zapotřebí samozřejmě, ale myslím si, že bychom si měli vzít více vzor právě z toho komunitního principu, z toho zajištění těch služeb na úrovni obce. Já vím, že když tohle to někde řeknu, tak zástupci obcí říkají hned: Nemáme na to peníze, ale podívejme se, na co obce mají peníze. Je to také o prioritách v obcích samozřejmě než umělý trávník na fotbalovém hřišti, možná by bylo lepší vizitkou nějaké právě centrum pro děti a seniory, nebo pro lidi se zdravotním postižením, pro všechny, kteří tam žijí a samozřejmě je důležité, aby ty obce měli i víc prostředků na to, aby tyhle ty aktivity mohly vykonávat. To je druhá věc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže předpokládám, paní Olmerová, že se vám zamlouvá to, že ministerstvo pro místní rozvoj chce podpořit výstavbu komunitního bydlení pro seniory, ano, částkou 160 milionů korun.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Musím se přiznat, že se na to dívám tím optimismem, jak jsem ho již pojmenovala a tak s jistou skepsí, protože je to zase stavba, budeme stavět a otázka, co budeme stavět. Tak jak jsem slyšela o těch centrech, o komunitním bydlení a podobně, zdá se mi to docela slibné, ale neznám ještě ty výsledky, nevím, jak to bude aplikováno a jak jsem říkala, my jsme národ stavitelů. Co se týká staveb, jsme na špičce, ale co se týká poté té prosté koordinace služeb, tak si myslím, že to je trochu horší, takže já bych skutečně uvítala spíše, abychom moudře zvážili, kde potřebujeme jaké služby, abychom je zkoordinovali, podívali se na stavby, zdali je využíváme tak jak máme, protože třeba ze všech domovů pro seniory máme 80 % jen domovů pro seniory, kteří nemají vyhraněnou zdravotní problematiku, jen 20% je domovů se zvláštním režimem. A ono je trochu nesmyslné odsouvat seniory, kteří jsou zdraví do domovů. Tím dochází vlastně k tomu, že i v těch domovech jsou nakonec nemocní, kteří potřebují služby a ty služby tam nejsou adekvátně zajištěné, čili mě trochu děsí nové stavby. Já bych nejraději viděla tu koordinaci, koordinaci služeb, jejich zajištění v obcích, pokrytí vlastně potřeb lidí, kteří tam žijí, zvážení využití stávajících staveb, jejich mírná adaptace, dejme tomu tím, že se tam vytvoří lepší přístup, nájezdová rampa a podobně, a teprve tam, kde se nám nedostává staveb, tak tam bych stavěla nové.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale ten komunitní život, ten je nesmírně důležitý.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Ten je nesmírně důležitý, a pakliže skutečně budou využity ty prostředky nemalé prostředky, ale adekvátní pro ten začátek, skutečně efektivním způsobem a pakliže se vytvoří opravdu komunitní centra, která budou nějakým způsobem tyhle ty služby koordinovat, tak to by bylo opravdu moc krásné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Viděla jsem, teď si vzpomínám v Martini ve Švýcarsku v kantonu Wallis je mateřská školka a vedle je domov pro seniory. Společně chodí i na procházky nebo se navštěvují.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
A v Bergenu také. V Bergenu je velký ošetřovatelský dům a jaksi je tam integrovaná mateřská školka a je to velká radost samozřejmě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Uvědomují si, paní docentko, provozovatelé těch zařízení, ať je to státní nebo soukromé vůbec tu náročnost komplexní péče o člověka?

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
To je další téma na velmi, velmi dlouhé povídání a seminář a podobně. Já si myslím, že mnoho provozovatelů, mnoho šéfů těch oddělení, těch zařízení si to uvědomuje, ale týká se to bohužel podmínek, i v těch zařízeních pro seniory žije více než polovina lidí, kteří jsou významně nesoběstační. Více než polovina lidí třeba se syndromem demence a nemluvím o domově se zvláštním režimem. Mluvím skutečně o domovech pro seniory a o výsledcích našeho šetření, které bylo reprezentativní, takže myslím si, že vím docela o čem mluvím a myslím si, že to vypovídá právě o tom stavu. Je tam relativní nedostatek personálu v těchto zařízeních a zejména se to týká zdravotnického personálu. Já jsem zrovna včera na takovém semináři forenzních aspektech a souvislostech demence promítala právě tahle ta čísla, a je to až alarmující. Bohužel to tedy zatím, zdá se, nikoho příliš nealarmuje u nás, ale je to o tom, že ten zdravotní stav lidí ve všech zařízeních pro seniory se od roku 2007, čili od platnosti nového zákona o sociálních službách nesmírně zhoršil. Jsou tam skutečně lidí velice nemocní. A když se podíváme na tabulky ukazující počty zdravotnického personálu, tak se nám několikanásobně snížil počet zdravotnického personálu v těchto zařízeních a to bez náhrady. Tyto lidi také málo vidí lékař, relativně jsou tam vzácné návštěvy lékaře. 10 % z nich neviděl prakticky žádný lékař v průběhu běžného roku. 30 % z nich neviděl praktický lékař. Takže to si myslím, že jsou všechno velice alarmující otázky, kterými by se někdo, už myslím. Velmi vážně v této zemi měl zabývat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
My se k nim určitě vrátíme třeba v dalším vydání s docentkou Ivou Holmerovou. Já vám děkuji a přeji vám hezký den.

Iva HOLMEROVÁ, gerontoložka
--------------------
Děkuji za pozvání. Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.