Přepis: Jak to vidí Petr Slinták – 9. července

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Hezký den a příjemný poslech přeje Miroslav Dittrich. Už druhý týden vysíláme letní cestovatelskou verzi pořadu Jak to vidí. Dnes je hostem dokumentarista a publicista Petr Slinták, dlouholetý spolupracovník Českého rozhlasu. Dobrý den.

Petr SLINTÁK, dokumentarista, publicista
--------------------
Dobrý den přeju.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Dnes bude naším cílem Berlín. Jak vy jste se vlastně dostal do Berlína? Jako turista nebo jinak?

Čtěte také

Petr SLINTÁK, dokumentarista, publicista
--------------------
Tak mě Berlín zajímal už dávno. Já jsem vlastně vystudovaný původem filmový historik a vlastně tam ty spojitosti s filmovou historií evropského filmu Berlína jsou časté, jako německá kinematografie to byl fenomén ve 20., 30. letech. Zároveň mě zajímá soudobá historie, historie 20. století, na kterou se třeba zaměřuji právě v pořadech, které připravuji pro Český rozhlas. Čili Berlín bylo určitě jedno z těch míst, které jsem vždycky chtěl navštívit a pak jsem využil příznivé situace, kdy jsem byl do Berlína pozván. Pozvala mě jedna má kamarádka česko-švýcarská malířka Doris Windlin ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Tak to je takové romantické přímo.

Petr SLINTÁK, dokumentarista, publicista
--------------------
No je to kamarádka, která je vdaná, takže i se svým manželem ...

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
I tak to může být romantické, ne pardon, pokračujte.

Petr SLINTÁK, dokumentarista, publicista
--------------------
Se svým manželem žije v západních Čechách, ale přesto udržuje dále, dále vazby tedy do Švýcarska, do své rodné země, a ona využila příležitosti, že mohla do Berlína vycestovat v rámci švýcarského uměleckého stipendia na několik měsíců. Takže to byl vlastně důvod, proč jsem se tam mohl vypravit a proč jsem tam mohl vlastně ve středu města bydlet, zažívat to město opravdu naplno a zároveň mít i informace třeba od ní, která tam pobývala už řadu týdnů.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Jak dlouho jste tam byl při tom prvním pobytu, o kterém vlastně mluvíte?

Petr SLINTÁK, dokumentarista, publicista
--------------------
Byl jsem tam něco přes, přes 2 týdny. Čili to byl čas, kdy jsem si to město mohl projít nebo projet na kole. Ty možnosti, jak poznat Berlín, těch je tam několik, takže jsem opravdu zažil řadu míst, navštívil řadu muzeí a dokázal poodkrýt, poodkrýt jakýsi ten turistický, řekněme, tu turistickou slupku a nahlédnout trochu i do podstaty toho města.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Samozřejmě k těm muzeím se dostaneme. Jenom ta vaše zmínka, že jste mohl projet Berlín na kole. Jaké jsou tam vlastně možnosti a podmínky pro to, pro jízdu na kole vlastně?

Petr SLINTÁK, dokumentarista, publicista
--------------------
Berlín je určitě výborné město pro cyklisty. Je to dáno vlastně i jeho reliéfem, jeho polohou, ty podmínky jsou tam lepší než v Praze, také mnohem více cyklistů nebo mnohem více lidí tam využívá tu cyklistiku. Je možné si tam půjčovat kola, ale většinou lidé vlastní svá kola poměrně jednoduchá, po kterých se přemisťují napříč všemi čtvrtěmi Berlína. Kolikrát, když si vezmete kolo, tak jedete, ještě na některých místech narážíte vlastně na zbytky té bývalé berlínské, berlínské zdi, čili ten pozůstatek toho rozděleného města je tam stále patrný, když víte, kam zamířit a kde tato místa najít.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
K tomu, k těm pozůstatkům rozděleného města se ještě asi několikrát dostaneme, ale pojďme k těm muzeím. Která ta muzea vás vlastně nejvíc zaujala, nebo která byste doporučil i návštěvníkům Berlína?

Petr SLINTÁK, dokumentarista, publicista
--------------------
Berlín, co se týče muzeí, má nepřebernou nabídku nejen muzeí tedy uměleckých, historických. Já bych upozornil hlavně na muzea ve vztahu k 20. století, protože skutečně Berlín je prostorem symbolizujícím vlastně tu historii 20. století v Evropě, proměny Evropy jako, jako takové tím, jak byl rozdělen na tu východní a západní část, se ty vlivy v něm střetávaly a dodnes jsou tam patrné. Možná i tím je nám vlastně blízký, takže my jsme tady zažili socialismus, část toho města vlastně dřív žila v socialismu, část v kapitalismu a tím je zajímavý. Je tam řada muzeí. Já jsem například na známé třídě Unter den Linden narazil úplně náhodně na takové malé muzeum věnované někdejšímu politikovi významnému Willymu Brandtovi, který byl důležitou personou v dějinách Berlína v 2. polovině 20. století. Navštívil jsem ovšem také historické muzeum, architektonicky krásně ztvárněné, ve kterým zrovna byla výstava o německých rudých brigádách nebo teroristech, kteří útočili v západním Německu v 70. a 80. letech. Je tam také řada muzeí zaměřených na nacistický teror nebo komunistickou Stasi. Určitě bych měl zmínit muzeum teroru, které právě se zaměřuje na období nacismu a je umístěno poblíž zbytků berlínské, berlínské zdi. Výborné je to, že pokud tam člověk přijede a chce poznat tato muzea, většinou ta muzea, která jsou zaměřená na historii 20. století, jsou volně přístupná, neplatí se tam žádné poplatky. A myslím si, že to je výborný přístup, že je to velmi chytré, protože Němci si uvědomují, že to poznání a jakási reflexe historie 20. století a toho, co se v Německu i ve středovýchodní Evropě dělo, že by měla být široce přístupná a proto to umožňují.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Tak to je skutečně zajímavé, že, že tam vlastně není žádné vstupné. A například muzeum nacistického teroru, to je nějaká rozsáhlá expozice nebo jak byste to přirovnal třeba i velikostně, tak známe třeba Národní muzeum v Praze.

Petr SLINTÁK, dokumentarista, publicista
--------------------
Je to poměrně, poměrně rozsáhlá expozice. Na naše poměry zase v tom Německu je všechno, všechno větší. Ono má, ono je vlastně rozděleno do dvou částí. Jedna je venkovní právě umístěná u zbytku té berlínské zdi. Je to nedaleko bývalého říšského kancléřství, kde teda pobýval Adolf Hitler v těchto, v těchto místech. A vedle vlastně těch zbytků berlínské zdi je novostavba, ve které je umístěna expozice mapující různé projevy nacismu nejen během války, ale i předtím ve 30., ve 30. letech. Obecně bych řekl, že pokud jde o ta muzea, Němci velmi dobře dokáží kloubit jejich obsah s tou novodobou architekturou, architektonicky jsou velmi, velmi zdařilá a i toto muzeum nacistického teroru je toho příkladem. Ta architektura je velmi funkční, zároveň a zároveň zajímavá.

/ Písnička /

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Posloucháte pořad Jak to vidí. Dnes hovoříme s dokumentaristou a publicistou Petrem Slintákem o zajímavých místech Berlína. Vlastně druhého největšího evropského města a hlavního města Německa. My jsme trošku jsme už nakousli to, že vlastně v tom městě Berlíně je v současné době i nadále patrno, že to je město sjednocené, spojené zase, a tak se vás zeptám, jestli je, je stále ještě poznat, že jste třeba na území bývalého západního, anebo naopak východního Berlína? Je to, je to stále patrné?

Petr SLINTÁK, dokumentarista, publicista
--------------------
Mě to samotného zajímalo. Mám handicap v tom, že jsem Berlín nenavštívil ještě v době, kdy byl rozdělený, takže nemohu, nemohou srovnávat. Jistě je to patrné tam, kde byly ponechány ty zbytky berlínské, berlínské zdi a bylo to určitě schválně proto, aby tato historie dále byla teda připomínána nebo tato historická etapa. Ale řekl bych, že za těch 20 let to město poměrně dobře, dobře srostlo a vlastně z toho běžného povrchního oka člověk nepozná, kde byl západní a kde východní Berlín, protože i na tom východě nebo v té východní části se hodně teda investovalo, jak víme, ze západu Německa tam plynuly opravdu miliardy, což naopak na tom Berlíně je dneska poznat právě v těch místech, kde byly vybombardované plochy v místě dnešního Postupimského náměstí a v řadě dalších lokalit dnes stojí moderní paláce, moderní obchodní domy, nové, nové čtvrti. Berlín zažil obrovský stavební boom během posledních 20 let a je to tam patrné. Právě symbolem toho je to Postupimské náměstí, takový, řekněme, malý berlínský Manhattan, jakési prostor s vysokými věžáky. Je tam také Sony Centrum, což je prostor, kde se odehrává známý filmový festival. Dá se tam navštívit také filmové muzeum. A určitě, pokud jsme u té nové architektury symbolizující jakési spojení města, tak bych měl zmínit berlínské hlavní nádraží Hauptbahnhof, které to spojení symbolizuje tím, že dřív vlastně Berlín i dopravně fungoval na základě propojení několika menších nádraží. A Němci se rozhodli, že teda je dobré postavit nějaké to hlavní a opravdu vzniklo, takže dneska když přijedete z Prahy, tak přijedete na to, na to hlavní nádraží, které je velmi zajímavé i s tím architektonickým ztvárněním, tím, jak funguje, že se tam kříží dvě trati ze severu na jihu, z východu na západ. Ta ze severu na jih je dokonce podzemní. Vede tam pod parkem a řekou Sprévou, takže je to velmi technicky zajímavě řešeno.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Takže při tom sjednocení dopravním se muselo, musel brát ohled také na tramvajové tratě a další, takže, ale zeptám se vás tedy na některé ty architektonické styly. Vy jste už předtím říkal, že vlastně v Berlíně si považují toho, toho vlastně vývoje v posledních letech a dávají, dávají najevo tu, tu poslední historii. Jak se to projevuje v architektuře?

Petr SLINTÁK, dokumentarista, publicista
--------------------
Tam je skvělé to, že oni dávají šanci opravdu kvalitním architektům. Jednak na to mají teda finance, dostatečné rozpočty, ale nevládne tam takový ten nacionalismus, který se třeba někdy řeší, někdy řeší u nás. Několik příkladů, rekonstrukce Reichstagu, architekt Norman Foster, výstavba židovského muzea, architekt Libeskind, nebo bych zmínil výborné historické muzeum v centru města, které dělal čínský architekt žijící, žijící v New Yorku. To je jako kdyby u nás české historické muzeum dělal vietnamský architekt žijící v Berlíně. A tam prostě toto neřeší a určitě je to velké pozitivum, velké plus, protože ta moderní architektura je tam, architektura je tam široce teda zastoupená a je tam co, co obdivovat a co objevovat. Stále se tam teda staví, protože přece jenom ty dispozice prostorové v Berlíně jsou lepší například než, než v Praze, takže je tam, je tam kde stavět, ale už ten hlavní boom je tedy, tedy za námi.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
A ještě byste měl zmínit českou ambasádu architektonicky tedy.

Petr SLINTÁK, dokumentarista, publicista
--------------------
Určitě, my se také nemáme za co stydět. Je to také důkazem toho, že občas i za dob socialismu se u nás stavělo něco zajímavého a ta česká ambasáda v současnosti probíhá nebo aktuálně probíhá festival v Karlových Varech. V souvislosti s tímto festivalem se mluví o architektuře tamního hotelu, hotelu Thermal, a ten dělali také stejní architekti. Byli to manželé Machoninovi, významní představitelé české architektury 20. století. Rozvíjeli u nás takzvaný styl brutalismu, a postavili také v 70. letech nebo navrhli tu českou ambasádu v Berlíně, která je svým způsobem kontroverzní budova. Jednu dobu se o ní mluvilo jako i o snad jedné z nejškaredších budov v Berlíně. Dnes naopak se o ní mluví jako o jedné z nejzajímavějších budov v Berlíně. Já jsem nebo já patřím do tábora těch, kteří jsou obdivovatelé této, této budovy, takže doufám, že nadále bude sloužit svým účelům a že nebude prodána, protože se právě aktuálně řeší, co, co s ní a jak to bude.

/ Písnička /

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Posloucháte pořad Jak to vidí, dnes je hostem dokumentarista Petr Slinták. Hovoříme o Berlínu a hovoříme také o tom, že v tom městě je na mnoha místech patrno, že bylo rozděleno. Například zajímavé taky je, že v Berlíně jsou dvě zoologické zahrady nebo je tam víc operních scén. To je pozůstatek asi právě toho rozdělení.

Petr SLINTÁK, dokumentarista, publicista
--------------------
Přesně tak. Prostě každý z těch svých režimů se nějakým způsobem chtěl reprezentovat a proto ty, ty instituce vlastně tam dodnes fungují zdvojeně. Je to vlastně zároveň dnes ale i ekonomický problém, protože Berlín není v úplně dobré finanční situaci, tím, jak se tam hodně, hodně investovalo, takže se třeba i uvažuje i o rušení některých kulturních institucí, zrušení některé ze tří dokonce oper, které tam mají. Ovšem na druhou stranu právě ta kultura je to, co Berlínu dává tu šťávu, ten nádech, ono to bylo typické i pro Berlín v minulosti ve 20. letech, než vlastně nastoupil nacismus, Hitler, tak Berlín bylo velmi kulturně kypící město a řekl bych, že pokud jde o to kulturní dění, tak možná dneska v Evropě je asi nejzajímavějším místem, kam můžete přijet a poznat kluby, galerie, muzea.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Kromě toho, co ještě dalšího by se dalo zahrnout do kulturního dění v Berlíně, kromě tedy třeba operních scén, to, co jste jmenoval?

Petr SLINTÁK, dokumentarista, publicista
--------------------
Tak už jsem zmínil ten filmový festival, dále tam fungují ta klasická malá kina. Jedno z nich jsem také navštívil. Mají takovou příjemnou nezávislou atmosféru, vlastně je to něco, co už třeba v Praze nebo v centru našeho hlavního města chybí, co už byznys vytlačil. Přece jenom v Berlíně ta nezávislá scéna je silnější, je tam taky velmi mladá populace, je tam několik vysokých škol, univerzit, spousta, spousta mladých lidí. Ta atmosféra je velmi uvolněná a příjemná. Není to město, město pro snoby, tak bych to řekl, byť jsou tam vyhrazené diplomatické čtvrtě a architektura, kterou se německý stát prezentuje. Ale většina Berlína slouží prostě obyčejnému životu, klokotá obyčejným životem a na tom je to krásné na tom městě, že je vlastně takové přirozené a dobře se v něm dýchá, když to tak řeknu.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Berlín je znám tím, že tam vlastně žije, žijí velmi početné národnostní menšiny. Jak je to patrné při třeba procházce Berlínem?

Petr SLINTÁK, dokumentarista, publicista
--------------------
Tak všichni víme, že v Německu je silná turecká menšina, to je typické i pro Berlín. Dále jsou tam ovšem také menšiny z východní Evropy, například z Ruska. Tam v 90. letech přišly tisíce lidí, kteří se přihlásili k německé národnosti, ovšem potom třeba během válek v Jugoslávii tam emigrovala řada, řada lidí z Bosny a Hercegoviny, z Chorvatska, z těchto, z těchto oblastí. Je tam také určitá skupina Arabů, převážně Libanonců, kteří tam odešli během občanské války v Libanonu. Ta situace je taková, že tyto komunity dost často bydlí v jakýchsi uzavřenějších ghettech, které jsou sice v dobré sociální situaci, na druhou stranu to neprospívá, vlastně prorůstá nějakému sociálnímu těchto, těchto skupin, což může být do budoucna, do budoucna problém. Zatím ovšem to soužití je bezproblémové v Berlíně a naopak vlastně ty minority vytvářejí tu typickou liberální, otevřenou atmosféru tohoto, tohoto města. Já jsem navštívil Kreuzberg, o kterém se často mluví o tom jako o multikulturní čtvrti, na některých místech je to opravdu znát, narážíte tam na různé exotické jídelny. Já jsem navštívil například jednu malou libanonskou a skvěle jsem se tam teda najedl, takže je patrné z toho, že opravdu ty komunity tam žijí svým, svým životem a udržují i vlastní, vlastní kultury a zároveň se, se hlásí k tomu Německu, k té německé státnosti, k německému občanství.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Zajímavé je, že tam také byla a myslím, že teď už není samozřejmě česká menšina nebo česká obec nebo jak by se to dalo nazvat.

Petr SLINTÁK, dokumentarista, publicista
--------------------
Přesně tak, ale to už je spíše historická kapitola. Skutečně na začátku 20. století tam někteří obyvatelé Berlína mluvili česky, byli to vlastně potomci českých protestantů, kteří tam odešli na začátku 18. století z českých zemí a tato česká čtvrť, tuším, že se to jmenovalo Böhmischdorf, tam na je, myslím, že jihu města opravdu existovala, ale dnes už je to historie, uzavřená kapitola. Na druhou stranu kapitola, která je zajímavá a o které moc nevíme.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Ano. Jak se nejlépe domluvit v Berlíně, samozřejmě kromě němčiny? Třeba s angličtinou je dobré se tam domluvit nebo ...

Petr SLINTÁK, dokumentarista, publicista
--------------------
Určitě bez problémů. Já se tam dorozumíval, teda německy moc neumím, takže byl jsem odkázán na tu angličtinu a v podstatě ti mladí lidé s tím nemají problém. Zase šel jsem po ulici, potkal jednoho staršího člověka a s ním jsem si popovídal trošku rusky, protože patrně pocházel z té východní, východní části a já teda ještě jsem ruštinu zažil, zažil na škole, takže nějaké základy jsem taky měl, takže se tam člověk opravdu setkává s tou historií a s těmi různými, různými vlivy na každém kroku.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
Děkuji. To byl Petr Slinták, dokumentarista a publicista, dlouholetý spolupracovník Českého rozhlasu. Hovořili jsme o Berlíně. Já vám přeji krásný den, mějte se hezky.

Petr SLINTÁK, dokumentarista, publicista
--------------------
Děkuju za pozvání, hezký den přeju.

Miroslav DITTRICH, moderátor
--------------------
A zítra bude v tomto čase jako každý pátek o prázdninách Výletní snídaně s Dvojkou. V Galerii Českého rozhlasu vás přivítá kolegyně Světlana Lavičková. Hezký den přeje Miroslav Dittrich.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.