Přepis: Jak to vidí David Švejnoha – 20. července

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech letního Jak to vidí přeje Zita Senková. Dnes se s námi o své zážitky a prožitky z cest podělí David Švejnoha. Dobrý den, vítejte.

David ŠVEJNOHA, cestovatel, fotograf, turista
--------------------
Já vás zdravím, dobrý den také.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste, pane Švejnoho, navštívil desítky zemí v Jižní Americe, samozřejmě také v Evropě, v Asii, v Africe. O sobě na vašem rodinném webu ale píšete, že nejste ani cestovatel, ani fotograf, nýbrž turista, který si koupil zrcadlovku.

Čtěte také

David ŠVEJNOHA, cestovatel, fotograf, turista
--------------------
No, to je přesně tak, jak to cítím, protože u mě jediný nebo ne jediní, ale největší cestovatelé je Zikmund, Hanzelka a pan Stingl, pan Plešinger, Šebesta a tak dále. To jsou prostě zvučná jména, a to jsou opravdoví cestovatelé. A v té konfrontaci David Švejnoha - cestovatel zní úplně úsměvně a zároveň fotograf, taky se to snažím trochu zjemnit, zjednodušit, nejsem člověk, který by fotografii vystudoval nebo se jí naplno umělecky věnoval. Takže zkrátka a dobře, já jsem člověk, který rád někam vyjíždí, a samozřejmě velice rád fotím, a tak to je. Takže cestovatel, fotograf je v mém kombinace se slovem David Švejnoha trošičku přehnané.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A ta zrcadlovka, tu používáte pořád?

David ŠVEJNOHA, cestovatel, fotograf, turista
--------------------
A tu samozřejmě používám pořád. Tak je to takový nejlepší, nejlepší fotoaparát, který se na cesty vždycky hodí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Posluchači budou mít možnost také seznámit se s několika vašimi snímky na webu Českého rozhlasu Dvojky. Čím to, pane Švejnoho, že vás vlastně, řekla bych, asi nejvíce baví mapování přírodních národů?

David ŠVEJNOHA, cestovatel, fotograf, turista
--------------------
Tak mě fascinuje bohužel taky taková ta dočasnost tady těchto národů, protože tím, jak tam cestujeme a jak to máme možnost nějakým způsobem nasát tady tu atmosféru a to, co vlastně vidíme, tak bohužel vnímáme to, že ty etnika zrovna nemají na růžích ustláno. A takový ten civilizační a moderní vliv je opravdu velice silný. A bohužel třeba když zmíníme Etiopii a takovou asi nejznámější etnickou oblast v údolí řeky Omo, tak tam v současné době už se tam vybudovala hydroelektrárna a tady ty etnika, nebo respektive ty skupiny, které tam žijí kolem této řeky, tak přijdou o vodu, a bohužel ten jejich život prostě to hrozně moc ovlivní. A já jsem měl možnost vnímat, jakým způsobem to dopadá. A jsou dva zásadní rozdíly. Když se koukneme třeba na Masaje, což jsou, což je nejznámější etnikum víceméně africké, tak ty to dotáhli do té fáze, že masajské bojovníky nyní můžete potkat tančit v nákupních centrech a můžete dokonce žít v těch jejich chýších. Oni vám samozřejmě tam budou nabízet ty svoje výrobky a, dejme tomu, na chvilku můžete žít jejich životy, samozřejmě za peníze. A to je samozřejmě zvláštní. Otázka, jestli je to dobře, nebo špatně, to je všechno diskutabilní, a jestli to je přirozené, nebo není, ale v každém případě je to zvláštní a takhle by to asi být nemělo. Ale na druhou stranu potom jsou zase etnika, jako jsou třeba Pigmejové v Ugandě, oni tedy nežijí jenom v Ugandě, ale bohužel tam jsme viděli něco velice smutného, a to je naopak zase skupina lidí, která bohužel tady ten vliv nezvládla, a v současné době se utápí, pardon, utápí v alkoholu. Takže ty vlivy na ty etnika jsou, jsou různorodé. A je otázka vždycky, jak se, jak se ti daní lidé, ta daná komunita s tím popere.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže udržet si tu identitu je pro ně v praxi hodně těžké?

David ŠVEJNOHA, cestovatel, fotograf, turista
--------------------
Je to těžké a je to čím dál těžší a těžší. Samozřejmě těch vlivů na ně, na ně je spousty. Ať už jsem říkal, ať už je to moderní doba, ať už jsou to misionáři, ale ať už je to samozřejmě i ten turistický ruch, jo, takže já nechci ukazovat prstem jenom na ty ostatní. Já samozřejmě jsem ne bohužel, ale dobrovolně jsem součástí také toho turistického ruchu, jezdím tam. A můžu říct, že sám v hlavě se s tím docela peru, protože si uvědomuju, že lidé jako já také určitou měrou přispívají tomu, že ta daná kultura je minimálně ovlivňována. Ale já jsem si to zase trošičku obhájil tím, že ty zkušenosti, zážitky, které já tam nabydu, tak je potom předávám třeba ve školách nebo popřípadě při nějakých přednáškách a rozhovorech, takže tady to je můj takový argument, ale uvědomuji si, že, že se také podílím na ovlivňování situace tady těchto etnik.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten turistický ruch vy, pane Švejnoho, vnímáte spíše jako přínos pro tyto národy, nebo jako minus?

David ŠVEJNOHA, cestovatel, fotograf, turista
--------------------
No, a to je přesně ta velká otázka, na kterou já nedokážu úplně odpovědět, jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Protože ten je to zdroj příjmů a na druhé straně zase může...

David ŠVEJNOHA, cestovatel, fotograf, turista
--------------------
Ono, ono zase na druhou stranu...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
...likvidovat tu kulturu.

David ŠVEJNOHA, cestovatel, fotograf, turista
--------------------
Tak, to sice může, ale zase na druhou stranu díky turistickému ruchu, tak v některých těch oblastech ti lidé si udržují ty své původní tradice. To znamená, že pokud to byli původní, já nevím, třeba košíkáři, tak ty košíky vyrábějí pořád, ale prodávají je těm turistům, jo. Než to když by, když by tam ti turisté nebyli, tak si myslím, že už by ani tady ty tradiční jakoby věci, že by postupně nějakým způsobem zanikaly, nicméně nedokážu odpovědět, jestli je to plus, nebo minus. Asi je to minus. Samozřejmě úplně ideální stav by byl ten, kdyby ty etnika nikdo neobjevil, protože začátek konce takových těch tradiční struktury toho, té dané komunity je ta, že je někdo objeví. To znamená, že se objeví letecké snímky někde v amazonských pralesech a teď tam první, kdo tam jede, tak to jsou nějací badatelé. Bohužel první, co se určitě stane, že se tam zavlečou civilizační choroby, na které oni nemají přirozenou imunitu. Pak tam je silný vliv misionářů, kteří opravdu velice tvrdě do toho jdou a ty lidi konvertují do toho většinového náboženství. No, a pak se tam samozřejmě začne jezdit, no, a taková ta třešnička nebo ta ošklivá třešnička na dortu je taková ta masová turistika, která opravdu to hodně, hodně ovlivňuje. Takže spíše je to asi minus. Úplně ideální by bylo, kdyby, kdyby je prostě nikdo neobtěžoval a nikdo nezjistil, že tam vlastně vůbec jsou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A za domorodými obyvateli se s Davidem Švejnohou vypravíme i po písničce.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte naladěný Český rozhlas Dvojku, letní Jak to vidí a postřehy cestovatele, fotografa a turisty Davida Švejnohy. Hovoříme o přírodních národech. Vy jste za nimi procestoval tři kontinenty. Jaká je vůbec situace těchto, řekla bych, menšinových etnik?

David ŠVEJNOHA, cestovatel, fotograf, turista
--------------------
Tak oni většinou žijí tak nějak bodově, bodově v těch daných kontinentech, takže když se koukneme třeba na tu Afriku, která v mém srdci je asi nejsilnější. My jsme tam začali jezdit jako na první kontinent a tam jsme se setkali vlastně úplně poprvé třeba s Křováky nebo Sany, potom jsme byli v Namibii u Himbů, a pak jsme navštívili velice zajímavou a v tomto směru velice známou oblast právě v té Etiopii. Tak to jsou většinou taková místa, kde tady tyto etnika ještě žijí a opravdu se snaží udržovat ty svoje původní tradice. A je pravda, že ještě v dnešní době je tam obrovský rozdíl mezi jejich životem a mezi tím naším životem. Takže ty tradice tam jsou. Ale jak jsem o tom mluvil předtím, velice rychle zanikají, ale to, co mě na tom právě fascinuje, je ten obrovský rozdíl. A ty tradice, které oni si stále drží, a to je pro nás něco fascinujícího. Potom samozřejmě my jsme navštívili nějaká etnika ještě v Asii. Tak asi nejzajímavější oblast jsme navštívili v Bangladéši na východě země. A teďko naše poslední cesta, která nedávno skončila, tak byla cesta do Barmy, kde jsme, kde jsme zase navštívili tři takové etnické oblasti lidí kmene Padaungu, které jsou známí třeba i z Thajska. To jsou, jsou ty ženy, které si vytahují krky těmi kovovými obručemi. Pak jsme tam navštívili kmen Enn, který je známý tím, že má černé zuby úplně. A potom ještě další, další etnika právě na hranicích s Bengálskem, a to jsou ženy, které mají rozsáhlé tetování v obličeji, což je, což je velice zvláštní a je to velice působivé. A potom jsem...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co to znamená?

David ŠVEJNOHA, cestovatel, fotograf, turista
--------------------
To tetování?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

David ŠVEJNOHA, cestovatel, fotograf, turista
--------------------
Tak my jsme se na to samozřejmě také ptali na ty důvody, proč si tady to dělají ty ženy, protože je to samozřejmě velice bolestivé. No, a důvod je ten, že v minulosti jezdili do těchto oblastí bohatí pánové a unášeli ženy. A tím, že samozřejmě to nebyla dobrá situace, tak oni se rozhodli, že ty ženy si začnou dělat tetování, aby se znelíbily těm mužům, který je víceméně unášeli, unášeli do vnitrozemí, takže to je ten důvod, proč si to tetování dělaj. A stejný důvod naopak třeba mají i kmen Mursi, jejichž ženy v Africe si dávají hliněné talířky do spodního rtu. Takže to je také to samé. Je to ten důvod, aby se zošklivily, aby vypadaly jinak a aby už nedocházelo k těm rozsáhlým únosům, které tam předtím, předtím byly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste, pane Švejnoho, hovořil o tom, že vlastně tyto národy si udržují svoje tradice, zvyky. Jaké hodnoty vyznávají?

David ŠVEJNOHA, cestovatel, fotograf, turista
--------------------
Přirozenost. Já nevím, jak to, jak to nazvat, ale tam když tam vlastně přijedete, tak zjistíte, že nepotřebujete vůbec nic. Máte nad sebou oblohu plnou hvězd, sedíte na kůžích u praskajícího ohně, a oni samozřejmě tam vidíte takovou tu přirozenou lásku mezi sebou, takové to, to, co mám takový ten pocit, že se v tom moderním světě trošičku vytrácí. U nás, když to jenom zjednoduším, tak u nás víceméně rodiče moc na děti čas nemají, že jo, protože se musí vydělávat a tak dále. Kdežto tam naopak všechno se to točí kolem té rodiny, všechno se to točí kolem té samotné existence toho člověka. Takže oni vlastně ty hodnoty jsou založené na té dané komunitě, na tom, aby přežili a na tom, aby byli šťastní, aby měli šťastný a krásný potomky, a aby si udrželi tu, tu svou identitu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak oni vidí, pane Švejnoho, svoji budoucnost?

David ŠVEJNOHA, cestovatel, fotograf, turista
--------------------
To je, to je taky hodně zajímavé. Zase záleží, nedá se to paušalizovat, záleží, kde se zrovna nacházíte. Ale co nás tam fascinovalo, tak právě v té oblasti řeky Omo ono totiž bohužel tahle oblast se docela nepěkně nazývá lidským safari. Je to prostě díky tomu, když přijedete do těch prvních vesnic, třeba samozřejmě těch nejznámějších Mursiů, tak se musíte postavit do fronty 15 nějakých Land Roverů, a dokonce jsou tam i lidé, kteří se jich natolik bojí nebo natolik je ignorují tady tyto lidi, že prostě jenom stáhnou okýnko a začnou cvakat, cvakat fotoaparáty, a oni samozřejmě za to chtějí peníze, jo. Tady to ať se nám to líbí, nebo ne, tak bohužel to tam takhle je a ta reakce ze strany těch etnik je samozřejmě logická. Nám by se taky nelíbilo, kdyby nás někdo, někdo fotil tady tímto stylem. Ale my to děláme trošičku jinak. My jsme si na této cestě dali záležet a zjednodušeně jeli jsme dál, zkrátka a dobře, vzali jsme si velké zásoby nafty, velké zásoby pitné vody a jeli jsme do těch odlehlejších oblastí. A musím říct, že za tu dobu třech týdnů, co jsme v těch vesnicích strávili, tak, tak jsme nepotkali jediné auto s turisty, což byla ta obrovská přidaná hodnota. A najednou nejvíce o tom etniku samozřejmě zjistíte, když tam jste nějaký čas. My jsme tam byli tři týdny v těch vesnicích, což je samozřejmě velice krátká doba. Ale za tu dobu oni dokážou zjistit nebo dáváte jim najevo, že tam prostě nejste akorát ten parazit, který loví ty snímky a ignoruje je, ale jakmile si tam s nima sednete k tomu ohni a hrajete si s těma jejich dětma a povídáte si, protože my jsme všude měli překladatele, tak si s nima povídáte, učíte se počítat. Oni se ptají na ten život náš, protože samozřejmě oni mají povědomí o tom "moderním" světě. A my se ptáme na to, tak to je, tak to je něco, co je velice fascinující, a jak oni to vidí. Fascinovalo nás to, že si uvědomují tu svoji přidanou hodnotu a že by dokonce nechtěli žít tak, jak chceme my. Což je docela zvláštní, protože většinou při cestách se setkáváme s tím, že všichni chtějí žít tím "moderním" stylem života. Ale tady tyto kmeny v té Africe si uvědomují, že ještě stále mají, mají to obrovské bohatství ve formě toho přirozeného života a nechtěly by žít jako my.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak pohlížejí na ty třeba evropské vetřelce, kteří přiletí s fotoaparátem a na který mimochodem, co jsem četla právě na vašem webu, se nedívají vždycky nejlépe vůbec na focení jako takové fotografování.

David ŠVEJNOHA, cestovatel, fotograf, turista
--------------------
Tak ono záleží, zase, je to celé o tom přístupu, jo, nemůžete prostě přijít k někomu a strčit mu půlmetrový objektiv do obličeje a začít fotit. Ta reakce je samozřejmě logická. Buďto, buďto dostanete po papuli, jak se říká, což tam velice dobře hrozí, anebo ti lidé se prostě postaví a můžete si vyfotit pasovou fotku, což je samozřejmě taky nepřirozené. Takže ideální stav je ten, když opravdu si necháte delší čas na tu vesnici a první den, první dva dny ten fotoaparát vůbec nevytahovat, ale prostě bavit se s nima, zjišťovat, jít s nima na tu pastvu, hrát si s těma dětma, jít, dejme tomu, se podívat do té chýše, přijmout to pozvání a začít tam s nima žít. A oni poznají, že najednou jste někdo jiný, že jste prostě člověk, který se opravdu zajímá o tu svoji identitu, a najednou oni velice hrdě vám začnou popisovat, začnou ukazovat ten svůj způsob života. A potom už ten foťák samozřejmě můžete vytáhnout a už to focení je úplně jiné a ten přístup taky. Takže jim samozřejmě vadí to, že tam někdo přijde a během první sekundy je začne fotografovat, protože musíme si uvědomit, že jsou to také lidé, takže jim to samozřejmě vadí a oni si to uvědomujou, že tam, že víceméně se stávají lidským safari a samozřejmě jim to vadí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak složité, nebo snadné, nevím, je stát se alespoň na pár dní členem té komunity toho kmene?

David ŠVEJNOHA, cestovatel, fotograf, turista
--------------------
Tak naše zkušenost je taková, že u těch afrických kmenů je to jednodušší, a opravdu to je vždycky moje taková rada, jakým způsobem se dostat do té komunity, je vždycky přes ty děti, jo, protože jakmile oni zjistí, že se chováte hezky k těm dětem, a není to o tom jim rozdávat nějaké bonbony, to my víceméně moc ani neděláme, ale spíše zase jde o ten, o ten přístup, kdy prostě samozřejmě ty děti si vás všimnou, okamžitě za vámi, za vámi běží. A teď vy si s nimi hrajete, bavíte a teď ta maminka vidí, jak si hrajete s těmi dětmi, takže vidí, že, že jste dobrý člověk, a tak v té, v těch...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přes srdce tedy vede cesta.

David ŠVEJNOHA, cestovatel, fotograf, turista
--------------------
Tak, přes srdce. My to vždycky děláme přes srdce. Ale něco třeba jiného a daleko méně přístupní lidé jsou právě v Jižní Americe ať už třeba etnika, která jsme navštívili ve Venezuele, popřípadě v Ekvádoru v Národním parku Yasuni, tak tam to trvá o něco déle. Oni jsou nedůvěřiví a dávají vám tam dost značně najevo, že vás tam prostě nechtějí, což já to samozřejmě chápu. A tam je to, tam je to daleko těžší. Takže tam zase musíte nejdřív se jít teda pobavit s tím, dá se říct, šéfem nebo náčelníkem té vesnice nebo jak to nazvat, a ten vás tam musí pustit a tam teda rozhodně já osobně bych nedoporučoval ten fotoaparát vytahovat dřív než, než později.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Domorodé národy očima Davida Švejnohy.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Společnost vám dělá cestovatelské Jak to vidí a jeho host, cestovatel, fotograf a turista se zrcadlovkou David Švejnoha. Díky vám se seznamujeme s tradicemi a zvyky některých domorodých původních kmenů a etnik, které jste měl možnost poznat. Nevím, o barvě ještě bychom mohli třeba pár slov, protože tam jste narazil na několik animistických, na animisty.

David ŠVEJNOHA, cestovatel, fotograf, turista
--------------------
No, tak animismus, tak to je víceméně takový ten termín na takové to původní náboženství. Není to samozřejmě jednotné náboženství, ale je to víceméně všechny tady tyto etnika nebo ty vesnice, tak mají spousty různých duchů a bohů a dělají různé obětní a obřadní ceremoniály a různé iniciační rituály. Takže o tom je ten animismus. A co se týká, co se týká té Barmy, tak asi takové nejsilnější zážitky jsme měli právě od kmene Enn, které oni nejsou moc známí víceméně, občas se objeví nějaké fotografie na internetu. Ono totiž cestování v Barmě to nyní všem doporučuji, protože v současné době se otevřely další oblasti. Ono do Barmy se jezdilo už kdysi dávno, jezdí se tam pořád, akorát že tam, se tam vždycky navštěvovaly takové ty klasické oblasti, jako je Mandalaj a jezero Inle. Ale nyní už se objevily a zpřístupnily i takové ty okrajové oblasti, kde žijí právě tato etnika. Takže tam se ještě dá zažít opravdu taková ta autentická podoba toho. No, a tam třeba u toho kmene Enn my jsme se jich samozřejmě ptali, proč mají ty zuby černé, protože vypadá to velice zvláštně. Oni se usmějí a mají současně i s dásněma úplně uhlově černé zuby. A ten překladatel nám to vysvětlil tak, že oni to vnímají tak, že oni mají černé zuby, to znamená, že mají bílou duši. Je to takový ten kontrast. A potom když se koukneme zase naopak na druhou stranu Barmy, tak u těch tetovaných žen kmene Munn a Dai, tak tam jsme si všimli, to byl kult lebek, dá se říct. Takže oni když byla nějaká úroda, dožínky a tak dále, tak vždycky obětovali nějaké zvíře s tím, že to probíhalo tak, že to zvíře vlastně podřízli, to zvíře vykrvácelo. Tu krev obětovali té zemi, potom vzali vnitřnosti těch zvířat, dali je na takové obětní stolce, a to zase, to zase děkovali jakoby přírodě, a to jídlo, a to maso samozřejmě snědli. Takže vy když jste přišli potom do té vesnice nebo oni to nebyly vesnice, to byly spíše takové osady zapadlé v tom lese, tak najednou jste, jste viděla ty obrovské chýše a po celém obvodu byly lebky těch obětovaných zvířat a do toho ještě oni tam neměli komíny a uvnitř měli samozřejmě ohniště, takže celý ten dým prostupoval tou, tou střechou, takže to vypadalo úplně magicky, tajemně a tam opravdu, jak se říká, tam nám spadla čelist a tam my jsme ani nedutali, jenom jsme nasávali tady tu atmosféru, protože něco takového jsme ještě nespatřili. Takže to je opravdu velice, velice zajímavá a zatím taková, dá se říct, nenalezená oblast.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
K čemu vás, pane Švejnoho, tato setkání s těmi domorodými kmeny inspirovalo?

David ŠVEJNOHA, cestovatel, fotograf, turista
--------------------
Víceméně já se nad tím hodně zamýšlím. Ten jejich přístup k životu, jo. Když si tam člověk, když si sedne s nimi do tý chýše, tak si uvědomuje, jak se žije tady. Já si samozřejmě vůbec nestěžuju, já mám rád Českou republiku, jsem rád, že jsem se narodil právě tady, protože si uvědomuju tím, jak cestuji, tak vidím, že ty životní podmínky nejsou všude růžové. Ale když si člověk vezme tady ten styl života, je to takový ten neustálý koloběh, kdy člověk musí vydělávat na to, aby mohl bydlet, aby mohl fungovat...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A cestovat taky.

David ŠVEJNOHA, cestovatel, fotograf, turista
--------------------
A vlastně i cestovat a budovat tu rodinu a jít nějakým způsobem dál, kdežto tam oni si více váží toho přirozeného způsobu života, více jsou spojeni s tou přírodou. A já tam si prostě uvědomuju, že úplně zapomínají tady u nás lidi občas dávat tomu životu nějaký duchovnější rozměr. Kdežto tam naopak je to, je to celé o tom, takže mě to tam vždycky hrozně, jak se říká, nakope energií a snažím se vždycky po příjezdu něco, něco změnit. Nicméně se to samozřejmě nedaří, protože zase člověk zajede do toho rozjetého vlaku a do toho koloběhu a potom už přemýšlíme, kam zase jet dál. Takže ono v dnešních podmínkách toho našeho světa žít tím původním stylem života v tou součinností s přírodou je velice těžké. Takže ale víceméně mě to, mě to inspiruje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kam vás to táhne ještě, který kmen nebo oblast byste rád poznal?

David ŠVEJNOHA, cestovatel, fotograf, turista
--------------------
Tak jsou ještě samozřejmě místa, kde jsme nebyli. Velice, velice mě fascinuje oblast Arunáčalpradéše, což je, což je Indie, říká se tomu Zakázaná Indie, a tam žijí Nágové nebo Nagaland ještě a žijí tam Apataniové, což je kmen velice zvláštní tím, že oni si vkládají hliněné talíře do, do nosu, Papua-Nová Guinea, samozřejmě Afrika, v Africe je spousta kmenů, Angola, Niger, kam se dá ještě jet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak ať se vám to podaří. David Švejnoha. Já vám moc děkuji za rozhovor a přeji hezké léto.

David ŠVEJNOHA, cestovatel, fotograf, turista
--------------------
Já vám taky děkuji a na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou. Zítra bude mým hostem v pořadu Lenka Klicperová. Dobrý den všem přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.