Přepis: Jak to vidí Pavel Kosatík – 3. září

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech "Jak to vidí..." přeje Zita Senková. Dnešním hostem je spisovatel Pavel Kosatík, dobrý den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se vyznat v pravopisu a jak se orientovat v současném dění, ve kterém skloňujeme migraci, Islámský stát, Grexit či Brexit? Pokusíme se najít odpovědi. Začněme ale, pane Kosatíku, vzpomínkou na 3 lidi, kteří nás v uplynulých měsících opustili. Jsou to 3 lidé, ke kterým vy jste měl blízko, že?

Čtěte také

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, já jsem to navrhl. My jsme se už dlouho totiž neviděli vlastně o prázdninách, ale ..., včetně června, tak to letošní léto bylo takové po různých stránkách složité, no a ti 3 lidi, který bych rád připomenul, určitě na prvním místě teda Ludvíka Vaculíka, který odešel hned na začátku června. To já asi ani i v dalších pořadech tedy nevynechám žádné příležitosti, kdy si na něj vzpomenu. Těch příležitostí bude spousta, protože on ve veřejném prostoru, ve veřejném myšlení ovlivnil kdeco a člověk zjišťuje, že je nepřekročitelný v lecčems. To, já, pro mě byl strašně důležitý osobně v tom, že on mně pomohl ustavovat takovou nějakou představu, jak má vypadat skutečná osobní svoboda člověka a to nejenom teda v těch historičtějších dobách, kdy vytvářel ty svoje nejslavnější petice, ať už v roce 68 anebo v letech pozdějších, ale on to hlavně promýšlel po tom roce 89, i třeba v té době, kdy už nechtěl do politiky, tak on si hodně dával záležet na tom, aby zůstával svobodnej i třeba ve vztahu k čtenářům. To je taková možná pro někoho ne snadno představitelná věc, protože to, to může vypadat, že když někdo něco rád čte, takže ten dotyčnej z toho má radost, což má. To jako spisovatelé nejsou většinou skety, ale, ale, že, že to nemusí být ..., víte, on tam rozlišoval, on si tak maličko jako dělal legraci z těch čtenářů, kterým říkal: "No, vy si vlastně vážíte nejvíc svýho názoru na mě ..." a tak jako hezky něžně, mnohem něžněji a v kontextu na rozdíl ode mě teď o tom mluvil, že, že vlastně tak ne každé uctívání je ne takové to zase svobodné, jo, prostě to na bázi "já pán - ty pán", ale že ..., no, tak třeba tohle to on objevil, no. Pak na něm bylo krásný, že on, ačkoli mohl v různých dobách aspirovat do politických funkcí, tak to nikdy neudělal. Tím neříkám, že politika v principu je ošklivá věc, kam se nemá chodit. S tímto klišé tady nehodlám nikoho obtěžovat, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vás lákala někdy, nebo láká právě teď?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ne, mě nelákala, ale to je zas něco úplně jinýho, to je z jinejch příčin. Jako každej má asi ... a jenom říkám, že z principu to určitě není odpudivá věc, jak by někdo třeba zjednodušeně mohl tvrdit, no a on si tam našel už vlastně v tom 68. roce, kdy mu nějaký funkce začali navrhovat poprvé, tak on si tam našel takovej prostor prostě, aby ho to nepokoušelo. On v tý tvorbě se nalezl a tam se uskutečňoval a myslím si, že tam vykonal mnohem víc věcí, než by on se svou drsnou povahou v jakékoli funkci na jakékoli stálé židli někde v kanceláři možná vykonal.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říkal jste, pane Kosatíku, že vás Ludvík Vaculík nějak ovlivnil, nebo měl prostě nějaký vliv, co se týče té osobní svobody. Čím je pro vás, nebo s čím vy si spojujete tento pojem, tento stav?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já jsem, já jsem, já jsem byl šťastnej, že jsem ho mohl poznávat. Já jsem kdysi psal knížku s jeho paní, knižní rozhovor a netrvalo to dlouho, tak asi 2 měsíce, jedno léto jsme to dělali, ale poměrně intenzivně a chodil jsem k nim teda domů, jak do Dobřichovic, tak do toho bytu ve Veletržní ulici, do toho pražskýho a zjistil jsem, že oni to vlastně všechno dělají spolu, i když to tak nevypadá, tak bylo to daný z logicky, z logiky věci, že když jsme vedli biografický rozhovor, tak tam se řada věcí týkala jeho a jeho to zajímalo a já jsem se ..., napřed jsem byl takovej, preventivně jsem chránil projekt, tak jsem si říkal, tak aby, aby nám z toho nevzniklo nějaké kolektivní dílo ve špatném smyslu, ale vzniklo kolektivní dílo spíš v dobrým slova smyslu. Bylo to, je tam spousta úsměvnejch momentů a doufám, že na to ještě dlouho nezapomenu, víte, takový to, jak se ti dva začnou přít o ten život, jak to doopravdy bylo a strašně hezky, a pak se třeba i kvůli tomu pohádaj, ale hezky jako, pohádaj se jako lidi, kteří už 50 let spolu umějí mluvit. Takže i když to třeba ostřeji může v některé vteřině, v některém okamžiku vypadat, tak nehrozí nebezpečí, no, tak to se mi líbilo. A utekl jsem z otázky nepochybně. Ta svoboda?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ne, myslím, že tak částečně.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, podívejte, on, on z něho šel strach. Já jsem se ho taky docela dlouho bál, ještě i v těch ..., na začátku 90. let on si držel auru, ale on věděl, proč to dělá. On taky tím tak jako selektoval lidi, kdo, kdo tu jeho hranici překročil, kdo na tu příď ledoborce jeho řítícího se ledovou tříští vyskočil, no, tak, tak toho on tam pak už přijal a byl teda, což mě překvapilo, on byl velmi věrnej a jak jsem pochopil z dob, kdy jsem ho teda ještě dávno neznal, to znamená z dob normalizačních, tak byl věrnej i lidem, kteří se k němu třeba vždycky nezachovali úplně skvěle, nebo kteří se s ním dokonce i názorově rozešli. Věrnej v tom smyslu, že třeba se, dejme tomu, přestali spolu chodit se s rodinama navštěvovat doma, ale neřekl o něm nikdy špatnýho slova. To mě u nějak překvapilo, protože někdy býval prezentován jako takovej starozákonní hromovládce, téměř s kyjem v ruce, takovej Zeus nebo Mojžíš nebo něco na ten ..., že jo, tak on, on měl tu, typově tak vypadal. Já nechci si z něj dělat legraci, v žádným případě a tak a ono to klamalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak ta osobní svoboda? Teď jsme to ...

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No a on s tou svobodou a s touhle tou něhou k těm kamarádům, on, on tím byl takovej, on byl ten, on byl to dobro schovaný v té hromovládnosti. To se mi líbilo, jak tím tělem klamal.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A pro vás, s čím vy si spojujete pocit osobní svobody, nebo čím je pro vás?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To je těžká otázka, strašně široká a já určitě zase špatně na ni odpovím. Mně naskočeji vždycky obrazy volnosti v přírodě, ale to, to je asi ..., víte, víte, já si to musím umět představit na základě nějaký metafory, a pak jsem schopen to prožít jako, jako fyzickej stav nebo jako pocit. Já mám myšlení přes obrazy - vždycky ve všem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Druhou osobností, kterou byste rád, o které byste se rád zmínil - kytarista ...

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Kterou bych ..., kytarista a rocker Ota Petřina, čili osobnost generačně i kulturně někde úplně jinde. Ten zemřel, jestli se nepletu, někdy v první polovině července, to teď ale z hlavy nevím, to jsem byl dokonce v cizině, zachytil jsem to, až když jsem se vrátil. A zase to je spíš osobní vzpomínka. Víte, já jsem vyrůstal, nebo my, můžu-li mluvit za generaci nebo její část, už v tý normalizaci, to znamená v době, kdy třeba dlouhý vlasy a opět svoboda jimi symbolizovaná nebo s nimi spojená, nejenom, že už nefrčely, ale místo nich frčely kampaně, to si pamatuju z dětství. Jmenoval se to třeba "Máš-li dlouhý vlas, nechoď mezi nás" a vím, že to občas v nějakejch pořadech, který si dělaj legraci z komunismus, takže připomínají i tehdejší televizní šoty, který fakt vypadaj příšerně. Tam nějaký svazáci s nůžkama poskakujou okolo jinejch svazáků s parukou a zastřihují jim ty paruky, ale já, já jsem něco takovýho u starších kluků zažíval. No, my už jsme do těch vyloženě dlouhejch vlasů tak nedošli. Já jsem to měl tak maximálně po límec a vždycky, když to tam dorostlo, tak přijel strýc Gustav z Moravy a začal mě peskovat a prosadil u mých rodičů ..., no, ale byli jsme v roce 75 jako děti na Spartakiádě 14 dní, strašný kvanta dětí z celý republiky, se kterýma v tý Praze neměli co dělat a tak většinou nás, ty starší kluky, navodili do tehdejší "Juldy Fuldy", do Parku kultury a oddechu, kde koncertovala tehdejší skupina Václava Neckáře, skupina Bacily a v týhle tý skupině byli vlasatí, myslím si, úplně všichni - Jindřich Vobořil a ten ..., ale úplně nejdelší vlasy měl kytarista Petřina. A to bylo, to bylo něco ..., nevím, jestli v těch 13, 14 letech jsem byl schopnej vnímat už tu dobrou hudbu, protože tehdy už se rodilo to jejich nejlepší dvojalbum Planetárium, naprosto kultovní deska té doby a tak, ale já jsem tam chodil na ty vlasy, já vím, že jsem tam chodil pak už možná sám nebo jenom pár kluků. Jako bylo to vždycky plný, protože tam děti z Pelhřimova s dětmi ze Sušice se, se promísily, ale my z těch Boskovic jsme, jako pár nás tam chodilo kvůli těm vlasům každej den. Takže pro mě Spartakiáda, já si z toho stadionu nepamatuju nic, ale pamatuju si, jak Petřina hraje Kosmické děti a bylo to pro mě strašně důle..., to asi dneska je to vlastně možná nesdělitelný, že když člověk slyšel zahrát akord na kytaru, která je zapojená v pořádně silný elektrický šňůře někde na hodně voltů a když ten člověk ještě zaujal při tom náležitý postoj, tak bylo, tak chuť do života na 14 dnů dopředu byla obstarána.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co byste řekl, pane Kosatíku, co je dnes, nebo případně i kdo symbolem mladých lidí, jejich vzorem?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
V tom je to dneska myslím, řekl bych mnohem lepší, že to není na jednom člověku. Jak, jak ten výběr ..., jako když mluvíte s kýmkoli, včetně dětí v naší rodině, včetně synáčků a tak, tak každýmu se líbí něco jinýho. Někdy je jako módní před pár lety, já nevím, kapela Nightwork, tak se všichni češou jako Vojta Dyk, nebo pak je zas oblíbená ta zpěvačka, která se neoblíká, teď nemůžu přijít na jméno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Těch bude víc.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Cyrus nějak ..., no, ano, tam vzniká nepřehledná situace, ale tam vždycky, dneska už je to vlastně konglomerát, kde ten zpěv tvoří spíš podmnožinu toho, té vizáže, toho, jak se ten člověk pohybuje, jak vystupuje v médiích a tak. Takže těch, těch vlivů je tam spousta, ale tak to je určitě dobře, no. To asi bylo trošku zoufalý, když jsme vždycky měli jenom jednoho, dva.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přidáme ještě do třetice, jak jsme avizovali, vzpomínku na nakladatele Ladislava Horáčka.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, to je, to byl, to asi posluchači budou, to jméno opět znát. To byl zakladatel nakladatelství Paseka. Já jsem ho teda shodou okolností poznal už těsně před revolucí, kdy on začínal v jiném nakladatelství ve středočeském, nebo možná někde i předtím, to jsem nevěděl, a pak teda velmi rychle v tom 90. roce jako vůbec první nebo spolu s Ivem Železným jako jeden z prvních nakladatelů velmi rychle vyprodukoval ..., byl to prostě průkopník samostatného podnikání, a protože tehdy ještě lidi hodně četli knížky, tak vnímali to, co dělá Horáček, i lidi, nejenom knihomolové, ale i lidi z jiných oborů. Prostě ti první knižní podnikatelé, jako jsem zmínil třeba toho Iva, tak byl opravdu takový, tak to docela švihalo, odsejpalo, to jejich vydávání v těch prvních letech popřevratových, takže si myslím, že možná inspirovali i leckoho, kdo třeba mohl tehdy rozjíždět podnikání v litině, dejme tomu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Řekl byste, pane Kosatíku, že je u nás v posledních letech možné, kdybych to srovnali s tou polistopadovou dobou, nějaká specifická knižní kultura nebo atmosféra? O čem se třeba za 50, 100 let řekne: Ano, tak v těch 20. letech, trošku nás posunu v čase, 21. století bylo to a to v Čechách jaksi ...

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Chacha, tak to samozřejmě jako insider této doby, to je to poslední, co bych tušil, co za 50 let se řekne, a to jsou vždycky ty nejkomičtější ty, ty představy, že jo. Víte, jak si lidi ped 100 lety představovali současnost. Všude budou balóny, všude budou vzducholodě, protože tehdy byly taky, tak si mysleli, že jich bude víc a to že bude jedinej rozdíl. To, v čem se to všechno promění, já, já doufá, že se bude číst dál, to zatím tak bylo vždycky, tak proto si těžko představím, že by to třeba bylo nějak úplně zredukováno, ale patrně už to bude nejenom bez hmotných nosičů, ale asi už i bez těch virtuálních a bude se to číst na nějakých obrazovkách, který budeme mít přímo v hlavě, přímo v mozku. Budeme to číst, tak jako hypnotizér čte myšlenky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba to bude povzdech nad tím, jaký chaos tady byl v psaní velkých písmen.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To, no, chaos v psaní velkých písmen, to je ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vyznáte se v tom?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Nemůžu říct. Já jsem třeba minulý týden jsem ..., nebo předminulý, minulý týden to, myslím, bylo, když zveřejnili, že tedy Ústav pro jazyk český plánuje s tím něco dělat, tak připomněli, že vlastně poslední reforma pravopisu, který se týkal hlavně velkých písmen, také interpunkce, ale myslím, že hlavně tohoto, to bylo v roce 93. Tehdy se mi zdá, že ještě Saša Stich, Alexandr Stich, velký český jazykovědec, kolem toho dost vystupoval a polemicky i některé věci hájil. Já ... zrovna uvedli příklad, který mě vždycky trošku zvedal tlak nebo horečku vháněl do tváří, to Divadlo Na zábradlí, protože když jsem to dával do nějakýho textu, tak vím, že jsem si vždycky s takovým určitým vnitř..., s takovou vnitřní úlevou řekl, že tam určitě někde sedí korektor a že na to nejsem sám a že je to dobře. Ale pak, že jo, to "Divadlo Na Zábradlí", to je právě jedno z těch mnoha chytaček, těch pastiček.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak schválně, jak se to píše?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, pokud si to dobře pamatuju, tak všechno velký a odvozuje se to od toho, ale teď to možná teda spletu, ale jestli jsem si to dobře zapamatoval, tak "Zábradlí" je místní pojem, na tom "Zábradlí" ..., takže je důvodu k tomu, aby se psalo velké "Z", tam nejde o to, že by někde dělníci před týdnem ... přivařili nějaký kus železa, ale to byl dlouhověký místní středověký název. Na tom "Zábradlí" skutečně se něco nachází, takže ten místní název, včetně toho "N" si říká o to velký písmeno, no a "Divadlo" je název divadla, takže všechna 3 písmena velká bych teď navrhoval. Je to dobře, nebo špatně?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jazykový koutek, co já jsem našla "divadlo" malé "Na Zábradlí" velké, ovšem "Divadlo Bez zábradlí", tam je to opačně.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, ale to je, to je právě ta ..., ten cizinec, když pochopí tu první část, tak si pak suverénně napochoduje do "Divadla Bez zábradlí" a tam sám sebe zkoupe, ale opět to má logiku, ale musí se člověk vyznat v dějinách českého divadla. To, to "Divadlo Bez zábradlí" je pouze jakoby parafrází nebo reakcí na to divadlo první, takže tam není ani řeč o nějakém místě jako v tom předchozím případě, je to prostě jenom variace toho předchozího a ta ..., no, ale z toho, jak si tady dlouho teď povídáme o tom jednom příkladu, je jasný, že pro cizince to asi není a asi ani ne pro 10letý nebo kolikátý ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pro nás.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, je to ..., ale zase, víte, v tom jazyce musí takový věci být, no, teď jde o to, když se to splete, tak jak strašně přísnej přijde trest. To je podstata věci a možná teda, že by se mohlo, ale ono se to připouští a já nevím, jestli v těch školách za to ty děti kacířujou, ale taky to často bývalo tak i v jiných pravopisných piškuntáliích, že teda, že byla, že byl připuštěn určitý vnitřní prostor, že, že ..., já si myslím, že je důležitý, aby lidi o tom jazyce hlavně přemýšleli a věděli proč a aby neodflákli tu práci, a to, že je možná důležitější, než aby se všichni nadrilovali nějakou jedinou shora stanovenou podobou. Tak já teď nevím, co, jakou přesně míru chaosu tady prosazuju, ale jenom bych si přál, aby ty, ty nový změny, který oni odhlasují, aby nebyly ještě komplikovanější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste hovořil, pane Kosatíku, o nakladateli Ladislavu Horáčkovi, tak ten mimo jiné tvrdil, že nelze pochopit současnost bez snahy vyznat se v minulosti. Jak se vyznáme v minulosti, abychom pochopili tu přítomnost a vyznali se v tom dnešku?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Přemýšlím, kde to řekl. Nevzpomenu si ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V jednom z rozhovorů.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, jo, tak to je jasný, to je, to vidíme všude, prostě já vidím, že moje ruka, pamatuju si, že vypadá jinak, než vypadala před 20 lety a že je v ní poschováváno, co, co jsem od tý doby zažil a když na to zapomenu, tak nebudu rozumět tý svý ruce a tak je to na všem, co tady vidím ..., prostě všechno má v sobě psanou svou historii a jenom v té současné momentální jevové podoby nemůžeme porozumět té, té podstatě. Vždycky je to v tom celém vývoji, tak proto se lidi zajímají o dějiny. Taky doufají, že teda, když tam odkryjou ten, ten kontext, to, že cosi pokračovalo, nějak navazovalo, takže třeba nebudou opakovat aspoň některý chyby, že se, že se někdo, jsou lidi poučitelní, jsou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou. Vy jste právě listoval v různých dějinách několika zemí, nebo různých zemí a zjistil jste, že jsou příliš krvavé.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No ..., mě to, v souvislosti s tou uprchlickou krizí, tak mě zajímá, uvědomil jsem si, že nevím toho moc o jednotlivých malých státech, malých národních společnostech, o tom, jak se ..., jako člověk byl v Norsku, ale jako turista a přečetl si o tom všechno možný, ale že vlastně nevím o tom, jak ta společnost se utvářela, jak si ustanovovala svoje vnitřní vazby, protože Norové, jak víme, tak drží docela dost pohromadě. Oni tam vytvořili velmi specifickou, původně selskou, dnes už úplně jinou kulturu, která je velmi silně provázaná a v podstatě, kdybychom byli závistivým národem, tak tady by bylo co závidět. Pak jsou zase jiný společnosti kompaktní jinak, jako namátkou mě napadají třeba Dánové nebo ..., ale i Maďaři, kteří tu kompaktnost, to, že tu solidárnost ke svým menšinám osvědčili v minulosti třeba tím, že, já nevím, je známá historie, jak Dánové za 2. světové války zachránili svoje Židy. Prostě, když nastala okupace a bylo jasný, co se Židům asi povede, jak se Židům zřejmě povede, když nacisti přijdou do Dánska, tak oni je přeplavili do tehdy neutrálního Švédska a zachránili je. A víme, že i v tom Maďarsku, kde se to nepovedlo takhle dokonale bezezbytku, takže různí lidé, nebylo jich asi moc, ale nebyli to zase nějací jednotlivci jenom, byla to v podstatě společenská vrstva, tak se zasloužili o to, aby tato menšina nedopadla špatně. Čili tím chci říct, že různé jiné malé národní společnosti mají v sobě blokovací mechanismy, který nedovolí, aby se tomu, kdo je na tom špatně, přihodila zvěrstva. No a pak zas člověk čte, no, a když jsem ti to tak porovnával ty maličký země, tak pak zas třeba jsem měl v ruce dějiny Bulharska od velmi milého autora Jana Rychlíka, kterej, kterýmu závidím erudici, nemám ji a kterej velmi dobře píše a teď on ... bez vlastní viny, jsem, jsem četl ty jeho dějiny o zemi, kde jsem ještě navíc nikdy nebyl a teď jsem si uvědomil, jaká je to strašná nuda, že on za to nemůže a říkal jsem si, jak je to možný a pochopil jsem, čím to je. Tisíc nebo tisíc pět set a v knize tedy 100 nebo 150 stran nepřetržitého a nepřehledného vraždění všech proti všem - Thrákové, Thrákové, Turci, Slovani, ty národy už dneska mnohé neexistují, ty říše dávno vyvrácené, všechny zanikly a tak ... uvědomil jsem si z toho, že..., a teď tady, teď bych nechtěl být za levnýho optimistu, ale pak jsem si uvědomil, jak ta, jak ta krev tekla vždycky a jak přece jenom ta dnešní doba, kdy jsme všichni nervozní z těch mediálních tlaků a z těch informací neregulovanejch, o kterých nevíme, co si pomyslet, tady to lítá ze všech stran bez hierarchie, tak jak přece jenom navzdory všemu je to o něčem úplně jiným. Že tehdy ti lidi museli být plní fatalismu, poněvadž říkám, ta zkáza, nejenom verbální, ale ta, ta reálná, ta přicházela neustále ze všech stran a nevím, jestli proti tomu byla nějaká obrana.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdy byla Evropa vlastně naposledy v tak složité a nebezpečné situaci?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak asi to byly ty války z tak řečené světové, ale jako ... no, tak v těch novějších staletích se to přece jenom takový to, to brachiální násilí, tak se shlukovalo do těch, do těch pojmenovatelných časových celků, kterým říkáme války, ale, ale, já nevím, když čtete o dobývání Říma, tak to se nedá zredukovat do nějakýho časovýho období. To je a tam, to je mimochodem zvláštní proces. Lidi si to často vybavujou, jako že teda Barbaři jednoho dne přišli a všechno rozbili a že ti Římané se jim bránili a že se jim ta obrana nepodařila, ale když se v tom člověk, trošku víc se do toho začne dostávat, tak si samozřejmě uvědomí, že to byl proces, který trvá po staletí a kde bylo velmi mnoho různých proudů a hlavně, což je překvapení, velmi mnoho vstřícných pohybů těch Římanů, kteří, což nemusí, a tím nechci tady navozovat nějaký dojem prudké aktuálnosti s čímkoli, co se děje dnes, jenom to říkám jako zajímavost, ale že, že pro mnohé z těch obyvatel těch původních říší bylo velmi zajímavý a dobrý se s těmi novými kulturami sbližovat. Říkám to jenom proto, že si to někdo představuje jako jednosměrnej jednoduchej proces násilí versus kultura, která ničí antické památky, ale tehdy to bylo úplně, byl to úplně jiný proces, než to, co dneska probíhá, já nevím, v Sýrii.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vy se, pane Kosatíku, orientujete v záplavě těch zpráv, které jsou?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Strašně špatně, strašně špatně. Včera zrovna s kamarádem jsme si říkali, že se vracíme trošku do pravěku, že základním naším informačním zdrojem je, že se snažím u dobrých přátel, které znám a jejichž názorový svět jim je znám, tak se jich snažím ptát, čemu oni věří, podle čeho se oni orientujou a to mně dělá takovou nějakou názorovou síť, na kterou pak já navěšuju všechno další. Ale kdybych těchhle těch pár lidí, který dlouho znám a kterým věřím, kdybych je neměl, tak bych se z toho, co je v médiích, asi zbláznil, poněvadž z toho bych žádnou tu hierarchii nevyvodil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak ještě zakončeme nějakou událostí, ideálně kulturní, která vám udělala radost v poslední době?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, to je ta cena pro pana režiséra Dušana Pařízka v Německu, no. Za jakou je to hru, to vy si budete pamatovat možná líp.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Wolfram Lotz Směšná temnota.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, já nebudu předstírat, že tu hru znám. Já jsem jenom zachytil před pár dny v novinách, že je to teda inscenace vídeňského Burgtheateru a německo-rakouská kritika označila tuto inscenaci donedávna pražské režiséra jako inscenací roku, což je fakt něco, to je senzace, to je prostě ... v německém divadle je velká režisérská konkurence, jsou to ta jména, která znají, já nevím, návštěvníci festivalu německého divadla, pokud na ty podzimní akce v Praze chodí a teď se tady prosadil člověk, který donedávna vedl pražské Divadlo Komedie a teď to říkám bez pocitu nějaké ponuré satisfakce, ale on opravdu s tím svým týmem z té komedie, on tam byl ukončen takovým ne moc dobrým způsobem, kdy vlastně pražský magistrát, pod který to spadalo, tak přestal jim ..., postupně jim teda vypínal peníze a pod záminkou, když to teď zjednoduším teda dost, příliš neintelektuality té scény, tak je vlastně odtamtud vyhnal a ..., no a takže ten člověk se uchytil velmi úspěšně v německé oblasti a na plný pecky se mu tam daří a já se z toho raduju, tak to má být, akorát bych byl rád, kdyby úspěchu českého režiséra v cizině předcházelo něco jiného než vyhnání z domova, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního "Jak to vidí..." spisovatel Pavel Kosatík. Děkuji za rozhovor, mějte se hezky.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Děkuju, vy taky, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Zítra se můžete těšit na názory zahraničně politického analytika Břetislava Turečka. Na slyšenou se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.