Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 7. října

7. říjen 2015

Hostem byl Jiří Hlaváč.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Hostem dnešního vydání "Jak to vidí" je profesor Jiří Hlaváč, klarinetista, pedagog a skladatel. Vítejte u nás.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Děkuju pěkně, dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. Dopady jednoho pohlavku, směřování škol i jedno pozvolné odcházení. Naše témata. Dobrý den. Ministryně školství Kateřina Valachová se včera zastala ředitele pražské základní školy Miroslava Korandy, který dal v dubnu pohlavek jednomu z žáků. Podle ministryně jsou učitelé přetíženi. Pan ředitel včera nakonec rezignoval. Jak vidíte celý tento případ, který je hodně medializován?

Čtěte také

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
No, já si myslím, že to má dva možné pohledy a potažmo dva možné výklady. Ad 1 - přetíženost je zjevná, to nemusí paní ministryně nějak složitě sondovat, to je evidentní a já dokonce řeknu svoji vlastní zkušenost z doby, kdy jsem začínal pedagogicky na plzeňské konzervatoři, kde kdybych měl vypsat veškeré náležitosti, které se vázaly na tu konkrétní hodinu toho konkrétního žáka, tak bych na tom strávil takových 15, možná 20 minut na úkor té samotné výuky. A paní ředitelka samozřejmě trvala na tom, aby dokumentace byla patřičně vedena. Já jsem to nechtěl zpochybnit, nicméně tehdy jsem jí řekl: "Paní ředitelko, bude vám to hrát v papírech, ale na póiu se to nebude dát poslouchat." A já jsem třídní knihy a ty evidenční listy vypisoval o víkendu, tak abych vždycky ten týden zvládnul. Nebylo to úplně jednoduché. Vím z řady vyprávění mých kolegů, pedagogů, že jak na základním, tak na středním školství, ta evidence je v podstatě obdobná a je to složité. Kantoři jsou přetěžováni, tečka. A teď k tomu vyústění, ten druhý pohled. Já s velkou láskou a nostalgií vzpomínám na svoji někdejší učitelku na základní devítileté škole v Gottwaldově, která nikdy nenapsala jedinou poznámku, nevolala si rodiče, nedávala návrhy na třídní či ředitelské důtky či sníženou známku z chování. Probíhalo to takto: jednou, dvakrát toho dotyčného napomenula a pak řekla: "Františku, půjdeme se projít." Vzala si ho na chodbu, z chodby se ozvalo dvojí plesknutí, vrátili se zpátky, paní učitelka řekla: "S Františkem jsme si hezky popovídali" a výuka pokračovala dál. Tato paní učitelka měla plný respekt celé třídy. My jsme ji milovali, protože byla svrchovaně spravedlivá a to, jestli udělali, či neudělila občas nějaký políček před námi ukrytý, nicméně avizovaný samozřejmě i nakonec tím, kdo ten políček obdržel, to nám bylo, upřímně řečeno, úplně jedno. Jenže doba je jiná, výchovné parametry jsou nastaveny též jinak, je rozdíl i mezi tou fackou. Může to být skutečně ten pohlavek, který je možná malinkým varovným mementem a může to být facka, při níž se takzvaně hlava zatočí. Mezi tím je velký rozdíl. Já jsem za celý svůj život jedinkrát neuhodil mého syna, ani vnuky, i když ti dva si o to skutečně mnohdy koledují, popravdě řečeno, nicméně nikdy jsem to nechtěl volit, ale na stranu druhou, může se stát, že i pedagog, stejně jako rodič, se dostane do situace, kdy ta ruka takzvaně "ujede".

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Může se stát, říkáte. Smí se tak stát?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Smí se stát. Paní ministryně to sama chápala lidsky, myslím si svrchovaně, když řekla: "No, panu řediteli evidentně ruka ujela. Stát se nesmí, ale stát se může. Jsme lidé."

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom doplním pro upřesnění, ředitel dal facku sedmákovi, který měl na jeho adresu pronést nějakou drzou poznámku. Pak na ten incident reagovala matka kluka, která si dopisem stěžovala u vedení městské části příslušné Prahy. Ten ředitelův konec ve funkci požadovala část zastupitelů, část naopak se za něj postavila, stejně jako mnozí kolegové i jiní rodiče.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Já to řeknu takto, kdyby se to přihodilo mně, byl jsem též šest let ve funkci děkana, a kdyby se mně to přihodilo, tak bych rezignoval sám, protože bych se k tomu zkratu veřejně přihlásil a přijal bych to. Byl to zkrat, rezignoval bych.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Omluvil se a zaplatil také čtyřtisícovou pokutu. Zaznělo už tady, že ministryně Valachová vlastně ředitele školy nebo ten incident omlouvala tím, nebo poukazovala na přetíženost pedagogů. Jak vy vnímáte tento problém?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Já si myslím, že už jsem to naznačil, že dneska ten výukový proces je nesmírně náročný. Jednak pedagogové se musí připravovat, ta příprava se musí dokumentovat, druhý moment, samotná výuka vyžaduje velké soustředění, vyžaduje velkou míru oběti, osobní oběti a pak je tam samozřejmě ten dar určité psychologie. Připusťme i to, i v tomto vztahu pedagog a žák funguje chemie. Někdo je vám svrchovaně sympatický a nevíte proč a někdo je vám svrchovaně nesympatický a taky nevíte proč. Je to i na úrovni školství. Já si myslím, že tady ta míra soustředěné práce ..., já, když se zeptám mé vnučky, která studuje na jednom pražském gymnáziu, jaký má výukový rozsah denně, tak je to šest a někdy sedm hodin. To je velké penzum. Jinými slovy, ve stejném objemu bude vyučovat i většina pedagogů, k tomu ona zmíněná domácí příprava, plus vedení patřičné agendy. Ta práce je určitě vysilující, no a pak je další moment. Já bych udělal malinké srovnání a bude to stejně kacířské, to přiznávám. Jestliže mužstvo hraje výborně, trenéra nepotřebuje, jestliže hraje špatně, za všechno může trenér. Jestliže žák dosahuje vynikajících výsledků, je mimořádně talentovaný a ne učitele se tak trochu zapomene, ale běda, když to nejde tak, jak si mnohý rodič představuje. Za všechno povětšinou mohou konkrétně pedagogové. A to je další blok, mnohdy psychický, protože jste staven na pranýř za něco, v čem skutečně nefigurujete. Obecně ta profese učitele je vnímána jako něco, kde je maximální míra zodpovědnosti a jak vidno, i v tomto příběhu s minimem určitých kompetencí, řešit tu situaci zcela individuálně, po svém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co třeba ty nároky, ona přetíženost, na pedagogy, i když přiznejme, i žáci to, nebo studenti to nemají lehké, když jste i také se zmínil o tom penzu, co se zase oni musí naučit nebo zvládnout. Doporučil byste třeba v tom případě takzvaný sabbatical?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Já si myslím, že ano a dokonce bych řekl, na západních univerzitách, opravdu těch kvalitních, renomovaných, se sabbatical vyžaduje. Jinými slovy, po třech, čtyřech letech se chce, aby pedagog třeba na půl roku, na rok přerušil svoji výukovou činnost, vrátím se k těm špičkovým univerzitám, tam je to dokonce plně placený sabbatical.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Volno, abychom to ...

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Volno, je to volno, které je věnováno poznávání, ale on dostane třeba úkol, aby navštívil v rámci sabbaticlu tři, čtyři evropské či asijské univerzity a přinesl své vlastní škole řadu nových poznatků, určitě momenty i praxe, jak se tam konkrétní situace řeší v těchto, v těchto, v těchto případech. To je strašně důležité. Potom každý z nás se dostává časem do určitých stereotypů a sabbatical je pomůckou k tomu, abych začal vnímat práci jiných v té míře určité uvolněnosti. Dívám se, najednou se stávám pozorovatelem. A to je moc, moc důležitý moment - umět vysadit a rozhlédnout se po tom okolí trošku jinýma očima, než s tím, že jsem svázán každodenní povinností. No a je tam ještě další výhoda. Nejen to, že je to sebereflexe, že si nastavím zrcadlo na svoji vlastní práci, ale bez ohledu na pocit, že někdo nadřízený mě nutí k tomuto, vidím, jaké vztahy jsou na těch dalších pracovištích, na těch dalších univerzitách a řadu těch momentů mohu přenést v rámci těch připomínek i na mé přímé vedení. Čili, jsem-li natolik erudovaný, mohu požádat svého nadřízeného o schůzku a říci: "Já jsem tam vypozoroval určitou vazbu nadřízenosti, podřízenosti a mně se to moc líbilo. Co kdybychom o tom začali uvažovat i tady, přímo tady?"

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když hovoříme o přetíženosti učitelů, tak myslíte, pane profesore, že by to mohl být jeden z důvodů, proč je tak nízký nebo podstatně menší zájem mladých lidí studovat pedagogiku?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Já si myslím, že ano. Na jednu stranu, položme si pár otázek. Co vlastně ta profese dneska nabízí? Řekněme určitou míru jistoty v tom, že uplatnění najdu - lepší či horší, ale najdu. Na stranu druhou, ocenění je takové, jaké je. Pro mladého člověka, který chce založit rodinu a chce si vybudovat, řekněme, takzvaně hnízdo, to je velmi komplikované. Navíc já jsem už zmínil objem té práce. Myslím si, že na nic jiného vám v tom okamžiku času nezbude, protože je tam i míra nabývání určité praxe, určitého poznávání, je tam rovina sebezdokonalování, určitá míra samostudia a tak dál. Je to exponované. Další moment, je tam samozřejmě i to riziko, že nenajdete uplatnění třeba i v místě, kde byste chtěl žít. A to je taky problém, protože někdo je svázán velmi pevně kořeny se svým rodištěm, nechce nikam odcházet a najednou zjistí, že určité důstojné a kvalitní uplatnění nenajde, ne proto, že by o něj nebyl zájem, ale sestava pedagogů, řekněme, v tom věkovém průměru je na těch školách nastavena tak, že v dalších dvaceti, pětadvaceti letech nebudou nikoho potřebovat. To je riziko, to je samozřejmě riziko. Jinými slovy, poptávka sice je, ale zdaleka ne taková, jak by asi bylo očekávání. No a pak je tam ten další důležitý moment. Já si myslím, že až v samotné praxi, to vám nedá škola, zjistíte ad 1, jestli umíte s těmi dětmi komunikovat, nebo neumíte. Jestli celá ta volba nebyla nakonec omylem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Praxe to prověří.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Praxe to prověří a ukáže, zda jste skutečně tím rodilým kantorem, anebo se budete muset porozhlédnout po něčem jiném. To je další riziko. No a pak ten další moment, jestli vám to přinese, nebo nepřinese uspokojení. Já tady zcela veřejně řeknu, že jsem celoživotně na svoji pedagogickou činnost, že jsem si na ni přivydělával jinde. A to je další moment. Někdo tu možnost nemá. Dá vám to ten pocit uspokojení, nebo nedá? Protože ta společnost se tváří, že vás sice potřebuje, ale jen do určité míry.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když přijde na lámání chleba, tak je to jinak.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Když přijde na lámání chleba, je to jinak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten trend, co se týče menšího zájmu studia na pedagogických fakultách, že čím dál méně mladých lidí chce učit, také že ty kantorské sbory vlastně stárnou a noví pedagogové nepřicházejí, tak to není jenom u nás, ale je to vůbec v celé Evropě, v severských zemích. Ty ovšem na rozdíl od nás, jak také poukázala Evropská komise, nedávno rozjely různé kampaně, jak přilákat mladé lidi ke studiu učitelství. Nehrozí nám tady, že bychom něco zaspali, pane profesore?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Já si myslím, že nehrozí, ale ještě jsme se nezmínili o novém modelu, který se té mladé generace pedagogické bude velmi dotýkat a to je takzvaně online výuka. Zatím je to suplování momentu, kdy žák je dlouhodobě nemocen a prostřednictvím své obrazovky na svém notebooku se spojí s patřičnými pedagogy a ta výuka probíhá takto. V době, když jsem byl děkanem hudební fakulty, tak se dokonce objevil seriozní zájem, že by nám do učeben byly instalovány kamery, videokamery a my bychom online učili studenty v Asii a tak dál. Ta možnost je ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
I hudebníci.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
I hudebníci, ano, kde byste všechno vysvětlili, ukázali, my už neukazujeme prstoklady, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zahráli byste třeba přes Skype?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Zahrálo by se přes Skype. Teď by se vysvětlilo, dal by se k tomu komentář. Proč o tom mluvím, ta myšlenka už tady Xkrát padla a já si myslím, že moderní technologie, které se objevují, ji vlastně začínají nějak znovu objevovat a že k tomu může dojít. Znovu opakuji, zatím online výuka z hlediska momentu, kdy je potřeba pomoci studentům, kteří nemohou tu školu pravidelně navštěvovat, ale může se to stát v budoucnu jako jedním z výukových trendů či momentů a tam už ten přímý kontakt, to riziko tam není a tam odpadnou i ty pomyslné "facky", protože udeří-li do své obrazovky, tak to neřeší vůbec nic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pan Kamil Juřík k tématu napsal, cituji z e-mailu: "Jsem rád, že jsem měl ve škole tvrdší výchovu a těch facek padlo, dokonce i rákoskou přes zadek, ale nikdy nebudu vyčítat použití fyzického trestu. Je oprávněné tolik zasahovat do výchovu učitelů ze strany rodičů? Všichni vidíme, jak je vychovaná většina mládeže. Kam ještě systém zajde se svobodou? Noví pedagogové si neumí vybudovat autoritu." Tolik z citace e-mailu a názoru pana posluchače.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Já si myslím, že je to svatá pravda. Na stranu druhou, když jsem zmínil jednu svoji zkušenost s učitelkou na základní devítileté škole, tak přidám i se jménem, s paní profesorkou Pražákovou na brněnské konzervatoři, která nás vedla samozřejmě autoritou své osobnosti, protože to byla svrchovaně vzdělaná žena, ale byla neuvěřitelně laskavá a ona nás vedla k myšlence, že kumštýř má být vzdělaný, má být citlivý, má být společenský, má mít noblesu a řadu svých hodin zahajovala či končila větou: "Otcem vlasti nikdo z nás už nebude, ale mohli bychom být jeho dětmi." A to je nádherná myšlenka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kam podle vašeho názoru, pane profesore, směřují veřejné a soukromé školy?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Toť otázka. Samozřejmě máme jednotící moment, určité selekce a to je akreditace a v rámci akreditace se vytyčí ona výuková plocha, ale musí tam být doloženo také, jakým způsobem ta výuka bude probíhat, kdo ji povede, jaké jsou garance, jaké jsou výstupní kritéria a tak dál. To je pro všechny školy nastejno. Já tu rozdílnost vnímám ve dvojí rovině. U těch tradičních, řekněme, teď stále veřejnoprávních škol, tam je moment, kdy je už vybudována tradice, renomé, ty školy mají řadu svých absolventů v terénu, ti absolventi jim dělají patřičný zvuk a tak dál. Ta tradice zavazuje a škola si nesmí zadat. Tam moc prostoru na nějaké experimenty není. Oproti tomu nově vzniklé školy, ať už státní, anebo privátní, mají samozřejmě možnost kopírovat určité vzory, mají možnost inovovat a mají i možnost začínat takzvaně na zelené louce a tu svoji tradici si postupně budovat. Já se domnívám, že tady dochází dost často k přehmatům, kdy ony experimenty sice tu a tam něco přinášejí, na stranu druhou je to vždycky polemika a za pochodu se vytváří ten pevný kmen a ten pevný řád, který má té škole zaručit nejen dostatek studentů, Ale má zaručit i tu profilaci ve smyslu, že kvalita je prioritní. To je coda. Jestliže zjistím, že studuji na škole, která mně dává maximální kvalitu, moje uplatnitelnost následně po absolutoriu je velká, tak je mně úplně jedno, jestli jsem studoval na veřejné či soukromé škole, ale je tam další moment a ten, o tom se moc nemluví ..., víte, jaké tady byly často debaty o zavedení, či nezavedení školného. Na těch soukromých školách se platí a vůbec nikomu to nevadí. Já se jen obávám, že ten moment, kdy takzvaně za mé peníze mně budete sloužit, že se tam může nějakým způsobem prosazovat, protože já si objednávám, já si objednávám. Mělo by to být chápáno jinak: Za tvé peníze je ti něco poskytováno. Ty si vůbec nic neobjednáváš. Ty dostáváš!

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem byste možná viděl naopak jisté plus těch soukromých škol třeba ve srovnání s těmi klasickými, řekněme, tradičními, veřejnými?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Já si myslím, že je tam určitě větší otevřenost názorům a protinázorům. Určitě se tam připouští i velká míra konfrontace s tím, co přináší ta tradice a naopak, co přináší ta míra určitého nového pohledu. Určitě je tam výhodou i to, že není ta životnost jednotlivých oborů jednou pro vždy. To, to je za pochodu, čili mohou se objevovat i nové obory, které třeba zatím veřejné školy ani nenabízí. Já budu konkrétní. Na naší hudební fakultě se pomalinku postupně objevovaly jazzové disciplíny, pokud by byla soukromá škola, tak mohla vzniknout okamžitě jenom s tímto nasměrováním. A stejně tak je to oblast třeba ta tradiční. Říká se dnes módně "poučená interpretace", čili my ..., pomalinku vedle cembala se budou objevovat další a další disciplíny. Zase, pokud se objeví soukromá škola, škola v rámci ... třeba ta Týnská škola u Týnského chrámu, tam se přišlo okamžitě s novým výukovým projektem, který je úspěšný, který je kvalitní a vůbec nikomu nevadilo, že to nemá tradici, naopak. Ten potenciál se našel a já myslím, že v tom ta kvalita je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co myslíte, preferuje naši společnost znalosti nebo diplomy?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Já se obávám, že diplomy, ale obávám se, že to preferuje celá praxe, protože já jsem zatím neviděl jedinou pozvánku na konkurz, která by stála: "Hledáme nové invenční chytré a vzdělané vědce, absolventy těch a těch škol, těch a těch kritérií a požadavků."

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Karel Schwarzenberg oznámil členům vedení TOP 09, že na listopadovém sněmu už nebude obhajovat post předsedy strany, bude nicméně kandidovat do sněmovních voleb v roce 2017, kde chce být lídrem pražské kandidátky. Jak vy, pane profesore, vnímáte pozvolné odcházení Karla Schwarzenberga z politiky?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Já bych to rozšířil. Protože jsem se s panem Schwarzenbergem párkrát potkal osobně a měli jsme spolu vždycky velice hezkou debatu, tak bych to rozšířil na rovinu odcházení z veřejné scény jako takové. Já si myslím, že u osobností, které vykonaly kus práce jak na roli vládních úředníků, potažmo poslanců, senátorů a tak dál, tak se dá udělat velmi snadno určitá bilance. Tohle bylo splněno, toto bylo proklamováno, toto splněno nebylo, ale já si myslím, že základem toho všeho je určitá míra vidět dopředu, mít vizi a tu vizi nějakým způsobem jednak definovat a za druhé deklarovat jako požadavek. V tomto směru si myslím, že pan Schwarzenberg své zadání splnil pro mě příkladně, protože nepoužíval nikdy žádných velkých slov a silných slov a gest, prostě řekl: "Je potřeba udělat tohle to ..." a to se naplnilo. Jestli okolnosti a podmínky to přijaly, nebo nepřijaly, to je druhou stranou věcí, ale u řady jiných, kteří odejít nechtějí a v těch funkcích jsou neustále, je to trošku jiný otazník, protože ti lidé zřejmě, připusťme za a) nic jiného nechtějí dělat a za druhé nic jiného už neumí dělat. A to je katastrofa, protože v okamžiku, když v jakékoli funkci ztrácím onen požadovaný selský rozum, ta schopnost reagovat ve zlomku vteřiny na zmíněnou okolnost, podmínky, situaci, tak to je konec. Jinými slovy, já budu rád, když spousta těch, kteří tam naopak setrvávají a hlásí, že budou setrvávat nadále, kdyby se uklonili a odešli. To je mnohem důležitější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo by pomohl ten sabbatical.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Nebo by pomohl ten sabbatical, nepochybně, nepochybně i v tomto případě, určitě ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže je to obecně o umění odejít.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Odejít. Je to nejtěžší, říká se, odejít na vrcholu. To je samozřejmě velmi komplikované, ale na stranu druhou, ještě pod tím může být trošku nižší stupínek, kdy se neodešlo na vrcholu, ale odešlo se se ctí a odešlo se s určitou mírou důstojnosti. To je, myslím si, též velmi noblesní odchod, žádoucí a já přeju všem, kteří chtějí ambice a chtějí být v čele, aby si vychutnali jízdy ve žlutém trikotu, aby si užili i to, že nesou velkou míru zodpovědnosti za řadu těch, které řídí, ale na stranu druhou, aby vnitřně sami řekli: "Já už v tomto okamžiku nejsem tím lídrem, já už nejsem jezdcem ve žlutém triku."

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A v poslední minutě otázka od pana Pokorného, který se ptá, jak vy byste, pane profesore, konkrétně řešil situaci, kdyby jako ředitel nereagoval fackou, jak byste postupoval osobně podle svého? Prosí, pokud možno, veřejné sdělení, poučení pro všechny.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Já se domnívám, že ta situace se odehrála před určitým auditoriem. Pan ředitel to mohl řešit tak, že mohl vzít dotyčného studenta do své pracovny a tam mu oznámit zásadní požadavky, které na něj bude požadovat. Pokud by mladý muž odmítl, mohu říci: Dobře, příště i s asistencí rodičů, já chci, aby to slyšeli, ale toto jsou požadavky, které moje škola bude vyžadovat po každém."

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Jiří Hlaváč. Já vám děkuji za vaše názory a přeji hezký den.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, pedagog, skladatel
--------------------
Děkuju pěkně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra se můžete těšit na názory geologa Václava Cílka. Na slyšenou se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: zis , Jiří Hlaváč
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.