Přepis: Jak to vidí Václav Cílek – 8. října

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co zazní v dnešním rozhovoru? Mimo jiné zhodnotíme apel na evropskou jednotu a podíváme se na jeden fenomén a jednu závislost. Dobrý poslech. Na jednotu Evropy apelovali včera v Evropském parlamentu německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident François Hollande. Podle nich nemůže uprchlickou krizi zvládnout žádná země sama. Jak vy vidíte, pane Cílku, reálně tu evropskou jednotu, která je docela roztříštěná?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Víte, já jsem rád, že prší, protože ono padá ten nejhezčí možnej středoevropskej déšť, jo, to znamená, prší pomalu prostě kapku po kapce, nejsou žádné prostě přívalové jako lijáky, všechno se pěkně jako vsakuje, takže tenhle ten déšť, to už mi vlastně druhý den dělá radost a ten zbytek, já nevím, víte, mně už to začíná bejt buďto jedno, nebo jsem přesycenej těma věcma. Jako politici mě nebavěj. Já nevím, jestli vlastně vůbec tady mám co dělat teda za této situace.

Čtěte také

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale máte. Vždyť vy neustále komentujete pro také různá média tuto situaci. Vás to zajímá. Neříkejte, že jenom ten středoevropský déšť.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ale jo, ano, ano. Situace fakticky mě zajímá, protože se mě jako dotýká a dotýká se mě tak, že jsem si vlastně uvědomil, že mi na hodně věcí, ať už to jsou teda ta ztráta těch mobilních telefonů a já nevím, nebo uprchlíci, reagujeme nikoli strachem nebo ustrašeností. To znamená od včerejška, jak nesleduju teďka, teda já jsem to zaslechl, že jo, pochopitelně, co říká paní Angela Merkelová, ale jedním uchem sem a druhým uchem tam. Spíš jsem si říkal, kde se ztratila statečnost? Protože to, čeho já jsem svědkem v posledních několika letech není ani tak strach, jo, strach je, když je nějaký reálný nebezpečí a vy doopravdy na to reagujete strachem, ale jako myslím, že se rozmohla ustrašnost, jo a ustrašenost je něco, když ta příčina je relativně malá a nepodstatná a vy na to máte už takovej jako zažitej, takovej jako zažitej postoj, co můžu ztratit a budu se mít dobře, jo a jak, jakým způsobem to bude, jako budu reagovat vlastně na tu situaci. A část vlastně toho strachu, té ustrašenosti pramení nikoli z islámu nebo z těch, ze síly vlastně těch uprchlíků, která v Německu je naprosto reálná, ale z pocitu právě vnitřní slabosti, vnitřního vyprázdnění, jo, to znamená, tady jako doopravdy paralelně v tý Evropě se dějou ty dvě věci, že zvenku k nám přicházejí uprchlíci, někteří proto, že musí, jiní proto, že chtějí teda, někteří dokonce třeba se špatnými úmysly a to je kombinováno s tím, že jsme se, že jsme se zbavili jako ne všeho hodnotného, ale mnoha z toho hodnotného, co nás provázelo minulá staletí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nakolik je ten strach opodstatněný?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano, víte, myslím si, že ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo není dobré tedy se postavit tomu strachu?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano, je dobré postavit se určitě té ustrašenosti, jo a tomu strachu taky. Já si myslím, že strach je oprávněný, z toho také mám strach nebo obavy a ty pramení z toho, že vidím prostě, jak části Anglie, Francie a tak dále, doopravdy, že tam rostou ostrovy, které jsou muslimské, nebo které jsou vlastně cizinecké, které se snaží žít vlastním životem, které do určité míry samy už dodržují právo šaría, někdy tyhle ty ostrovy jdou tak daleko, že nevpouští ani policisty vlastně dovnitř, jo, vidím tyto ostrovy, jak se rozšiřují rok od roku, všichni mi to vlastně líčí, jak ulice po ulici vlastně postupuje tahle ta cizinecká nebo prostě muslimská vlna, dvě třetiny jsou teda muslimové a zároveň teda, proč já jsem k těm jako uprchlíkům tak rezervovaný, je to, že má vize budoucí Evropy je ta, že nám prostě, že jsme exportní ekonomiky a že nám vyroste čím dál větší konkurence v Číně, takže budeme vyvážet čím dál tím míň, to znamená, dojde k té dlouhodobé ekonomické stagnaci a výsledkem ekonomické stagnace podle mě budou ty čtvrtě těch chudých a naštvaných lidí, které já znám například ze Spojených států amerických.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se, pane Cílku, zmínil o Británii, tak 2 různé pohledy - včera britská ministryně vnitra řekla, že považuje vysoký počet uprchlíků, že ohrožuje ten vysoký počet, soudržnost té společnosti. Aktuální počet přistěhovalců podle jejích slov je pro Vekou Británii nevýhodný i z ekonomického hlediska. V nejlepším případě se ekonomický efekt rovná nule. To je pohled britské ministryně vnitra. A zase dcera syna Wintona, Nicholase Wintona, Barbara Wintonová, ta v souvislosti s vlnou utečenců řekla: "Kdyby nás opustili všichni imigranti, kteří tam přišli za posledních 20 let, celý náš systém, naše ekonomika by zkolabovaly, stejně jako zdravotní péče. Podobně je na tom Německo." Tolik slova Barbary Winton. Dva pohledy, dva různé pohledy, co člověk, to názor.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano, představte si, že odejdou všichni polští instalatéři a těch poláků v té Británii je možná kolem milionu, obrovské vlastně množství, tak se doopravdy vlastně zhroutí polovina koupelen ve Velké Británii. Ale to už jsou lidi do značný míry integrovaní do společnosti a mají své místo, mají své místo ve zdravotnictví. Já myslím, že to nejsou souměřitelná slova.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Včera mimochodem ve svém projevu před Evropským parlamentem německá kancléřka řekla, že lidé, kteří přicházejí do Evropy, se musejí integrovat, naučit se jazyk země, ve které chtějí žít, a to vše podle Merkelové musíme požadovat od uprchlíků, kteří v Evropě hledají záchranu před válkou a terorem. Mění se přece jenom něco v tom přístupu k té uprchlické vlně?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Já myslím, že se to bude měnit teprve pozvolna, jo, ale, podívejte se na to Německo, jak obtížně se integrují východní a západní Němci. To jako, do dneška, když jako jste v tom Německu, že jo, tak o sobě mluví s určitým jako pohrdáním nebo úsměšky, že jo, v mnoha, v mnoha případech. Jo, to znamená, integrace i v rámci samotného Německa je po 25 letech, je stále ještě cítit, jo. Jak dlouho bude cítit integrace, já nevím, syrského nebo afghánského elementu, to je otázka, ale myslím, že to bude ještě mnohem delší čas.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslím, že přesně té integrace se dotknul německý prezident Joachim Gauck ve svém projevu ve Frankfurtu v sobotu u příležitosti 25 výročí německého znovusjednocení, kdy hovořil také v podstatě bez okolků o tom, že to bude záležitost několika generací, že s růst ..., ne, bude srůstat to, co k sobě vlastně nepatří.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano, je to doopravdy, já jsem citoval toho Karla Maye, jak ten Inču-čuna prostě říká, jak pozoroval ty dva stromy, co vyrostly vedle sebe a větve se spojily, myslím, že tím myslel Old Shatterhanda a Vinnetoua, jo, ale pak doříká, že pak přišel ale ... oheň a v tom ohni se oba kmeny zase rozpojily. Ano, to znamená, bude-li, já už o těch uprchlících nechci vůbec mluvit. Já jsem chtěl mluvit radši o tom dešti teda, jo, ale to znamená, dojde-li k určitému ekonomickému úpadku nebo stagnaci Evropy dané tím, že budeme méně vyvážet do Číny, pak dojde k ohni těch sociálních dávek a to, co bylo integrováno, se může znovu dezintegrovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak potřebujeme tedy, vidíte to jako nějaký oheň, který potřebuje zchladit?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ne, je to proces, víte, upřímně řečeno, co dva ..., my dva si tady myslíme, na tom vlastně vůbec nezáleží. Ono možná ani moc nezáleží na tom, co říká paní Merkelová. Prostě tady se děje určitá změna, která se prostě bude dít i nadále. Mně to trošku zase připomíná tu klimatickou změnu, kdy prostě s něčím můžete fungovat jako aktivně a něčemu se musíte přizpůsobit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
"Péče o zemi je povinností každého křesťana a poškozovat životní prostředí je hřích." To si můžeme mimo jiné přečíst v encyklice papeže Františka. Co vy tomu říkáte jako geolog i jako člověk, který se zajímá o životní prostředí, klimatické změny?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Víte, já to vidím spíš historicky. Letos v létě jsem byl opět v Toscaně, protože Toskána, Bretaň a jižní Morava a možná ještě pár dalších krajin, to jsou místa, kam se dá jezdit celý život a vždycky prostě, vždycky vás to překvapí, nebo nějakým způsobem jako dobře naladí a součást Toscany je taky pásmo Apenin, to znamená, ty, ty hory vysoké, já nevím, okolo tak 2 tisíc metrů, ve střední části, které se táhnou celou Itálií. Mimochodem přejet Itálií napříč je jako docela problém a na samejch hranicích Toscany v horách, víc jak tisíc metrů vysoko, leží místo zvané La Verna a to je zase ta neuvěřitelnost té Toscany, protože pod tou La Vernou v takový malinkatý obci jménem Caprese se narodil Michelangelo, jo, takový jako, je to skorem takový jako dojemný, takovej malej hrádek vlastně na vysokým kopečku, jedna věž, jedna budova, že jo a ... a co je ta La Verna? Obraz La Verny zná každý, protože on právě Michelangelo ji vymaloval v Sixtinský kapli za tím slavným obrazem, jak Adam podává takhle ten prst tomu Pánu Bohu, tak tam je taková hora s takovým hrbem vlastně a je to místo stigmatizace svatého Františka. To znamená, tam, kde získal známky Kristova utrpení. Jo a teďka a ... teďka tu františkánskou spiritualitu, já to nebudu posuzovat, ale já řeknu něco o tý přírodě. Obecně Toscana je tvořena měkkými horninami, takže máte takový ty hodně měkký jako útvary, skalisek je jako velice málo a ta La Verna, to je najednou kolmá skála, 20 metrů vysoká, vápnitá, jsou v ní jeskyně, roztrhává se, ty bloky vlastně sjíždějí dolů a vypráví se, že svatý František kdysi byl na banketu s nějakým velmožem Orlandem a ten mu daroval tenhlec ten kopec a vydali se tam teda františkánští mniši a vrátili se k svatému Františkovi se zprávou, že tento kopec je obzvlášť dobrý k modlitbě. Ale ono je to romantický místo. Já, kdybych si měl, kdybych měl někde udělat přírodní rezervaci, tak ji udělám přesně na tý La Verně, protože jsou tam ty jeskyně a ty skály, jo a je tam teda krásnej les a teďka ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vede, pardon ..., tudy vlastně ta poutní cesta známá, tím místem?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ta Via Francigena, já vlastně nevím. Via Francigena historická vedla z Canterbury do Říma a tohlenc to, pokud je, tak je to možná odbočka. Je to totiž, jako to Assisi je místo hlavního kultu svatýho Františka, ale to La Verne díky stigmatizaci je nejvíc osobní místo svatého Františka. A teďka ten svatej František, on tam původně přespával. Jsou o tom dobové zprávy, pod velkým bukem, že jo. Už, když přicházel teda na tohle to místo, tak usnul pod dubem. Na ten dub se slétli ptáci, teďka jako tam seděj, haštěřej, zdravěj ho, jo on je, on je taky zdraví. A když jste tam, tak jako jasně vnímáte péči o stromy, ale tak, že kam ty stromy kde rostly, tam rostou doteďka. To je pak, já se k tomu hned dostanu v kontrastu s benediktinským jako posvátným lesem. A takže, já teďka neumím dost dobře říct svůj dojem, ale je velmi tichej, velmi klidnej, v zimě je tam hodně sněhu. Je tam místo, který je přírodně nádherný, ale ono by se líbilo i Máchovi, je romantický, je tam výhled do krajiny, jo, zase z takový tý jeskyňky se vyjde na vysokou skálu, tak tam je podobně jako to Kristovo pokušení na hoře, pokušení svatýho Františka na hoře. To znamená, je, je to místo, který splňuje ideál, řekl bych, přírodní, romantický, krajinářský a taky ten františkánský. A teďka, ono o kousíček dál je další místečko zvané Camaldoli a tam žijí lesní mniši romualdiáni, což je pobočka benediktinů a ten Romuald už tam přišel někdy po roce tisíc a on podobně jako svatej František nařídil mnichům, že nemají kácet stromy a mají se prostě o ně starat, tak ten Romuald udělal něco vlastně podobného. Ale, protože to byli benediktini a byli takoví víc jako pracovití a míň ekologičtí, na těch františkánech je doopravdy, na tý La Verně vidíte, jak jsou ekologičtí teda jako, jo a zároveň, jak se starali o tu komunitu, jak, když Němci ustupovali koncem 2. světový války, jak se snažili zachránit místní lidi, jak byli bombardovaní a já nevím, co všecko, jo a ti pracovití benediktini ale k tomu lesu přistupovali jinak. Oni už taky mají od toho 11. století v nějaké té místní řeholi napsáno, že se nesmí kácet stromy, ale oni se postupně zbavovali buků a nahrazovali je jedlemi. Takže tam vyrostl skorem jako jedlová monokultura místama, krásnej starší les jedlovej, ale tam už to má motiv toho hospodaření, jo, protože co víc potřebovali Benátčani na stěžně svých lodí nebo vůbec prostě vůbec obecně na lodi, než to dobrý jedlový dřevo prostě z toho Camaldoli. Takže ta komunita byla zároveň schopná se maloučko ekonomicky povznýst vlastně a udržet v těch vysokejch horách těch vlastně víc jak tisíc let dneska. No a je to úžasná tradice "svatýho lesa". Těma horama vede stezka poutnická, která navštěvuje malinkatý svatyňky prostě a teďka se dotýká té doopravdy, toho světa teda toho Michelangela, o 30 kilometrů dál je Arezzo, odtamtud je Petrarca, jo a najednou prostě jenom koukáte nad tím, že vlastně svatý František, který reformoval svojí chudobou církev, že jo, žil 10 kilometrů nebo 8 kilometrů od místa, kde Michelangelo reformoval umění a kde Petrarca reformoval takovej ten vztah k světu, první moderní člověk.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mohli bychom říct, že jsme se teď vlastně dostali k těm vnitřním hodnotám?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano, tohlec to, já vlastně o tom mluvím spíš proto, že mně teda víc vyhovuje posilovat ty vnitřní hodnoty než bojovat proti tomu vnějšímu nebezpečí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě často ... s tou uprchlickou krizí hovoříme o takzvaných křesťanských hodnotách, když zůstaneme u těch vnitřních hodnotách, jak byste je charakterizoval, nebo pojmenoval, vyjádřil, možná je to velmi obtížné, subjektivní pocit?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Víte, tohlec to já zatím jako moc neumím, ale rozhodně vím, že součástí těch vnitřních hodnot je normálně zdravej rozum, jo a já mám pocit, že i mnoho hovorů, který jsou tak jako ušlechtilý a vypadají jako, že jsou o hodnotách, že jdou mimo nebo, aspoň mé pojetí prostě zdravého rozumu. A ten zdravej rozum mi říká, že hlavní zodpovědnost mám ke své rodině, ke svému městu nebo místu, kde žiji prostě, jo a ke svýmu národu a ke kultuře tohoto národa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se také, pane Cílku, zmínil o statečnosti.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
No, tu, kdybysme dokázali to bych byl sám jako radši. Víte, kde mizej emoce vůbec v tomhle tom světě? Hrozně je zajímavá věc, já to pozuruju na těch mých amerických studentech, je to, jak oni berou ty prášky proti depresím, nebo aby se cítili dobře. Prostě mnoho z nich to má doopravdy tak, že když je trošku smutnej, tak si jdou k doktorovi a ten jim předepíše prášek, místo toho, aby s tím nějak bojovali a nějak prostě s tím cosi udělali. Ale ty prášky, ty antidepresiva se ukazuje, že ony srovnávají emoce, řekl bych, do jedný linie. To znamená, odsekávaj hodně negativní emoce a odsekávaj i hodně pozitivní emoce, jo. To znamená, dobrovolně zúžíte, dobrovolně otupíte svůj citovej život, většinou proto, že nemůžete dál. Teďka, když ještě jdete dál, tak mnoho z těchhle antidepresiv, takový ty různý prosacy a tak dále, berou manažeři velkej firem, což by ještě možná tak jako nevadilo, ale hodně ekonomové a lidé z Wall Streetu. To znamená vlastně, když se naučíte brát tyhle ty prášky, abyste otupěli ty emoce třeba toho strachu, tak vstupujete do velkejch rizik. Máte sníženou, snížení hodnocení toho správnýho strachu, jo, toho, toho jako rizika. Takže já zase jako jednu z těch vnitřních hodnot, kterou tady vnímám, je to bohatství prostě emocí od těch jako, od těch propastí těch negativních emocí, až po ty, já nevím, extatický pozitivní emoce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme se dostali k emočnímu našemu světu, tak máme vlastně údajnou závislost na mobilních, především chytrých telefonech, která dostala i název "nomofobie" z anglického "no mobile" a také mnozí mají obsesi ve focení sebe samých, takzvaná selfíčka.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
No, jo, ano, víte, selfitis, selfitida má být nemoc, jo. Já si teda myslím, že to nemoc je, ale já to hned jako vysvětlím. Je to možná víc jak rok, co se objevila zpráva, která byla připisovaná Americké psychiatrické unii, že existuje nemoc jménem selfitis, selfitida. Bylo rozlišeno, že tato nemoc má nějaké 3 základní stupně. Ten nejhorší stupeň je, když prostě pociťujete potřebu fotit se třikrát denně a hned to strkat na ty sociální sítě a takhle to bylo odstupňovaný a tahlec ta zpráva ale od samýho začátku byl "jokes", byl to doopravdy vtip, jo, počítačovej, ale ona to převzala prostě jako velká média, dlouhou dobu se to udržovalo jako v mediálním světě. A teďka proč, jo? Protože on ten vtip je hrozně vážnej. On nás upozornil na to, co doopravdy my cítíme jako nemoc, jo. To znamená, když se příliš věnujete propagaci sebe sama, nebo jste okouzlena sama sebou, tak nemyslíte na tu společnost, jo. A my jsme zřejmě ... zase další z těch evropskejch hodnot je taková, to znamená to rozlišování mezi tím veřejným nebo sžívání se toho soukromého a veřejného. A je to tak, že když posílí ten soukromý, ten individuální prostě sektor, ta bublina ve vás tak vytěsní vlastně to, to veřejný někam na stranu. Takže ta selfitida není nemoc podle lékařů ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A podle vás?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
A podle mě teda je. A většina lidí to tak přirozeně vnímá, ale myslím si, že to je lehká nemoc, která nakonec může odeznít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, jaký lék na, ať už selfitidu nebo nomofobii, mimochodem Britové podle jednoho průzkumy řekli, že prý tím trpí až polovina populace.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
No, fakt je ten, že já, než odejdu z domova, tak se ujistím, zda mám klíče a mobilní telefon a myslím, že takhle to dělá většina prostě lidí, protože je to takovej, je to takový jako pohodlí a možnost věci ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak bych se vám nedovolala, pane Cílku, třeba.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano, ano, jinak bychom se vlastně vůbec jako nebyli schopni jako domluvit, nevím. Myslím si, že léčit se to dá tak, že jednou za čas ten telefon někde zapomenete, jo, nebo že se prostě doopravdy odpojíte od toho internetu. Já doma furt nemám internet, furt mám pocit, že jsem, jestli je to správně, nebo ne, ale fakt je ten, že mi to udržuje, řekl bych, v nějakém lepším rozpoložení vůči, vůči netu a vůči webu a závislosti tím, že prostě pak mám ty knížky nebo poslouchám, že jo, ty gramofonový desky nebo cédéčka a je to, doopravdy je to jinej typ života.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo se třeba projít v tom krásném středoevropském dešti, jak jste začal poeticky, nebo se podívat do té Toscanie, mimochodem je i česká vlastně.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Víte, já si myslím, že česká Toscanie, já jsem totiž přemejšlel, které české město by se nejvíc podobalo Toscaně. Ještě, abychom si to ujasnili, vedle Florencie je město zvané Lucca, že jo, který je krásný, je třeba 30 kilometrů od Florencie a je úplně jiný než Florencie. A to bylo pod takovou částečnou správou vlastně českýho království Karla IV. A doopravdy, když jste v tý Lucce a když podle, podle Machiavelliho těch florentských letopisů víte, že obyvatelé Luccy jsou vrtkaví, tak doopravdy chodíte Luccou a představujete si, jak tam udělat nějakou menší palácovou revoluci a opět Luccu připojit k České republice. Ale to, to by, to by prostě asi, asi nešlo. No, takže Toscana má s Čechami doopravdy hodně společného, jo, je to, ten Petrarca a ty vlivy a kus Karla IV., protože Petrarca psal Karlovi IV., že ho považují za Němce, ale Petrarca ví, že je Ital, že jo, Karel IV., my víme, že byl Čech, jo, ale, ale jako, jako budiž. No a které teda české město ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde právě jsem se chtěla zeptat.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
No, já jsem se teďka zarazil v té Lucce a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Abychom to odtajnili.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano, ano, ano. Já si myslím, že to je Úštěk, jo, protože ono totiž málokteré české město má ten půdorys, který je typický pro ta města Toskánska, která často mají ještě ten etruský základ a to znamená, to je takový nějaký hřbet dlouhý a to město není ovál, ale je to vlastně taková nudlička obehnaná hradbami. A tydlec ty nudličky my známe z Čech z pravěkých hradišť. Já nevím, třeba Sedlo nad Sušicemi, to je taková nudle, nebo Hradec nad Dobříší, jo a podobně Úštěk, který leží na vápencovém ostrohu a taky tam byli ti Italové, že jo, ale až v 19. století a byly tam domky takový převislý, kterým se říkalo prostě "vlašská hnízda" nebo "vlaštovčí hnízda", tak to je takový zachovalý malý zapomenutý městečko, který mi v něčem tou svou historií připomnělo severočeský Krumlov a jinak českou Toscanu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak možná tip od Václava Cílka, geologa, kam se projít bez mobilu. Přeji vám hezký den, mějte se pěkně.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra, v "Jak to vidí" uslyšíte názory spisovatele Pavla Kosatíka. Na slyšenou se těší a dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.