Přepis: Jak to vidí Cyril Höschl – 11. listopadu

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu "Jak to vidí..." vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je profesor Cyril Höschl, ředitel Národního ústavu duševního zdraví. Dobrý den.

Cyril HÖSCHL, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká témata bychom dnes rádi rozebrali? Například imigraci lékařů, tresty za vybržďování či zrušení jedné výstavy. Dobrý den. Podle nejnovější zprávy OECD o mezinárodní migraci není Česko nějak zajímavou zemí pro zahraniční zdravotníky. Mezi našimi lékaři je 8 % cizinců, u sester pouhá 2 %. Jiná situace naprosto je třeba na Novém Zélandu nebo v Austrálii. Tam je více než polovina lékařů z jiné země. Jak vy se na to díváte, pane profesore? Možná i v té souvislosti, že slyšíme o tom, jak stárnou lékaři v Česku.

Čtěte také

Cyril HÖSCHL, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, tak má to několik příčin. Od takové té tradiční poměrné izolace etnické anebo homogenity českého obyvatelstva už proto, že tady jaksi patří k tomu, k představám každé babičky, která jde k panu doktorovi, že to nebude exoticky vyhlížející přistěhovalec, ale že to bude "české synek", jak se říká anebo "moravské" a to je předsudek nebo představa očekávání, která se jenom pomaloučku mění ruku v ruce s tím, jak u nás studují zahraniční studenti a někteří, zejména z Asie, u nás zůstávají. Takže ta situace se u nás trošku mění. Ovšem samozřejmě nejdůležitějším faktorem, který v tomhle tom hraje roli, jsou ekonomické gradienty, a to jednak v těch platových rájích, abych tak řekl, pro lékaře, jako je právě Velká Británie a možná i ten Nový Zéland, i když je trochu z ruky, které přitahují adepty na toto povolání z celého světa, včetně Čechů a Poláků a Slováků. Takže proto je tam naopak ta posádka tak pestrá a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není to tedy žádné překvapení pro vás?

Cyril HÖSCHL, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Není to tedy žádné překvapení a naopak tady pestrá není, protože tady ty platové poměry zdaleka tak přitažlivé nejsou. Takže, i když tu jsou o něco nižší náklady, tak se sem lékaři nehrnou a když, tak jenom z těch zemí, kde jsou na tom ještě hůř, jako například z Ukrajiny, nebo z Běloruska, z Moldávie. Ale jsou to víceméně ojedinělé případy. Je pravda, že jsme měli několik, třeba i v našem ústavu, nesmírně talentovaných a vědecky výkonných kolegů z Ukrajiny, kteří někteří pokračovali dál, jiní ... to znamená do Ameriky a jiní tady zůstali, ale samozřejmě, že to není pravidlo. Čili řekl bych, že ten ekonomický gradient se na tom podílí nejvíc. Daleko víc než ty předsudky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že jsou to jenom ty peníze, finance nebo vůbec i celá ta procedura, která umožní těm zahraničním lékařům, nevím, jestli máte ty informace, aby se tady mohli uchytit, pracovat?

Cyril HÖSCHL, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
To také, protože každý trh práce, včetně zdravotnictví, si svoje teritorium hájí a tomu přívalu vnějších sil, se brání, aby neubíral práci těm vlastním. Je to možná trošku licoměrné, když zvážím, že mnozí čeští lékaři odcházejí do zahraničí právě za lepším, tak je, ruku v ruce s tím, ne úplně pochopitelné, bránit těm, kdo by naopak šli sem a stavět jim nějaké překážky a bariéry. Ale děje se tak. Nicméně přesto nejsou nepřekonatelné. Ti lidé jsou často velice schopní a nakonec se tu češtinu prostě naučí, ty zkoušky udělají, ty bariéry překonají a jsou tady. Určité bariéry být musí, aby pro naše obyvatelstvo byla zajištěna přeci jenom nějaká minimální kvalifikace těch lidí, protože my nevíme, jak to vypadá tam, kde co vystudovali, jaké jsou kvalifikační požadavky, co všechno umějí, co je možné jim svěřit samostatně a které ty licence, které mají, jsou použitelné v našich poměrech bez jakéhokoli dohledu. Tohle to úplně pustit by bylo riskantní a to jistě každý chápe, čili přece jenom určité požadavky a kvalifikační požadavky a i nutnost přezkoušení a i ověření těch znalostí tady je, takže ten důvod není jenom bránit jim ve vstupu na ten trh, ten důvod je i chránit pacienty před tím, aby je tu neošetřovali diletanti, což by se mohlo z některých končin stát. Já si pamatuju na dobu, kdy jsem byl děkanem lékařské fakulty, jakou práci dalo při uznávání zahraničních diplomů ověřit, co vlastně ty diplomy představují. To byly různé exotické školy biomedicínského inženýrství a já nevím co a teď šlo o to posoudit, jestli jsou ekvivalentem lékařské fakulty u nás, nebo nejsou, jestli to lze uznat jako doktorát přírodních věd nebo medicíny. A to už jsou rozdíly, které jsou při tom vstupu do povolání docela zásadní. Takže ten problém není úplně jednoduchý. Ale ti cizinci ho umí překonat a myslím, že ten počet těch, kteří sem přijdou odjinud a usadí se zde v tom povolání, bude narůstat. Tak jak taky narůstají, nebo se zlepšují přece jenom ty platové poměry lékařů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nakolik, jak atraktivní je, pane profesore, Česko pro naše zdravotníky, lékaře a sestry? Možná, kdybyste třeba nyní, představme si, uvažoval o kariéře lékaře, o studiu medicíny, na jaké podmínky, nároky byste narazil?

Cyril HÖSCHL, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Víte, já nevím. Ono to velmi záleží na tom, co člověk od toho života očekává. Ta atraktivita toho prostředí nespočívá jenom v tom, jaký vám dají plat. To také, ale spočívá i v mnoha dalších faktorech. Jaké tu je "milie", jaké tu je životní prostředí, jaký tu je standard, životní náklady, uplatnění ve volnočasových aktivitách, v rodině, ve sportu, v kultuře. Na to zase jsme neobyčejně bohatá země. To, když rovnáte život v Praze a v nějakém nejmenovaném středoamerickém městě, tak já myslím, že většina Pražanů by tam nevydržela ani 3 dny, aniž by pomýšlela na sebevraždu, přestože to v očích mnohých je nějaká Mekka a pak, když se tam dostanou, tak najednou jim spadnou šupiny z očí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Neměnili by.

Cyril HÖSCHL, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Takže zjistí, že by měnili třeba ten plat, ale neměnili by to prostředí, takový ten sociální kapitál, kamarádi, legrace, hospoda. To všechno hraje docela důležitou roli a to je taky důvod, proč odtad všichni neutečou, protože ty platy skutečně jsou všude, prakticky všude na západ od nás vyšší. A přesto tu řada lidí zůstává, protože jim to stojí za to z mnoha jiných důvodů. A já vím, že to je takové otřelé klišé říkat, že peníze nejsou všechno, ale ono je pravdivé. Ony skutečně nejsou všechno a jsou životní aspekty, které si za ně člověk nekoupí a může je mít, i když je relativně chudej. A příběhů na toto téma, na které se ptáte, mám teď z poslední doby mnoho, protože o tom s mnohými kolegy, z nichž někteří opustili tuhle tu zem a jsou velmi úspěšní venku, tak na tohle to téma mluvíme, protože tu a tam se i někdo z nich vrátí a já zjišťuji, že tyhle ty věci tam hrajou roli. A pak je tam ještě jedna zajímavá věc a to je, jakou roli to zdravotnictví hraje pro pacienty. A ono se teď ukazuje a zase, je to, možná to mnozí neradi uslyší a budou mi oponovat, ale to zdravotnictví je docela dobré tady a mohou to posoudit ty, kteří to mohou skutečně srovnat, kteří si jako pacienti, anebo jako lékaři užili ty soustavy tady, v Anglii, v Americe, ve Švédsku, ve Francii a mám o tom velmi autentické zprávy od lidí, kteří tu zkušenost mají a mohou to srovnat. Dokonce jsem mluvil s psychiatrickou pacientkou, která byla hospitalizovaná na psychiatrii v různých zemích Evropy a v Turecku a také v České republice a může to srovnat, no a teď ono to překvapivě vychází pro to Česko, přestože tady na to zdravotnictví kdekdo nadává, velmi příznivě a vrchol všeho je článek, který nedávno vyšel v amerických, jedněch amerických novinách - Američanky, jejíž přítelkyně tady delší dobu žila a podstoupila tady nějakou operaci a ta považuje české zdravotnictví za nejlepší na světě, možná trochu nadsazuje. Řada těch věcí, které tam píše, jsou až příliš pohádkové, ale prostě se ukazuje, že to zdravotnictví není tak špatné. A teď, chci pracovat za dobrý plat v Anglii, kde se na operaci kyčle čeká až 2 roky, anebo chci sloužit těm pacientům tady za nižší plat ve zdravotnictví, kde na tu operaci jdete za pár týdnů, maximálně měsíců?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč tedy ti lékaři, ne všichni samozřejmě, to je jasné, odcházejí, odjíždějí?

Cyril HÖSCHL, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, protože u každého ta proporce v té hierarchii hodnot, ta proporce těch hodnot, které jsou rozhodující, je jiná. Někomu jde víc o ty peníze a to, jak se mají pacienti, mu je celkem jedno, někdo má radši radost z práce a zase je mu víceméně jedno, jestli jezdí ve škodovce nebo v mercedesu a někdo si radši dojde na bowling a s kamarádama do hospody a přece jenom sedět u toho Guinnesse v Irsku by ho tak nebavilo. Takže ty věci, které tom rozhodují, jsou velmi různé a proto i ta rozhodování jsou různá. Ale naštěstí většina jich tady stále zůstává.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z těch rozhovorů, o kterých jste se zmínil, pane profesore, z rozhovorů s vašimi přáteli nebo se známými, čeho si oni po zkušenostech ze zahraničí nejvíce cení na tom našem?

Cyril HÖSCHL, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, já si vzpomínám na výměnu těchhle těch názorů s jedním naším kdysi postgraduálním studentem, který odešel do Kanady a stal se tam velmi úspěšným vědcem. Byl tam 12 let a mezi tím se tam stal profesorem a je tak jaksi světově uznávaná kapacita publikující v oblasti neurozobrazovacích metod u duševních nemocí a má několik takových drobných objevů. No a teď z různých důvodů, včetně toho, že jsme postavili ten Národní ústav duševního zdraví a včetně toho, že tam byly nějaké rodinné tlaky, vzhledem k malým dětem a tak dál, se rozhodoval, zda se vrátit, nebo ne. Nakonec jsme na něj všichni zatlačili a on se vrátil, ale velmi spíš smíšenými pocity, má takové ty emigrantské sny reverzní, že se mu v noci zdá, že je zase zpátky v Kanadě a tak, a on neřekne o Kanadě křivé slovo, protože to je země, která mu dala mnoho, ale vzpomínám si, že když tam odešel, tak říkal: "Kluci, kdybyste chtěli dělat vědu, tak určitě přijeďte sem. To se prostě s tou pakárnou v těch Čechách nedá srovnat, ty možnosti. Ale kdybych náhodou já sám onemocněl, tak mě, prosím vás, hned vemte zpátky do Čech," jo, protože už tehdy si uvědomoval, že ten gradient té atraktivity pro ty lékaře je jiný než pro ty pacienty. To je první zajímavej postřeh. No a teď, když se vrátil, tak ty pocity nebo to vyhodnocení symbolizuje taková věta, kdy si v naší jídelně nesl talíř se sekanou, kyselou okurkou a bramborovou kaší a oni, jak tam pořád jedí takový ty saláty a tak, tak má na to hroznou chuť, má tady ten /nesrozumitelné/ fenomén si kupovat ty čuňárny všelijaké, tak si to takhle nesl a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nečetl studii WHO?

Cyril HÖSCHL, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, to možná, že četl, ale má na to všechno svůj názor a ta jedna z mých asistentek, která už tam pracuje 50 let v tom ústavu, možná víc, tak mu povídá: "Jejej, Tomášku, tak co, nestejská se vám po Kanadě?" A on jí řekl: "Já bych v Kanadě si v tuhle tu chvíli nesl vatovej sendvič z ledničky." A zalíbeně se koukal na to čevabčiči s tím salátem. A to jsou takový drobný detaily, který ukazujou ten /nesrozumitelné/, tu nostalgii, v čem všem spočívá a co všechno tam hraje roli. Já vím, že to je směšné, ale musí si to nějak racionalizovat, když šel sedmkrát dolů s platem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste patriot, že, hodně?

Cyril HÖSCHL, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Tak trošku jo. Ne zase tak úplně moc. Já jsem k tomu ambivalentní. Já, když tady jsem, tak mám tendenci mnoho věcí kritizovat, ale uvědomil jsem si, že ta kritika je z lásky k tý zemi, že je proto, že ji chci vylepšit, ne proto, že z ní chci zdrhnout. Na druhou stranu nikdy jsem neodsuzoval nikoho, kdo odešel, ani náhodou. Vždycky jsem těm emigrantům trošku fandil, protože ten úděl je těžký, ten osud je těžký a museli se nesmírně ohánět, aby něčeho dosáhli a celou tu emoci kolem toho nádherně vlastně popisuje Milan Kundera v úvodní kapitole románu Ignorance, která se jmenuje Velký návrat a tam je úplně všechno. To tady nenahradíme v tom rozhovoru a tam je i ten, ten bolestný vztah k vlasti, která někoho zapudí, nebo vypudí a ten, ta pupeční šňůra se nikdy úplně neodstřihne, můžete žít v jiné kultuře, mít jiný jazyk, jiné přátele a stejně to, do čeho jste se narodili, tak někde zůstává a traumatizuje a drásá do konce života a takhle nějak na tom jsou, myslím, i ti, kteří z profesních důvodů jdou za lepším a na druhou stranu je chápu, protože jestliže někdo chce v té vědě něčeho dosáhnout, tak ve chvíli, kdy přijde do prostředí, kde ten rozjetej vlak jede a ten, kdo dostane ten grant, tak ho může jenom řešit a nemusí pořád psát nějaká hlášení, výkazy, dohadovat se s byrokraty, s idioty, řešit nesmyslný věci, nesmyslná obvinění, mít tam permanentně kontroly, to, co mi zažíváme teď několik let s tím projektem, tak já chápu, že když někdo pracuje v prostředí, kde se volně nadechne a dělá svou práci, takže to hraje obrovskou roli a že i ta láska k vlasti potom jde stranou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Internetem se šíří různé dezinformace, mystifikace, fotomontáže, "hawksy" zejména s islamofobní tématikou. Jedna byla vložena i do úst slavného herce Jana Wericha. Měl prý říct, že mu nacisté připomínají "mohamedány". Český rozhlas tuto informaci popřel. Takový záznam, rozhovor v archivech nemá. Jak vy se díváte, pane profesore, na vůbec tuto propagandistickou ...?

Cyril HÖSCHL, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Já jsem to už opakovaně někde říkal. Vidím velký problém v tom, že ten internet, který je na jedné straně svobodným prostředím v tom smyslu, že si tam může každý psát a na svůj blog pověsit názory, jaké chce víceméně, tak je obrovskou výhodou pro všechny, jejichž názory jsou natolik neotřelé, že se neproderou do oficiálních médií. Na druhou stranu to s sebou skýtá obrovské nebezpečí, že validní a podložené názory tam vedle sebe leží s různými "hawksy", konspiračními teoriemi, bludy a naprostými nesmysly a leží vedle sebe v jedné řadě a nemají žádný index, žádné znaménko platnosti, serioznosti, podloženosti. Takže méně kriticky uvažující spoluobčané, když se tím tak probírají, tak jsou pod naprosto rovnocenným vlivem zajímavých informací a naprostých bludů a je těžké se v tom vyznat. Jsou samozřejmě jedinci, kteří umí, kteří vědí, že když tam je napsáno například "pošlete honem, než to smažou", takže je to "hawks", protože tady kdo by co kdo mazal, že jo? To, to znamená, to jsou takoví ti panikáři, kteří se bojí, že tato republika nemá svobodu slova a že ten projev je cenzurován, což prostě není pravda. Takže, jestli vám někdo něco smaže, tak jenom proto, že přestanete si platit za doménu, tak jakmile vidím takovouhle hlášku, tak vím, že je to nesmysl. A ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ne vždy to ale lze poznat.

Cyril HÖSCHL, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
A takových, takových jako indikátorů je víc. Jako "pošli dál" a tak. Jenomže je pravda, že u většiny těchhle těch názorů to nepoznáte, nebo nejsou takhle onálepkovány a potom je velice těžké po běžném konzumentu těch informací chtít, aby věděl, jak on to má poznat, co je pravda a co je nesmysl a je to zaplaveno spoustou konspiračních teorií a ti "Trolové" se v tom živí a různí vlivový skupiny a agentury a také zpravodajské služby dezinformační tam produkují leccos a hážou písek do soukolí, a to je skutečně problém. Proto si myslím, že tady je pořád ještě prostor pro ta oficiální média, ne proto, že jsou cenzurovaná, ale proto, že aspoň na tom vstupu kontrolují jakousi kvalitu, jakousi validitu. Prostě ve chvíli, kdy tady začnu hlásat jiné názory, tak mě ještě nevyhodí, ale ve chvíli, kdy bych tu začal hlásat naprosté bludy a trval na nich, tak už mě sem nikdo nepozve do toho rozhlasu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co ale s tím, pane profesore, že jednou vypuštěná lež si pak žije svým vlastním životem?

Cyril HÖSCHL, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No, to má ještě jeden horší aspekt, že psychologové říkají, že k tomu, abyste si na něco opravila názor, tak potřebujete asi desetkrát víc informací k tomu, než abyste si ho udělala. Čili, když vy podlehnete nějaké dezinformaci, tak připustit, že je nepravdivá, znamená, být přesvědčen daleko větším množstvím informacím, než na základě kterých jste si ten názor udělala. Tak, takže to zkreslení je skutečně mohutné, protože změnit názor na někoho, na něco je náročnější, než si ho udělat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jaký je váš názor na to, že předčasně skončila výstava ženských portrétů a aktů, která se konala v knihovně Akademie věd. Byla to součást festivalu Týden vědy a techniky. Fotograf Karel Richtr pořídil snímky historickou technikou, která se používala ve druhé polovině 19. století. Měl k tomu vlastně přednášku, nicméně proti výstavě vystoupili Genderová expertní komora České republiky a Kongres žen. Podle nich byla výstava sexistická.

Cyril HÖSCHL, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Je to nesmírně úsměvné. Já jsem od 90. let, kdy jsem se od amerických kolegů dozvídal o těch feministických stupiditách ve Spojených státech, doufal, že vhledem k české povaze, a to zejména českých žen, sem tohle to nikdy nepřijde, leč stalo se. Stále ještě v mírné podobě, ještě pořád nemáme genderové úředníky na fakultách a nástěnky s pokynem "Cítíte-li se diskriminována, vyhledejte dveře číslo tolik a tolik ...", podobně při sexuálním harassmentu a ... a Češi to všechno berou napůl s humorem. Ne tak ovšem tenhle ten typ lidí. A mně se celá ta událost nesmírně líbí, protože symbolizuje tu tragikomičnost tohodle toho celého hnutí a jeho snah a mně to připadá zakázat výstavu fotografií v instituci, která si to notabene objednala a kde ty fotografie byly vyrobené s jejím souhlasem, jako dvojí stupidita. Tak jednak jako takový ten feministický Taliban, to nepochybně ano a jednak jako neobyčejné srabáctví vedení té akademie. Já nevím, kdo tomu ustoupil, ale prostě ten člověk ztratil v mých očích vůbec jakoukoli autoritu, kterou by mohl mít, protože tomuhle ustoupit tak brzo a tak hned, to znamená, jenom udělat tomu fotografovi bez ohledu na uměleckou úroveň těch fotografií obrovskou reklamu, budiž, to mu přeju, ale zároveň to naznačuje, jak velice snadné je ty poměry zvrátit zpátky k jakémukoli autoritářství, cenzuře, ztrátě svobody slova a teď všichni na to koukají a je jim to celkem jako jedno. Ale mně se nesmírně líbil článek jakéhosi Nikolaye Savova, myslím, že je to kunsthistorik a slavista, který napsal, že si nesmírně váží této bdělosti Genderové expertní komise a Kongresu žen a že neobyčejně fandí a souhlasí s tím, že to zobrazení neúplně oděných žen v knihovně Akademie věd vedlo k tomu, že ta výstava byla po několika dnech zastavena, přestože měla trvat někdy do, do Vánoc, ale že upozorňuje na to, že ta bdělost toho grémia Genderové expertní komise ... žen je bohužel nedostatečná, protože jim zcela uniklo, že ve stejné budově v místnosti 206, kterou znám, protože tam zasedá učená společnost a chodí tam i veřejnost i studenti gymnázií, visí nesmírně nestoudný obraz Václava Hynaise Paridův soud. Pardon ..., Vojtěcha Hynaise, Vojtěcha Hynaise, Paridův soud. Jsou tam tři ženy, z nichž jedna je úplně nahá, dvě jsou jenom tak naprosto formálně lehce zakryty, teď jsou u toho děti, teď je u toho skoro nahej pastýř, kterej místo, aby se věnoval své práci, tak tam na ně kouká mlsně, ony, ony tam ..., vyloženě stojí jako objekt sexuálního zájmu. Takže ty fotografie toho Karla Richtra jsou proti tomu skutečně slabý odvar. A teď, co s tím obrazem toho Hynaise? Takže Taliban by to zničil jako v Palmýře v Sýrii, to by notabene měli udělat s těmi /nesrozumitelné/ na Akademii věd. To jsou taky polonahé ženy a ještě k tomu ve velmi ponižujícím postavení, protože nesou traverzu té budovy, toho portálu, takže to ještě víc symbolizuje jejich ponížení a nerovnoprávné postavení. Ty sochy by se daly upravit trochou semtexu, ale ten, co s tím Hynaisem? No, tak on tam navrhuje ten pan Savický to, co kdysi uplatnil papež, tuším Pius V. V Sixtinské kapli, kde si objednal malíře, kterému zadal "zadělat" všechna sporná místa těch na tom stropě vymalovaných postav, prostě obléknout je, namalovat jim kalhoty. Ono se mu pak taky říkalo v Itálii "kalhotkář" tomu malíři, protože veřejnost nemá vždycky pro tato správná opatření pochopení, no a ten by mohl ty ženy v tom Paridově soudu Vojtěcha Hynaise obléknout do nějakých pracovních oděvů, aby bylo vidět, že jsou to třeba vědkyně obsluhující meteorologickou stanici v přírodě a těm dětem dát nějaký, ale ne, prosím vás, růžový a modrý oblečky, aby tam ten gender nebyl vidět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Věra se ptá, respektive konstatuje: "Akty ano, ale na akademické půdě?"

Cyril HÖSCHL, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
No právě, ano a teď si vemte ten Hynais na akademický půdě. No, to tam ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Označil byste někdy ...

Cyril HÖSCHL, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
100 let to tam je a ještě nikoho to nepohoršilo!

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebo za jakých okolností byste, pane profesore, označil fotografie, teď nemluvím o těch konkrétních, protože tady šlo o tu historickou techniku, za sexistické?

Cyril HÖSCHL, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Ale mně je úplně jedno, jaký jsou, jestli jsou sexistický, nebo nejsou. Když se vám nebudou líbit, tak na ně nekoukejte a rozhodně nejde o žádné oplzlosti. Jde o více nebo méně úspěšný pokus o uměleckou fotografii, tak jako u Hynaise šlo o více, v tomto případě úspěšný pokus, o ženské akty v souvislosti s mytologií. Mají to být bohyně, to ať vykládá někomu jinému, vypadají velmi lidsky, takže to, nechť je otázka pro kunsthistoriky a dobře, můžeme se bavit o umělecké úrovni těch objektů a o tom, jestli beatový koncert má být v chrámu svatého Víta. To všechno jsou relevantní otázky, ale ve chvíli, kdy nějaká úderka a nějakej Taliban začne strašit přirozené autority tak, že se před nimi okamžitě sesypou a hned jim vyhoví, to je tedy velmi varovný znamení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná můžeme příště rozebrat, nakolik se objevuje sexismus ve společnosti, v práci. Ženy si na něj stěžují.

Cyril HÖSCHL, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Víte, ve chvíli, kdy přejdem na tuhletu terminologii jako sexismus a harassment a tak dál, tak už jsme ve vleku těchhle těch nesmyslů a to je první krok do pekla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak můžeme rozebrat příště. Pro dnešek názory profesora Cyrila Höschla, ředitele Národního ústavu duševního zdraví. Já vám za ně děkuji, na slyšenou.

Cyril HÖSCHL, ředitel Národního ústavu duševního zdraví
--------------------
Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou zítra s Václavem Cílkem se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.